Silvestr 2011

Tak a Silvestr je tu. Další rok je za námi a skoro jsme si toho ani nevšimli :) Nutno však podotknouti, že pokud se podíváme zpět, musíme si říct, že to byl rok hezký a poměrně aktivně prožitý a za to jsme moc moc rádi. Silvestr jsme nikdy nijak zvlášť neslavili, ale po dohodě s Veličkovými jsme si řekli, že do nového roku se dá vkročit i hrou vědomostních her :) A tak se také stalo. Přidali se i Skalákovic a tak byla hra i zábavnější a večer utekl doslova jako voda. Ještě před tím, nás ale malá Kamča obšťastňovala svou přítomností a jaksi nám tam prozářila atmosféru, než ji pokročilá doba unavila a odcupitala do hajan. Krátce před půlnocí jsme si pořáli vše dobré a vydali se na ulici a především za pejskama, abychom společně sledovali ohňostroj z prostoru u stohu :) Po zklidnění situace jsme se ještě vrátili dokončit rozehranou hru, což se Míšovi asi moc nelíbilo, protože zčista jasna to do vítězného konce dotáhla moje maličkost následovaná Janiččinou figurkou :). Tak ať je ten další rok aspoň tak úspěšný jako tento :)

Vánoce 2011

Letošní Vánoce jsme stejně jako loni opět strávili ve třech (s již tradiční odpolední návštěvou našich sousedů, kteří se úspěšně rozrůstají, příští rok jich bude zase o jednoho/jednu? navíc :-)). A protože jsme celý rok byli hodní, přišel i Ježíšek :-). Má sbírka medvídků se rozrostla o krásnou slečnu Matyldu a medvídka pandu s veeeelkýma očima. Martínek, po získání řidičského oprávnění, touží po svém vlastním autě, a tak mu Ježíšek trochu přispěl. Asi největší překvapení připravil Tomáškovi, album plné mých fotek mu udělalo opravdu velikou radost.
Večer to byl hezký a plný pohody, jen škoda, že tak rychle utekl.
Druhý den tradičně přijeli holky, i pro ně něco pod stromečkem zůstalo ukryto (no ten fatboy se tedy moc ukrýt nedal :-)).
Jen škoda, že venku místo sněhu bylo bláto :-(.







Salát s kaprem je snězen, dárky rozbalené a tak hybaj hybaj zase do práce :D.

24.11.2011_Restaurace Fregata

A zase jedna možnost získat kulinářský zážitek a ochutnat letošní beaujolais. Tentokrát v restauraci Fregata na Praze 2. Byl to moc pěkný večer s dobrým jídlem, ale ta zima venku...ta byla děsná. Kaštanová polévka nás natolik zaujala, že si jí určitě doma uděláme...

Twilight sága: Rozbřesk 1.část

Naše mamulinka se zamilovala do příběhu Twilight sága (dokonce si zakoupila kompletní knižní sadu) a vyslovila přání, že by ráda viděla právě do kin přicházející Rozbřesk 1. část - všechny předchozí díly viděla už několikrát :-).
Přání bylo splněno, spokojenost byla veliká. Kdyže přijde do kin 2. část?

28.10.2011_Tintinova dobrodružství 3D

Jakmile Janička zjistila, že v kině běží Tintinova dobrodružství, nešlo to jinak, než se na to zajít podívat do kina. Já do té doby vůbec nevěděl oč jde, narozdíl od Janičky. No nebylo to špatné, technicky dobré, ale domu si ho nekoupím :).

Olej do lagunky

V sobotu dopoledne jsme v rámci nákupu zajeli do Brandýsa koupit olej do lagunky. Jak je možné, že ho zde mají téměř o polovinu levnější než v renaultu ve Vrbovce anebo v Ďáblicích???
Tomášek si rovnou domluvil opravu lagunky po nedávné "bouračce", dokonce i náhradní auto mu půjčí "zadarmo". Nějak se nestačíme divit, co zde není nejmenší problém, jinde je naprosto nepřekonatelný...

Jahody v říjnu

Ač je to neuvěřitelné, stále ještě sklízíme jahůdky (byly ještě dvě ostružinky, ale Tomášek byl rychlejší). Ještě chvíli a budu si připadat jako Maruška :-).

21.9.-23.9.2011_Jeseníky

V rámci zakončení turistické sezóny jsme podnikli letos pravděpodobně poslední výlet a to do Jeseníků. Oblast nám není zcela neznámá, ale společný výstup na Praděd jsme doposud neuskutečnili.
Nicméně jako vždy jsme se cestou zastavili na prohlídku zajímavého místa po cestě, tentokrát na Bouzově. Hrad je to krásný s bohatou historií a mnoha prohlídkovými okruhy, které jsme ani nestačili absolvovat. Dověděli jsme se mnoho nového o způsobu obrany ve středověku a já nakoupil spousty upomínkových předmětů :)



Z Bouzova už jsme jeli na Červenohorské sedlo, kde jsme byli ubytovaní. To ubytování a vůbec pobyt v hotelu Červenohorské sedlo byl nejslabším zážitkem celého výletu, ale člověk se srovná se vším... Ráno jsme tedy vyrazili směr Praděd. Počasí nám přálo, bylo hezky vidět a z Klínovce byl i hezký rozhled. Jak jsme se ale blížili k chatě Švýcárna, bylo vidět, že Praděd možná neuvidíme, dokud k němu nedojdeme. Naštěstí než jsme se na Švýcárně občerstvili, počasí se umoudřilo a cesta dál na vrchol byla veselejší. Každopádně u vrcholu pěkně foukalo a zima byla dost vlezlá. Proto jsme absolvovali v tamní restauraci další občersvení, abychom nabrali potřebnou sílu na cestu zpět. Ta nakonec pěkně uběhla a relativně brzo jsme se vrátili zpět na sedlo. Asi už máme natrénováno :)



Cesta domů vedla přes Velké Losiny, kde jsme ovšem měli smůlu, protože v pondělí je většina míst na prohlídky uzavřena. Nebyl to zase až takový problém, protože Losiny už známe. Navštívili jsme ještě znova dřevěný kostel v Maršíkově a druhý, který jsme ještě neviděli v Žárové. Do žádného jsme se ale nedostali. Další cesta nás zavedla do Šumperka, kde jsme navštívili mimo jiné sklepení Evropského domu nebo-li Geschaderova domu, kde se nachází stálá expozice věnující se honům na čarodějnice. Rozhled z radniční věže z ptačí perspektivy s výhledem na panorama Hrubého Jeseníku také stál za to. Prošli jsme si i procházkové okruhy městem - procházka ze 13. do 21. století, která byla zaměřená především na historii města a regionu; a procházka zrození "malé Vídně", což je přídomek, který si vysloužil Šumperk díky svému tehdejšímu rozvoji a významu a s tím související výstavbě domů a továren. A ze Šumperka hopsa hejsa do Nehvizd :).

Ostrava_poslední rozloučení s babi.

Koloběh života nelze zastavit a i naše babi musela odejít na další cestu tam, kam za ní zatím nemůžem. Poslední rozloučení proběhlo v Ostravě, odkud pocházela. Budeme vzpomínat...




V Ostravě jsem viděl po letech zbytek rodinky, se kterou jsme poseděli a jsem za to moc rád :)

Víkend v Aši; cesta do Norimberku a kino Super 8

Vzhledem k tomu, že byl Robert v nemocnici kdesi u Norimberku, kam ho německé zdravotnictví poslalo na doléčení po operaci, bylo pro mamku problematické se za ním dostat na návštěvu. Tak jsme jeli do Aše, abych tam za ním s mamkou zajel. Janička mezitím pobude zase se svojí mamkou a proberou co kde nového :)
Odjezd byl v sobotu ráno v 8 hodin tak, aby se stihla ještě plánovaná prohlídka hradu v Norimberku i prohlídka města. Na kliniku jsme dojeli úplně v pohodě asi po dvou hodinách. Dalo nám trošku práce než jsme Roberta našli, ale nakonec se povedlo - měl akorát měl cvičnou proceduru. Byl z toho pěkně paf, když nás viděl ;-). Vypadal mnohem líp, než co jsem viděl starší fotky, tak jsme z toho měli radost :). Počkali jsme s ním do oběda a pak jsme jeli do Norimberku na prohlídku města a taky něco pojíst.
Bylo fajn se podívat do tamních kostelů a katedrály, jen byla škoda, že jsme se nedostali na hrad. Ve městě byla jakási akce, která se táhla v podstatě celým městem - jakesi závody na kolech a všude bylo mraky lidí. Hrad byl díky tomu uzavřený. Nicméně alespoň jsme si ho aspoň obešli kolem dokola. S Janičkou se tam jistě zase podíváme.





V neděli ráno hurá domů a odpoledne do kina na Super 8. Snímek tedy nebyl 2x zajímavý, ale takových kousků je poslední dobou víc a víc. Bylo to koukatelné avšak místy dost nudné, takže ve videotéce mi bude asi chybět :)

Grilování hamburgerů naostro

Tak tentokrát to bylo podle našeho receptu a pořešilo se to nižší výškou masa. Přílohy stejné jako posledně, jen méně cibule - a ono to chutnalo skvěle. Myšák ohodnotil 10b z 10, ale nevím jestli jen nebyl velkorysý :) Každopádně je třeba užít v rámci koření to Od Antonína! Jinak nelze konečnou chuť zaručit :D

Týden doklasifikace

Protože v druhém pololetí nestudoval náš syn tak jak by měl, vysloužil si z podnikové ekonomiky a z managementu hodnocení "neklasifikován". Doklasifikace z podnikovky - 29.8. - úspěšně a celkově za 3, z managementu - 31.8. -  (jak je možné, že najednou to jde :o).
Teď už jen ta maturita...
I Ája si dodělávala klasifikaci, z AJ - také úspěšně :-).

Grilování hamburgerů

Dnes jsme měli předpremiéru, zkoušeli jsme grilovat hamburgery (premiéra se bude konat za týden se sousedy). Tomášek si s přípravou dal velkou práci, nejdříve to vypadalo, že to nebude tak dobré jak si představoval, ale když se to všechno (namazané, opečené housky, sýr, slaninka, rajčátko, rukola a masíčko) naskládalo na sebe, bylo to moc dobré. Jen pusy jsme si málem roztrhli :-).
Nicméně, příště nejspíše trochu jinak okořenit maso a dělat nižší "placky" :-) - recept pana Pohlreicha není zase až tak úplně dle našeho gusta :o).

Pracovní sobota; Kovbojové a vetřelci

Na dnešní dopoledne byla naplánovaná rodinná návštěva u mě v práci - štítkovali jsme nábytek ve třídách. Nikdy bych nevěřila, jak je naše rodina (včetně Áji) sehraný tým. Práce nám šla krásně od ruky, za dvě hodinky jsme měli hotovo (sama bych to dělala asi tak 5x déle). Ještě kratičká zastávka na Andělu - Tomášek musel také chviličku popracovat, my jsme šli zatím kouknout do nákupního centra (samozřejmě jsem odcházela s medvídkem v taštičce :-), kterého mi koupil Martínek). Původně naplánované grilování jsme s ohledem na čas přesunuli na neděli a naobědvali jsme se v KFC. Po kratičké diskuzi "Co s načatým odpolednem" jsme šli do kina - Green Lantern hráli až večer, tak padl výběr na Kovbojové a vetřelci. Hodnocení žen - nic moc, hodnocení mužů - také nic moc, už jsem viděl lepší.

Páteční plavání v Labi

Dneska jsem se dostal domů trošku dřív, tak jsem se s Martinem dohodl, že se pujdeme vykoupat do Labe a vezmeme spolu pejsky. Ono je to fajn, když se člověk trošku smočí v tom vedru...Přidala se k nám i Ája a dokonce se i vykoupala :) Jen osvěžení nebylo žádné, neb v kiosku se otevírá až večer :(.

Návštěva mamulinky

Protože jsme přijeli z dovolené o den dříve a mamulinka byla stále ještě na návštěvě u tety Ivy, domluvili jsme se, že si ji v sobotu odpoledně vyzvedneme a neděli a pondělí stráví u nás. Bohužel bylo takové vedro, že nějaký výlet jsme museli vyloučit, raději jsme zajeli i s pejskama k Labi. Koupal se tedy jen Tomášek a pejskové, mamka si ale na památku nasbírala plnou hrst mušliček :-).
Na pondělí jsem si vzala dovolenou a vyrazili jsme na návštěvu k "tetě" Jiřině, která je vlastně moje sestřenice. Bylo to moc hezké odpoledne, dokonce jsem načerpala inspiraci kytiček na zahradu, už jen zjistit, jakže se to jmenují :-). 

Cesta domů

Ráno v sedm nás čekal budíček - není nad ohleduplné sousedy. Ale za chvilku jsme měli sbaleno /proč sebou taháme tolik věcí, když potřebujeme sotva jednu třetinu?/ a hurá na snídani na každodenní párky a musli. Ještě jsme počkali na paní správcovou abychom srovnali účty - pročpak asi nikde není vyvěšený ceník? - nu asi proto, že lidé by byli podstatně opatrnější...
Po zaplacení už jsme byli na cestě domů - nevypadalo to prozatím na déšť. U prvního tunelu přeci jen byla fronta, která nás zdržela cirka 30 minut, a právě tady jsem vytáhla svůj ntb a začala psát - užitečné využití času. Pak už cesta ubíhala bez problémů. Na odstavném parkovišti, během krátké přestávky, začalo pršet; jak pak je asi nahoře? 
Na jídlo jsme to vydrželi už do Čech. Padla nám do oka jakási kovbojská restaurace, ale Tomášek při logování do four square zjistil, že jídlo by nemělo být nic moc; nakonec jsme se to rozhodli risknout - česnečka byla OK, jen moc horká, tatarák taky dobrý, ale některé spolu dodané ingredience nás překvapily - kupříkladu strouhaná okurka byla skutečnou raritou.
Cestou domů už jsme jeli v pěkné bouřce, ale doma nás přivítala Ája a krásně vyčesaní pejskové :) Dobře se nám o ně Ája starala a má za to náš velký dík!

Hallstatt&Grundlsee podruhé

Plán na tento den - cesta na Lavinenstein a zpět. Ale člověk míní a ramena mění. Včera jsme cestou z Hallstattu viděli zajímavou lanovku - takže jsme na webu zjistili potřebné informace a rozhodli se zkusit výlet nahoru. Na místě jsme však zjistili, že "nahoře" je to protkáno zajímavými cestami, o které bychom neradi přišli a na které bohužel, nejsme vybaveni, takže příště.
Vrátili jsem se tedy zpět do Hallstattu, dokončit co jsme včera nestihli - máme totiž foťák i s kartou :).
Na oběd jsme chtěli najít tu rybí restauraci u Tauplitzsee, ale nevím, asi se báli, abychom jim všechno nesnědli a někam ji schovali, prostě jsme ji nenašli. Na rozdíl od naší poslední návštěvy bylo jezero Grundlsee doslova obleženo vody chtivými turisty, neměli jsme ani kde zastavit, abychom se podívali, kudy tudy cestička...navíc, všude samý zákaz vjezdu. Tak jsme se otočili a vrátili zpět a tu najednou - teráska přímo na břehu jezera. I místo na zaparkování bylo překvapivě zdarma, ale asi jsme tam neměli co dělat...
Jídelnímu lístku jsme skoro nerozuměli - já tedy vůbec, byla to samá specialita. Vyhrálo to jakési menu, ze kterého se vyklubala dýňová polévka, výborné karbanátky na houbách s bramborovou kaší a borůvkový koláč se zmrzlinou. Vynikající. Čekání na jídlo nám zpestřoval pohled na jezero, kde se pár lidiček snažilo plout na plachetnici, ale nějak se jim to nechtělo podařit a plachetnice měla plachtu většinou pod vodou.
Cestou zpět jsme se opět zastavili v kavárničce a tady jsme se také rozhodli, že domů pojedeme o den dřív, ono mělo další den stejně pršet a spálená ramena bránila nejen dalšímu šplhání po horách, ale i návštěvě termálních lázní.

Hallstatt & Salz welten

Po téměř probdělé noci bylo jasné, že batoh na záda prostě nedám...Naše první kroky vedli do lékárny; zítra to snad bude lepší.
Po nezbytném ošetření jsme vyrazili směr Hallstatt, do solných dolů - tam je 8st. :). Městečko na břehu jezera je překrásné. 
Solné doly se nacházejí na kopci, kam se dá jet lanovkou nebo jít pěšky. My jsme si objednali lanovku; překvapilo nás, že k dispozici byl dokonce český audio průvodce ve formě iPodu na krk. Po výstupu z lanovky nás čekala naučná stezka vedoucí do vstupu do dolu, kde jsme nafasovali jakési montérky. V dole to bylo velice zajímavé a díky zapůjčenému iPodu i poučné, dokonce jsme absolvovali jízdu po dvou důlních skluzavkách a na jedné se měřila i rychlost - ta naše byla 29,7 km/h. Viděli jsme promítání na jezeře, mluvícího umělého horníka a nakonec jsme jeli vláčkem :).
Venku jsme ještě dostali balíček soli na památku a nakonec jeli zase lanovkou dolů, kde jsme chtěli rychle najít nějakou restauraci a naobědvat se. Nakonec nebyl výběr tak složitý, protože všude měli víceméně jenom guláš, řízek a klobásy...
Ještě jsme si chtěli projít město, podívat se do kostnice, ale slunce svítilo a já v černém funkčním triku trpěla. Takže jsme se nakonec dali na cestu zpět, v autě je přeci jenom líp...
V Bad Mitterndorfu je koneckonců výborná kavárna, kde se Tomáškovi moc líbí. Dokonce jsme tam sehnali i volné neškrábavé a navíc slušivé košile - pro každého jednu.
No a k večeru opět na chatu, kde nás čekala další UHO, pro změnu s knedlíkem - jakási hamburská svíčková s okurkou a se šunkou...ale polévky a tam pečené rohlíčky mají vynikající.


Chyba dne - foťák bez karty :).

Große Tragl 2.179m

Po včerejším uplakaném dni jsme se opět probudili do sluníčkového rána a tak tedy vzhůru na Gr. Tragl - výška 2 179, převýšení 650m, čas dle rozcestníku 2:30 (od chaty 3:45). 
Stále nebyl k dispozici opalovací krém, kvůli svátku předchozího dne, kdy bylo všude zavřeno, ale byli jsme už trošku opálení, tak jsme si řekli, že to nějak přežijem...
Ve známé hospůdce pod horou jsme si opět udělali posilňující přestávku, kde jsme také zaregistrovali, že obloha se začala krapítek mračit, ale doufali jsme, že nezačne pršet /dle předpovědi, by odpoledne mělo, ale to bylo daleko...)
Výstup začal v lese prudkým stoupáním, po chvíli se terén změnil na horskou louku až jsme byli na plotnách a balvanech. Sotva jsme se vyšplhali na jeden kopec, už jsme před sebou viděli další. Připadali jsme si chvilkami jako horolezci a terén byl čím dál náročnější. Pohledy na výhledy se nám začali halit do mlhy (možná i do mraků :)) a široko daleko jen já a Tomášek. Stoupali jsme stále dál, narazili na první vodu stékající po skále a kousek dál i na malou studánečku. U cedule sdělující informaci o tom, že do cíle zbývá asi 30 minut, jsme pocítili radost a úlevu - cíl je už opravdu blízko. A skutečně, po zdolání dalšího kopce jsme v dálce zahlédli vrchol. Také nám došlo, že to nejhorší nás teprve čeká - stoupání opět rovnou za nosem. Cestou jsme potkali první turisty, kteří šli z vrcholu - partu důchodců, kteří si div nezpívali - panebože, kdy šli nahoru? Dali jsme to od značky ke značce a poslední tři na jeden zátah - konečně vrchol HURÁÁÁ! Nahoře to byla zkrátka nádhera - mraky se zvedly, a tak se nám otevřely pohádkové výhledy. Udělali jsme fotečky, dali svačinku a při odchodu směrem dolů se objevila jakási rodinka, takže došlo i na společné foto :). Čas výstupu byl skutečně 2:30 až nás to samotné udivilo; čas dolů 3:00. V hospůdce pod horou jsme se nezastavovali, maj tam stejně jenom lahvové - blíž k chatě je také hezká hospůdka, tam i vaří...K našemu překvapení byl pan číšník od Budějic, takže jsme si i hezky popovídali. Pivo výborné kvasnicové a jídlo ještě lepší.
Nádherný den měl jen malou chybičku - nemaje krém na opalování, přesto jsem vyrazila na cestu jen v tílku - výsledek: místo ramen semafor svítící jen červeně!

Jezero Grudlsee & termální lázně

Na dnešek byl naplánovaný odpočinkový den. Rozhodli jsme se kolem dokola obejít jezero Grundlsee, cestou zajít k menšímu jezeru Toplitzsee (stran rybí restaurace) což by mělo celkem být zhruba 15 km. Bohužel pán, který nám sdělil onu nepěknou předpověď počasí, se nemýlil... Když jsme byli v půlce našeho putování, začalo pršet - nebo spíše někdo nahoře převrhl škopek. Rozhodli jsme se vrátit zpět autobusem a tedy dostat se co nejdříve k zastávce. Autobus nám ujel před nosem, tak jsme tu hodinku přečkali v nedaleké a příjemné hospůdce. Tam jsme si také řekli, že bychom mohli zajet do nedalekých termálních lázní Grimming Therme v Bad Mitterndorfu. 
V lázních bylo jedním slovem super :) Teplota vody 34 st., saunový svět, kompletní občerstvení - a ten výhled...v zimě to tu snad musí být ještě kouzelnější. Vydrželi jsme tam až do večera a na rozloučenou si dali výbornou pizzu a pečenou bramboru s jogurtovou omáčkou. Takže UHO dnes asi nestihneme :D.


A pršelo a pršelo....

Cesta kolem šesti jezer + Traweng

Ráno jsme se probudili do krásného slunečného dne :) A tak plán na dnešní den byl také poměrně optimistický - cesta kolem šesti jezer.
Zdálo se však, že den by se mohl pokazit díky odlišnému turistickému značení. díky čemuž jsme měli problém najít správnou cestu. Po konzultaci s několika mapami a místními turisty jsme nakonec ten systém pochopili a mohli tedy vyrazit na cestu. Navrch jsme ještě dostali radu - jít dnes „někam na kopec“ díky nepříznivé předpovědi počasí na další dny.
Ve finále - na první jezero koukáme z okna pokoje, takže cesta vede přímo vedle chaty...
Druhé jezero bylo už pěkně velké a nádherné, dokonce tam byla lavička štěstí, ale Tomášek mi o ní řekl až druhý den :(. U třetího jezera byl výborný osvěžující pramínek a u čtvrtého příjemná hospůdka - dokonce i já jsem si dala malé pivko. Tady jsme se také rozhodli, že si uděláme odbočku na Traweng... jen kdybychom věděli, co nás čeká...
Cesta nahoru vypadá ze začátku docela nevinně - ale jen do první zatáčky. Zde začíná prudce stoupat, místama jsme šli nahoru opravdu rovnou za nosem. V první třetině cesty se mi udělalo špatně (to je tak, když se odflákne snídaně). Tomášek mne donutil sníst rohlík a půlku čokolády, a tak jsem po chvilce odpočinku a po řádném napití mohla vyrazit dál. Zhruba v polovině výstupu se terén mění na droboulinké kamínky - jo, to se to půjde dolů... Zatím nás ale nahoru čekalo stále prudké stoupání. Nakonec jsme za ohybem uviděli vrchol, kam jsme asi po 20ti minutách došli. 
Ten výhled byl úchvatný. Udělali jsme pár foteček u vrcholového kříže, pár panoramat a po chvilce odpočinku mastili zase dolů. Sestup byl dle očekávání náročný a důkazem toho může být i fakt, že Tomášek třikrát upadl (nebo že by tak rychle pospíchal na pivečko? :)).
Cesta nahoru nám trvala 2 hodiny 30 minut – dle rozcestníku 1:45 – výška 1.984 m.n.m., převýšení na zhruba 2 km cca 400 m.
V hospůdce pod horou bylo doslova narváno a zatímco já jsem si odskočila, měl Tomášek nepříjemný zážitek se zvracející paní (naštěstí to přežil bez úhony, i když to byly milimetry), takže tady občerstvení ne.
Kousek dál - a to jsme šli zase z kopce, takže zpátky na chatu nás čekal zase výstup - byly dvě krásné dřevěné hospůdky. První byla opět plná, ve druhé jsme našli dvě volná místečka. A také - byli jsme nad pátým jezerem - jsme řešili jestli jít dál nebo ne...Tomáška totiž začala bolet hlava. Nakonec jsme se rozhodli jít dál. Tomášek si ještě na posilnění objednal rum, načež dostal cosi jako švestkové víno s alpou :) Cesta šla z kopce do kopce nádhernou přírodou, kolem průzračné a chladivé vody.
Nakonec to Tomášek zvládnul na jedničku s hvězdičkou a za odměnu dostal k večeři UHO, tentokrát s rýží.
Poznatek: Chybí nám opalovací krém.
  

Odjezd na dovolenou

Tak a je to tady - odjíždíme na dlouho očekávanou dovolenou do Rakouska, do oblasti Tauplitzalmu, kde hodláme strávit týden relaxu. Rano naposledy s pejskama a pak šup do auta :) Navigace nám sdělila čas dojezdu v 15:45. 
Cesta celkem ubíhala a někde kolem Sezimova Ústí jsme se rozhodli zastavit na oběd. Na první pohled nás zaujalo bistro Kajuta. No byla to chyba - po zjištění, že nemají černý čaj a ke květáku brambory, nás to zaujetí rychle přešlo...Naštěstí kousek dál v motorestu U Dubu měli čaj i brambory, a jak se později ukázalo, i výborného kuchaře :). Před hranicemi jsme ještě viděli na sloupu veřejného osvětlení stát čápa - vypadal, jakoby byl vycpanej :D.
Pěkně najedení jsme vyrazili na cestu a bylo fajn, že jsme se nikde moc nezdrželi, dokonce ani v rakouských tunelech. Dojeli jsme v pohodě až do Bad Mitterndorfu, kde jsme drobátko bloudili, ale cestu /Alpenstrasse/ nahoru jsme našli vzápětí a také první cedule "pozor krávy" - ale evidentně vědí, proč je tam mají :)
Nahoře nás zdržel menší problém se závorou, kam se pro průjezd musel zadat 4 místný PIN, který jsem neměl, ale i tento problémek vyřešil jeden telefonát. Po vyložení zavazadel jsme ještě museli odvézt auto zpět na záchytné parkoviště a na pokoj se vrátit pěkně po svých :) Cestu nám ale zpříjemnilo hraní jakýchsi místních hudebníků na Alpské rohy.
První dojem - NÁDHERA.

Co vše se dá najít při venčení pejsků

Odpolední procházka s pejskama se zdála býti jako každý jiný den - na pole, na cestu a dozadu k břízkám. Jen obloha se na nás mračila, tak snad to zvládneme suchou nohou. Už jsem obracela směr domov, když tu - šálí mě snad zrak - zpod břízky na mě kouká křemeňák, hlavu klobouku tak 15 cm. A kousek dál další houba a další ...celkem 8 se jich tam krčilo. Tomášek se divil, kdeže jsem se to procházela? Jen ta suchá noha nevyšla, spíš zmoklá myš :-).

A zase doma

Dnešní den byl ve znamení odjezdu domů, předání Káji mojí mamce a odvozu babičky Máji do Vojkovic. Zajímavé je, že jak Janička dopoledne ležela, bolest zubu znatelně polevila - takže asi v tom byl zakopaný pes :) méně pohybu - více odpočinku.

29.7.2011-Mariánské Lázně a rozhledna Hamelika

Na přání Janičky jsme dnes vyrazili do Mariánských Lázní, do města "jejího" mládí :). Dnes s námi pro změnu jela mamka. Jako vždy, první zastávka vede do infocentra - turistické známky, razítka, vizitky a magnetky, nic nám nesmí chybět. Po vyřízení všech formalit jsme zakoupili jízdenky na místní autokarový vláček a za chvilku svištěli ke Krakonošovi do Parku Boheminium na miniatury zámků, hradů a jiných zajímavostí. Miniaturky byly opravdu nádherné, až nás překvapilo, jak jsou povedené. Byla tam i potopená loď, ale nevím nevím jestli to byl záměr nebo ne :)

Park Boheminium


Samozřejmě se snažím vždy vybrat i nějaké zajímavosti v okolí, aby se nám trošku zpestřilo to putování. Při té příležitosti jsem našel informaci, že v okolí by se měla nacházet jistá Hamelika, tedy rozhledna. Bohužel hrozné značení trasy způsobilo, že jsme poměrně bloudili, dvakrát se vraceli, než jsme nakonec našli tu správnou cestu. Výhled z rozhledny zakrývaly vzrostlé stromy, ale i tak to stálo za to.

Hamelika


Další zastávka měla být Kolonáda, na kterou jsme se měli dostat pomocí lanovky, ale pohled z Hameliky nám ukázal, že pěšky to bude rychlejší a snazší. Na Kolonádě jsme se posilnili oplatkami, nějaké jsme koupili i domů a utíkali najít nějaké pěkné místečko u fontány, kde v 15:00 začínal hudební produkce. Voda už byla sice zelená, ale kouzlo má fontána dodnes. Janičku překvapilo, že skladba A je stejná už 19 let :) a i internát, který navštěvovala, je pořád "ten" internát, jen školička je prý celá opelichaná :(
Oběd byl v restauraci, kterou nám doporučila mamka /nedávno tu jedli, když tu byli s klubem důchodců v divadle/ a jídlo bylo opravdu vynikající - Janička si dala jako dezert palačinku s jahodami a prý jí nezbylo nic jiného, nežli blahem mlaskat, tak nevím :) ....Každopádně mamce děkujeme za tip.
Po tomto pozdním obědě jsme se příjemně unavení vydali na cestu domů. Zase jeden pěkný den...jen jednu vadu měl - zub bolel pořád stejně :((((

Mariánky

28.7.2011_Klášter Teplá, Bečov, Krásno a Skalná se Starým Rybníkem

Bolest zubu bohužel neustala, a tak jsme ráno pro jistotu navštívili zubaře, abychom se ujistili, že zánět se hojí. Byli jsme ujištěni, že tomu tak skutečně je...
První zastávka dnešního dne Klášter Teplá. Klášter Teplá je od 1193 až dosud fungující klášter, který cirka 800 let odolával nepřízním osudu až ho nakonec naše bývalá lidová armáda za 28 let dokázala zdevastovat a co šlo i zbourat… V současné době se mniši snaží o rekonstrukci - a mají tedy opravdu co dělat... Nejkrásnější v celém klášteře je bezesporu knihovna, obsahující úctyhodných 100.000 svazků, ovšem třeba původní konventní reflektář na nás dýchal vzpomínkami na doby dávno minulé.



Další zastávka na cestě byla Skalná. Předtím jsme se ještě zastavili na zámku v Bečově nad Teplou, aby se Kája, když už jsme byli tak blízko, mohla podívat na relikviář sv. Maura. Dědeček si dal v hospodě pívo a Janička kofolu, já s Kájou jsme šli na zámek. Dobře jsme udělali, protože Kája si to i přes dlouhý výklad průvodkyně hezky užila a relikviář na ní udělal dojem :)
Z Bečova nás cesta zavedla na rozhlednu Krásno. Rozhledna je to moooc pěkná se zajímavým architektonickým stylem - schodiště je z vnějšku věže. Při výstupu a i cestou k samotné rozhledně jsme se i hezky zasmáli (dokonce jsme se dozvěděli jak vypadá takový buvol bílý) a den nám příjemně utíkal.





Dnešní putování jsme končili prohlídkou hradu Vildštejna ve Skalné; hrad je v soukromých rukou a nový pan majitel se činí :) takže expozice není jen nic neříkající hromada haraburdí, ale příběh, což nás velice potěšilo. Baví nás, když odchazíme o něco chytřejší. Karolínka zde byla podrobena zkoušce, zda při prohlídce dávala pozor – složila ji na jedničku. Bohužel na hradě neprodávají turistickou známku, pro tu jsme museli do nedaleké restaurace Pod Komínem. Poté, co jsme se zde občerstvili nám již bylo jasné, proč ty turistické známky mají zrovna tady …
Na cestě ze Skalné jsme se cestou domů ještě stavili kouknout na zříceninu hradu ve Starém Rybníku a pak už hurá domů.
Doma nám večeři nám babička udělala opět vynikajícího rumcajze a den jsme zakončili příjemným posezením na zahradě.

27.7.2011-Trojmezí, Seeberg a Podhradí

V naší chytré knížce jsem vyhledal výskyt turistických známek v okolí a podle toho se pokusil naplánovat výlety na následující dny, samozřejmě s ohledem i na Janiččino přání podívat se do Mariánských Lázní.Na dnešek byl ale naplánovaný nejnáročnější výlet, který nás měl zavést do Trojmezí.

"Nejdříve nutná zastávka v Ašském infocentru – nakoupit všechny ty turistické známky a vizitky … Poté už směr Hranice u Aše, respektive Trojmezí. Tam jsme nechali auto u bývalé hospody a vyrazili na cestu. Asi po půl kilometru jsme zjistili, že jdeme někam úplně jinam - na druhou stranu. Takže pěkně zpátky ("ještě že mě mají, jen kdyby mě ti chlapi poslouchali" – putoval s námi i dědeček) k ceduli a již je vše jasné. Cesta nám ubíhala a byla to zároveň naučná stezka, dozvěděli jsme se např. jak se řekne latinsky žába :-). Také bylo možné pozorovat pozůstatky přísně střeženého hraničního pásma. Asi po hodince cesty jsme dorazili na místo,  na hranici tří států – ČR - Bavorsko – Sasko (dříve ČSSR, NDR a NSR). I z kamenů je jasné, že dříve to bývalo jinak, nežli dnes . Jak je jen možné, že na naší straně teče potok hnědé barvy a na té německé je průzračně čistá voda? Po chvíli odpočinku jsme vyrazili na cestu zpět. Babička už na nás čekala a k obědu nám uvařila vynikající segedínek. Posilněni jsme se vydali (již sami bez dědečka) na blízký Seeberg. Po prohlídce hradu šli ještě Tomášek s Karolínkou hledat „kešku“- a našli mí rádcové, našli! Také zde Karolínku štípla vosa :-(. Nakonec jsme ještě navštívili Podhradí a v něm, kromě zříceniny hradu, především evangelický kostel. Vypadal zavřeně, ale cedule na dveřích skýtal telefon na klíčnici :)). Vnitřek kostela je celý dřevěný a malovaný, prostě nádhera. Po chvíli přichází ještě jakási paní se synem, a ejhle, vyklube se z ní varhanistka (prý hraje po celé Evropě, a dokonce i syn to umí). Máme tedy možnost nejen si varhany poslechnout (  i Beatles se na ně dá zahrát), ale i vystoupat po schodech až přímo k nim. Myslím, že na tento kostel nikdy nezapomeneme :-).
Jen ten zub kdyby nebolel…" J.

Konečně cesta do Aše :)

Ráno jsme tedy navštívili zubaře, zatímco Kája ještě spala. Janička šla na řadu jak měla a vytržení bylo poměrně rychlé, i když ne zrovna jednoduché. Paní zubařka si vyžádala i mne na preventivní prohlídku a při té příležitosti mi vyvrtala zub a dala plombu. Jo jo není to jednoduché, ale nakonec se zdálo, že by se nám to mohlo obejít bez dalších komplikací.
Takže natěšení na rodiče jsme vyrazili do Aše... Cesta nebyla při úterku tak pohodová jako jindy, ale jsme dorazili v pořádku.
Doma nám mamka připravila oběd - smažený květák s bramborem - a na tom jsme si pochutnali úplně všichni :)
Po obědě jsem Káju nechal, aby si našla "kešku" poblíž a byla spokojená, když se jí to povedlo :)
Odpoledne jsme se ještě zastavili u mojí mamky, popřát jí k narozeninám. Kája chtěla koupit kytičku, ale nestihli jsme otevřené květinářství. Mamka měla radost z dárečků, tak jsme ještě poseděli a popovídali si.
Večer jsme se sešli všichni zase u Janičky doma na zahradě u dobrého pití a nakonec šli spokojení spát. Zítra nás čeká výlet do Trojmezí a na Seeberg.

25.7.2011 Radim

Dnes jsme měli vyrážet na naši týdenní dovolenou do Aše. Bohužel můj zub si usmyslel, že to bude jinak.... Takže ráno opět na pohotovost (tentokráte už k mé paní zubařce, kde je hygiena opravdu někde jinde), zde se dozvídám "skvělou" zprávu, zub bude muset s největší pravděpodobností ven. Rentgen ještě vše potvrdí a zítra ráno se na mě zubařka bude opět těšit...
Tudíž platí plán B - vyzvednout Karolínku, pozdní snídaně u k McDonald`s a potom na koníčky do Kladrub. Ještěže nás napadlo podívat se na web, bohužel v pondělí mají zavřeno. Takže rychle vymyslet plán C. Co se památek týče, není v pondělí moc z čeho vybírat. Vyhrává Radim, kde mají otevřeno pondělí nepondělí :-). Na pohádkovém okruhu jsme ještě nebyli, takže výběr byl jasný. Paní pokladní byla lehce překvapena, prý je to okruh pro děti od  3 do 7 let, ale vše vzali s humorem, prý se na nás náležitě připraví. My si zatím obejdeme technické místnosti... Tentokrát nám bohužel v kuchyni nezatopili, prý došlo dřevo... Ale i tak to bylo velmi zajímavé a poučné. A opět jsme si mohli spoustu věcí doslova osahat. Pak se ještě prodrat zástupem turistů :-) a mohlo se jít na pohádku. Nejdříve jsme nafasovali kostýmy, zde byl menší problém s velikostmi, ale ten se nakonec vyřešil :-). Pak jsme byli usazeni ke stolu a paní průvodkyně nám opravdu přečetla pohádku. No a teď si ji prý zahrajem.... Jakže to vlastně bylo???  V pokojíčku princezny opravdu byly kouzelné růže, bohužel na paní královnu a pana krále nefungovali, a tak museli do věže, kde je uvězněna princezna, hezky po svých. Věž je plná pavučin a pavouků, tady přece princeznu nemůžeme nechat, budeme se zlým černokněžníkem soutěžit. Ještěže má paní královna tak pevnou ruku a dobré oko. Jediný trefený kroužek naštěstí stačil a všichni byli z věže propuštěni :-). Následovala velkolepá hostina, hlavní chod - lízátko :-). Ještě pár foteček a jak už to v pohádkách bývá, zazvonil zvonec...
Cestou domů jsme se ještě stavili v Hradeníně, kde je zřícenina staré vodní tvrze. Bohužel, jak se nám často stává, patří soukromníkovi a tentokráte byla velice dobře oplocena. Takže jen udělat nějaké to foto, koupit turistickou známku a můžeme jet domů. No, člověk by nevěřil, jak těžké někdy může být známku sehnat. Chytrou knížku jsme zapomněli doma, takže se jelo domů bez známky. Tu budeme muset pořešit příště :-).
Ještě se musíme sbalit a budeme doufat, že zítřejší návštěva zubaře proběhne bez komplikací a budeme moci odjet do Aše :-).

autor - Janička

Martinovo premiéra

V pátek ráno se vydali Tomášek, Martin a Ája nakupovat do Makra a Martin řídil - poprvé naši Lagunku. Tomášek zkonstatoval, že mu to jde lépe, než kdysi mě :-). První zkouškou prošel.
Zkouška druhá - úplně sám (tedy ještě s Ájou) cestoval Velenka - odstavné parkoviště Černý Most - Nehvizdy. Vše dobře dopadlo, žádné ztráty na zdraví a majetku nebyly utrpěny :-).
To jsme si oddechli.

Filípek jezdí na kole

Dnes vpodvečer na nás ťukali sousedé, Filípek nám chce ukázat jak umí jezdit na svém novém kole. Na Tour de France to zatím ještě není :-), ale šlape mu to hezky (občas sice musí tatínek trošku pomoci, ale když váží kolo skoro stejně jako Filípek...). Ještě se k nám přidali Skalákovic, vracivší se z výletu z Českého Ráje. A tak odcházel z malého sousedského setkání Tomášek bohatší o dvě turistické známky :-).

22.7.2011 - Zubní pohotovost

Včera večer si Janička začala stěžovat na bolení zubu. Hned ráno si zkoušela volat svojí zubní lékařku, ale zdá se, že se začíná projevovat krize zdravotnictví i zde, nebo jinak fakt nevím...
Paní doktorka má jen od 8-12 a tak Janičce nabídla pondělí, což samozřejmě muselo nutně vést k návštěvě zubní pohotovosti dnes večer.
Nebudu se zmiňovat o tom, co za týpky jsme tam potkali, ale z celé té situace nejsem dvakrát nadšený.
Každopádně v zubu bylo řádně a bolestivě pošťouráno a jelo se domu. Tak snad to ráno bude lepší!
Nevím, nevím, výsledkem návtěvy je pěkná boule na tváři, ale při tamnějších hygienických podmínkách... ani se nedivím. Nicméně prášky to jistí :-).

Harry Potter a Relikvie smrti - část 2

Po nedělním obědě jsme se konečně dostali do kina na závěrečný díl Potterovské ságy; dočkali jsme se rozuzlení a dospěli k pochopení všech souvislostí. Trošku natažené, ale pěkné zakončení.

16.7.2011_Říp&Libochovice & velký rodinný oběd

Na tento víkend se k nám nahlásila moje mamka, protože ve čtvrtek měla absolvovat návštěvu pražského kadeřníka. Bylo potřeba naplánovat nějaký  program, abychom něco viděli a zároveň si nestrhli "pajšl" :).
Domluvili jsme se, že přijatelné řešení bude výstup na horu Říp a následně návštěva zámku v Libochovicích. Pokud by to vyšlo, ještě jsme počítali s prohlídkou vodního hradu v Budyni nad Ohří, což se nám nakonec k naší lítosti nepovedlo.
V pátek jsme ještě mamku vzali do High Baru, kde jsme ochutnali několik variací na mojito a musím podotknout, že já i Janička jsme byli velice spokojeni a mamka to taky potvrdila.
V sobotu ráno jsme vyjeli poněkud déle nežli obvykle a pod Říp jsme dorazili něco po jedenácté a tak výstup, který se ukázal poněkud prudší nežli naše očekávání, byl poznamenán mým výrazným nedostatkem cukru, díky čemuž byl výstup značně namáhavější. Celá skupina jako celek se však držela statečně a nahoru jsme se vyškrábali za 17 minut, což myslím není úplně nejhorší :).
Po zakoupení občerstvení a potřebných suvenýrů /a že jich tentokrát bylo :))/ jsme absolvovali prohlídku tamní románské rotundy. Po prohlídce jsme obešli téměř všechna vyhlídková místa, pořídili fotodokumentaci a šupky dupky k autu a směr Libochovice.
Vzhledem k pokročilé době, jsme se rozhodli naobědvat v Libochovicích, před návštěvou zámku - a to byla chyba, díky níž jsme tím náš výlet v podstatě ukončili.
V hotelu U Zajíce jsme si objednali k obědu panenku, na kterou jsme čekali 47 minut :( a panenka navíc byla s největší pravděpodobností kýta, což nám dále prodlužovalo konzumaci. No tak sem už tedy taky NE!
Na zámek jsme dorazili v 15:00 a prohlídka akorát začala, ovšem bez nás...My jsme si museli koupit lístek až na čtvrtou, a tak nám nezbývalo, než si prohlédnout zámecký park. 
Prohlídka na zámku byla pěkná a zajímavá, jen paní průvodkyně asi učí na ZŠ prvňáčky, takže výklad podle toho vypadal...to mě trošku mrzelo.
No doma jsme to všechno spláchli Kozlikem, poseděli zhruba do půl desáté a příjemně unaveni šli spát.



Na neděli se Janička rozhodla všechnu moji přízeň sezvat na rodinný oběd s tím, že všechno připraví a za to jí patří můj veliký obdiv :)
Nejenže to zvládla s úsměvem na tváři, ale také si všichni moc pochutnali a nešetřili chválou :)) Já také moc děkuji!

Zelený pták: Posezení s Čejkovými

Zelený pták: Posezení s Čejkovými: "Tak nějak jsme si řekli, že by bylo záhodno, aby se na Kamču přišel podívat i někdo jiný než jen rodina. Ne že bychom ostatním bránili, ale ..."

Ostružinová sklizeň

No a stačí aby člověk nebyl chvilku doma a hned se urodí hromádka velikanánských ostružin :)

Víkend v Aši & Velká psí hotelová premiéra

Po delší době jsme opět vyrazili směr Aš. Dědeček měl narozeniny a popřát mu jel i Martin s Ájou, takže chca nechca, nemaje hlídání pro pejsky, vyzkoušeli si to kluci v Nehvizdském psím hotelu.
Do Aše jsme dorazili kolem půl sedmé a já se s mamkou a Robertem vydal do Selbu na Wiesenfest, za což jsem byl rád, protože jsem popil svoje oblíbené kvasnicové pivko. Atmosféra byla luxusní, takže paráda večer.
Janička, Ája a Martin zůstali v Aši a užili si to někteří prý až do rána :) stejně jako já...
V sobotu se měli slavit dědečkovi narozeniny, ale zdravíčko tentokrát neposloužilo jako obvykle a tak jsme si spíš povídali. Snad se to brzo srovná!
No a v neděli po ránu jsme u Milana naložili koberec pro Káju a hurá domů a pro pejsky. Cestou jsme se ještě stavovali v restauraci U Lípy v Krušovicích, ale povídám - bída bídoucí to byla!!! Tam už nikdy.
V Nehvizdech jsme vyzvedli pejsky, kteří nás díky bohu poznali, dokonce se k nám i měli :)
Všechno tedy dopadlo dobře a strávili jsme hezký rodinný víkend.

Transformers 3

Odvrácená strana třetího pokračování Transformers byla asi tou nejslabší, nicméně bylo to koukatelné...

Cyril a Metoděj aneb jak jsme kupovali kávovar

Při ranním venčení jsme si říkali, jak je dobře, že k nám Cyril a Metoděj zavítali, takový den volna je fajn :-).
K obědu byla naplánovaná svíčková s knedlíkem, tudíž se ráno muselo zadělat těsto na ty knedle.
Chtěla jsem Tomáškovi připravit překvapení a po "rozbití" medvídka mu koupit kávovar Nespreso, jenže vydržet to neříct.....
A tak byl plán prozrazen a rovnou realizován. Se 4.000,-- Kč v padesáti, dvaceti a deseti korunových mincí jsme se vypravili na Čerňák.
Pokus první nám nevyšel, paní takovýto obnos v "drobných" odmítla. Naše kroky tedy vedly do Datartu, zde jsme byli úspěšnější, hoch u pokladny souhlasil s tím, že polovinu uhradíme v mincích a druhou v bankovkách.
A tak jsme odcházeli s novým kávovarem (už má jméno - Meďánek), "lehčí" o 2.000,-- Kč :-).
Mno, ještě koupit "udělátko" na mléko a nějaké ty kapsle...

Oslava u Myšáka

V sobotu jsme byli pozváni na oslavu Myšákových narozenin. Dopoledne proběhly přípravy - Janička se rozhodla zkusit "větrníčkovou pyramidu" s karamelovými nitkami. Dílo se celkem zdařilo (přenos k Myšákům ještě vydrželo ...).
Oslava to byla zdařilá, sousedstvo se, až na vyjímky (Skalákovic), sešlo, probírala se mimo jiné "ta naše zlatá mládež" a jiné kriminální živly. Silní jedinci vydrželi až do půl třetí (jen prý jim Sonička musela korigovat hlasitost hudby :-)).
Zase jedna zdařilá akcička.

PROSECCO FLAVOURS XV. „MAMMA MIA“

Tak jsme se po nějaké době zase vydali na Prosek, na degustační menu. Nemůřžu říct, že by to byla nějaká sláva - spíš se mi zdá, že už se to tak nějak opakuje. Každopádně Janička si opět velice pochutnala.

Další řidič v rodině

Už je to tak, dnes Martin úspěšně (na druhý pokus, stejně jako maminka :-)) složil závěrečné zkoušky v autoškole.
Teď už jen počkat na vydání řidičského oprávnění a pak si můžeme s Tomáškem dát ledaskde i nějaký ten dobrý nápoj ...

Týden karambolů

Týden karambolů vlastně začal srážkou s cyklistou, kdy cyklista jedoucí za Tomáškem jaksi nezaregistroval, že auto bliká a odbočuje a prostě naboural. Naštěstí se nehoda obešla bez újmy na zdraví, jen naše lagunka je "škráblá". Pokračovalo to proražením pneumatiky mou maličkostí v Českém Těšíně. Ve středu ráno šel Tomášek venčit pejsky a vzadu na cestě v dobré víře si opláchnout holinky zahučel do "louže" téměř po pás. Mno ale holinky byly čisté :-).
Smolnou středu následoval snad ještě smolnější čtvrtek, kdy po příjezdu z práce zapomněl Tomášek zavřít okénko u své lagunky. Lagunu měl i ráno, ale ve vnitřku auta, neboť v noci vydatně pršelo :-). Cestu do práce tedy absolvoval s igelitkou a dekou na sedačce, prý měl výhled jako na Petříně.
Na jeden týden by to mohlo stačit...

V peřině

Měli jsme to štěstí a dostali lístky na premiéru hudební pohádky V peřině. Ač kritiky na tento film nejsou nijak povzbudivé, nám (šla tentokrát celá rodinka i s Ájou) se příběh moc líbil. Snad jen - nemuselo by to být tak hlasité, ale to je hodně subjektivní pocit... Dokonce jsme se i zasmáli, když při jedné trošičku strašidelné scéně se v sále ozvalo malé dítko se slovy "bojim, bojim" a věrohodnost svých slov doložilo téměř pláčem.
Po představení se nám přišli ukázat téměř všichni hlavní hrdinové a opět se ukázalo, že Lucie Bílá je prostě "šoumenka" v tom nejlepším smyslu slova :-).
My tedy můžeme jen doporučit :).

17.-19.6.2011 - Beskydy

Tak jsme po asi tříletém slibování a odkládání vyrazili do Třince za naším kamarádem Míšou. Cesta to byla opravdu hooodně dlouhá. Slíbili jsme, že tam budem na oběd, tak jsme se cestou ani nikde nestavovali. Těsně před dojezdem jsme lehoulince zabloudili (to je tak, když žena dostane do ruky vyspělou technologii :-) a nechá zapnuté dvě navigace současně),ale nakonec jsme dojeli. Oběd, který vařil sám Mikeš, byl moc dobrý. Po oběde jsme vyrazili do Českého Těšína, kde zrovna probíhali oslavy založení města , Slavnosti tří bratří se to jmenovalo. Na české straně nic moc, v Polsku mají románskou rotundu a Piastovskou věž - pozůstatky to bývalého hradu. Na náměstí jsme ochutnali místní pivo, nejdříve jsem myslel, že nic moc, ale nakonec bylo vlastně dobré, až na nějakou značku Warta - to byl humus. Pak už jsme museli jít vyzvednout Kájuli. Při té příležitosti se Janičce podařilo totálně proříznout pneumatiku, takže jsme si podvečer zpříjemnili výměnou kola; naštěstí měl Káji taťka hydraulický hever.
Večer jsme se vrátili zpět do Českého Těšína na oslavy, tentokráte jsme zůstali na české straně a dobře jsme udělili, neboť součástí večera bylo vystoupení kapely Plavci.
Večer jsme zakončili na kolotočích (Janička jen přihlížením) se sázkou, kdo se první p..... :-). Nikdo nevyhrál.
Sobotní ráno nás přivítalo zataženou oblohou, nicméně ani toto nás neodradilo od výletu. Lanovkou (za poměrně velkého větru) jsme vyjeli na Pustiny a odtud po svých k soše Radegastu a na Radhošť, kde se nalézá kaplička Cyrila a Metoděje. Poté nás čekal 4 km dlouhý sestup, chudáci naše nožičky. Vyhladovělí a ucaprtaní jsme se vrátili zpět k autu, kde se naštěstí nacházela příjemná restaurace. Čas oběda již totiž dávno minul ....Posílení jsme se ještě rozhodli zajet do Frenštátu pod Radhoštěm do skanzenu. Napsal bych to jedním slovem - zklamání. Zavírali v pět a bez ohledu na to, že je skanzen ještě plný platících návštěvníků prostě domy zavřeli a hotovo.
Večer nás čekalo grilování - opět vše dílo Mikeše - dobré to bylo a myslíme, že ženit už se může :-).




Na neděli jsme si naplánovali návštěvu alespoň nějakých zdejších památek - Kravaře a Raduň. V Kravařích jsme opět malilinko bloudili, ale nakonec se zadařilo. Prohlídku s námi absolvoval i malý čivavák, pobíhajíce páníčkovi za krkem :-).
V Raduni jsme měli možnost shlédnout pokoje služebnictva, poručnice, guvernantky a dětský pokojíček.
Obojí bylo zajímavé.
Cestou domů se nám ještě do cesty připletla rozhledna Šance v Jablůnkově, výhled rozhodně stál za to. Zato hospodu u Chechtáka, kde se měli prodávat turistické známky se nám jaksi najít nepodařilo :-(. Ne že by byl ten Jablůnkov tak velký....
Cestou domů nás nic zlého nepotkalo, jen (asi vlivem únavy po tak dlouhé cestě) jsme přejeli sjezd na Nehvizdy, takže jsem si udělali takový malý výlet na Čerňák :-).

2.-.5.6.2011_Kutnohorsko

Týnec nad Labem a Chlumec nad Cidlinou

Janička dostala k narozeninám mimo jiné i pobyt v prvorepublikovém zámku Chateau Kotěra. A tak jsme se 2.6.vydali na dovolenkový pobyt ke Kolínu.
Trošku odlišný pobyt od toho Šumavského, spíše takový poznávací :). Moje ranní narychlo balení bude mít později zajímavé dopady.
Vybrali jsme si několik turistických cílů nad mapou před samotným nástupem k ubytování.
Poté co jsme vyjeli jsem zapomněl, kam jsme to vlastně chtěli jet a tak mi Janička napověděla, že první zastávka má být v Týnci nad Labem... už jsme se po silnici druhé třídy blížili k městu, když tu nám najednou asi 5 metrů před námi spadl do cesty strom!!; tak tak jsem stačil zastavit a v Janičce pěkně z ostra hrklo; no asi bude náš šťastný den. V Týnci jsme zjistili, že jediné co se tam dá pořídit je turistická známka na místním městském úřadě. Netušili jsme, jaky to bude zážitek - na to není ani potřeba firma na zážitky :). Na úřadě mi Venca s kšandami potvrdil, že 2 známky opravdu mají a že je můžu koupit; naneštěstí neměl zpátky na 100,-- Kč a tak mne poslal mezi řečí (maje telefon z prvního patra, který za žádnou cenu nechtěl vzít se slovy : proč to mám brát já?) do prvního patra a hned prý doleva. Paní za přepážkou si nechala poradit, kolik že to mám vlastně zaplatit, ale nechtěla ani slyšet, že bych jen zaplatil a šel... Nejdříve mi prý musí vystavit doklad, k čemuž jsem nutně musel nahlásit celé své jméno :) - paní se omlouvala se slovy "to víte, to je holt úřad". Z pokladního dokladu, který jsem obdržel nakonec vyplynulo, že mě paní osobně zná :-).

Po tomto zážitku naše cesta vedla do Chlumce nad Cidlinou. Tam už se nacházelo něco více než jen známky na úřadě.
Jako první jsme navštívili zámek Karlova Koruna (Karlova podle návštěvy císaře Karla VI a koruna dle tvaru stavby, která má opravdu tvar koruny). První, co nás zaujalo byli místní pávi, z nichž jeden měl potřebu se předvádět a byl opravu nádherný. Co nás překvapilo bylo, že tito ptáci si jako své útočiště vybrali korunu poměrně vysokého stromu... Zámek byl moc hezký, prohlídku nám trochu kazily děti značně nevychované (napadlo by někoho dělat na zámku hvězdu...).
Ze zámku jsme se vydali do infocentra nakoupit veškeré turistické propriety. Zde nám poradili, že určitě stojí za návštěvu místní klášter, který klášterem nikdy nebyl :-). Dnes je to muzeum venkovského života, měli jsme dokonce štěstí na opravdu fundovaného a notně "zapáleného" pana průvodce, takže prohlídka rozhodně stála za to.
Pak ještě rychle navštívit sochu Sedláků u Chlumce (v nedalekém rybníku bysme se opravdu koupat nechtěli) a pak už hurá do Radimi. Cestou jsme ještě zahlédli odbočku do Kladrub, tak jsme zajeli, bohužel nás bylo na prohlídku málo, tak se nekonala :-(. Cestou do Radimi jsme jeli přes Zdechovice, kde se nalézá také zámeček (první zmínka již 1 373), bohužel v ne zrovna dobrém stavu. Paní na úřadu (kde již měli po zavírací době) byla velmi ochotná, něco málo nám i řekla, ale hlavně nám prodala turistickou známku :-)



Chateau Kotěra

Kolem páté hodiny jsme dorazili na místo určení. Zámek na nás opravdu dýchl první republikou, ubytování bylo naprosto fantastické (na pokoji jsme měli normálně jehličnatý strom), což samy fotky dokazují. Původně jsme sice měli objednán trochu jiný pokoj, ale v něm se porouchala voda v koupelně, takže jsme dostali náhradní, prý největší v hotelu. Nakonec jsme byli rádi, protože do původně objednaného pralo sluníčko a nebyla v něm klimatizace ... Sotva jsme stačili vybalit, šli jsme na večeři a bylo nás v celé restauraci celkem 4 - slovy čtyři :-). Pan číšník byl postarší pán a tak trošičku nám připomínal číšníky z filmu Obsluhoval jsem anglického krále. Jídlo bylo vynikající, že jsme se doslova jsme se přecpali. Takže po pěkném dni a ještě hezčím večeru jsme značně unaveni padli do postele.



Čáslav a Kutná Hora poprvé

Ráno jsme se opět v hojném počtu čtyř sešli na snídani, byla vydatná. Však nás také čekal náročný den :-).
Jako první jsme zamířili do Čáslavi, kde mají nádherný kostel svatého Petra a Pavla. Po shlédnutí toho skvostu a opětovné nakoupení potřebných turistických propriet (zde si Janička všimla letáku - ve Zruči nad Sázavou je festival medvídku...) jsme pokračovali do Kutné Hory. K Chrámu Svaté Barbory myslím není potřeba slov - snad jen to, že tentokráte jsme měli to štěstí slyšet hrát (tedy spíše ladit) varhany. Poté jsme zamířili do kostela svatého Jakuba a do muzea "hornictví". Součástí tohoto byla i možnost navštívit "podzemní svět horníků". Vyfasovali jsme perkytle (já na vyžádání dostal suchou, leč o něco menší :-), blembáky (čili helmy) - zde byl opět menší problém s velikostí, a nakonec ještě svítilny - ty se na přísný pokyn průvodkyně nesměli otáčet žádným směrem z důvodu jakési chemické reakce v nich. A již jsme mohli vyraziti (zde musím podotknout, že takto vymóděni jsme prošli značnou část města). Sešli jsme po xy schodech do 30ti metrové hloubky, trasa to byla velmi zajímavá, místy značně nízká nebo ouzká, ale nakonec jsme všichni šťastně vyšli opět na povrch. Také nám byla ukázána pravá důlní tma, mno nic zrovna příjemného. Zkonstatovali jsme, že ač ve své době byli horníci dobře placeni, my bychom se takto živiti nechtěli :-).
V takové hloubce a po takovém výkonu se naše žaludky začali hlásit o své, naštěstí při bloumání městem mi padla do oka restaurace velmi blízko muzea... Oběd byl výborný a tak posilněni jsme ještě zvládli navštívit Vlašský Dvůr, já už asi posté :-).
Pak ještě honem zamluvit ubytování na sobotu (neboť pobyt v zámku nám končil ale domů se nám ještě nechtělo)a vyrazili jsme směr Vysoká a Suchdol.



Vysoká&Suchdol

Nebudu nijak podobně popisovat naši zajížďku do obce Bystrá, kde se údajně měla také nacházet jakási rozhledna - cesta tak na jedno auto, samý výmol a nakonec jsme dorazili do ...... Ve Vysoké už opravdu rozhledna byla, toho samého jména. Cestou tam nám začalo pršet, naštěstí jen drobně. Při výstupu na rozhlednu jsme celkem vážně uvažovali, že až nahoru to nedáme, vítr a kapky mluvili za své, ale nakonec jsme se překonali a vyšplhali až nahoru. Vzhledem k počasí jsme toho neviděli tolik, kolik by bylo možné, ale i tak to stálo ta to. Bohužel k velkému mému zklamání se mi nepodařilo nikde sehnat turistickou známku :-(.
V Suchdoli se opět nachází malý zámeček, sídlí ze knihovna a městský úřad, obojí samozřejmě v sobotu zavřené. Ze Suchdole už jsme zamířili zpět na zámek, kde jsme měli domluvenu masáž (nakonec ji absolvovala jen Janička a prý si jí moc užila). Večeře byla opět na výbornou, číšníci byli tentokráte o něco mladší, ale stejně příjemní.



Kutná Hora - podruhé + Žleby

V sobotu ráno, po opět vynikající snídani, jsme se s těžkým srdcem sbalili, udělali posledních pár fotek a vyrazili směr Kutná Hora podruhé. Cestou jsme si udělali menší zajížďku do Žlebů, kde je nádherný, úplně pohádkový, zámek. Tato zajížďka rozhodně stála za to :-).
Kolem třetí hodiny jsme dorazili do Kutné Hory, po velmi rychlém ubytování, mimochodem s nádherným výhledem na Barborku, jsme vyrazili ke Kamennému Domu, jehož prohlídku jsme v pátek nestihli. Příjemný večer v restauraci penzionu .... jsme zakončili krátkou vycházkou k Barborce.



Žleby



Zruč nad Sázavou&Medvídci + Kladruby

V neděli ráno nebylo jiné možnosti, než vyrazit do Zruče nad Sázavou :-). Překvapilo nás jaký hezký zámek se tam nachází, dokonce jsme měli soukromou prohlídku s velmi příjemnou a poutavě vyprávějící průvodkyní. Měli jsme možnost nahlédnout do zámeckých lázní kam se jinak nechodí a také nám byl ukázán funkční hodinový strojek. A pak už hurá na medvídky. Janička odcházela s novými úlovky a s kontaktem na paní, která medvídky šije :-).
Cestou domů jsme zkusili Kladruby podruhé a ejhle, ono to vyšlo a rozhodně to stálo za to - je nám jasné, že sem pojedeme ještě jednou - s Karolinkou :-).
Znavení a plní dojmů jsme dorazili domů, kde na nás mimo jiné čekal pootevřený mrazák :D.



Kladruby

Piráti z Karibiku: Na vlnách podivna & Bar High

Po návratu z Benátek jsme poseděli chvilku doma a pak hurá na plánovanou návštěvu CineStar a 4 pokračování Pirátů; tentokrát s námi šel i Martin :)
Nový režisér se dle mého názoru postaral o menší dávku legrace a chvílemi mi to přišlo zdlouhavé, ale přesto všechno to bylo poměrně hezké koukání...no uvidíme, jestli bude ještě 5 díl nebo jak :)



Nakonec jsme se s Janičkou rozhodli zakončit hezký večer v Baru High u výtečných drinků, které nám namíchal majitel a soused Radim. Jeho paní mimo jiné také připravuje dezerty a jeden z nich mi nabídla :), řeknu jenom to, že příště si dám určitě zase!!! Janička byla také moc spokojená, takže se tam určitě zase brzo podíváme.

Benátky nad Jizerou

Protože počasí o víkendu nám zrovna dvakrát nepřálo, řekli jsme si s Janičkou, že se vydáme jen tak na lov razítek, turistických známek a magnetek do Benátek nad Jizerou a do Dražic.
V Benátkách jsme zaparkovali kdesi pod zámkem a museli jsme si to nahoru pěkně vyšlápnout. Na zámku jsou v podstatě dvě možnosti, kam se jít podívat...Muzeum hraček a regionální muzeum. Muzeum hraček jsme původně ani nechtěli navštívit, ale nakonec jsme byli rádi, že jsme se tam podívali a viděli staré plyšové medvídky - tedy především pak Janička :) A vůbec tam byla spousta starých hraček, u kterých jsme si zavzpomínali.
Regionální muzeum bylo také velice zajímavé, nejen rozsahem sbírek, ale také možností vyzkoušet si všelijaké úkony související s expozicí - např. okovat koně, vystřelit z děla a pod.
Po prohlídce zámku jsme už byli pěkně hladoví a na blízkém náměstí jsme chtěli v nějaké restauraci doplnit energii. Žel, na náměstí byly jenom 4 nonstop herny a na náš vkus poněkud tmavo, ale restaurace žádná, tak jsme si řekli, že se vrátíme k autu a někam zajedeme. Naštěstí, jsme kousek za místem kde jsme parkovali, zahlédli restauraci Na Staré koleji, kde jsme se tedy opravdu výtečně najedli :)))

Nakonec cestou zpátky jsme se jeli podívat ještě na zříceninu do Dražic. Pozemek koupil nějaký soukromník a přístup byl zahrazen oplocením a skoro to nevypadalo, že něco uvidíme. Zrovna šel okolo jakýsi místní mladík, který nám ochotně ukázal pěšinu, kudy jsme se dostali dovnitř a mohli tak udělat i pár foteček :)

Šumava

Konečně jsme se dočkali a odjeli na prodloužený víkend na Turnerovu chatu na Šumavě :)

Cestou jsme se ještě zastavili ve Vimperku; byli jsme jen v muzeu - zámek funguje jenom o víkendu bohužel; po zakoupení všech potřebných suvenýrů jsme zašli na oběd do Šumavského pivovaru, kde jsme se mimochodem skvěle najedli a navrch jsme absolvovali privátní exkurzi pivovaru s výkladem od pana majitele. Nakonec jsme zaparkovali na Čeňkově pile v restauraci Bystřina a čekali na odvoz na Turnerovu chatu.
Přijela pro nás paní majitelka s terénním vozem a byla moc příjemná. Ubytování na chatě nebylo takové na jaké jsme zvyklí, ale s tím jsme počítali, takže nám to vůbec nevadilo. Nevadili nám ani kočky, kterých na chatě bylo zhruba 5 a měli v podstatě neomezený pohyb:) Stravovaní jsme hned večer ohodnotili na výtečnou stejně tak jako pivíčko co se tam točilo - polotmavý ležák Klostermann.
No a ráno jsme hned po snídani vyrazili na první tůru Turnerova chata-Antýgl-Horská Kvilda-Vydří most-Zlatá Studna-Zhůří-Turnerova Chata; k tomu není co dodat, protože Šumava a Vydra - to je prostě nádhera...Stejně tak jako druhý den, kdy jsme šli na druhou stranu Turnerova chata-Hrádky-Srní-Sedelský vrch-podél Vchynicko-tetovského plavebního kanálu-Srní-Čěňkova pila-Turnerova chata.
Trasy poměrně delší, než jsme zvyklí, ale určitě stáli za to a nervy si taky řádně odpočinuly.
Ta atmosféra na chatě byla moc fajn a cítili jsme se

dobře. Taky jsme měli štěstí na spoustu suvenýrů, které byly na chatě k dispozici :)
V den odjezdu jsme se ještě s Janičkou rozhodli, že se cestou domů zastavíme na Hradě Rožmberk a tak se i stalo. V Rožmberku jsme se i najedli v restauraci U Martina a pak si prohlédli i hrad. Tyhle památky s nějakými vazbami na českou historii z doby Přemyslovců a Lucemburků se nám vždycky moc líbí :)
Nádherný víkend to byl.

Zahrádka

No a pár obrázků z jarní zahrádky :)

Naše první jahůdka

Tak jsme dnes sklidili naši první letošní jahůdku. Jůůůůů, ta byla slaďounká :-).

15.5.2011 - Kazatel

Toto představení jsem navštívil jen já a Martin. Co říci, vše temné, ponuré, prostě dle očekávání. Hodnocení - už jsme viděli zdařilejší filmy.

7.-8.5.2011 Víkend v Aši

Tak jsme zase po dlouhé době vyrazili do Aše. Krásně nám to vyšlo na Den matek, vezli jsme tudíž sebou i vysněnou vrbu pro Janičky mamku :-). V sobotu jsme šli na oběd k mé mámě, tentokráte byl více než povedený. Poté jsme se rozdělili, Janička šla domů a my na zahradu. Pohoštění bez připomínek, pivo Kozel 11, legrace byla nejen s mamkou, ale i Robertem, dokonce i na karty došlo. Zkrátka povedené odpoledne.

Thor

Po návratu z Kačiny, jsme se rozhodli jít zase do kina na film Thor. Šli s námi i Ája s Martinem, takže tak trochu rodinná akce :)
Byla to celkem hezká pohádka s mytologickým základem a ve mně to vyvolávalo vzpomínky na Star Gate...:) Zajímavě zpracované, ale vyloženě doporučit asi nee.

30.4.2011 - Kačina

Nejdřív to nevypadalo, ale v sobotu ráno se zdálo, že předpověď počasí opravdu vyjde a dopoledne vydrží pěkné počasí. Vydali jsme se tedy na další výlet do nedalekého okolí, na zámek Kačina. Tentokrát se s námi na cestu vydala i Kája. V místě se nám podařilo zakoupit opět všechny sběratelské potřeby a Kája byla ráda, že jí také přibylo razítko s vizitkou do sbírky, dokonce viděla čtyři nevěsty, tak snad jí do přinese štěstí :). Koupili jsme si vstupenky na všechny tři okruhy, protože jistě stálo za to vidět interiéry empírového zámku. "Zámek Kačina patří mezi nejvýznamnější stavby empírové architektury v Čechách. Jako svoje letní reprezentační sídlo si ho nechal postavit Jan Rudolf Chotek v letech 1806-1824, tehdejší president gubernia a nejvyšší purkrabí Království českého." Prohlídka zámku zabrala i s čekáním zhruba 3 hodinky, takže nám pěkně vyhládlo. Široko daleko jen motorest u silnice, hned proti zámku. Tak jsme to vyzkoušeli. Obsluha nezvykle příjemná a jídlo chutné. Všichni jsme to s chutí snědli, dokonce i Kája dala dva "hermoše" :)Příjemně najedení jsme se dali na zpáteční cestu a sotva jsme sedli do auta spustil se lijavec, takže to bylo spočítané na chlup :)

Zámek Loučeň: romantický zámek s rozlehlým parkem a labyrintáriem

Včera jsme pomyslně zahájili naší soukromou turistickou sezonu. Vzhledem k zimní přestávce jsme vybrali jednodušší /aspoň jsme si to mysleli/ výlet s kratší procházkou. Do Loučně jsme přijeli zhruba hodinku před otevřením, tak jsme se vydali na zajímavou procházku po naučné stezce, po které jsme míjeli douglasky a krásnou myslivnu. Vrátili jsme se krátce po otevření zámku a tak jsme po zakoupení nutných suvenýrů, získání razítka a mapy areálu vydali na prohlídku zámku. Před tím jsme ještě stačili projít tři z deseti labyrintů. Průvodce na zámku byl vzdělaný a dostatečně hlasitý, tak jsme mohli vstřebat všechny zajímavé informace především o historii rodu Thurn-Taxisů. Po prohlídce jsme do sebe hodili par buřtů a vzhůru na obhlídku areálu - s příruční mapkou to přeci neměl být problém...Každopádně zhruba po třech zablouděních od jednotlivých bludišť a labyrintů jsem předal funkci navigátora Janičce a je pravda, že potom jsme našli cestu mnohem rychleji :). Člověk by nevěřil, co se v takových labyrintech a bludištích nachodí kilometrů. Rozhodně jsme si užili spoustu legrace, třeba jak jsem v jednom bludišti sjel klouzačku a chytil takovou rychlost, ze jsem byl doslova vyhozen na palisádové hrazení. Také jsme objevili zajímavý strom jménem lyriovník tulipánokvětý, který má prý nádherné květy - my jsme viděli jen zajímavé listy :) Zkrátka, bylo tam moc hezky.

Zkus mě rozesmát

Po focení jsme se tedy vydali na delší dobu plánovanou návštěvu kina a shlédli film Zkus mě rozesmát.
Samozřejmě sandlerovsky podaný romantický kousek byl zárukou vtipných situací, kdy se jeden smíchy neudrží, ale tentokrát jsme byli překvapeni i příběhem, který měl hlavu a patu :) "plastický chirurg, který chodí s mnohem mladší učitelkou ze školy, požádá svou věrnou asistentku, aby předstírala, že je jeho co nevidět bývalou manželkou, aby mu tak pomohla urovnat jednu neuváženou lež. Když se mu ale vymstí ještě několik dalších lží, vloží se do věci i její děti a všichni se společně vydávají na víkend na Havaji, který jim všem zcela změní život..."

Focení v Atelieru Burda

Na sobotní podvečer si Janička naplánovala využití jednoho z narozeninových dárků, a sice focení v Atelieru Burda.
Profesionální líčení a fotosérie proběhly v Ateliéru Burda v Karlíně a během hodinky vizážista vytvořil proměnu, které moje ani Janiččiny oči skoro neuvěřily. Proběhla také úprava vlasů, přičemž byly poprvé žehleny a nevypadalo to vůbec špatně. Pan Burda byl takový veselý človíček, takže i focení samotné bylo docela zábavné a zjevně se i Janička cítila před objektivem v rámci možností dobře :) Teď už se jen těšíme na fotečky...
Nakonec nám povídal, že bychom měli zajít někam na kafíčko, když je Janička tak nalíčená a tak mu říkám, že jdeme do kina - odpověděl: "Tak to je dobrý, tam se to v té tmě ztratí :D, ale byla tu paní a ta šla odtud do bazénu :D".

Jsem číslo čtyři

Vydařený film, zase neco nového na co se dalo koukat :)

"Jsem Číslo čtyři je napínavý thriller o pozoruhodném mladém muži Johnovi Smithovi (Alex Pettyfer), který je na útěku před nemilosrdnými nepřáteli, usilujícími o jeho život. Neustále změny identity a stěhování z města do města ve společnosti svého ochránce Henriho (Timothy Olyphant) jsou příčinou toho, že je John neustále všude nováčkem, který nemá nikde žádné kořeny. Malé městečko v Ohiu, kde nyní žije, je svědkem nečekaných a převratných událostí, které změní Johnův život – seznámení s jeho první láskou (Dianna Agron), objevení nových schopností a nalezení spojení s ostatními, kteří sdílejí jeho neuvěřitelný osud."

Divadlo Bez zábradlí - Blbec k večeři

Včera jsme se po delší době vydali s Janičkou za kulturou. Blbce k večeři jsme nedávno viděli v televizi, tak jsme si řekli, že bude zajímavé vidět to zrežírované od J. Menzela.
Václav Vydra podal skvělý výkon spolu s Josefem Cardou a mnohdy jsme nemohli smích zastavit :) Pravda, že na Pydlu s Pepou Dvořákem to nemělo, ale stálo to za to.

Sezóna na zahrádce začala

Tento víkend jsme se do toho opravdu vrhli a začali s úpravami na zahrádce. Vysadili nové kytičky - růži, macešky do květináčů, upravili část záhonů a začali grilovat.
Naneštěstí nám nesedly brikety, nechtěly ani boh hořet, takže ve finále nám to zabralo mnohem víc času, než se maso udělalo.
Janička sešrotovala větvičky a bylo na mulčování na záhonky :)

PROSECCO - TÝDEN JIHOAMERICKÝCH STEAKŮ

Po malé přestávce jsme se opět vydali na "véču" do Prosecca na jihoamerické steaky. Já si dal Uruguay - Vysoký roštěnec Rib eye a Janička US – Top Blade US Beef ( loupaná hovězí plec připravená metodou sous vide ). Hodnotím jako jedno z nejzdařilejších navštívení. Příprava dokonalá a přílohy jakbysmet. Nezbývá než doporučit A++++.

Lázně Bohdaneč

Na doporučení mé kadeřnice jsme vyrazili s mamulinkou na relaxační víkend do Lázní Bohdaneč (mamulinka to měla zároveň jako dárek k narozeninám). Cestu tam nám trochu hatilo počasí, střídavě sněžilo a pršelo. Naštěstí dle rozpisu procedur nám to bylo jedno :-). Po ubytování, které bylo moc hezké, jsme si šli projít celý komplex. Je opravdu rozlehlý, jednotlivé pavilony jsou propojeny krytými chodbami s malými krámečky (byla zde i naprosto nezbytná cukrárna :-)) - za celý víkend jsme nachodili pěkných pár kilometrů :-). Některé části nám připomínaly dobu nedávno minulou, z některých byla ještě cítit novota.
Po dobré večeři nás čekal příjemný večer v sauně a whirlpoolce, kde jsme mohli strávit neomeze dlouhou  dobu. Byla tam i venkovní terasa - nene, my byli pěkně v teplíčku. Ještě že jsme si po večeři koupili dortíčky, při takovém relaxu člověku vyhládne :-).
Na sobotní dopoledne jsme měli naplánovanou vířivou voňavou koupel a následně po ní masáž. Šlo to zde jak na běžícím pásu :-), svléknout, zabalit do prostěradla, do vany pěkně "probublat", opět zabalit do prostěradla, chvíli odpočívat a pak masáž. Jak jen poznala, že mám sedavé zaměstnání :o).
Na oběd jsme si zašli do restaurace přiléhající k lázním, byla to chyba, dlouhé čekání a jídlo nic moc. Ještě že máme tu cukrárničku :-). Další procedura byla naplánovaná až na 16:00 hodin, takže dost času se projít (dokonce vysvitlo i sluníčko) a nakoupit nějaké ty suvenýry. Je zde nádherná radnice, zajímavostí kostela je komín od pece ve věžní místnůstce viditelný na věži, prý tam bydlel kostelník se svými 11ti dětmi.
Poslední procedurou soboty byla tolik očekávaná čokoládová masáž. První šla mamulinka (já zatím navštívila bazén). Bylo to naprosto úžasné, nejvíce mě nadchlo vodní relaxační lehátko (člověk si lehne a najednou se vznáší v teplém vodním lůžku a všude voní čokoláda). 
A protože takový relax dokáže člověka unavit, padli jsme večer do postele, ani nešli na večerní tancovačku.
V neděli dopoledne jsme ještě navštívili solnou jeskyni (odtud si na památku odváželi nádherné solné lampy) a pak už hurá domů (Tomáškovo oběd je stejně nejlepší :-)).