Konečně jsem sebrala odvahu a vybrala jsem si dárek k narozeninám. Prostory Serafínu jsou útulné, všichni "vyučující" velmi milí a člověk se tu za chvíli cítí téměř jako doma. Sešlo se nás pouhých sedm, to asi to počasí, které se opravdu vydařilo :-). Za sobotu jsme se naučili tři základní fígle kreslení, hodně toho nakreslili a také zjistili, jak důležité je umět správně nakreslit židli :-). 
Konečným sobotním dílem byl profil jakéhosi Karla, po jednom dni kreslení ... sami jsme tomu ani nechtěli věřit :-). 
Neděli jsme zahájili kreslením ruky a jak jinak než židlí :-), tentokrát trošičku náročnější. Před poledním došlo na "strašáka" celého kurzu - portrét :o))). Každý si vybral jeden obrázek a mohlo se začít... Po jedné hodině, kdy jsem měla sotva jedno oko, jsem už chtěla volat SOS Tomáškovi (přijeď si pro mě, já už nemůžu....). Naštěstí pauza na oběd to zachránila, s plným bříškem a jedním pivkem navíc vše vypadá růžovější :-). Další krize přišla kolem třetí hodiny (to už jsem měla oči obě, načrtlý nos a ústa tak napůl). Ale písničky z filmu Mama Mia mě znovu nakoply a v pět bylo, až na pár drobností, hotovo. 
Naprosto vyčerpaná, ale s hlubokým uspokojením jsem si své výtvory odvážela domů. Ještěže nás Makulovi pozvali na večeři :-), která byla vynikající, protože jediné čeho jsem byla po zbytek dne schopná bylo sedět a tupě zírat :o))).
To to letí :) Třetí rok jsme už svoji! Výročí padlo na středu, takže jsme si zašli aspoň na společný oběd. Janička dostala kytičku a já pejska na památku :) Snad ty další roky budou tak hezké jako ty uplynulé :)
Jakožto poctivě sledující pořad S Italem v kuchyni, rozhodli jsme se, že si o víkendu připravíme další z jeho skvělých receptů. Tentokrát Filetti Di Carpa Con Patate - česky Grilovaný kapr s bramborem a Tagliata Con Rucola E Grana tedy Steak s rukolou a sýrem...odvážné hm...
Suroviny jsem nakonec zakoupil v Makru, protože jak jsem správně předpokládal jakožto sponzor pořadu by řetězec Makro měl být i řádně zásobený. Trošku jsem se netrefil s výběrem svíčkové /nebo mi tam někdo podhodil něco jiného/, každopádně jsem koupil nějakou úplně super svíčkovou, za astronomickou cenu - ovšem nutno dodat, že ta chuť tomu aspoň odpovídala :)
Nemá cenu se zdržovat informací jak se pokrmy připravovaly,to je nakonec vidět na videu u Itala...já bych to jenom shrnul konstatováním, že se to všechno povedlo a že jsme si tedy královsky pochutnali!
Takže po letech - nebo po půl roce tutově se konal další dýchánek v Čelákovicích :) Sešla se tradiční sestava navíc opět se Skalákem, který začíná vytrvale aspirovat na stálého člena :) Tentokrát nešlo o žádnou divokou jízdu, protože Skalák byl nastydlý a mě chytla pár dní před tím záda a tabletky co jsem užíval se s alkoholem prý nemusí. Kdyby mi před tím Fru Fru nedal masáž, tak bych se tam snad ani nedobelhal...
Takže - víceméně jsme si popovídali u pár lahví sektu a vyzkoušeli který telefon vydrží být pod ledem déle, aniž by ztratil na funkčnosti... já tvrdím, že Nokia, ale chápu, že Skalák nebude souhlasit :)
Tentokrát jsme nebyli /my Čejkovi/ přímo zainteresováni, ale vzhledem ke strategickému umístění našeho domečku a k dosahu chůviček se dohodlo, že budeme hostiteli resp. dáme domeček k dispozici :) Hostiteli byli samozřejmě Muškovi a Makulovi :). Jako vždy se sešlo sousedstvo v hojném počtu a tentokrát i těch dětí co se sešlo :) to by jeden skoro nevěřil (speciálně pro ně připravení vojáčci a autíčka měli nečekaný úspěch, jeden náš náklaďáček dokonce cestoval s Fífou až do Afriky). Také mě překvapilo, jaký úspěch měl Zohan, tak jsem zvědav, kdy si ho kdo opravdu pustí :) No nic fotek je mraky a díky Skalákovi zase i pár momentek...jak on to jen dělá?
Konečným sobotním dílem byl profil jakéhosi Karla, po jednom dni kreslení ... sami jsme tomu ani nechtěli věřit :-). 
Neděli jsme zahájili kreslením ruky a jak jinak než židlí :-), tentokrát trošičku náročnější. Před poledním došlo na "strašáka" celého kurzu - portrét :o))). Každý si vybral jeden obrázek a mohlo se začít... Po jedné hodině, kdy jsem měla sotva jedno oko, jsem už chtěla volat SOS Tomáškovi (přijeď si pro mě, já už nemůžu....). Naštěstí pauza na oběd to zachránila, s plným bříškem a jedním pivkem navíc vše vypadá růžovější :-). Další krize přišla kolem třetí hodiny (to už jsem měla oči obě, načrtlý nos a ústa tak napůl). Ale písničky z filmu Mama Mia mě znovu nakoply a v pět bylo, až na pár drobností, hotovo. 
Naprosto vyčerpaná, ale s hlubokým uspokojením jsem si své výtvory odvážela domů. Ještěže nás Makulovi pozvali na večeři :-), která byla vynikající, protože jediné čeho jsem byla po zbytek dne schopná bylo sedět a tupě zírat :o))).
