Co vše se dá najít při venčení pejsků

Odpolední procházka s pejskama se zdála býti jako každý jiný den - na pole, na cestu a dozadu k břízkám. Jen obloha se na nás mračila, tak snad to zvládneme suchou nohou. Už jsem obracela směr domov, když tu - šálí mě snad zrak - zpod břízky na mě kouká křemeňák, hlavu klobouku tak 15 cm. A kousek dál další houba a další ...celkem 8 se jich tam krčilo. Tomášek se divil, kdeže jsem se to procházela? Jen ta suchá noha nevyšla, spíš zmoklá myš :-).

A zase doma

Dnešní den byl ve znamení odjezdu domů, předání Káji mojí mamce a odvozu babičky Máji do Vojkovic. Zajímavé je, že jak Janička dopoledne ležela, bolest zubu znatelně polevila - takže asi v tom byl zakopaný pes :) méně pohybu - více odpočinku.

29.7.2011-Mariánské Lázně a rozhledna Hamelika

Na přání Janičky jsme dnes vyrazili do Mariánských Lázní, do města "jejího" mládí :). Dnes s námi pro změnu jela mamka. Jako vždy, první zastávka vede do infocentra - turistické známky, razítka, vizitky a magnetky, nic nám nesmí chybět. Po vyřízení všech formalit jsme zakoupili jízdenky na místní autokarový vláček a za chvilku svištěli ke Krakonošovi do Parku Boheminium na miniatury zámků, hradů a jiných zajímavostí. Miniaturky byly opravdu nádherné, až nás překvapilo, jak jsou povedené. Byla tam i potopená loď, ale nevím nevím jestli to byl záměr nebo ne :)

Park Boheminium


Samozřejmě se snažím vždy vybrat i nějaké zajímavosti v okolí, aby se nám trošku zpestřilo to putování. Při té příležitosti jsem našel informaci, že v okolí by se měla nacházet jistá Hamelika, tedy rozhledna. Bohužel hrozné značení trasy způsobilo, že jsme poměrně bloudili, dvakrát se vraceli, než jsme nakonec našli tu správnou cestu. Výhled z rozhledny zakrývaly vzrostlé stromy, ale i tak to stálo za to.

Hamelika


Další zastávka měla být Kolonáda, na kterou jsme se měli dostat pomocí lanovky, ale pohled z Hameliky nám ukázal, že pěšky to bude rychlejší a snazší. Na Kolonádě jsme se posilnili oplatkami, nějaké jsme koupili i domů a utíkali najít nějaké pěkné místečko u fontány, kde v 15:00 začínal hudební produkce. Voda už byla sice zelená, ale kouzlo má fontána dodnes. Janičku překvapilo, že skladba A je stejná už 19 let :) a i internát, který navštěvovala, je pořád "ten" internát, jen školička je prý celá opelichaná :(
Oběd byl v restauraci, kterou nám doporučila mamka /nedávno tu jedli, když tu byli s klubem důchodců v divadle/ a jídlo bylo opravdu vynikající - Janička si dala jako dezert palačinku s jahodami a prý jí nezbylo nic jiného, nežli blahem mlaskat, tak nevím :) ....Každopádně mamce děkujeme za tip.
Po tomto pozdním obědě jsme se příjemně unavení vydali na cestu domů. Zase jeden pěkný den...jen jednu vadu měl - zub bolel pořád stejně :((((

Mariánky

28.7.2011_Klášter Teplá, Bečov, Krásno a Skalná se Starým Rybníkem

Bolest zubu bohužel neustala, a tak jsme ráno pro jistotu navštívili zubaře, abychom se ujistili, že zánět se hojí. Byli jsme ujištěni, že tomu tak skutečně je...
První zastávka dnešního dne Klášter Teplá. Klášter Teplá je od 1193 až dosud fungující klášter, který cirka 800 let odolával nepřízním osudu až ho nakonec naše bývalá lidová armáda za 28 let dokázala zdevastovat a co šlo i zbourat… V současné době se mniši snaží o rekonstrukci - a mají tedy opravdu co dělat... Nejkrásnější v celém klášteře je bezesporu knihovna, obsahující úctyhodných 100.000 svazků, ovšem třeba původní konventní reflektář na nás dýchal vzpomínkami na doby dávno minulé.



Další zastávka na cestě byla Skalná. Předtím jsme se ještě zastavili na zámku v Bečově nad Teplou, aby se Kája, když už jsme byli tak blízko, mohla podívat na relikviář sv. Maura. Dědeček si dal v hospodě pívo a Janička kofolu, já s Kájou jsme šli na zámek. Dobře jsme udělali, protože Kája si to i přes dlouhý výklad průvodkyně hezky užila a relikviář na ní udělal dojem :)
Z Bečova nás cesta zavedla na rozhlednu Krásno. Rozhledna je to moooc pěkná se zajímavým architektonickým stylem - schodiště je z vnějšku věže. Při výstupu a i cestou k samotné rozhledně jsme se i hezky zasmáli (dokonce jsme se dozvěděli jak vypadá takový buvol bílý) a den nám příjemně utíkal.





Dnešní putování jsme končili prohlídkou hradu Vildštejna ve Skalné; hrad je v soukromých rukou a nový pan majitel se činí :) takže expozice není jen nic neříkající hromada haraburdí, ale příběh, což nás velice potěšilo. Baví nás, když odchazíme o něco chytřejší. Karolínka zde byla podrobena zkoušce, zda při prohlídce dávala pozor – složila ji na jedničku. Bohužel na hradě neprodávají turistickou známku, pro tu jsme museli do nedaleké restaurace Pod Komínem. Poté, co jsme se zde občerstvili nám již bylo jasné, proč ty turistické známky mají zrovna tady …
Na cestě ze Skalné jsme se cestou domů ještě stavili kouknout na zříceninu hradu ve Starém Rybníku a pak už hurá domů.
Doma nám večeři nám babička udělala opět vynikajícího rumcajze a den jsme zakončili příjemným posezením na zahradě.

27.7.2011-Trojmezí, Seeberg a Podhradí

V naší chytré knížce jsem vyhledal výskyt turistických známek v okolí a podle toho se pokusil naplánovat výlety na následující dny, samozřejmě s ohledem i na Janiččino přání podívat se do Mariánských Lázní.Na dnešek byl ale naplánovaný nejnáročnější výlet, který nás měl zavést do Trojmezí.

"Nejdříve nutná zastávka v Ašském infocentru – nakoupit všechny ty turistické známky a vizitky … Poté už směr Hranice u Aše, respektive Trojmezí. Tam jsme nechali auto u bývalé hospody a vyrazili na cestu. Asi po půl kilometru jsme zjistili, že jdeme někam úplně jinam - na druhou stranu. Takže pěkně zpátky ("ještě že mě mají, jen kdyby mě ti chlapi poslouchali" – putoval s námi i dědeček) k ceduli a již je vše jasné. Cesta nám ubíhala a byla to zároveň naučná stezka, dozvěděli jsme se např. jak se řekne latinsky žába :-). Také bylo možné pozorovat pozůstatky přísně střeženého hraničního pásma. Asi po hodince cesty jsme dorazili na místo,  na hranici tří států – ČR - Bavorsko – Sasko (dříve ČSSR, NDR a NSR). I z kamenů je jasné, že dříve to bývalo jinak, nežli dnes . Jak je jen možné, že na naší straně teče potok hnědé barvy a na té německé je průzračně čistá voda? Po chvíli odpočinku jsme vyrazili na cestu zpět. Babička už na nás čekala a k obědu nám uvařila vynikající segedínek. Posilněni jsme se vydali (již sami bez dědečka) na blízký Seeberg. Po prohlídce hradu šli ještě Tomášek s Karolínkou hledat „kešku“- a našli mí rádcové, našli! Také zde Karolínku štípla vosa :-(. Nakonec jsme ještě navštívili Podhradí a v něm, kromě zříceniny hradu, především evangelický kostel. Vypadal zavřeně, ale cedule na dveřích skýtal telefon na klíčnici :)). Vnitřek kostela je celý dřevěný a malovaný, prostě nádhera. Po chvíli přichází ještě jakási paní se synem, a ejhle, vyklube se z ní varhanistka (prý hraje po celé Evropě, a dokonce i syn to umí). Máme tedy možnost nejen si varhany poslechnout (  i Beatles se na ně dá zahrát), ale i vystoupat po schodech až přímo k nim. Myslím, že na tento kostel nikdy nezapomeneme :-).
Jen ten zub kdyby nebolel…" J.

Konečně cesta do Aše :)

Ráno jsme tedy navštívili zubaře, zatímco Kája ještě spala. Janička šla na řadu jak měla a vytržení bylo poměrně rychlé, i když ne zrovna jednoduché. Paní zubařka si vyžádala i mne na preventivní prohlídku a při té příležitosti mi vyvrtala zub a dala plombu. Jo jo není to jednoduché, ale nakonec se zdálo, že by se nám to mohlo obejít bez dalších komplikací.
Takže natěšení na rodiče jsme vyrazili do Aše... Cesta nebyla při úterku tak pohodová jako jindy, ale jsme dorazili v pořádku.
Doma nám mamka připravila oběd - smažený květák s bramborem - a na tom jsme si pochutnali úplně všichni :)
Po obědě jsem Káju nechal, aby si našla "kešku" poblíž a byla spokojená, když se jí to povedlo :)
Odpoledne jsme se ještě zastavili u mojí mamky, popřát jí k narozeninám. Kája chtěla koupit kytičku, ale nestihli jsme otevřené květinářství. Mamka měla radost z dárečků, tak jsme ještě poseděli a popovídali si.
Večer jsme se sešli všichni zase u Janičky doma na zahradě u dobrého pití a nakonec šli spokojení spát. Zítra nás čeká výlet do Trojmezí a na Seeberg.

25.7.2011 Radim

Dnes jsme měli vyrážet na naši týdenní dovolenou do Aše. Bohužel můj zub si usmyslel, že to bude jinak.... Takže ráno opět na pohotovost (tentokráte už k mé paní zubařce, kde je hygiena opravdu někde jinde), zde se dozvídám "skvělou" zprávu, zub bude muset s největší pravděpodobností ven. Rentgen ještě vše potvrdí a zítra ráno se na mě zubařka bude opět těšit...
Tudíž platí plán B - vyzvednout Karolínku, pozdní snídaně u k McDonald`s a potom na koníčky do Kladrub. Ještěže nás napadlo podívat se na web, bohužel v pondělí mají zavřeno. Takže rychle vymyslet plán C. Co se památek týče, není v pondělí moc z čeho vybírat. Vyhrává Radim, kde mají otevřeno pondělí nepondělí :-). Na pohádkovém okruhu jsme ještě nebyli, takže výběr byl jasný. Paní pokladní byla lehce překvapena, prý je to okruh pro děti od  3 do 7 let, ale vše vzali s humorem, prý se na nás náležitě připraví. My si zatím obejdeme technické místnosti... Tentokrát nám bohužel v kuchyni nezatopili, prý došlo dřevo... Ale i tak to bylo velmi zajímavé a poučné. A opět jsme si mohli spoustu věcí doslova osahat. Pak se ještě prodrat zástupem turistů :-) a mohlo se jít na pohádku. Nejdříve jsme nafasovali kostýmy, zde byl menší problém s velikostmi, ale ten se nakonec vyřešil :-). Pak jsme byli usazeni ke stolu a paní průvodkyně nám opravdu přečetla pohádku. No a teď si ji prý zahrajem.... Jakže to vlastně bylo???  V pokojíčku princezny opravdu byly kouzelné růže, bohužel na paní královnu a pana krále nefungovali, a tak museli do věže, kde je uvězněna princezna, hezky po svých. Věž je plná pavučin a pavouků, tady přece princeznu nemůžeme nechat, budeme se zlým černokněžníkem soutěžit. Ještěže má paní královna tak pevnou ruku a dobré oko. Jediný trefený kroužek naštěstí stačil a všichni byli z věže propuštěni :-). Následovala velkolepá hostina, hlavní chod - lízátko :-). Ještě pár foteček a jak už to v pohádkách bývá, zazvonil zvonec...
Cestou domů jsme se ještě stavili v Hradeníně, kde je zřícenina staré vodní tvrze. Bohužel, jak se nám často stává, patří soukromníkovi a tentokráte byla velice dobře oplocena. Takže jen udělat nějaké to foto, koupit turistickou známku a můžeme jet domů. No, člověk by nevěřil, jak těžké někdy může být známku sehnat. Chytrou knížku jsme zapomněli doma, takže se jelo domů bez známky. Tu budeme muset pořešit příště :-).
Ještě se musíme sbalit a budeme doufat, že zítřejší návštěva zubaře proběhne bez komplikací a budeme moci odjet do Aše :-).

autor - Janička

Martinovo premiéra

V pátek ráno se vydali Tomášek, Martin a Ája nakupovat do Makra a Martin řídil - poprvé naši Lagunku. Tomášek zkonstatoval, že mu to jde lépe, než kdysi mě :-). První zkouškou prošel.
Zkouška druhá - úplně sám (tedy ještě s Ájou) cestoval Velenka - odstavné parkoviště Černý Most - Nehvizdy. Vše dobře dopadlo, žádné ztráty na zdraví a majetku nebyly utrpěny :-).
To jsme si oddechli.

Filípek jezdí na kole

Dnes vpodvečer na nás ťukali sousedé, Filípek nám chce ukázat jak umí jezdit na svém novém kole. Na Tour de France to zatím ještě není :-), ale šlape mu to hezky (občas sice musí tatínek trošku pomoci, ale když váží kolo skoro stejně jako Filípek...). Ještě se k nám přidali Skalákovic, vracivší se z výletu z Českého Ráje. A tak odcházel z malého sousedského setkání Tomášek bohatší o dvě turistické známky :-).

22.7.2011 - Zubní pohotovost

Včera večer si Janička začala stěžovat na bolení zubu. Hned ráno si zkoušela volat svojí zubní lékařku, ale zdá se, že se začíná projevovat krize zdravotnictví i zde, nebo jinak fakt nevím...
Paní doktorka má jen od 8-12 a tak Janičce nabídla pondělí, což samozřejmě muselo nutně vést k návštěvě zubní pohotovosti dnes večer.
Nebudu se zmiňovat o tom, co za týpky jsme tam potkali, ale z celé té situace nejsem dvakrát nadšený.
Každopádně v zubu bylo řádně a bolestivě pošťouráno a jelo se domu. Tak snad to ráno bude lepší!
Nevím, nevím, výsledkem návtěvy je pěkná boule na tváři, ale při tamnějších hygienických podmínkách... ani se nedivím. Nicméně prášky to jistí :-).

Harry Potter a Relikvie smrti - část 2

Po nedělním obědě jsme se konečně dostali do kina na závěrečný díl Potterovské ságy; dočkali jsme se rozuzlení a dospěli k pochopení všech souvislostí. Trošku natažené, ale pěkné zakončení.

16.7.2011_Říp&Libochovice & velký rodinný oběd

Na tento víkend se k nám nahlásila moje mamka, protože ve čtvrtek měla absolvovat návštěvu pražského kadeřníka. Bylo potřeba naplánovat nějaký  program, abychom něco viděli a zároveň si nestrhli "pajšl" :).
Domluvili jsme se, že přijatelné řešení bude výstup na horu Říp a následně návštěva zámku v Libochovicích. Pokud by to vyšlo, ještě jsme počítali s prohlídkou vodního hradu v Budyni nad Ohří, což se nám nakonec k naší lítosti nepovedlo.
V pátek jsme ještě mamku vzali do High Baru, kde jsme ochutnali několik variací na mojito a musím podotknout, že já i Janička jsme byli velice spokojeni a mamka to taky potvrdila.
V sobotu ráno jsme vyjeli poněkud déle nežli obvykle a pod Říp jsme dorazili něco po jedenácté a tak výstup, který se ukázal poněkud prudší nežli naše očekávání, byl poznamenán mým výrazným nedostatkem cukru, díky čemuž byl výstup značně namáhavější. Celá skupina jako celek se však držela statečně a nahoru jsme se vyškrábali za 17 minut, což myslím není úplně nejhorší :).
Po zakoupení občerstvení a potřebných suvenýrů /a že jich tentokrát bylo :))/ jsme absolvovali prohlídku tamní románské rotundy. Po prohlídce jsme obešli téměř všechna vyhlídková místa, pořídili fotodokumentaci a šupky dupky k autu a směr Libochovice.
Vzhledem k pokročilé době, jsme se rozhodli naobědvat v Libochovicích, před návštěvou zámku - a to byla chyba, díky níž jsme tím náš výlet v podstatě ukončili.
V hotelu U Zajíce jsme si objednali k obědu panenku, na kterou jsme čekali 47 minut :( a panenka navíc byla s největší pravděpodobností kýta, což nám dále prodlužovalo konzumaci. No tak sem už tedy taky NE!
Na zámek jsme dorazili v 15:00 a prohlídka akorát začala, ovšem bez nás...My jsme si museli koupit lístek až na čtvrtou, a tak nám nezbývalo, než si prohlédnout zámecký park. 
Prohlídka na zámku byla pěkná a zajímavá, jen paní průvodkyně asi učí na ZŠ prvňáčky, takže výklad podle toho vypadal...to mě trošku mrzelo.
No doma jsme to všechno spláchli Kozlikem, poseděli zhruba do půl desáté a příjemně unaveni šli spát.



Na neděli se Janička rozhodla všechnu moji přízeň sezvat na rodinný oběd s tím, že všechno připraví a za to jí patří můj veliký obdiv :)
Nejenže to zvládla s úsměvem na tváři, ale také si všichni moc pochutnali a nešetřili chválou :)) Já také moc děkuji!

Zelený pták: Posezení s Čejkovými

Zelený pták: Posezení s Čejkovými: "Tak nějak jsme si řekli, že by bylo záhodno, aby se na Kamču přišel podívat i někdo jiný než jen rodina. Ne že bychom ostatním bránili, ale ..."

Ostružinová sklizeň

No a stačí aby člověk nebyl chvilku doma a hned se urodí hromádka velikanánských ostružin :)

Víkend v Aši & Velká psí hotelová premiéra

Po delší době jsme opět vyrazili směr Aš. Dědeček měl narozeniny a popřát mu jel i Martin s Ájou, takže chca nechca, nemaje hlídání pro pejsky, vyzkoušeli si to kluci v Nehvizdském psím hotelu.
Do Aše jsme dorazili kolem půl sedmé a já se s mamkou a Robertem vydal do Selbu na Wiesenfest, za což jsem byl rád, protože jsem popil svoje oblíbené kvasnicové pivko. Atmosféra byla luxusní, takže paráda večer.
Janička, Ája a Martin zůstali v Aši a užili si to někteří prý až do rána :) stejně jako já...
V sobotu se měli slavit dědečkovi narozeniny, ale zdravíčko tentokrát neposloužilo jako obvykle a tak jsme si spíš povídali. Snad se to brzo srovná!
No a v neděli po ránu jsme u Milana naložili koberec pro Káju a hurá domů a pro pejsky. Cestou jsme se ještě stavovali v restauraci U Lípy v Krušovicích, ale povídám - bída bídoucí to byla!!! Tam už nikdy.
V Nehvizdech jsme vyzvedli pejsky, kteří nás díky bohu poznali, dokonce se k nám i měli :)
Všechno tedy dopadlo dobře a strávili jsme hezký rodinný víkend.

Transformers 3

Odvrácená strana třetího pokračování Transformers byla asi tou nejslabší, nicméně bylo to koukatelné...

Cyril a Metoděj aneb jak jsme kupovali kávovar

Při ranním venčení jsme si říkali, jak je dobře, že k nám Cyril a Metoděj zavítali, takový den volna je fajn :-).
K obědu byla naplánovaná svíčková s knedlíkem, tudíž se ráno muselo zadělat těsto na ty knedle.
Chtěla jsem Tomáškovi připravit překvapení a po "rozbití" medvídka mu koupit kávovar Nespreso, jenže vydržet to neříct.....
A tak byl plán prozrazen a rovnou realizován. Se 4.000,-- Kč v padesáti, dvaceti a deseti korunových mincí jsme se vypravili na Čerňák.
Pokus první nám nevyšel, paní takovýto obnos v "drobných" odmítla. Naše kroky tedy vedly do Datartu, zde jsme byli úspěšnější, hoch u pokladny souhlasil s tím, že polovinu uhradíme v mincích a druhou v bankovkách.
A tak jsme odcházeli s novým kávovarem (už má jméno - Meďánek), "lehčí" o 2.000,-- Kč :-).
Mno, ještě koupit "udělátko" na mléko a nějaké ty kapsle...

Oslava u Myšáka

V sobotu jsme byli pozváni na oslavu Myšákových narozenin. Dopoledne proběhly přípravy - Janička se rozhodla zkusit "větrníčkovou pyramidu" s karamelovými nitkami. Dílo se celkem zdařilo (přenos k Myšákům ještě vydrželo ...).
Oslava to byla zdařilá, sousedstvo se, až na vyjímky (Skalákovic), sešlo, probírala se mimo jiné "ta naše zlatá mládež" a jiné kriminální živly. Silní jedinci vydrželi až do půl třetí (jen prý jim Sonička musela korigovat hlasitost hudby :-)).
Zase jedna zdařilá akcička.

PROSECCO FLAVOURS XV. „MAMMA MIA“

Tak jsme se po nějaké době zase vydali na Prosek, na degustační menu. Nemůřžu říct, že by to byla nějaká sláva - spíš se mi zdá, že už se to tak nějak opakuje. Každopádně Janička si opět velice pochutnala.