úterý 28. září 2010

Step Up 3D

Tak zase po dlouhé době do kinečka :) Janička toužila vidět další pokračování taneční série, což chápu, protože to jsou ty filmy, které je dobré vidět v kině díky efektům co si doma neuděláme. Nebylo to nejhorší, ale není to zrovna můj šálek kávy, což neznamená, že by mě tenhle kousek nepobavil :)

čtvrtek 23. září 2010

Kežmarok a jak jsme se nedostali na Lomnický štít a cesta domů

22.9.
Po včerejším náročném výstupu jsme si odpočinkový den více než zasloužili. Původní plán byl vyjet lanovkou z Tatranské Lomnice na Lomnický štít a zpátky se svézt jen ke Skalnatému plesu a do Tatranské Lomnice se vrátit po svých. Bohužel lanovka byla až do 14té hodiny vyprodaná; následovala celkem dlouhá diskuze, co teď. Nakonec jsme se domluvili, že si koupíme lístky na druhý den a dnes se vydáme do Kežmaroku. Ještě jsme se zastavili v obchodu se suvenýry (k Janiččině velké radosti zde měli hezkého medvídka se šátkem:-)) a vyrazili jsme. Návštěva tohoto města stojí rozhodně za to, velkou zajímavostí je opevněný hrad uprostřed města. Neshody mezi "obyčejným" lidem a šlechtou byly tak velké že se šlechta pro jistotu opevnila... Prohlídku tohoto sídla jsme měli privátní, což bylo fajn.
Návštěva kostela byla tak nějak samozřejmostí, za malý peníz, kterým jsme chtěli přispět, jsme dokonce dostali i fundovaný výklad :-).
Pozdní odpoledne a večer jsme strávili v hotelu a těšili se na zítřejší výlet lanovkou.



23.9.
Ráno jsme plni nadšení dorazili do Tatranské Lomnice abychom zjistili, že lanovka "nepremáva" kvůli silnému větru :-(. Asi hodinku jsme čekali, zda se vítr neumoudří, ale pacholek jeden se rozhodl, že dnes si zařádí.
Plán B byl tedy následující - Tatranská Lomnica - Hrebienok - lanovkou do Starého Smokovce a vlakem do Tatranské Lomnice. Sluníčko svítilo, vítr foukal a tak jsme vyrazili :-). Výšlap na Hrebienok nám dal zabrat víc, než jsme čekali (že by únava...?), ale krásná příroda s mnoha vodopády nám to vynahradila.
V samoobslužné restauraci na Hrebienku (mimochodem nám velmi připomínala dobu nedávno minulou) jsme se občerstvili a pak už hurá k lanovce (chvíli jsme si pohrávali s myšlenkou, že bychom se dolů do Smokovce dopravili na koloběžce...). Výhled z lanovky byl prostě nádherný. Ve Smokovci jsme chvíli hledali nádraží (místo něj jsme objevili infocentrum), pak ještě zjistit, jak je to s dědečkovo režijkou - světe div se, platí i na Slovensku. Cesta vlakem utekla, jen někteří cestující popíjející slivovičku by nemuseli býti tak hluční (teď nemyslím dědečka, ale skupinku jakýchsi turistů :-)).



24.9.
Poslední večer jsme si my chlapi řádně užili :-), nicméně ráno jsme vstávali odpočatí a plní sil (jen má záda už se těšila na svoji postel).
Poslední snídaně, poslední pohled z okna - poprvé za celý náš pobyt byly vrcholky hor schované v mracích - a hurá domů. Abychom si dlouhou cestu trochu zpestřili, naplánovali jsme zastávku na hradě Helfštýn - jedné z největších zřícenin zemí českých. Jen něco málo o jeho zajímavostech - "K unikátním částem hradu patří např. Široká hradba, dlouhá téměř 100 metrů a ve svém základu širší než Velká čínská zeď, dalším unikátem je jedna z nejmohutnějších dělových bašt zvaná Hladomorna. Nevykonávalo se zde však právo útrpné, ale tento název si vysloužila kvůli dělům velkého kalibru, která byla “hladová“ po velkém množství střelného prachu".
Zbytek cesty nám značně znepříjemňoval hustý déšť, ale nakonec jsme dobře dojeli :-).
Byl to nádherný týden, ani se nám nechtělo domů :-).



Za Tomáška si zapamatovala a napsala Janička.

středa 22. září 2010

Rysy - 21.9.

Ráno jsme si trochu přivstali, přeci jen, Rysy nejsou za rohem :-). Naše pouť začala na parkovišti pod Popradským plesem. Tentokráte jsme šli na Popradské pleso jinudy než poprvé. Bylo to malinko náročnější, protože to až nahoru bylo po asfaltce.
A pak už jsme odbočili po červené...; ze začátku to bylo dobré, jen mé koleno stále jaksi protestovalo. Již k prvním vodopádům jsme dorazili značně zadýchaní a to jsme netušili, co nás ještě čeká :-). Po lehkém odpočinku jsme pokračovali dále. Terén byl čím dál "lepší". Bohužel mé koleno protestovalo více a více. U Žabích ples jsme si udělali další přestávku a při pohledu na to, co nás čeká, jsme začali rokovat - jít dál nebo se vrátit? Nakonec jsme se domluvili, že Janička s dědečkem půjdou dál a já se vrátím na Popradské pleso, kde na ně počkám; za prvé, nahoru proudili další turisté (takže v případě potřeby by mi určitě někdo pomohl), za druhé, je tu přeci jen jistá pravděpodobnost, že dědeček už se na Rysy nepodívá, i když - kdo ví?!. Cesta dolů nebyla žádný med, ale nakonec jsem "šťastně" došel do horského hotelu Pri Popradskom plese. Při čekání mě pobavila koza, která si tam jen tak skákala po stolech....
Janička s dědečkem pokračovali ve své pouti, šplhali po skalách pomocí řetězů, dokonce se drápali po sněhu :-). Jednu chvíli se prý i dědeček se chtěl vrátit, ale byl ukecán, že to zvládne. Někdy kolem druhé hodiny "došplhali" na chatu Pod Rysmi, která byla bohužel v rekonstrukci a poskytovala pro všechny ty turisty velmi málo místa. Nakonec se přeci jen něco uvolnilo, občerstvení tradiční, pivo, rum, čaj, párky :-). Dědeček toho měl již plné brýle a až nahoru se mu už nechtělo. Po informaci, že na vrchol je to ještě zhruba hodina cesty (v našem případě tak hoďka a půl), bylo domluveno, že tentokráte to tedy až na vrchol nebude a po krátkém odpočinku se jde dolů.
Cesta dolů byla zpestřena jízdou po sněhové pláni, jak jinak než po zadku :-). Někdy kolem páté hodiny jsme byli zase všichni pohromadě. Když jsme se vraceli k autu, viděli jsme "tu" kozu, patřila zásobovači, který se zrovna vydával na chatu Pod Rysmi - po páté hodině a na zádech 2 (opravdu dva) sudy piva a ještě nějaké balíky.
Dnes jsme šli opravdu brzy spát :-). A zítra...bude odpočinkový den.


úterý 21. září 2010

Levoča&Spišský hrad - 20.9.

Náš odpočinkový den - po včerejší tůře určitě zasloužený, začal velmi hezky. Sluníčko svítilo, a tak jsme vyrazili. Nejdříve byl naplánován Spišský hrad a poté Levoča. Kousek před Spišským hradem jsme ale měli dojem, že před námi stojí bílá stěna... najednou byla mlha, že nebylo vidět na krok. Už jsme byli na parkovišti po hradem, ale hrad stále nikde. Dědečkova naštvanost na mlhu byla naprosto zřetelná... Rozhodli jsme se, že se vrátíme do Levoči a pak se uvidí.
Návštěva Levoči rozhodně stála za to, mají tam nádhernou radnici s náměstím a také chrám sv. Jakuba s krásným oltářem Mistra Pavla.
Poté, s lehkými obavami, jsme se vydali opět směr Spišský hrad. Štěstěna tentokrát byla na naší straně a po mlze ani památky. Hrad byl vidět již z dálky a na parkovišti, jsme měli hrad jak na dlani. Velkým překvapením pro nás byli sysli "hradní", kterých tu bylo nepočítaně a nic se nebáli :-).
Oběd jsme absolvovali ve Spišské Salaši a byl vynikající; mimo jiné tam prodávali i turistické hole.
Pak už následoval návrat do našeho hotelu a čerpání sil na zítřejší výstup na Rysy, jak jinak než u pivínka :-).



Slovenský ráj_Kláštorská roklina - 19.9.

Druhý den jsme se vydali na trasu poněkud náročnější do Prielomu Hornádu z Čingova /resp.Smižanské maši/ ke Kláštorisku skrze Kláštorskou roklinu s vodopády a pak zpět druhou stranou do Čingova.
Jedná se o přibližně 16 km dlouhý úsek horního toku řeky Hornád. Jsou zde kaňonovitá údolí, břehy spadají z bočních hřbenů a vrchů místy s více než 300 metrovým výškovým rozdílem. Píše se, že Hornád se tu začal zařezávat do podloží svého toku a vznikal tak nejen on, ale i na něj navazující přítoky Biely potok s menšími přítoky a s vodopády a kaskádami.
Kláštorská roklina co nám dala nejvíc zabrat a kde se mi začalo ozývat koleno je rokle dlouhá 1,5 kilometru - začíná na louce u Kláštoriska /my jsme to šli z druhé strany, protože soutěska je jednosměrná/ a ústí do Prielomu Hornádu mezi Hrdlem Hornádu a Letanovským mlýnem; tady sice byl bufet, ale zavřený a tak jsme zůstali jen o vodě. V místě vyústění překonává Hornád lanová lávka. V roklině se nachází mnoho vodopádů, Vodopád Objaviteľov, vodopád Antona Straku, Dúhový vodopád, kaskády Gusta Nedobrého, Malý vodopád, Machový vodopád a vodopád Kartuziánov těsně pod vrcholem.
Jakmile jsme zdolali Kláštorskou roklinu, mysleli jsme, že už snad dál nemůžeme jít :) Ale v místní občerstvovně jsme si dali po pivečku a nějakém tom štamprdlíčku a druhá část cesty utíkala poměrně svižně.
Každopádně nádherná krajina, rozhodně to stálo za to! Ukázalo se, že Janička je rozený turista a tedy, že možná i ty Rysy dáme...uvidí se pozítří, protože zítra je odpočinkový den. Pojedeme do Levoči a na Spišský hrad.


neděle 19. září 2010

Tatry - den první - 18.9.


Včera jsme úspěšně dorazili do Nové Lesné ve Vysokých Tatrách. Cesta byla trošku delší než jsme čekali a tak jsme se po ubytování, které je mimochodem vynikající, neváhali dát do koštování místního pivního moku - Zlatého bažanta a pivovice, což tedy byla aspoň pro mne premiéra a narozdíl od pivíčka teda nic moc...
Druhý resp. první výletní den jsme si dali zahřívací turistické kolečko. Trasa byla ze Štrbského na Popradské pleso po červené; celkem fajn výlet a nádherné pohledy na Tatranské vrcholy například na Ostrvu 1984 m n.m.. Cestou jsme minuli i pramen s pitnou vodou. Od Popradského plesa jsme si odskočili k Symbolickému cintorínu a pak zpět po zelené podél Hincova potoku až k rozcestí u Triganu kde jsme se napojili na červenou na Štrbské pleso. Terén nebyl vyloženě náročný, ale vzhledem k naší netrénovanosti jsme se hezky zapotili :) Ale zvládli jsme to a zítra se těšíme na průlom Hornádu ve Slovenském ráji!

0,0 Štrbské pleso 1347 m n.m.
0,8 Štrbské pleso - Hotel Patria 1352 m n.m. rozcestí
2,5 Pod Triganom 1493 m n.m. křižovatka
4,7 Popradské pleso 1527 m n.m.


čtvrtek 16. září 2010

Tenis s Myshakem

No, že jsem raději nebyl ticho :)) Tenis nám po letech vyšel, ale co nevyšlo, to bylo výsledné score...Že to projedu 0:3, to jsem tedy opravdu nečekal, ten chlap má snad křídla :)
Njn, tak aspoň jsem si zaběhal...nezbývá než cvičit a cvičit!

sobota 4. září 2010

4.9.2010 Výlet Kozojedy

Dnes jsme se s Karolínkou a "kucíma" vypravili na výlet do údolí říčky Šembery kdesi u Kolína. A hned cestou nás potkala nemilá příhoda - kousek před cílem se objevila na silnici nenápadná díra, která byla větší než by se na první pohled zdálo, a kterou jsem samozřejmě projel...a byla to pěkná šlupka. Po příjezdu do Doubravčic, kde měl být náš výchozí bod na cestu, jsem zjistil, že kolo je téměř prázdné....hmm skvělý začátek :) - pneuservis aby člověk pohledal, nikde nikdo, 2PAC na cestě do Loun - nezbývalo než se s tím poprat. Po chvíli zápasení výměna kola dobře dopadla /stačilo jen najít ten správný klíč/ a my mohli konečně vyrazit. Zastávka první - staré trampské sruby pamatujících tu nejstarší historii zdejšího trampingu (bohužel zavřené); po několikerém překročení Lázného potoka na soutoku se Šemberou jsme došli i k dřevěné chatě z roku kolem 1929 zvanou "Unalaska", která patřila všem trampům - no a údolí se časem začalo říkat Colorádo nebo Kansas; zastávka druhá - zřícenina strážného hradu Šember. Tady jsem zjistil, že by tu měla být i keška. Hledání nám dalo zabrat a Janičce se podařilo ztratit brýle, ale úspěch se nakonec dostavil - keška byla nalezena - hurá!!! Zastávka třetí - románský kostelík sv. Martina u Kozojed; zastávka čtvrtá - jubilejní kámen instalovaný v roce 1898 na počest 40 let vlády Jana II. z Lichtenštejna na černokosteleckém panství; zastávka poslední - hostinec, ale jídlo tedy nic moc.
Výlet to byl, až na drobné zádrhele, moc pěkný :-).



28.8.2010 - Posledni vladce větru

Další pozvánka a další premiérový snímek. Tentokrát Poslední vládce větru. Předem hodnotím za 3xANO. Opravdu hezká podívaná s pěkným dějem.
Planeta obývaná čtyřmi národy, které vládnou každý jednou přírodní silou. Fire Nation (národ ohně) vede více jak 100 let ničivou válku s ostatními národy: Water Tribes (Vodní národ), Earth Kingdom (království Země) a Air Nomads (vzdušní nomádové). Jen jediný, kdo by mohl nastolit rovnováhu a mír mezi těmito národy je reinkarnující se vládce všech 4 živlů - Avatar. Pěkné, pěkné...