Poprvé po několika letech jsme byli na Vánoce sami. Odpoledne nás již tradičně navštívili sousedé... Celý den i večer proběhl v klidu a pohodě, zlaté prasátko jsme opět neviděli, neboť jsme nedodrželi ta správná pravidla. Ale Ježíšek nás navštívil (přeci jsme byli celý rok hodní) a všichni našli pod stromečkem nějaký ten dárek. A kluci tradičně dostali každý po jednom řízku.
čtvrtek 30. prosince 2010
Narození Teušky, návštěva kina - Harry Potter
Je potřeba zmínit, že 7.11. se stala velká událost - narodila se Teuška Makulová. Hned jak to bylo možné jsme se rozjeli do porodnice, Teuška je nádherné miminko, na svůj porod bude mít malilinkatou památku, nepatrné říznutí na hlavičce (mno, než se vdá, tak se to jistě zahojí).
Večer pak proběhlo u Makulů řádné zapití (myslím že Teuška bude zdravá jako řípa), vypadalo to, jako by se sešly celé Nehvizdy :-). Fotodokumentace mluví za vše...
Harry Potter a relikvie smrti - díl první
Také jsme se konečně dočkali a do kin přišel poslední díl Harryho Pottera (tentokrát rozdělen na dva díly), který jsme samozřejmě museli vidět. Moc se nám to líbilo (jen Janička má dojem, že žánrově to do pohádky už zařadit nelze) a těšíme se na druhý díl, který má mít premiéru v červenci. Už aby bylo léto :-).
Večer pak proběhlo u Makulů řádné zapití (myslím že Teuška bude zdravá jako řípa), vypadalo to, jako by se sešly celé Nehvizdy :-). Fotodokumentace mluví za vše...
Harry Potter a relikvie smrti - díl první
Také jsme se konečně dočkali a do kin přišel poslední díl Harryho Pottera (tentokrát rozdělen na dva díly), který jsme samozřejmě museli vidět. Moc se nám to líbilo (jen Janička má dojem, že žánrově to do pohádky už zařadit nelze) a těšíme se na druhý díl, který má mít premiéru v červenci. Už aby bylo léto :-).
Plavba Jitřního poutníka
Před Vánocemi to je pěkně hektické - člověk si pořád říká proč to letos nemůže být v klidu.... Abychom se trošku odreagovali, zaskočili jsme si do kina na pokračování ságy Letopisy Narnie. Pořád je to pěkná oddechová pohádka a člověk se i zasměje :)
čtvrtek 18. listopadu 2010
17.11.2010 - Soví strážci podruhé
No a netrvalo dlouho a s Kájou jsem se podíval na pohádku podruhé. Kája byla nadšená, byla poprvé na 3D, tak snad nám to zase brzo vyjde :)
sobota 6. listopadu 2010
28.10.2010 Legenda o sovich strážcích
23.10.2010 jsem si s Marťasem zaběhl na Piraňa 3D čekajíc nějakou krvavou řežbu - místo ní řekl bych až amatérsky vytvořené pirani, které jakože napadali vše co do vody vlezlo...bída bída....
Naproti tomu s Janičkou jsem se chtěl podívat na animovaný film Legenda o sovích strážcích a vzít i Káju. Naneštěstí Kája byla nemocná a tak jsme šli sami s tím, že pak zajdu ještě s Kájou, pokud to bude stát za to. No a ono to za to stálo :) Pěkná pohádka se šťastným koncem a moc hezké efekty. Aspoň, že pro ty děti se snaží...
Naproti tomu s Janičkou jsem se chtěl podívat na animovaný film Legenda o sovích strážcích a vzít i Káju. Naneštěstí Kája byla nemocná a tak jsme šli sami s tím, že pak zajdu ještě s Kájou, pokud to bude stát za to. No a ono to za to stálo :) Pěkná pohádka se šťastným koncem a moc hezké efekty. Aspoň, že pro ty děti se snaží...
sobota 16. října 2010
Frýdlant
Vzhledem ke končící se turistické sezóně co se prohlídek hradů a zámků týče, vybral jsem k návštěvě poněkud vzdálenější objekt - hrad a zámek Frýdlant.
Frýdlant patří k nejrozsáhlejším a nejvýznamnějším památkovým celkům v severních Čechách a spojuje v sobě dva architektonické útvary: středověký hrad a renesanční zámek. První zmínka o hradu je z doby kolem poloviny 13.století. V roce 1278 získali panství Bibrštejnové /za 800 hřiven stříbra od Přemysla Otakara II./, kteří se významně podíleli na vybudování mohutného hradního paláce. V letech 1558 - 1621 patřil Frýdlant rodu Redernů. Jejich dílem je výstavba nového renesančního zámku a kaple. Mezi lety 1622 - 1634 patřil Frýdlant Albrechtu z Valdštejna. Koupil jej za 150 000 zlatých a postupně vybudoval obrovskou hospodářskou doménu. Jeho statky zaznamenaly v době 30leté války obrovský rozmach, protože zásobovaly jeho armádu. Frýdlantsku se také říkalo Terra felix - Šťastná země.
Po Albrechtově zavraždění v roce 1634 získali od císaře Frýdlant Gallasové /dle průvodkyně právě za zradu Valdštejna/, od roku 1757 Clam-Gallasové a ti jej drželi až do roku 1945, jak jinak :) V roce 1801 Clam-Gallasové zpřístupnili pro veřejnost část hradu s instalovanými sbírkami. Současná expozice v sobě zahrnuje toto nejstarší hradní muzeum ve střední Evropě, kapli s cenným mobiliářem a dvě zámecká křídla.
Prohlídka trvala bezmála dvě hodiny, ale nic moc jsme se nedozvěděli...navíc osvětlení interiérů bylo na dálkové ovládání, které jako na potvoru nefungovalo a na naší české prohlídce bylo i několik Němců, kteří vzhledem k malému počtu tištěných průvodců museli předčítat nahlas, takže se to tlouklo s tím málem, co povídala průvodkyně. Informace tedy čerpám z následně zakoupené brožury :)
Za zmínku ještě stojí vysoká hradní věž, zvaná Indika, která bývala podle pověsti plochá a zapalovali se na ní ohně, které následně sloužili jako maják kupcům na jejich cestách. Ona tudy totiž procházela obchodní stezka do Žitavy a do Zhořelce.
středa 13. října 2010
Jíst, meditovat, milovat
Další snímek, který já osobně sledoval s mírnou skepsí.
Liz Gilbert (Julia Roberts), hrdinka snímku Jíst, meditovat, milovat je moderní žena, která se vydává poznávat a obdivovat krásy světa a současně se pokouší znovu najít a probudit své pravé já. Poté, co jí životní jistoty a priority zcela rozvrátí rozvod, si Gilbert vezme v zaměstnání roční dovolenou a naprosto v rozporu se svými zásadami se rozhodne riskovat vše pro to, aby změnila svůj život. Během svých exotických a pozoruhodných cest poznává v Itálii prosté potěšení z dobrého jídla, v Indii sílu modliteb a meditací a konečně na Bali najde zcela nečekaným způsobem pokoj v duši a rovnováhu lásky.
Hodnotím jako jeden z nejlepších snímků z poslední doby :) Opravdu se nám to líbilo a děj byl místy tak silný, že i slzička se uronila - skoro :) Rozhodně doporučujeme!
Liz Gilbert (Julia Roberts), hrdinka snímku Jíst, meditovat, milovat je moderní žena, která se vydává poznávat a obdivovat krásy světa a současně se pokouší znovu najít a probudit své pravé já. Poté, co jí životní jistoty a priority zcela rozvrátí rozvod, si Gilbert vezme v zaměstnání roční dovolenou a naprosto v rozporu se svými zásadami se rozhodne riskovat vše pro to, aby změnila svůj život. Během svých exotických a pozoruhodných cest poznává v Itálii prosté potěšení z dobrého jídla, v Indii sílu modliteb a meditací a konečně na Bali najde zcela nečekaným způsobem pokoj v duši a rovnováhu lásky.
Hodnotím jako jeden z nejlepších snímků z poslední doby :) Opravdu se nám to líbilo a děj byl místy tak silný, že i slzička se uronila - skoro :) Rozhodně doporučujeme!
neděle 10. října 2010
Po stopách kocoura Mikeše
Ono to nebylo úplně po stopách kocoura Mikeše, i když jsme chvilku po cestě, kterou šel Mikeš do světa, když rozbil krajáč smetany, také šli. Spíše jsme se pohybovali v Ladově kraji. Vyšli jsme z Mnichovic do Ondřejova a nakonec do Hrusic. Řeklo by se, že po Rysech nás už nic nepřekvapí, ale byli jsme paf z toho, jak nám cesta hezky utíkala, jak jsme zvládli kopečky a přitom jsme se mohli i sem tam zastavit a popovídat si :)
No asi je ten "trénink" přeci jenom vidět ;-) a těch cirka 18km jsme dali úplně v pohodě.
V Mnichovicích jsme se podívali na Mariánský sloup - 7 m vysoký, který pochází z r.1713; Sochu sv. Jana Nepomuckého z pol. 17. stol. z červeného pískovce a Zittův mlýn - velmi cenný doklad lidové architektury stojící zde již od roku 1600. Trošku jsme si zašli, abychom ho našli, a když jsme byli u něj, ještě jsme se ptali, kdeže to vlastně ten skvost je...řekl bych pěkná chaloupka.
V Ondřejově je hvězdárna, kterou založil v r. 1898 Josef Frič /dnes slouží jako Astronomický ústav AV ČR/. V nové hvězdárně je jeden z největších dalekohledů v Evropě. Potkali jsme také několik radarů či co, chvíli jsme přemýšleli jestli nejsme na pozemku NORADU nebo kde :)
No a z Ondřejova už pěkně z kopečka do Hrusic, přičemž cestou jsme prošli Šmejkalkou, kde strašil Mulisák a potvrzujeme, že jeden by se tu opravu až bál! Však také Mulisák povídal: "Já bych radostí až vyskakoval, jak je tady smutno. To je místo pro strašidlo jako stvořené a nejvíc mě těší, že mě zařízení nebude stát skoro žádné peníze; nic se tu nemusí ničit ani bořit, aby to tu vypadalo pustější."
V Hrusicích lze pak najít známá místa - na kopečku, dnes v čísle 17, stála obecní pastouška, kde bydlel slouha a obecní pastýř Bartoloměj s mluvícím kozlem Bobešem; na dvorečku u domku Ševcových obýval chlívek čuník Pašík, mluvící lidskou řečí; za domkem se táhne Brabcova mez, za níž byla zahrada pantáty Mlejnka, kam chodil Pepík s Mikešem na hrušky; v těchto místech také ústila do potoka strouha, přes kterou leželo prkno směřující ke sklípku ve stráni a tudy nesl osudného dne Mikeš babičce krajáč se smetanou, a když jej nešťastnou náhodou rozbil, hned si uvědomil, že za to bude bit koštětem a proto si obul boty, svázal si kabátek do ranečku a vydal se do světa...krásné vzpomínky :)
V muzeu Alenky a Josefa Ladových jsme si připomněli střípky z jejich života a podívali se na originální kresby a ilustrace. Zakoupili zde také krásné knížky a upomínkové předměty.
Prohlédli jsme si ještě původně románský kostel sv. Václava a nakonec se občerstvili ve známé hospodě u Sejků, kde jsem si zakoupil krom stravy i malované džbánky a tričko. Ta hospoda ale hodně upadla a jídlo, vlastně ani obsluha nebylo nic moc :( a tohleto je opravdu škoda.
Zpátky do Mnichovic jsme se nechali odvézt busem a pak hurá domů!
Krásná, opravdu moc krásná procházka to byla.
sobota 2. října 2010
Zámek v Radimi
Renesanční zámek v Radimi nedaleko Peček u Kolína je poměrně novinka. Pro turisty je otevřený teprve dva roky. Nový pan majitel, kterého jsme tam mimochodem zahlédli, zámek zrekonstruoval a otevřel pro veřejnost.
Jedná se o krásnou ukázku renesančního venkovského zámku. První zmínka o tvrzi se váže k roku 1430 a ke jménu Wolfarta z Javora; majiteli se postupně stali Zárubové, kteří dali stavbě podobu zámku /r. 1610 bylo dostavěno hlavní východní křídlo/, dále pak Lichtenštejnové a nakonec v roce 1927 pan doktor Jaroslav Bukovský - osobní lékař T.G. Masaryka. V restituci byl zámek Bukovským vrácen, ale pro nezájem jej odprodali r. 2005 současnému majiteli. Ten zpřístupnil první okruh r. 2008. V současné době jsou k dispozici 3 prohlídkové okruhy, z nichž jsme my absolvovali první dva - tedy reprezentační místnosti horních pater, kde jsme se seznámili s úrovní bydlení šlechty v 16. a 17. století; další okruh byl spíše technického zaměření - vedl zámeckým sklepením a přízemím zámku, k vidění byla černá a bílá kuchyně /v černé nám rozdělali i oheň/, strážnice, kanceláře, místnosti pro čeládku a vězení.
Průvodci do toho dali srdce a bylo vidět, že tím opravdu žijí...Hodně nám to dalo a určitě bychom návštěvu doporučili všem - i dětem, už pro to, že třetí okruh je pohádkový a ti odvážnější se mohou vydat třeba zachránit princeznu uvězněnou ve věži zlým černokněžníkem :)
Jedná se o krásnou ukázku renesančního venkovského zámku. První zmínka o tvrzi se váže k roku 1430 a ke jménu Wolfarta z Javora; majiteli se postupně stali Zárubové, kteří dali stavbě podobu zámku /r. 1610 bylo dostavěno hlavní východní křídlo/, dále pak Lichtenštejnové a nakonec v roce 1927 pan doktor Jaroslav Bukovský - osobní lékař T.G. Masaryka. V restituci byl zámek Bukovským vrácen, ale pro nezájem jej odprodali r. 2005 současnému majiteli. Ten zpřístupnil první okruh r. 2008. V současné době jsou k dispozici 3 prohlídkové okruhy, z nichž jsme my absolvovali první dva - tedy reprezentační místnosti horních pater, kde jsme se seznámili s úrovní bydlení šlechty v 16. a 17. století; další okruh byl spíše technického zaměření - vedl zámeckým sklepením a přízemím zámku, k vidění byla černá a bílá kuchyně /v černé nám rozdělali i oheň/, strážnice, kanceláře, místnosti pro čeládku a vězení.
Průvodci do toho dali srdce a bylo vidět, že tím opravdu žijí...Hodně nám to dalo a určitě bychom návštěvu doporučili všem - i dětem, už pro to, že třetí okruh je pohádkový a ti odvážnější se mohou vydat třeba zachránit princeznu uvězněnou ve věži zlým černokněžníkem :)
Román pro muže
Z principu jsme se vydali i s Makulovými na Román pro muže jsa zvědavi na Míru Donutila :) No nezklamal, baže ne :)
Román pro muže vypráví příběh tří sourozenců – Cyrila, Bruna a Anety. Pevné pouto, které se mezi nimi utvořilo po tragické smrti rodičů, kdy starost o výchovu mladšího bratra a sestry převzal výrazně starší Cyril, prochází zvláštní zkouškou. Sourozenci odjíždějí na tradiční výlet do hor v zádech se stínem neodvratně se blížící Brunovy smrti. Výlet, který má být jakousi cestou posledních splněných přání – včetně tajných erotických fantazií, se však mění v tragikomickou konfrontaci základních hodnot a životních postojů.
Stručně řečeno - bylo to o ničem, ale Donutil bavil po celou dobu. Takže Ano!
Román pro muže vypráví příběh tří sourozenců – Cyrila, Bruna a Anety. Pevné pouto, které se mezi nimi utvořilo po tragické smrti rodičů, kdy starost o výchovu mladšího bratra a sestry převzal výrazně starší Cyril, prochází zvláštní zkouškou. Sourozenci odjíždějí na tradiční výlet do hor v zádech se stínem neodvratně se blížící Brunovy smrti. Výlet, který má být jakousi cestou posledních splněných přání – včetně tajných erotických fantazií, se však mění v tragikomickou konfrontaci základních hodnot a životních postojů.
Stručně řečeno - bylo to o ničem, ale Donutil bavil po celou dobu. Takže Ano!
úterý 28. září 2010
Step Up 3D
Tak zase po dlouhé době do kinečka :) Janička toužila vidět další pokračování taneční série, což chápu, protože to jsou ty filmy, které je dobré vidět v kině díky efektům co si doma neuděláme. Nebylo to nejhorší, ale není to zrovna můj šálek kávy, což neznamená, že by mě tenhle kousek nepobavil :)
čtvrtek 23. září 2010
Kežmarok a jak jsme se nedostali na Lomnický štít a cesta domů
22.9.
Po včerejším náročném výstupu jsme si odpočinkový den více než zasloužili. Původní plán byl vyjet lanovkou z Tatranské Lomnice na Lomnický štít a zpátky se svézt jen ke Skalnatému plesu a do Tatranské Lomnice se vrátit po svých. Bohužel lanovka byla až do 14té hodiny vyprodaná; následovala celkem dlouhá diskuze, co teď. Nakonec jsme se domluvili, že si koupíme lístky na druhý den a dnes se vydáme do Kežmaroku. Ještě jsme se zastavili v obchodu se suvenýry (k Janiččině velké radosti zde měli hezkého medvídka se šátkem:-)) a vyrazili jsme. Návštěva tohoto města stojí rozhodně za to, velkou zajímavostí je opevněný hrad uprostřed města. Neshody mezi "obyčejným" lidem a šlechtou byly tak velké že se šlechta pro jistotu opevnila... Prohlídku tohoto sídla jsme měli privátní, což bylo fajn.
Návštěva kostela byla tak nějak samozřejmostí, za malý peníz, kterým jsme chtěli přispět, jsme dokonce dostali i fundovaný výklad :-).
Pozdní odpoledne a večer jsme strávili v hotelu a těšili se na zítřejší výlet lanovkou.
23.9.
Ráno jsme plni nadšení dorazili do Tatranské Lomnice abychom zjistili, že lanovka "nepremáva" kvůli silnému větru :-(. Asi hodinku jsme čekali, zda se vítr neumoudří, ale pacholek jeden se rozhodl, že dnes si zařádí.
Plán B byl tedy následující - Tatranská Lomnica - Hrebienok - lanovkou do Starého Smokovce a vlakem do Tatranské Lomnice. Sluníčko svítilo, vítr foukal a tak jsme vyrazili :-). Výšlap na Hrebienok nám dal zabrat víc, než jsme čekali (že by únava...?), ale krásná příroda s mnoha vodopády nám to vynahradila.
V samoobslužné restauraci na Hrebienku (mimochodem nám velmi připomínala dobu nedávno minulou) jsme se občerstvili a pak už hurá k lanovce (chvíli jsme si pohrávali s myšlenkou, že bychom se dolů do Smokovce dopravili na koloběžce...). Výhled z lanovky byl prostě nádherný. Ve Smokovci jsme chvíli hledali nádraží (místo něj jsme objevili infocentrum), pak ještě zjistit, jak je to s dědečkovo režijkou - světe div se, platí i na Slovensku. Cesta vlakem utekla, jen někteří cestující popíjející slivovičku by nemuseli býti tak hluční (teď nemyslím dědečka, ale skupinku jakýchsi turistů :-)).
24.9.
Poslední večer jsme si my chlapi řádně užili :-), nicméně ráno jsme vstávali odpočatí a plní sil (jen má záda už se těšila na svoji postel).
Poslední snídaně, poslední pohled z okna - poprvé za celý náš pobyt byly vrcholky hor schované v mracích - a hurá domů. Abychom si dlouhou cestu trochu zpestřili, naplánovali jsme zastávku na hradě Helfštýn - jedné z největších zřícenin zemí českých. Jen něco málo o jeho zajímavostech - "K unikátním částem hradu patří např. Široká hradba, dlouhá téměř 100 metrů a ve svém základu širší než Velká čínská zeď, dalším unikátem je jedna z nejmohutnějších dělových bašt zvaná Hladomorna. Nevykonávalo se zde však právo útrpné, ale tento název si vysloužila kvůli dělům velkého kalibru, která byla “hladová“ po velkém množství střelného prachu".
Zbytek cesty nám značně znepříjemňoval hustý déšť, ale nakonec jsme dobře dojeli :-).
Byl to nádherný týden, ani se nám nechtělo domů :-).
Za Tomáška si zapamatovala a napsala Janička.
Po včerejším náročném výstupu jsme si odpočinkový den více než zasloužili. Původní plán byl vyjet lanovkou z Tatranské Lomnice na Lomnický štít a zpátky se svézt jen ke Skalnatému plesu a do Tatranské Lomnice se vrátit po svých. Bohužel lanovka byla až do 14té hodiny vyprodaná; následovala celkem dlouhá diskuze, co teď. Nakonec jsme se domluvili, že si koupíme lístky na druhý den a dnes se vydáme do Kežmaroku. Ještě jsme se zastavili v obchodu se suvenýry (k Janiččině velké radosti zde měli hezkého medvídka se šátkem:-)) a vyrazili jsme. Návštěva tohoto města stojí rozhodně za to, velkou zajímavostí je opevněný hrad uprostřed města. Neshody mezi "obyčejným" lidem a šlechtou byly tak velké že se šlechta pro jistotu opevnila... Prohlídku tohoto sídla jsme měli privátní, což bylo fajn.
Návštěva kostela byla tak nějak samozřejmostí, za malý peníz, kterým jsme chtěli přispět, jsme dokonce dostali i fundovaný výklad :-).
Pozdní odpoledne a večer jsme strávili v hotelu a těšili se na zítřejší výlet lanovkou.
23.9.
Ráno jsme plni nadšení dorazili do Tatranské Lomnice abychom zjistili, že lanovka "nepremáva" kvůli silnému větru :-(. Asi hodinku jsme čekali, zda se vítr neumoudří, ale pacholek jeden se rozhodl, že dnes si zařádí.
Plán B byl tedy následující - Tatranská Lomnica - Hrebienok - lanovkou do Starého Smokovce a vlakem do Tatranské Lomnice. Sluníčko svítilo, vítr foukal a tak jsme vyrazili :-). Výšlap na Hrebienok nám dal zabrat víc, než jsme čekali (že by únava...?), ale krásná příroda s mnoha vodopády nám to vynahradila.
V samoobslužné restauraci na Hrebienku (mimochodem nám velmi připomínala dobu nedávno minulou) jsme se občerstvili a pak už hurá k lanovce (chvíli jsme si pohrávali s myšlenkou, že bychom se dolů do Smokovce dopravili na koloběžce...). Výhled z lanovky byl prostě nádherný. Ve Smokovci jsme chvíli hledali nádraží (místo něj jsme objevili infocentrum), pak ještě zjistit, jak je to s dědečkovo režijkou - světe div se, platí i na Slovensku. Cesta vlakem utekla, jen někteří cestující popíjející slivovičku by nemuseli býti tak hluční (teď nemyslím dědečka, ale skupinku jakýchsi turistů :-)).
24.9.
Poslední večer jsme si my chlapi řádně užili :-), nicméně ráno jsme vstávali odpočatí a plní sil (jen má záda už se těšila na svoji postel).
Poslední snídaně, poslední pohled z okna - poprvé za celý náš pobyt byly vrcholky hor schované v mracích - a hurá domů. Abychom si dlouhou cestu trochu zpestřili, naplánovali jsme zastávku na hradě Helfštýn - jedné z největších zřícenin zemí českých. Jen něco málo o jeho zajímavostech - "K unikátním částem hradu patří např. Široká hradba, dlouhá téměř 100 metrů a ve svém základu širší než Velká čínská zeď, dalším unikátem je jedna z nejmohutnějších dělových bašt zvaná Hladomorna. Nevykonávalo se zde však právo útrpné, ale tento název si vysloužila kvůli dělům velkého kalibru, která byla “hladová“ po velkém množství střelného prachu".
Zbytek cesty nám značně znepříjemňoval hustý déšť, ale nakonec jsme dobře dojeli :-).
Byl to nádherný týden, ani se nám nechtělo domů :-).
Za Tomáška si zapamatovala a napsala Janička.
středa 22. září 2010
Rysy - 21.9.
Ráno jsme si trochu přivstali, přeci jen, Rysy nejsou za rohem :-). Naše pouť začala na parkovišti pod Popradským plesem. Tentokráte jsme šli na Popradské pleso jinudy než poprvé. Bylo to malinko náročnější, protože to až nahoru bylo po asfaltce.
A pak už jsme odbočili po červené...; ze začátku to bylo dobré, jen mé koleno stále jaksi protestovalo. Již k prvním vodopádům jsme dorazili značně zadýchaní a to jsme netušili, co nás ještě čeká :-). Po lehkém odpočinku jsme pokračovali dále. Terén byl čím dál "lepší". Bohužel mé koleno protestovalo více a více. U Žabích ples jsme si udělali další přestávku a při pohledu na to, co nás čeká, jsme začali rokovat - jít dál nebo se vrátit? Nakonec jsme se domluvili, že Janička s dědečkem půjdou dál a já se vrátím na Popradské pleso, kde na ně počkám; za prvé, nahoru proudili další turisté (takže v případě potřeby by mi určitě někdo pomohl), za druhé, je tu přeci jen jistá pravděpodobnost, že dědeček už se na Rysy nepodívá, i když - kdo ví?!. Cesta dolů nebyla žádný med, ale nakonec jsem "šťastně" došel do horského hotelu Pri Popradskom plese. Při čekání mě pobavila koza, která si tam jen tak skákala po stolech....
Janička s dědečkem pokračovali ve své pouti, šplhali po skalách pomocí řetězů, dokonce se drápali po sněhu :-). Jednu chvíli se prý i dědeček se chtěl vrátit, ale byl ukecán, že to zvládne. Někdy kolem druhé hodiny "došplhali" na chatu Pod Rysmi, která byla bohužel v rekonstrukci a poskytovala pro všechny ty turisty velmi málo místa. Nakonec se přeci jen něco uvolnilo, občerstvení tradiční, pivo, rum, čaj, párky :-). Dědeček toho měl již plné brýle a až nahoru se mu už nechtělo. Po informaci, že na vrchol je to ještě zhruba hodina cesty (v našem případě tak hoďka a půl), bylo domluveno, že tentokráte to tedy až na vrchol nebude a po krátkém odpočinku se jde dolů.
Cesta dolů byla zpestřena jízdou po sněhové pláni, jak jinak než po zadku :-). Někdy kolem páté hodiny jsme byli zase všichni pohromadě. Když jsme se vraceli k autu, viděli jsme "tu" kozu, patřila zásobovači, který se zrovna vydával na chatu Pod Rysmi - po páté hodině a na zádech 2 (opravdu dva) sudy piva a ještě nějaké balíky.
Dnes jsme šli opravdu brzy spát :-). A zítra...bude odpočinkový den.
A pak už jsme odbočili po červené...; ze začátku to bylo dobré, jen mé koleno stále jaksi protestovalo. Již k prvním vodopádům jsme dorazili značně zadýchaní a to jsme netušili, co nás ještě čeká :-). Po lehkém odpočinku jsme pokračovali dále. Terén byl čím dál "lepší". Bohužel mé koleno protestovalo více a více. U Žabích ples jsme si udělali další přestávku a při pohledu na to, co nás čeká, jsme začali rokovat - jít dál nebo se vrátit? Nakonec jsme se domluvili, že Janička s dědečkem půjdou dál a já se vrátím na Popradské pleso, kde na ně počkám; za prvé, nahoru proudili další turisté (takže v případě potřeby by mi určitě někdo pomohl), za druhé, je tu přeci jen jistá pravděpodobnost, že dědeček už se na Rysy nepodívá, i když - kdo ví?!. Cesta dolů nebyla žádný med, ale nakonec jsem "šťastně" došel do horského hotelu Pri Popradskom plese. Při čekání mě pobavila koza, která si tam jen tak skákala po stolech....
Janička s dědečkem pokračovali ve své pouti, šplhali po skalách pomocí řetězů, dokonce se drápali po sněhu :-). Jednu chvíli se prý i dědeček se chtěl vrátit, ale byl ukecán, že to zvládne. Někdy kolem druhé hodiny "došplhali" na chatu Pod Rysmi, která byla bohužel v rekonstrukci a poskytovala pro všechny ty turisty velmi málo místa. Nakonec se přeci jen něco uvolnilo, občerstvení tradiční, pivo, rum, čaj, párky :-). Dědeček toho měl již plné brýle a až nahoru se mu už nechtělo. Po informaci, že na vrchol je to ještě zhruba hodina cesty (v našem případě tak hoďka a půl), bylo domluveno, že tentokráte to tedy až na vrchol nebude a po krátkém odpočinku se jde dolů.
Cesta dolů byla zpestřena jízdou po sněhové pláni, jak jinak než po zadku :-). Někdy kolem páté hodiny jsme byli zase všichni pohromadě. Když jsme se vraceli k autu, viděli jsme "tu" kozu, patřila zásobovači, který se zrovna vydával na chatu Pod Rysmi - po páté hodině a na zádech 2 (opravdu dva) sudy piva a ještě nějaké balíky.
Dnes jsme šli opravdu brzy spát :-). A zítra...bude odpočinkový den.
úterý 21. září 2010
Levoča&Spišský hrad - 20.9.
Náš odpočinkový den - po včerejší tůře určitě zasloužený, začal velmi hezky. Sluníčko svítilo, a tak jsme vyrazili. Nejdříve byl naplánován Spišský hrad a poté Levoča. Kousek před Spišským hradem jsme ale měli dojem, že před námi stojí bílá stěna... najednou byla mlha, že nebylo vidět na krok. Už jsme byli na parkovišti po hradem, ale hrad stále nikde. Dědečkova naštvanost na mlhu byla naprosto zřetelná... Rozhodli jsme se, že se vrátíme do Levoči a pak se uvidí.
Návštěva Levoči rozhodně stála za to, mají tam nádhernou radnici s náměstím a také chrám sv. Jakuba s krásným oltářem Mistra Pavla.
Poté, s lehkými obavami, jsme se vydali opět směr Spišský hrad. Štěstěna tentokrát byla na naší straně a po mlze ani památky. Hrad byl vidět již z dálky a na parkovišti, jsme měli hrad jak na dlani. Velkým překvapením pro nás byli sysli "hradní", kterých tu bylo nepočítaně a nic se nebáli :-).
Oběd jsme absolvovali ve Spišské Salaši a byl vynikající; mimo jiné tam prodávali i turistické hole.
Pak už následoval návrat do našeho hotelu a čerpání sil na zítřejší výstup na Rysy, jak jinak než u pivínka :-).
Návštěva Levoči rozhodně stála za to, mají tam nádhernou radnici s náměstím a také chrám sv. Jakuba s krásným oltářem Mistra Pavla.
Poté, s lehkými obavami, jsme se vydali opět směr Spišský hrad. Štěstěna tentokrát byla na naší straně a po mlze ani památky. Hrad byl vidět již z dálky a na parkovišti, jsme měli hrad jak na dlani. Velkým překvapením pro nás byli sysli "hradní", kterých tu bylo nepočítaně a nic se nebáli :-).
Oběd jsme absolvovali ve Spišské Salaši a byl vynikající; mimo jiné tam prodávali i turistické hole.
Pak už následoval návrat do našeho hotelu a čerpání sil na zítřejší výstup na Rysy, jak jinak než u pivínka :-).
Slovenský ráj_Kláštorská roklina - 19.9.
Druhý den jsme se vydali na trasu poněkud náročnější do Prielomu Hornádu z Čingova /resp.Smižanské maši/ ke Kláštorisku skrze Kláštorskou roklinu s vodopády a pak zpět druhou stranou do Čingova.
Jedná se o přibližně 16 km dlouhý úsek horního toku řeky Hornád. Jsou zde kaňonovitá údolí, břehy spadají z bočních hřbenů a vrchů místy s více než 300 metrovým výškovým rozdílem. Píše se, že Hornád se tu začal zařezávat do podloží svého toku a vznikal tak nejen on, ale i na něj navazující přítoky Biely potok s menšími přítoky a s vodopády a kaskádami.
Kláštorská roklina co nám dala nejvíc zabrat a kde se mi začalo ozývat koleno je rokle dlouhá 1,5 kilometru - začíná na louce u Kláštoriska /my jsme to šli z druhé strany, protože soutěska je jednosměrná/ a ústí do Prielomu Hornádu mezi Hrdlem Hornádu a Letanovským mlýnem; tady sice byl bufet, ale zavřený a tak jsme zůstali jen o vodě. V místě vyústění překonává Hornád lanová lávka. V roklině se nachází mnoho vodopádů, Vodopád Objaviteľov, vodopád Antona Straku, Dúhový vodopád, kaskády Gusta Nedobrého, Malý vodopád, Machový vodopád a vodopád Kartuziánov těsně pod vrcholem.
Jakmile jsme zdolali Kláštorskou roklinu, mysleli jsme, že už snad dál nemůžeme jít :) Ale v místní občerstvovně jsme si dali po pivečku a nějakém tom štamprdlíčku a druhá část cesty utíkala poměrně svižně.
Každopádně nádherná krajina, rozhodně to stálo za to! Ukázalo se, že Janička je rozený turista a tedy, že možná i ty Rysy dáme...uvidí se pozítří, protože zítra je odpočinkový den. Pojedeme do Levoči a na Spišský hrad.
Jedná se o přibližně 16 km dlouhý úsek horního toku řeky Hornád. Jsou zde kaňonovitá údolí, břehy spadají z bočních hřbenů a vrchů místy s více než 300 metrovým výškovým rozdílem. Píše se, že Hornád se tu začal zařezávat do podloží svého toku a vznikal tak nejen on, ale i na něj navazující přítoky Biely potok s menšími přítoky a s vodopády a kaskádami.
Kláštorská roklina co nám dala nejvíc zabrat a kde se mi začalo ozývat koleno je rokle dlouhá 1,5 kilometru - začíná na louce u Kláštoriska /my jsme to šli z druhé strany, protože soutěska je jednosměrná/ a ústí do Prielomu Hornádu mezi Hrdlem Hornádu a Letanovským mlýnem; tady sice byl bufet, ale zavřený a tak jsme zůstali jen o vodě. V místě vyústění překonává Hornád lanová lávka. V roklině se nachází mnoho vodopádů, Vodopád Objaviteľov, vodopád Antona Straku, Dúhový vodopád, kaskády Gusta Nedobrého, Malý vodopád, Machový vodopád a vodopád Kartuziánov těsně pod vrcholem.
Jakmile jsme zdolali Kláštorskou roklinu, mysleli jsme, že už snad dál nemůžeme jít :) Ale v místní občerstvovně jsme si dali po pivečku a nějakém tom štamprdlíčku a druhá část cesty utíkala poměrně svižně.
Každopádně nádherná krajina, rozhodně to stálo za to! Ukázalo se, že Janička je rozený turista a tedy, že možná i ty Rysy dáme...uvidí se pozítří, protože zítra je odpočinkový den. Pojedeme do Levoči a na Spišský hrad.
neděle 19. září 2010
Tatry - den první - 18.9.
Včera jsme úspěšně dorazili do Nové Lesné ve Vysokých Tatrách. Cesta byla trošku delší než jsme čekali a tak jsme se po ubytování, které je mimochodem vynikající, neváhali dát do koštování místního pivního moku - Zlatého bažanta a pivovice, což tedy byla aspoň pro mne premiéra a narozdíl od pivíčka teda nic moc...
Druhý resp. první výletní den jsme si dali zahřívací turistické kolečko. Trasa byla ze Štrbského na Popradské pleso po červené; celkem fajn výlet a nádherné pohledy na Tatranské vrcholy například na Ostrvu 1984 m n.m.. Cestou jsme minuli i pramen s pitnou vodou. Od Popradského plesa jsme si odskočili k Symbolickému cintorínu a pak zpět po zelené podél Hincova potoku až k rozcestí u Triganu kde jsme se napojili na červenou na Štrbské pleso. Terén nebyl vyloženě náročný, ale vzhledem k naší netrénovanosti jsme se hezky zapotili :) Ale zvládli jsme to a zítra se těšíme na průlom Hornádu ve Slovenském ráji!
0,0 Štrbské pleso 1347 m n.m.
0,8 Štrbské pleso - Hotel Patria 1352 m n.m. rozcestí
2,5 Pod Triganom 1493 m n.m. křižovatka
4,7 Popradské pleso 1527 m n.m.
čtvrtek 16. září 2010
Tenis s Myshakem
No, že jsem raději nebyl ticho :)) Tenis nám po letech vyšel, ale co nevyšlo, to bylo výsledné score...Že to projedu 0:3, to jsem tedy opravdu nečekal, ten chlap má snad křídla :)
Njn, tak aspoň jsem si zaběhal...nezbývá než cvičit a cvičit!
Njn, tak aspoň jsem si zaběhal...nezbývá než cvičit a cvičit!
sobota 4. září 2010
4.9.2010 Výlet Kozojedy
Dnes jsme se s Karolínkou a "kucíma" vypravili na výlet do údolí říčky Šembery kdesi u Kolína. A hned cestou nás potkala nemilá příhoda - kousek před cílem se objevila na silnici nenápadná díra, která byla větší než by se na první pohled zdálo, a kterou jsem samozřejmě projel...a byla to pěkná šlupka. Po příjezdu do Doubravčic, kde měl být náš výchozí bod na cestu, jsem zjistil, že kolo je téměř prázdné....hmm skvělý začátek :) - pneuservis aby člověk pohledal, nikde nikdo, 2PAC na cestě do Loun - nezbývalo než se s tím poprat. Po chvíli zápasení výměna kola dobře dopadla /stačilo jen najít ten správný klíč/ a my mohli konečně vyrazit. Zastávka první - staré trampské sruby pamatujících tu nejstarší historii zdejšího trampingu (bohužel zavřené); po několikerém překročení Lázného potoka na soutoku se Šemberou jsme došli i k dřevěné chatě z roku kolem 1929 zvanou "Unalaska", která patřila všem trampům - no a údolí se časem začalo říkat Colorádo nebo Kansas; zastávka druhá - zřícenina strážného hradu Šember. Tady jsem zjistil, že by tu měla být i keška. Hledání nám dalo zabrat a Janičce se podařilo ztratit brýle, ale úspěch se nakonec dostavil - keška byla nalezena - hurá!!! Zastávka třetí - románský kostelík sv. Martina u Kozojed; zastávka čtvrtá - jubilejní kámen instalovaný v roce 1898 na počest 40 let vlády Jana II. z Lichtenštejna na černokosteleckém panství; zastávka poslední - hostinec, ale jídlo tedy nic moc.
Výlet to byl, až na drobné zádrhele, moc pěkný :-).
Výlet to byl, až na drobné zádrhele, moc pěkný :-).
28.8.2010 - Posledni vladce větru
Další pozvánka a další premiérový snímek. Tentokrát Poslední vládce větru. Předem hodnotím za 3xANO. Opravdu hezká podívaná s pěkným dějem.
Planeta obývaná čtyřmi národy, které vládnou každý jednou přírodní silou. Fire Nation (národ ohně) vede více jak 100 let ničivou válku s ostatními národy: Water Tribes (Vodní národ), Earth Kingdom (království Země) a Air Nomads (vzdušní nomádové). Jen jediný, kdo by mohl nastolit rovnováhu a mír mezi těmito národy je reinkarnující se vládce všech 4 živlů - Avatar. Pěkné, pěkné...
Planeta obývaná čtyřmi národy, které vládnou každý jednou přírodní silou. Fire Nation (národ ohně) vede více jak 100 let ničivou válku s ostatními národy: Water Tribes (Vodní národ), Earth Kingdom (království Země) a Air Nomads (vzdušní nomádové). Jen jediný, kdo by mohl nastolit rovnováhu a mír mezi těmito národy je reinkarnující se vládce všech 4 živlů - Avatar. Pěkné, pěkné...
úterý 24. srpna 2010
18.8.2010 - Čarodějův učeň
Na Čarodějova učně jsme dostali také pozvánku, takže jsme samozřejmě slavnostní premiéru absolvovali rádi. Děj však nebyl nijak zvlášť záživný a chvílemi byla i nuda. Dětem by se ale tenhle kousek možná i líbil, takže doporučení není záporné ani kladné.
13.8.2010 - Salt
S těmi premiérami se nějak roztrhl pytel :) jeden film za druhým. Snímek SALT jsme si už kvůli Angelině nemohli nechat ujít.
Trošku s obavami, ale přece jsme se vydali do CineStar sledovat nakonec svižnou akční honičku, která nezklamala naše oko jistě náročného diváka. Rozhodně doporučujeme!
Trošku s obavami, ale přece jsme se vydali do CineStar sledovat nakonec svižnou akční honičku, která nezklamala naše oko jistě náročného diváka. Rozhodně doporučujeme!
neděle 25. července 2010
Egypt 07/2010
Vybrat kam na dovolenou není tak snadné, jak by se mohlo na první pohled zdát. Chtěli jsme k moři, ale po loňském zklamání v Bulharsku jsme se nakonec rozhodli pro "tutovku" na Tabě v Egyptě. Tam jsme s Janičkou byli na svatební cestě a moc se nám tam líbilo. Původně měli s námi letět Makulovi, ale Tea byla na cestě a pan doktor nedoporučil, takže nakonec to vzal Martin s mamkou.
Destinaci jsme poznali, tam se nic nezměnilo a poznala nás dokonce i obsluha - tedy pokud nás pán nehoupal. Koneckonců já ho poznal taky. No co k tomu dodat - moře čisté po ránu, ale vzhledem k tomu, že podstatná část osazenstva letadla skončila s námi v hotelu, po obědě už ve vodě plavali jakési buchty a vůbec všelijaký bordel - Češi se prostě nezapřou. A tak jsme si tam připadali jako u Máchova jezera jen s tím rozdílem, že ve vodě plavalo spoustu rybiček. Dokonce jsme viděli i pár nebezpečných kousků a jako tradičně jsem musel Janičku chytit za flígr a vytáhnout jí z vody - jinak by tam na ně koukala snad ještě dneska :)
Mamce se dovča líbila, jak říkala, ale já to na Egypt nevidím na pěkně dlouho.
Destinaci jsme poznali, tam se nic nezměnilo a poznala nás dokonce i obsluha - tedy pokud nás pán nehoupal. Koneckonců já ho poznal taky. No co k tomu dodat - moře čisté po ránu, ale vzhledem k tomu, že podstatná část osazenstva letadla skončila s námi v hotelu, po obědě už ve vodě plavali jakési buchty a vůbec všelijaký bordel - Češi se prostě nezapřou. A tak jsme si tam připadali jako u Máchova jezera jen s tím rozdílem, že ve vodě plavalo spoustu rybiček. Dokonce jsme viděli i pár nebezpečných kousků a jako tradičně jsem musel Janičku chytit za flígr a vytáhnout jí z vody - jinak by tam na ně koukala snad ještě dneska :)
Mamce se dovča líbila, jak říkala, ale já to na Egypt nevidím na pěkně dlouho.
středa 23. června 2010
Prosecco Flavours IX.
úterý 8. června 2010
5.6.2010 Princ z Persie
Mezi snímky Robin Hood a Princ z Persie: Písky času jsme nakonec dali přednost Pískům času. Svižná akcička se dala příjemně sledovat, ale je pravda, že to bylo o ničem. Takový oddechový film, na který bych se já určitě někdy podíval znova; Janička by se už asi podruhé bála :)
středa 26. května 2010
25.5.2010 Fantom opery
No a aby té kultury nebylo málo vydali jsme se v úterý večer ještě do Státní opery Praha na Fantoma Opery - taneční hororovou love story...
Toliko na stránkách Státní opery:
Z temných koutů pařížské Opery se ozývá hlas, který volá mladičkou baletku Christinu Daaé a povzbuzuje její mimořádný talent. Málokdo ví, že onen tajemný hlas patří Fantomovi, znetvořenému géniovi, jenž bloudí spletí katakomb... Baletní soubor přichází s další lahůdkou, romanticky laděným příběhem na motivy románu Gastona Lerouxe Le Fantôme de l’Opéra. V čele realizačního týmu stojí Libor Vaculík, jenž tento vzrušující námět, známý i z muzikálové verze Andrewa Lloyda Webbera, zasadil do specifického baletního prostředí. Tanečně-herecké party Raoula, Christiny, Fantoma a dalších hrdinů představují další náročnou zkoušku sólistů i celého souboru. Atraktivní látka v hudebním zpracování Petra Maláska a v choreografii Libora Vaculíka má veškeré předpoklady oslovit domácí i zahraniční diváky a zařadit se po bok úspěšných titulů minulých let, jako jsou Dáma s kaméliemi a Sen noci svatojánské.
Já jsem tedy nějak přehlédl, že je to balet a byl jsem patřičně rozčarovaný...Hudba pana Maláska se mi také moc nelíbila, měl jsem dojem, že se to pořád opakuje /asi jsem čekal spíš tu muzikálovou verzi/, ale tak co už...Překvapilo mě, co se dá v baletu všechno udělat s tělem :)Janička byla naproti tomu maximálně spokojená a to je konečně to hlavní :))
Toliko na stránkách Státní opery:
Z temných koutů pařížské Opery se ozývá hlas, který volá mladičkou baletku Christinu Daaé a povzbuzuje její mimořádný talent. Málokdo ví, že onen tajemný hlas patří Fantomovi, znetvořenému géniovi, jenž bloudí spletí katakomb... Baletní soubor přichází s další lahůdkou, romanticky laděným příběhem na motivy románu Gastona Lerouxe Le Fantôme de l’Opéra. V čele realizačního týmu stojí Libor Vaculík, jenž tento vzrušující námět, známý i z muzikálové verze Andrewa Lloyda Webbera, zasadil do specifického baletního prostředí. Tanečně-herecké party Raoula, Christiny, Fantoma a dalších hrdinů představují další náročnou zkoušku sólistů i celého souboru. Atraktivní látka v hudebním zpracování Petra Maláska a v choreografii Libora Vaculíka má veškeré předpoklady oslovit domácí i zahraniční diváky a zařadit se po bok úspěšných titulů minulých let, jako jsou Dáma s kaméliemi a Sen noci svatojánské.
Já jsem tedy nějak přehlédl, že je to balet a byl jsem patřičně rozčarovaný...Hudba pana Maláska se mi také moc nelíbila, měl jsem dojem, že se to pořád opakuje /asi jsem čekal spíš tu muzikálovou verzi/, ale tak co už...Překvapilo mě, co se dá v baletu všechno udělat s tělem :)Janička byla naproti tomu maximálně spokojená a to je konečně to hlavní :))
středa 19. května 2010
KUKY se vrací
Shodou okolností jsme se s Janičkou dostali na neveřejnou premiéru Svěrákova snímku Kuky se vrací. Plni očekávání jsme zaujali místa v kině Cinestar na Andělu :) Po představení účinkujících herců a pár úvodních slovech pana Svěráka, začala cesta Kukyho domů...Kdekdo asi řekne: "hmm grafické zpracování ...dobrý, ale ten příběh nic moc..." My ale ne! My jsme si to užili a film se nám moc líbil a hodnotíme za 1* :)) Doporučujeme!
Prosek & Nehvizdy 1:2
Po setech 3:6, 6:4 a 4:6 se konečně Nehvizdské družstvo tenisových amatérů stalo vítězem posledního zápasu, přičemž prorazilo raketové podání hráče Fantomase 0:40 :) Chlapci jen tak dál!!!
neděle 16. května 2010
Pivní festival 2010
A máme to za sebou :) další zase až za rok...Tentokrát se duo rozrostlo o Tomáše Sýkoru a o Skaláka :) Piv mraky, ovšem ne každé bylo to pravé ořechové - ovšem to se dalo nakonec čekat. Myslím, že za sebe můžu pochválit značku Lobkowicz - ta fakt jela :) Podle předpokladu jsme končili ještě za světla a všichni kromě Frufrua absolvovali závěrečnou jízdu na místní pouťové atrakci, což bylo sice na pováženou, ale dobře to dopadlo...
středa 12. května 2010
11.5.2010 konečně nám vyšel tenis
Tak konečně nám vyšel tenis :) Dokonce došlo na čtyřhru Nehvizdy & Prosek; Nehvizdy to pro tentokrát projely 1:2 /resp. 6:7, 6:1, 2:5/, ale šlo především o pohyb a toho se nám dostalo nad očekávání!!
Stejně to příští úterý projedou :))
Stejně to příští úterý projedou :))
neděle 9. května 2010
Kouzelná chůva Nanny McPhee 2
Těch filmů co jsme chtěli vidět je podstatně víc, ale na všechny se bohužel nedostane. Na McPhee jsme si ale čas udělali :)
Film ničím novým nepřekvapil, ale ani nezklamal; dá se říct, že jde o pohodový film, u kterého se dá vypnout :)
Film ničím novým nepřekvapil, ale ani nezklamal; dá se říct, že jde o pohodový film, u kterého se dá vypnout :)
čtvrtek 6. května 2010
PROSECCO FLAVOURS VIII
Už se z toho začíná stávat tradice :) S Janičkou jsme se rozhodli, že si to prostě nenecháme ujít, i když téma pro tuto ochutnávku nebyl zrovna můj šálek kávy - „Chřest, Bärlauch a jahody“ především jsem se obával prvního chodu /Marinovaná chobotnice a mušle sv. Jakuba s chřestovým salátem a Bärlauch aioli omáčkou/, ale byl jsem mile překvapen :) Janička mi potvrdila to samé :) To co následovalo už se dá nazvat rajskou hudbou!! Moc jsme si zase pochutnali. No a tentokrát nás bavil i človíček z obsluhy, takže na večer budeme určitě vzpomínat.
středa 5. května 2010
Mé první samostatné dílo
úterý 4. května 2010
Tenis? Nenenene není nám dáno :(
Po dlouhé době jsme se s Richardem domluvili na pravidelných tenisových dvouhodinovkách, aby jsme měli nějaký jakože pohyb...První akce se měla konat dnes večer. Naneštěstí jsme neměli objednanou halu, ale venkovní kurt a po našem příchodu začalo tak pršet, že nemělo cenu vybalovat :(
Škoda, snad to vyjde příští týden /máme halu/, pokud si někdo nezlomí nohu...
Škoda, snad to vyjde příští týden /máme halu/, pokud si někdo nezlomí nohu...
neděle 2. května 2010
Souboj Titánů 3D
Včera jsme s Makulovými po dlouhé době vyrazili do kina na Souboj Titánů 3D...Docela jsme se na to těšili, a protože i ten příběh známe :) byli jsme zvědavi na nové pojetí... Zklamalo nás ale snad úplně všechno, kromě číny, co jsme si dali před promítáním :( Děj byl nějak celkově pozměněný, pořád akce a šero; animace 3D taky nějaká nepovedená... Takže my nedoporučujeme!!
pondělí 26. dubna 2010
Víkend 24.-25.4.2010 - Janička se učí kreslit :)
Konečně jsem sebrala odvahu a vybrala jsem si dárek k narozeninám. Prostory Serafínu jsou útulné, všichni "vyučující" velmi milí a člověk se tu za chvíli cítí téměř jako doma. Sešlo se nás pouhých sedm, to asi to počasí, které se opravdu vydařilo :-). Za sobotu jsme se naučili tři základní fígle kreslení, hodně toho nakreslili a také zjistili, jak důležité je umět správně nakreslit židli :-). Konečným sobotním dílem byl profil jakéhosi Karla, po jednom dni kreslení ... sami jsme tomu ani nechtěli věřit :-). Neděli jsme zahájili kreslením ruky a jak jinak než židlí :-), tentokrát trošičku náročnější. Před poledním došlo na "strašáka" celého kurzu - portrét :o))). Každý si vybral jeden obrázek a mohlo se začít... Po jedné hodině, kdy jsem měla sotva jedno oko, jsem už chtěla volat SOS Tomáškovi (přijeď si pro mě, já už nemůžu....). Naštěstí pauza na oběd to zachránila, s plným bříškem a jedním pivkem navíc vše vypadá růžovější :-). Další krize přišla kolem třetí hodiny (to už jsem měla oči obě, načrtlý nos a ústa tak napůl). Ale písničky z filmu Mama Mia mě znovu nakoply a v pět bylo, až na pár drobností, hotovo. Naprosto vyčerpaná, ale s hlubokým uspokojením jsem si své výtvory odvážela domů. Ještěže nás Makulovi pozvali na večeři :-), která byla vynikající, protože jediné čeho jsem byla po zbytek dne schopná bylo sedět a tupě zírat :o))).
21.4.2010 výročí svatby - už třetí!!!
To to letí :) Třetí rok jsme už svoji! Výročí padlo na středu, takže jsme si zašli aspoň na společný oběd. Janička dostala kytičku a já pejska na památku :) Snad ty další roky budou tak hezké jako ty uplynulé :)
neděle 18. dubna 2010
V sobotu oběd podle Itala a v neděli svíčková :)
Jakožto poctivě sledující pořad S Italem v kuchyni, rozhodli jsme se, že si o víkendu připravíme další z jeho skvělých receptů. Tentokrát Filetti Di Carpa Con Patate - česky Grilovaný kapr s bramborem a Tagliata Con Rucola E Grana tedy Steak s rukolou a sýrem...odvážné hm...
Suroviny jsem nakonec zakoupil v Makru, protože jak jsem správně předpokládal jakožto sponzor pořadu by řetězec Makro měl být i řádně zásobený. Trošku jsem se netrefil s výběrem svíčkové /nebo mi tam někdo podhodil něco jiného/, každopádně jsem koupil nějakou úplně super svíčkovou, za astronomickou cenu - ovšem nutno dodat, že ta chuť tomu aspoň odpovídala :)
Nemá cenu se zdržovat informací jak se pokrmy připravovaly,to je nakonec vidět na videu u Itala...já bych to jenom shrnul konstatováním, že se to všechno povedlo a že jsme si tedy královsky pochutnali!
Suroviny jsem nakonec zakoupil v Makru, protože jak jsem správně předpokládal jakožto sponzor pořadu by řetězec Makro měl být i řádně zásobený. Trošku jsem se netrefil s výběrem svíčkové /nebo mi tam někdo podhodil něco jiného/, každopádně jsem koupil nějakou úplně super svíčkovou, za astronomickou cenu - ovšem nutno dodat, že ta chuť tomu aspoň odpovídala :)
Nemá cenu se zdržovat informací jak se pokrmy připravovaly,to je nakonec vidět na videu u Itala...já bych to jenom shrnul konstatováním, že se to všechno povedlo a že jsme si tedy královsky pochutnali!
16.4.2010 - Zase saunička...
Takže po letech - nebo po půl roce tutově se konal další dýchánek v Čelákovicích :) Sešla se tradiční sestava navíc opět se Skalákem, který začíná vytrvale aspirovat na stálého člena :) Tentokrát nešlo o žádnou divokou jízdu, protože Skalák byl nastydlý a mě chytla pár dní před tím záda a tabletky co jsem užíval se s alkoholem prý nemusí. Kdyby mi před tím Fru Fru nedal masáž, tak bych se tam snad ani nedobelhal...
Takže - víceméně jsme si popovídali u pár lahví sektu a vyzkoušeli který telefon vydrží být pod ledem déle, aniž by ztratil na funkčnosti... já tvrdím, že Nokia, ale chápu, že Skalák nebude souhlasit :)
Takže - víceméně jsme si popovídali u pár lahví sektu a vyzkoušeli který telefon vydrží být pod ledem déle, aniž by ztratil na funkčnosti... já tvrdím, že Nokia, ale chápu, že Skalák nebude souhlasit :)
sobota 10. dubna 2010
Oslava narozenin Radka a Radka :)
Tentokrát jsme nebyli /my Čejkovi/ přímo zainteresováni, ale vzhledem ke strategickému umístění našeho domečku a k dosahu chůviček se dohodlo, že budeme hostiteli resp. dáme domeček k dispozici :) Hostiteli byli samozřejmě Muškovi a Makulovi :). Jako vždy se sešlo sousedstvo v hojném počtu a tentokrát i těch dětí co se sešlo :) to by jeden skoro nevěřil (speciálně pro ně připravení vojáčci a autíčka měli nečekaný úspěch, jeden náš náklaďáček dokonce cestoval s Fífou až do Afriky). Také mě překvapilo, jaký úspěch měl Zohan, tak jsem zvědav, kdy si ho kdo opravdu pustí :) No nic fotek je mraky a díky Skalákovi zase i pár momentek...jak on to jen dělá?
středa 31. března 2010
Prosecco Flavours VII
Protože se nám poslední společný večer na Proseku moc líbil a Janičce coby zaměstnanci v sektoru gastronomie přišla další pozvánka na ochutnávkové menu Prosecco Flavours VII, rozhodli jsme se ten zážitek zopakovat :).
Tentokrát jsme navíc poprosili Radka Makulu, jestli by nám pro ten večer nedělal soukromého šoféra /s čímž rád souhlasil/ aby jsme si oba mohli nechat nalít po skleničce...
No a nezklamali jsme se :) ochutnávka na téma čerstvé bylinky zabodovala. Bylo až legrační jak jsme oba vložili sousto do úst a současně jsme blaženě pokyvovali hlavou, vyjadřujíce tím stav naprostého uspokojení... Vínečko bylo tak dobré, že jsme dali ještě lahvinku a Janička měla za chvilku příjemně veselou náladu.
U dobrého jídla jsme probrali všechno možné a taky si hezky "zadrbali" :)
Nevím, nevím, jestli odoláme té "osmičce"!??
neděle 28. března 2010
27.10.2010 Vinný košt v Bavorech.
Mno jo, parádička to byla. V 9:00 sraz u Makulů, v 9:30 u "Mekáče" na D1 sraz s ostatními účastníky zájezdu a pak už směr Bavory.
Cesta byla hodně náročná, protože při tempu, které nastavil třetí řidič - Ivčin švagr Nikola - se dalo jen těžko nesoustředit /rychlost raději psát nebudu :)/. Ovšem díky tomu jsme do Bavor dojeli celkem brzo a mohlo se začít s koštováním vínečka!
Sklípek nezklamal; mohlo se pít červené nebo bílé - nemělo chybu ani jedno. Michala /jedna z Ivčiných sester a Nikolovo manželka/ také připravila s ostatními oběd a tak jsme byli z nejhoršího venku :). Vepřové a bramboráky se zelím chutnalo výborně.
Po doplnění energie jsme se všichni i s hostiteli vydali na Bavorský vinný košt do místního hostince. Před tím jsme se ovšem ještě ubytovali a po menším zmatku jsme našli každý lůžko ke své spokojenosti - doufám.../jinak už to komentovat nebudu :)/. Na vstupu na košt se platilo symbolické vstupné a každý platící návštěvník obdržel po vstupence na zápěstí a po koštovací skleničce; kdo chtěl mohl si přikoupit i katalog vín zde připravených ke koštu. Taky se podle toho dalo vybrat to které víno podle ocenění, protože výsledky byly u každého vína hezky na jednom řádku. A výběr byl neuvěřitelně pestrý! Každé víno chutnalo jinak a tak jsme se cítili jako profíci, když jsme poznali jaké víno to vlastně pijeme. Dědeček, který mě na akci doprovázel si to myslím taky hezky užíval :). Na koštu jsme byli asi do šesti večer aspoň tedy já a Makulovi, protože zbytek si mezitím ještě odskočil na Pálavský vrch, odkud nám i zamávali :). My jsme si mezitím odskočili na Budvar vedle do výčepu.
Večer jsme zakončili opět ve sklípku u našich hostitelů při dalším koštu a dalším výborném občerstvení. Domácí tlačenka přijde vždycky vhod:). Tata našeho hostitele dorazil později a dal nám jasně najevo, jací jsme "břídilové", když pěl lidovky osamocen nenajdivši se nikdo kdo by si vzpomněl byť jen na jednu sloku...a Kaťáci se nechytali :D. Přesto byl tata moc hodný, když nás po ránu doprovodil přes ves na ubikace... Noc proběhla nad očekávání a nikdo ráno neříkal, že by se v noci vyloženě nevyspal :) Uffff.
Ráno opět byla zajištěná snídaně - no já žasnu, jak to všechno fungovalo. Po snídani se jelo na prohlídku Mikulova s výšlapem na Svatý kopeček - no já měl dost :) a ne asi sám, ale díky za to. Popravdě jsem ani já nečekal, že se podívám i někam jinam...Při procházce centrem Mikulova jsme zvládli i oběd a pak už honem do Bavor načepovat nějaké to vínko. Někteří teda i švestky a hrušky...:)). No a zhruba kolem druhé jsme vyrazili směr Nehvizdy plni dojmů z nevšedního zážitku na Moravě. Nezbývá než si říct dle nápisu ve sklípku - "Ať to není naposledy!"
Pro ty, kteří by se chtěli divit, že nikde na fotkách není Janička - pro tentokrát zůstala doma a starala se o pejsky a naše dítko. Smutno jí snad nebylo, část sobotního odpoledne strávila se sousedovic dětmi, které jí zabavily a "uhonily".
Cesta byla hodně náročná, protože při tempu, které nastavil třetí řidič - Ivčin švagr Nikola - se dalo jen těžko nesoustředit /rychlost raději psát nebudu :)/. Ovšem díky tomu jsme do Bavor dojeli celkem brzo a mohlo se začít s koštováním vínečka!
Sklípek nezklamal; mohlo se pít červené nebo bílé - nemělo chybu ani jedno. Michala /jedna z Ivčiných sester a Nikolovo manželka/ také připravila s ostatními oběd a tak jsme byli z nejhoršího venku :). Vepřové a bramboráky se zelím chutnalo výborně.
Po doplnění energie jsme se všichni i s hostiteli vydali na Bavorský vinný košt do místního hostince. Před tím jsme se ovšem ještě ubytovali a po menším zmatku jsme našli každý lůžko ke své spokojenosti - doufám.../jinak už to komentovat nebudu :)/. Na vstupu na košt se platilo symbolické vstupné a každý platící návštěvník obdržel po vstupence na zápěstí a po koštovací skleničce; kdo chtěl mohl si přikoupit i katalog vín zde připravených ke koštu. Taky se podle toho dalo vybrat to které víno podle ocenění, protože výsledky byly u každého vína hezky na jednom řádku. A výběr byl neuvěřitelně pestrý! Každé víno chutnalo jinak a tak jsme se cítili jako profíci, když jsme poznali jaké víno to vlastně pijeme. Dědeček, který mě na akci doprovázel si to myslím taky hezky užíval :). Na koštu jsme byli asi do šesti večer aspoň tedy já a Makulovi, protože zbytek si mezitím ještě odskočil na Pálavský vrch, odkud nám i zamávali :). My jsme si mezitím odskočili na Budvar vedle do výčepu.
Večer jsme zakončili opět ve sklípku u našich hostitelů při dalším koštu a dalším výborném občerstvení. Domácí tlačenka přijde vždycky vhod:). Tata našeho hostitele dorazil později a dal nám jasně najevo, jací jsme "břídilové", když pěl lidovky osamocen nenajdivši se nikdo kdo by si vzpomněl byť jen na jednu sloku...a Kaťáci se nechytali :D. Přesto byl tata moc hodný, když nás po ránu doprovodil přes ves na ubikace... Noc proběhla nad očekávání a nikdo ráno neříkal, že by se v noci vyloženě nevyspal :) Uffff.
Ráno opět byla zajištěná snídaně - no já žasnu, jak to všechno fungovalo. Po snídani se jelo na prohlídku Mikulova s výšlapem na Svatý kopeček - no já měl dost :) a ne asi sám, ale díky za to. Popravdě jsem ani já nečekal, že se podívám i někam jinam...Při procházce centrem Mikulova jsme zvládli i oběd a pak už honem do Bavor načepovat nějaké to vínko. Někteří teda i švestky a hrušky...:)). No a zhruba kolem druhé jsme vyrazili směr Nehvizdy plni dojmů z nevšedního zážitku na Moravě. Nezbývá než si říct dle nápisu ve sklípku - "Ať to není naposledy!"
Pro ty, kteří by se chtěli divit, že nikde na fotkách není Janička - pro tentokrát zůstala doma a starala se o pejsky a naše dítko. Smutno jí snad nebylo, část sobotního odpoledne strávila se sousedovic dětmi, které jí zabavily a "uhonily".
středa 24. března 2010
První hotový záhon
Dneska jsem pokračoval v zahradničení. Zatímco se Janička "ochomejtala" kolem plotny a žehlícího prkna, zrenovoval jsem jeden ze záhonů růží. Nakypřit, pohnojit, vyměnit zničené kousky a především aplikovat opatření proti kočkám, které mi neustále ničí mé potem zalité dílo. Spočívá v položení jemného pletiva pod vrstvu kůry, doufám, že to pomůže...Jediná vada na kráse je, že mě chytly záda :D, asi jsem si odvykl pracovat nebo co...
pondělí 22. března 2010
Zahrádkářské práce zahájeny
Dneska byl první den, kdy jsem se dostal k zahrádce a vykonal pár nejnutnějších činností. Provedl jsem řez na komuli a tavole; ostříhal trávu a astry a nakonec prostříhal růže. Zároveň jsem zakoupil travní substrát a nové sazenice růží na doplnění a výměnu těch mrazem poškozených. Večer jsem zakončil posezením s pejskama a lahvinkou Kozla :) Chybělo mi to!
19-21.3.2010 Víkend v Aši
Po dlouhé době jsme se vydali na cestu do Aše, především proto, abychom Janičky mamce popřáli k narozeninám. Na pátek jsme si vzali dovolenou, abych já s bráchou mohl dělat garde naší mamce, která nás vzala do super restaurace /jak říkala.../. Bohužel tahle akce se moc nevyvedla :( Jediné co můžu za sebe pochválit byla konzumace kvasnicového piva, páč ta nikdy nezklame. Ovšem to ostatní - studená polévka, gumová kachna a smradlavý kapr - to se soudruzi z NSR moc nevyznamenali... Takže se to vyřešilo menší hádkou a okamžitým odchodem do nedaleké pizzerie, kde byla aspoň trochu sranda... Na proti tomu v Aši u Janičky mamky zase byla strava na jedničku - můj oblíbený bramborový salát s řízkem, uzené s knedlíkem - mňam, mňam... S panem tchánem jsem se domluvil, že mě doprovodí příští týden do Bavor na košt, který je organizován mojí "černou" rodinou :) Takže je se na co těšit...
No a pejskové se měli úplně královsky, když si je na víkend vzali Veronika s Kájou :)
No a pejskové se měli úplně královsky, když si je na víkend vzali Veronika s Kájou :)
pondělí 8. března 2010
50 Cent - 5.3.2010
No tak se dočkal i Martin :), konečně nastal den D a Fifty dorazil do Tesla Arény. Vyrazili jsme v klasické Hip-Hopové sestavě spolu s Radkem Makulou a zaujali takřka nejlepší místa v první řadě.
Fifty nezklamal a předvedl, jak jsme se všichni shodli, mnohem lepší show než Snoop Dog loni. Jen ti chlapci co si je vytáhl nahoru na pódium, mohli něco kváknout - třeba jméno :) ale nevadí. Zážitek :)
Fifty nezklamal a předvedl, jak jsme se všichni shodli, mnohem lepší show než Snoop Dog loni. Jen ti chlapci co si je vytáhl nahoru na pódium, mohli něco kváknout - třeba jméno :) ale nevadí. Zážitek :)
28.2.2010 opékání buřtů
Je to tady!!! Sezóna zahájena :) Dostali jsme se po velice dlouhé přestávce k posezení na terase a opečení buřtů - bože můj, to byla dobrota :)
V Hornbachu jsem zakoupil hezké venkovní ohniště, které to klasické plně zastoupilo a tepelné zářiče to jistily zezadu a zhora...nemělo to chybu.
V Hornbachu jsem zakoupil hezké venkovní ohniště, které to klasické plně zastoupilo a tepelné zářiče to jistily zezadu a zhora...nemělo to chybu.
Oslava narozenin Soňky, Janičky a mých 2010
Já teda nevím, ale připadám si starý...za chvilku 40, chjo; ale omládl jsem při naší společné oslavě a o tom to je :) Je fajn, když se sejde pár dobrých lidí - sousedů a mají spolu dobrou vůli :) Jsou to hezké chvíle...
Janička na oslavu upekla koleno a já jí na oplátku upekl dort :) krása...
Dárky nám udělaly velikou radost a chceme všem moc poděkovat :) já navíc z těch svých dárků denně ochutnávám :)
Člověk když vidí tu pohodu, tak se nemůže netěšit na jaro/léto a na chvíle, které spolu snad ještě strávíme...
Tak ještě jednou hodně štěstí a zdraví oslavencům!!!
Janička na oslavu upekla koleno a já jí na oplátku upekl dort :) krása...
Dárky nám udělaly velikou radost a chceme všem moc poděkovat :) já navíc z těch svých dárků denně ochutnávám :)
Člověk když vidí tu pohodu, tak se nemůže netěšit na jaro/léto a na chvíle, které spolu snad ještě strávíme...
Tak ještě jednou hodně štěstí a zdraví oslavencům!!!
10.2.2010 ještě jeden hezký večer
Kam ta Janička na ty nápady chodí?! Zase mě překvapila a pozvala mě na další večeři :) asi bych se nad sebou měl vážně zamyslet...
Tentokrát jsme zavítali na Prosek do Ristorante Prosecco na chutné menu. Obsluha překvapivě příjemná nám umožnila strávit zase jeden hezký večer:) Děkuji (K).
Tentokrát jsme zavítali na Prosek do Ristorante Prosecco na chutné menu. Obsluha překvapivě příjemná nám umožnila strávit zase jeden hezký večer:) Děkuji (K).
5.2.2010 Hezký večer s Janičkou
Ta moje Janička mi chtěla zkrátit čekání na narozeninový dárek a pozvala mě na večeři zakončenou návštěvou privátního whirlpoolu. Já samozřejmě přijal a dobře jsem udělal :) Škoda, že takových hezkých dnů není víc v dnešní uspěchané době...
Důležitá informace taky je, že před odjezdem do Infinitu jsme brouzdali po nákupech a koupili si výroční medvídky a také hodiny, které jsme si před léty dali k narozeninám...co dodat? Snad jen NIKE :))
Leden 2010 - Zima v Nehvizdech
Jojo zima je letos krutá, opravdu krutá; škody budou veliké nechci to ani videt. Každopádně za 3 roky, co v Nehvizdech bydlíme, byla sněhová nadílka opravdu mimořádná :)
6.1.2010 Martinovo narozeniny
Letí to letí :) Mladý pán slaví již sedmnácté narozeniny, dokonce i panenku má :) no jen tak dál...
Na oslavu upekla Janička dort a připravila fondue - tentokrát sýrové a čokoládové.
Sešlo se sousedstvo a hezky popřáli :) Myšáci se nějak spletli a dali Martinovi slivovičku, takže tu jsem samozřejmě vzal do úschovy :)))
Musím říct, že to byl opět hezký den.
Na oslavu upekla Janička dort a připravila fondue - tentokrát sýrové a čokoládové.
Sešlo se sousedstvo a hezky popřáli :) Myšáci se nějak spletli a dali Martinovi slivovičku, takže tu jsem samozřejmě vzal do úschovy :)))
Musím říct, že to byl opět hezký den.
Vánoce 2009 & Silvestr
Vánočním svátkům narozdíl od Veličků, kteří měli honičky s úklidem, předcházely zmatky, jak budeme slavit... s Veronikou, s mamkou, s Makulovými?
Dopadlo to nakonec tak, že rodina byla pohromadě, tedy jsme byli s Makulovými :) Já bych nechtěl třeba stromeček, štědrovečerní tabuli srovnávat s loňskem, ale musím říct, že vše bylo perfektní stejně jako vloni :) a Janičce patří metál za přípravu i hromadu výborného cukroví /PŘEDEVŠÍM PAK VÝBORNÉ HVĚZDIČKY S MARCIPÁNEM, O KTERÉ SE STRHLA I BITVA/ co napekla :)
Z dárků měli všichni radost a snad se i povedlo, že každý dostal tak nějak to, o co si napsal Ježíškovi:) a tak to asi má být...
Silvestr se zase jako ostatně vždy slavil u Makulů a obávám se, že letos naposled jsme si pustili snímek Drž hubu! Myslím, že na příštího silvestra máme opravdu žhavého kandidáta /disco, disco - snad si ti dva do vánoc koupí blue ray :)/. Před půlnocí se zastavil i Skalák, aby mi konečně dal ochutnat Yamazaki a musím říct, že mi chutnala! A pak už jen šampaňské, pozdravit se s pejskama a do postele; byl to dobrý rok...
Dopadlo to nakonec tak, že rodina byla pohromadě, tedy jsme byli s Makulovými :) Já bych nechtěl třeba stromeček, štědrovečerní tabuli srovnávat s loňskem, ale musím říct, že vše bylo perfektní stejně jako vloni :) a Janičce patří metál za přípravu i hromadu výborného cukroví /PŘEDEVŠÍM PAK VÝBORNÉ HVĚZDIČKY S MARCIPÁNEM, O KTERÉ SE STRHLA I BITVA/ co napekla :)
Z dárků měli všichni radost a snad se i povedlo, že každý dostal tak nějak to, o co si napsal Ježíškovi:) a tak to asi má být...
Silvestr se zase jako ostatně vždy slavil u Makulů a obávám se, že letos naposled jsme si pustili snímek Drž hubu! Myslím, že na příštího silvestra máme opravdu žhavého kandidáta /disco, disco - snad si ti dva do vánoc koupí blue ray :)/. Před půlnocí se zastavil i Skalák, aby mi konečně dal ochutnat Yamazaki a musím říct, že mi chutnala! A pak už jen šampaňské, pozdravit se s pejskama a do postele; byl to dobrý rok...
5.11.2009 Rhino na rentgenu kyčlí
Poslední vyšetření, které jsem se rozhodl absolvovat bylo Rhinovo vyšetření kyčlí, které bohužel potvrdilo dysplazii kyčelního kloubu a zároveň nám do všech záhad vneslo světlo...
27.10.2009 Ivči narozeniny - 31.10.2009 Drákula & pánská jízda
No rok se sešel s rokem a oslava Ivči narozenin je tu :) tentokráte proběhla u nás, protože chůvičky jsou krátkodosahové nebo tak nějak :) Takže klasická sestava...sranda a spousta jídla :)
Jednou nám Janičky mamka sdělila své přání - vidět muzikál Drákula; my jako její hodné dětičky jsme samozřejmě vše zorganizovali a koupili 3 lístky - ještě pro Ivču, páč já už Drákulu viděl; naproti tomu já si zorganizoval s klukama pánskou jízdu v Čelákovicích /vířivka, sauna a šáňo - prostě klasika/...
Holky i my jsme si to všechno užili, mamka byla ráda za splněné přání, dokonce si užila i legraci, když lístky zakoupené do 5 řady patřily nakonec do řady třetí, protože první dvě řady se někam ztratily :)
Jednou nám Janičky mamka sdělila své přání - vidět muzikál Drákula; my jako její hodné dětičky jsme samozřejmě vše zorganizovali a koupili 3 lístky - ještě pro Ivču, páč já už Drákulu viděl; naproti tomu já si zorganizoval s klukama pánskou jízdu v Čelákovicích /vířivka, sauna a šáňo - prostě klasika/...
Holky i my jsme si to všechno užili, mamka byla ráda za splněné přání, dokonce si užila i legraci, když lístky zakoupené do 5 řady patřily nakonec do řady třetí, protože první dvě řady se někam ztratily :)
10.10.209 Od Čerta k ďáblu
Jako takové rozloučení s turistickou sezonou resp. s jejím prvním ročníkem jsem vybral trasu u Sázavy se startem ve Smrčné...
Tentokrát se výšlapu účastnila i Kája, takže tým turistů byl drobátko početnější :)
Užili jsme si spoustu legrace, ztratili jsme se a zase našli a nakonec došli i k cíli - což byl Čertův kámen na Melechově :)
Těšíme se na další ročník 2010!!!
Tentokrát se výšlapu účastnila i Kája, takže tým turistů byl drobátko početnější :)
Užili jsme si spoustu legrace, ztratili jsme se a zase našli a nakonec došli i k cíli - což byl Čertův kámen na Melechově :)
Těšíme se na další ročník 2010!!!
TOP SECRED 2009
Mno jo :) lahůdka, takřka bez komentáře :); od jedné nejmenované společnosti jsme s Janičkou dostali VIP lístky na přehlídku spodního prádla Top Secred 2009. Moderátorem měl být Leoš Mareš, což definitivně rozhodlo, že poctíme Hilton svojí návštěvou :).
Leoš tedy rozhodně nezklamal a Janička svým smíchem ovládla VIP zónu až se divím, že se její fotka neobjevila někde v bulváru :D.
Samozřejmě Iva Lutovská, Andrejka Verešová a spol. to byla pastva pro kdejaké očko ...
Leoš tedy rozhodně nezklamal a Janička svým smíchem ovládla VIP zónu až se divím, že se její fotka neobjevila někde v bulváru :D.
Samozřejmě Iva Lutovská, Andrejka Verešová a spol. to byla pastva pro kdejaké očko ...
Říjen je tady a zase topíme v krbu
Není nic lepšího, než si zatopit v krbu a vyvalit se u telky :D. Jasněže ne jen to, ale je to fajn a tak jsme rádi, že to sychravé počasí sebou přináší i tyto možnosti, kterých rádi využíváme.
Rhino je pořád nemocný
Chudák Rhino, od toho podzimka je pořád nemocný a stále naříká; s panem doktorem se už pomalinku připravujeme na nejhorší, i když někde uvnitř bliká pořád malé světýlko naděje...
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)