středa 31. srpna 2011

Týden doklasifikace

Protože v druhém pololetí nestudoval náš syn tak jak by měl, vysloužil si z podnikové ekonomiky a z managementu hodnocení "neklasifikován". Doklasifikace z podnikovky - 29.8. - úspěšně a celkově za 3, z managementu - 31.8. -  (jak je možné, že najednou to jde :o).
Teď už jen ta maturita...
I Ája si dodělávala klasifikaci, z AJ - také úspěšně :-).

neděle 28. srpna 2011

Grilování hamburgerů

Dnes jsme měli předpremiéru, zkoušeli jsme grilovat hamburgery (premiéra se bude konat za týden se sousedy). Tomášek si s přípravou dal velkou práci, nejdříve to vypadalo, že to nebude tak dobré jak si představoval, ale když se to všechno (namazané, opečené housky, sýr, slaninka, rajčátko, rukola a masíčko) naskládalo na sebe, bylo to moc dobré. Jen pusy jsme si málem roztrhli :-).
Nicméně, příště nejspíše trochu jinak okořenit maso a dělat nižší "placky" :-) - recept pana Pohlreicha není zase až tak úplně dle našeho gusta :o).

sobota 27. srpna 2011

Pracovní sobota; Kovbojové a vetřelci

Na dnešní dopoledne byla naplánovaná rodinná návštěva u mě v práci - štítkovali jsme nábytek ve třídách. Nikdy bych nevěřila, jak je naše rodina (včetně Áji) sehraný tým. Práce nám šla krásně od ruky, za dvě hodinky jsme měli hotovo (sama bych to dělala asi tak 5x déle). Ještě kratičká zastávka na Andělu - Tomášek musel také chviličku popracovat, my jsme šli zatím kouknout do nákupního centra (samozřejmě jsem odcházela s medvídkem v taštičce :-), kterého mi koupil Martínek). Původně naplánované grilování jsme s ohledem na čas přesunuli na neděli a naobědvali jsme se v KFC. Po kratičké diskuzi "Co s načatým odpolednem" jsme šli do kina - Green Lantern hráli až večer, tak padl výběr na Kovbojové a vetřelci. Hodnocení žen - nic moc, hodnocení mužů - také nic moc, už jsem viděl lepší.


pátek 26. srpna 2011

Páteční plavání v Labi

Dneska jsem se dostal domů trošku dřív, tak jsem se s Martinem dohodl, že se pujdeme vykoupat do Labe a vezmeme spolu pejsky. Ono je to fajn, když se člověk trošku smočí v tom vedru...Přidala se k nám i Ája a dokonce se i vykoupala :) Jen osvěžení nebylo žádné, neb v kiosku se otevírá až večer :(.

pondělí 22. srpna 2011

Návštěva mamulinky

Protože jsme přijeli z dovolené o den dříve a mamulinka byla stále ještě na návštěvě u tety Ivy, domluvili jsme se, že si ji v sobotu odpoledně vyzvedneme a neděli a pondělí stráví u nás. Bohužel bylo takové vedro, že nějaký výlet jsme museli vyloučit, raději jsme zajeli i s pejskama k Labi. Koupal se tedy jen Tomášek a pejskové, mamka si ale na památku nasbírala plnou hrst mušliček :-).
Na pondělí jsem si vzala dovolenou a vyrazili jsme na návštěvu k "tetě" Jiřině, která je vlastně moje sestřenice. Bylo to moc hezké odpoledne, dokonce jsem načerpala inspiraci kytiček na zahradu, už jen zjistit, jakže se to jmenují :-). 

pátek 19. srpna 2011

Cesta domů

Ráno v sedm nás čekal budíček - není nad ohleduplné sousedy. Ale za chvilku jsme měli sbaleno /proč sebou taháme tolik věcí, když potřebujeme sotva jednu třetinu?/ a hurá na snídani na každodenní párky a musli. Ještě jsme počkali na paní správcovou abychom srovnali účty - pročpak asi nikde není vyvěšený ceník? - nu asi proto, že lidé by byli podstatně opatrnější...
Po zaplacení už jsme byli na cestě domů - nevypadalo to prozatím na déšť. U prvního tunelu přeci jen byla fronta, která nás zdržela cirka 30 minut, a právě tady jsem vytáhla svůj ntb a začala psát - užitečné využití času. Pak už cesta ubíhala bez problémů. Na odstavném parkovišti, během krátké přestávky, začalo pršet; jak pak je asi nahoře? 
Na jídlo jsme to vydrželi už do Čech. Padla nám do oka jakási kovbojská restaurace, ale Tomášek při logování do four square zjistil, že jídlo by nemělo být nic moc; nakonec jsme se to rozhodli risknout - česnečka byla OK, jen moc horká, tatarák taky dobrý, ale některé spolu dodané ingredience nás překvapily - kupříkladu strouhaná okurka byla skutečnou raritou.
Cestou domů už jsme jeli v pěkné bouřce, ale doma nás přivítala Ája a krásně vyčesaní pejskové :) Dobře se nám o ně Ája starala a má za to náš velký dík!


čtvrtek 18. srpna 2011

Hallstatt&Grundlsee podruhé

Plán na tento den - cesta na Lavinenstein a zpět. Ale člověk míní a ramena mění. Včera jsme cestou z Hallstattu viděli zajímavou lanovku - takže jsme na webu zjistili potřebné informace a rozhodli se zkusit výlet nahoru. Na místě jsme však zjistili, že "nahoře" je to protkáno zajímavými cestami, o které bychom neradi přišli a na které bohužel, nejsme vybaveni, takže příště.
Vrátili jsem se tedy zpět do Hallstattu, dokončit co jsme včera nestihli - máme totiž foťák i s kartou :).
Na oběd jsme chtěli najít tu rybí restauraci u Tauplitzsee, ale nevím, asi se báli, abychom jim všechno nesnědli a někam ji schovali, prostě jsme ji nenašli. Na rozdíl od naší poslední návštěvy bylo jezero Grundlsee doslova obleženo vody chtivými turisty, neměli jsme ani kde zastavit, abychom se podívali, kudy tudy cestička...navíc, všude samý zákaz vjezdu. Tak jsme se otočili a vrátili zpět a tu najednou - teráska přímo na břehu jezera. I místo na zaparkování bylo překvapivě zdarma, ale asi jsme tam neměli co dělat...
Jídelnímu lístku jsme skoro nerozuměli - já tedy vůbec, byla to samá specialita. Vyhrálo to jakési menu, ze kterého se vyklubala dýňová polévka, výborné karbanátky na houbách s bramborovou kaší a borůvkový koláč se zmrzlinou. Vynikající. Čekání na jídlo nám zpestřoval pohled na jezero, kde se pár lidiček snažilo plout na plachetnici, ale nějak se jim to nechtělo podařit a plachetnice měla plachtu většinou pod vodou.
Cestou zpět jsme se opět zastavili v kavárničce a tady jsme se také rozhodli, že domů pojedeme o den dřív, ono mělo další den stejně pršet a spálená ramena bránila nejen dalšímu šplhání po horách, ale i návštěvě termálních lázní.


středa 17. srpna 2011

Hallstatt & Salz welten

Po téměř probdělé noci bylo jasné, že batoh na záda prostě nedám...Naše první kroky vedli do lékárny; zítra to snad bude lepší.
Po nezbytném ošetření jsme vyrazili směr Hallstatt, do solných dolů - tam je 8st. :). Městečko na břehu jezera je překrásné. 
Solné doly se nacházejí na kopci, kam se dá jet lanovkou nebo jít pěšky. My jsme si objednali lanovku; překvapilo nás, že k dispozici byl dokonce český audio průvodce ve formě iPodu na krk. Po výstupu z lanovky nás čekala naučná stezka vedoucí do vstupu do dolu, kde jsme nafasovali jakési montérky. V dole to bylo velice zajímavé a díky zapůjčenému iPodu i poučné, dokonce jsme absolvovali jízdu po dvou důlních skluzavkách a na jedné se měřila i rychlost - ta naše byla 29,7 km/h. Viděli jsme promítání na jezeře, mluvícího umělého horníka a nakonec jsme jeli vláčkem :).
Venku jsme ještě dostali balíček soli na památku a nakonec jeli zase lanovkou dolů, kde jsme chtěli rychle najít nějakou restauraci a naobědvat se. Nakonec nebyl výběr tak složitý, protože všude měli víceméně jenom guláš, řízek a klobásy...
Ještě jsme si chtěli projít město, podívat se do kostnice, ale slunce svítilo a já v černém funkčním triku trpěla. Takže jsme se nakonec dali na cestu zpět, v autě je přeci jenom líp...
V Bad Mitterndorfu je koneckonců výborná kavárna, kde se Tomáškovi moc líbí. Dokonce jsme tam sehnali i volné neškrábavé a navíc slušivé košile - pro každého jednu.
No a k večeru opět na chatu, kde nás čekala další UHO, pro změnu s knedlíkem - jakási hamburská svíčková s okurkou a se šunkou...ale polévky a tam pečené rohlíčky mají vynikající.


Chyba dne - foťák bez karty :).


úterý 16. srpna 2011

Große Tragl 2.179m

Po včerejším uplakaném dni jsme se opět probudili do sluníčkového rána a tak tedy vzhůru na Gr. Tragl - výška 2 179, převýšení 650m, čas dle rozcestníku 2:30 (od chaty 3:45). 
Stále nebyl k dispozici opalovací krém, kvůli svátku předchozího dne, kdy bylo všude zavřeno, ale byli jsme už trošku opálení, tak jsme si řekli, že to nějak přežijem...
Ve známé hospůdce pod horou jsme si opět udělali posilňující přestávku, kde jsme také zaregistrovali, že obloha se začala krapítek mračit, ale doufali jsme, že nezačne pršet /dle předpovědi, by odpoledne mělo, ale to bylo daleko...)
Výstup začal v lese prudkým stoupáním, po chvíli se terén změnil na horskou louku až jsme byli na plotnách a balvanech. Sotva jsme se vyšplhali na jeden kopec, už jsme před sebou viděli další. Připadali jsme si chvilkami jako horolezci a terén byl čím dál náročnější. Pohledy na výhledy se nám začali halit do mlhy (možná i do mraků :)) a široko daleko jen já a Tomášek. Stoupali jsme stále dál, narazili na první vodu stékající po skále a kousek dál i na malou studánečku. U cedule sdělující informaci o tom, že do cíle zbývá asi 30 minut, jsme pocítili radost a úlevu - cíl je už opravdu blízko. A skutečně, po zdolání dalšího kopce jsme v dálce zahlédli vrchol. Také nám došlo, že to nejhorší nás teprve čeká - stoupání opět rovnou za nosem. Cestou jsme potkali první turisty, kteří šli z vrcholu - partu důchodců, kteří si div nezpívali - panebože, kdy šli nahoru? Dali jsme to od značky ke značce a poslední tři na jeden zátah - konečně vrchol HURÁÁÁ! Nahoře to byla zkrátka nádhera - mraky se zvedly, a tak se nám otevřely pohádkové výhledy. Udělali jsme fotečky, dali svačinku a při odchodu směrem dolů se objevila jakási rodinka, takže došlo i na společné foto :). Čas výstupu byl skutečně 2:30 až nás to samotné udivilo; čas dolů 3:00. V hospůdce pod horou jsme se nezastavovali, maj tam stejně jenom lahvové - blíž k chatě je také hezká hospůdka, tam i vaří...K našemu překvapení byl pan číšník od Budějic, takže jsme si i hezky popovídali. Pivo výborné kvasnicové a jídlo ještě lepší.
Nádherný den měl jen malou chybičku - nemaje krém na opalování, přesto jsem vyrazila na cestu jen v tílku - výsledek: místo ramen semafor svítící jen červeně!


pondělí 15. srpna 2011

Jezero Grudlsee & termální lázně

Na dnešek byl naplánovaný odpočinkový den. Rozhodli jsme se kolem dokola obejít jezero Grundlsee, cestou zajít k menšímu jezeru Toplitzsee (stran rybí restaurace) což by mělo celkem být zhruba 15 km. Bohužel pán, který nám sdělil onu nepěknou předpověď počasí, se nemýlil... Když jsme byli v půlce našeho putování, začalo pršet - nebo spíše někdo nahoře převrhl škopek. Rozhodli jsme se vrátit zpět autobusem a tedy dostat se co nejdříve k zastávce. Autobus nám ujel před nosem, tak jsme tu hodinku přečkali v nedaleké a příjemné hospůdce. Tam jsme si také řekli, že bychom mohli zajet do nedalekých termálních lázní Grimming Therme v Bad Mitterndorfu
V lázních bylo jedním slovem super :) Teplota vody 34 st., saunový svět, kompletní občerstvení - a ten výhled...v zimě to tu snad musí být ještě kouzelnější. Vydrželi jsme tam až do večera a na rozloučenou si dali výbornou pizzu a pečenou bramboru s jogurtovou omáčkou. Takže UHO dnes asi nestihneme :D.


A pršelo a pršelo....



neděle 14. srpna 2011

Cesta kolem šesti jezer + Traweng

Ráno jsme se probudili do krásného slunečného dne :) A tak plán na dnešní den byl také poměrně optimistický - cesta kolem šesti jezer.
Zdálo se však, že den by se mohl pokazit díky odlišnému turistickému značení. díky čemuž jsme měli problém najít správnou cestu. Po konzultaci s několika mapami a místními turisty jsme nakonec ten systém pochopili a mohli tedy vyrazit na cestu. Navrch jsme ještě dostali radu - jít dnes „někam na kopec“ díky nepříznivé předpovědi počasí na další dny.
Ve finále - na první jezero koukáme z okna pokoje, takže cesta vede přímo vedle chaty...
Druhé jezero bylo už pěkně velké a nádherné, dokonce tam byla lavička štěstí, ale Tomášek mi o ní řekl až druhý den :(. U třetího jezera byl výborný osvěžující pramínek a u čtvrtého příjemná hospůdka - dokonce i já jsem si dala malé pivko. Tady jsme se také rozhodli, že si uděláme odbočku na Traweng... jen kdybychom věděli, co nás čeká...
Cesta nahoru vypadá ze začátku docela nevinně - ale jen do první zatáčky. Zde začíná prudce stoupat, místama jsme šli nahoru opravdu rovnou za nosem. V první třetině cesty se mi udělalo špatně (to je tak, když se odflákne snídaně). Tomášek mne donutil sníst rohlík a půlku čokolády, a tak jsem po chvilce odpočinku a po řádném napití mohla vyrazit dál. Zhruba v polovině výstupu se terén mění na droboulinké kamínky - jo, to se to půjde dolů... Zatím nás ale nahoru čekalo stále prudké stoupání. Nakonec jsme za ohybem uviděli vrchol, kam jsme asi po 20ti minutách došli. 
Ten výhled byl úchvatný. Udělali jsme pár foteček u vrcholového kříže, pár panoramat a po chvilce odpočinku mastili zase dolů. Sestup byl dle očekávání náročný a důkazem toho může být i fakt, že Tomášek třikrát upadl (nebo že by tak rychle pospíchal na pivečko? :)).
Cesta nahoru nám trvala 2 hodiny 30 minut – dle rozcestníku 1:45 – výška 1.984 m.n.m., převýšení na zhruba 2 km cca 400 m.
V hospůdce pod horou bylo doslova narváno a zatímco já jsem si odskočila, měl Tomášek nepříjemný zážitek se zvracející paní (naštěstí to přežil bez úhony, i když to byly milimetry), takže tady občerstvení ne.
Kousek dál - a to jsme šli zase z kopce, takže zpátky na chatu nás čekal zase výstup - byly dvě krásné dřevěné hospůdky. První byla opět plná, ve druhé jsme našli dvě volná místečka. A také - byli jsme nad pátým jezerem - jsme řešili jestli jít dál nebo ne...Tomáška totiž začala bolet hlava. Nakonec jsme se rozhodli jít dál. Tomášek si ještě na posilnění objednal rum, načež dostal cosi jako švestkové víno s alpou :) Cesta šla z kopce do kopce nádhernou přírodou, kolem průzračné a chladivé vody.
Nakonec to Tomášek zvládnul na jedničku s hvězdičkou a za odměnu dostal k večeři UHO, tentokrát s rýží.
Poznatek: Chybí nám opalovací krém.
  

sobota 13. srpna 2011

Odjezd na dovolenou

Tak a je to tady - odjíždíme na dlouho očekávanou dovolenou do Rakouska, do oblasti Tauplitzalmu, kde hodláme strávit týden relaxu. Rano naposledy s pejskama a pak šup do auta :) Navigace nám sdělila čas dojezdu v 15:45. 
Cesta celkem ubíhala a někde kolem Sezimova Ústí jsme se rozhodli zastavit na oběd. Na první pohled nás zaujalo bistro Kajuta. No byla to chyba - po zjištění, že nemají černý čaj a ke květáku brambory, nás to zaujetí rychle přešlo...Naštěstí kousek dál v motorestu U Dubu měli čaj i brambory, a jak se později ukázalo, i výborného kuchaře :). Před hranicemi jsme ještě viděli na sloupu veřejného osvětlení stát čápa - vypadal, jakoby byl vycpanej :D.
Pěkně najedení jsme vyrazili na cestu a bylo fajn, že jsme se nikde moc nezdrželi, dokonce ani v rakouských tunelech. Dojeli jsme v pohodě až do Bad Mitterndorfu, kde jsme drobátko bloudili, ale cestu /Alpenstrasse/ nahoru jsme našli vzápětí a také první cedule "pozor krávy" - ale evidentně vědí, proč je tam mají :)
Nahoře nás zdržel menší problém se závorou, kam se pro průjezd musel zadat 4 místný PIN, který jsem neměl, ale i tento problémek vyřešil jeden telefonát. Po vyložení zavazadel jsme ještě museli odvézt auto zpět na záchytné parkoviště a na pokoj se vrátit pěkně po svých :) Cestu nám ale zpříjemnilo hraní jakýchsi místních hudebníků na Alpské rohy.
První dojem - NÁDHERA.