Plán na tento den - cesta na Lavinenstein a zpět. Ale člověk míní a ramena mění. Včera jsme cestou z Hallstattu viděli zajímavou lanovku - takže jsme na webu zjistili potřebné informace a rozhodli se zkusit výlet nahoru. Na místě jsme však zjistili, že "nahoře" je to protkáno zajímavými cestami, o které bychom neradi přišli a na které bohužel, nejsme vybaveni, takže příště.
Vrátili jsem se tedy zpět do Hallstattu, dokončit co jsme včera nestihli - máme totiž foťák i s kartou :).
Na oběd jsme chtěli najít tu rybí restauraci u Tauplitzsee, ale nevím, asi se báli, abychom jim všechno nesnědli a někam ji schovali, prostě jsme ji nenašli. Na rozdíl od naší poslední návštěvy bylo jezero Grundlsee doslova obleženo vody chtivými turisty, neměli jsme ani kde zastavit, abychom se podívali, kudy tudy cestička...navíc, všude samý zákaz vjezdu. Tak jsme se otočili a vrátili zpět a tu najednou - teráska přímo na břehu jezera. I místo na zaparkování bylo překvapivě zdarma, ale asi jsme tam neměli co dělat...
Jídelnímu lístku jsme skoro nerozuměli - já tedy vůbec, byla to samá specialita. Vyhrálo to jakési menu, ze kterého se vyklubala dýňová polévka, výborné karbanátky na houbách s bramborovou kaší a borůvkový koláč se zmrzlinou. Vynikající. Čekání na jídlo nám zpestřoval pohled na jezero, kde se pár lidiček snažilo plout na plachetnici, ale nějak se jim to nechtělo podařit a plachetnice měla plachtu většinou pod vodou.
Cestou zpět jsme se opět zastavili v kavárničce a tady jsme se také rozhodli, že domů pojedeme o den dřív, ono mělo další den stejně pršet a spálená ramena bránila nejen dalšímu šplhání po horách, ale i návštěvě termálních lázní.
Vrátili jsem se tedy zpět do Hallstattu, dokončit co jsme včera nestihli - máme totiž foťák i s kartou :).
Na oběd jsme chtěli najít tu rybí restauraci u Tauplitzsee, ale nevím, asi se báli, abychom jim všechno nesnědli a někam ji schovali, prostě jsme ji nenašli. Na rozdíl od naší poslední návštěvy bylo jezero Grundlsee doslova obleženo vody chtivými turisty, neměli jsme ani kde zastavit, abychom se podívali, kudy tudy cestička...navíc, všude samý zákaz vjezdu. Tak jsme se otočili a vrátili zpět a tu najednou - teráska přímo na břehu jezera. I místo na zaparkování bylo překvapivě zdarma, ale asi jsme tam neměli co dělat...
Jídelnímu lístku jsme skoro nerozuměli - já tedy vůbec, byla to samá specialita. Vyhrálo to jakési menu, ze kterého se vyklubala dýňová polévka, výborné karbanátky na houbách s bramborovou kaší a borůvkový koláč se zmrzlinou. Vynikající. Čekání na jídlo nám zpestřoval pohled na jezero, kde se pár lidiček snažilo plout na plachetnici, ale nějak se jim to nechtělo podařit a plachetnice měla plachtu většinou pod vodou.
Cestou zpět jsme se opět zastavili v kavárničce a tady jsme se také rozhodli, že domů pojedeme o den dřív, ono mělo další den stejně pršet a spálená ramena bránila nejen dalšímu šplhání po horách, ale i návštěvě termálních lázní.
Žádné komentáře:
Okomentovat