Tak už máme jasno

Maturita bude mít opakování opět na jaře :-(. Naštěstí ? jen praktická část z účetnictví (hmmm, nejsem já náhodou účetní...). No, ale státní část maturitní zkoušky, z které jsme měli všichni hrůzu byla úspěšně zvládnuta. A profilová ústní také. Tak alespoň malá gratulace.

09/2012 Kutná Hora s taťkou

Pátek 14.9.

Tomášek si na dnešní den vzal dovolenou, aby se na to všechno pořádně vyspal :-). Bohužel ho ráno vzbudila zima :-). A tak uvařil alespoň výbornou česnečku. Odpoledne vyzvedl dědečka na Čerňáku a pak už jen čekali, až přijedu z práce. Aby se nenudili, šli cosi fotit do vsi a vzhledem k dostatku času se ještě vydali hledat kešku. Místo kešky našli pozůstatky mrtvého srnečka.

Cesta do Hor Kuten ubíhala rychle a v pohodě jen do chvíle, kdy byla silnice uzavřena. První objížďku jsme zvládli v pohodě (18 km jsme jeli asi 20 minut) ovšem uzavírka těsně před cílem cesty nám dala trochu zabrat. Nebudu se dlouho rozepisovat, skončili jsme na stanici Městské policie s žádostí o radu :-). A poradili, dokonce dobře poradili. Takže jsme nakonec zdárně dorazili do cíle - penzionu Barbora. Nestačili jsme se divit, jak se to zde za rok změnilo. K lepšímu :-). Ubytování perfektní, jídlo vynikající, obsluha velice příjemná. Večer příjemně plynul až do chvíle, kdy si kluci chtěli dát panáka. Číšník nás šokoval slovy, že nemůže nalít, protože byla právě vyhlášena prohibice :-((((. A opravdu, internet nám potvrdil, že v 19:07 byla vyhlášena prohibice. Nesmí se nalévat alkohol obsahující více jak 20% alkoholu. To je snad jen víno. Kdo nezná našeho dědečka, neumí si představit jeho výraz, reakce byla k...y z.....ý. A tak jsme si místo panáka dali tiramisu :ó).
Kolem půl desáté jsme šli ještě na prohlídku osvětlené Barborky a pak už hajdy na kutě, a že byly velice příjemné :-).

Sobota 15.9.

Dobře vyspalí a po vydatné a velmi chutné snídani jsme se vydali jak jinak než do Barborky. Výstavu otvírají stejně až v deset. Ještě že jsme tak učinili, v rámci výstavy byly zpřístupněné balkony a vidět vnitřek chrámu i jeho okolí z výšky byl opravdu zážitek. Navíc jsme se dozvěděli něco o výzdobě stropu. Co nás opravdu překvapilo, že svůj erb tam má i Dominik Duka.

Na výstavě byly nejdříve trošku zmatky, navíc jsme zrovna "chytli" jakousi skupinu s průvodkyní, nutno říci velice bezohlednou :-(. Vystavované exponáty byly jak jinak než že velice zajímavé, bohužel Jagellonci nejsou zrovna mou silnou stránkou, takže já osobně jsem se místy naprosto ztrácela :-). Naštěstí máme zakoupenou tu správnou publikaci :-) (dedeček si omylem místo publikace zakoupil jen jakéhosi průvodce s výstavou souvisejícího). No a jen tak mimochodem jsme se z publikace dozvěděli, že Zikmund Lucemburský byl vlastně prapraděd Vladislava II. Jagelonského :-).

Po více jak třech hodinách jsme značně vysíleni hledali vhodné místo na občerstvení (vzhledem ke ztracenému dědečkovi jsme zašli do první restaurace .....) - tak sem už tedy příště ne!
Další zastávkou byly na dědovo přání Žleby, krásný to zámek, který jsme s Tomáškem již navštívili. Mají zde na výběr ze tří okruhů (vzhledem k času již byly v nabídce jen dva), na prvním jsme již byly, takže dvojka byla jasná volba. A dobrá volba. Opět jsme měli štěstí na dobrou průvodkyni, trasa vedla ze skelpů na vrchol věže, soukromými pokoji až do divadla.

Po prohlídce zámku jsme se ještě rozhodi zajet na zříceninu Lichnice. Na místo jsme dorazili deset minut po páté, zřícenina hradu byla otevřena jen do pěti (nikdy by mě nenapadlo, že i zříceniny se zavírají :-)). A opět jsme měli štěstí na velmi vstřícnou paní "průvodkyni", nejen že nám ještě prodala lístky a všechny potřebné turistické propriety, ale dala nám i výklad a nechala nás v klidu si vše "prošmejdit" :-).

Sice unaveni, ale plni dojmů jsme vyrazili na cestu k domovu. Jen ty objíždky kdyby nebyly :-(.

Neděle 16.9.

Pro nás naprosto netradiční neděle, žádné vaření, žádné žehlení :-). Dopoledne jsme jeli do Hornbachu, dědeček se chtěl podívat na nějaké stromečky. Tak jak je možné, že on nic nekoupil a my jeli domů se třema kytkama ? :ó).

Na druhou hodinu jsme měli objednanou prohlídku v klášteru Sázava, tentokráte půdní prostory kaple a novorenesanční věž. A opět to byla prohlídka velmi netradiční, působivá a pro nás osobně naprosto jedinečná :-) - zde nutno podotknout, že velký podíl na tom má pan průvodce. Nejdříve jsme dostali výklad v kdysi soukromé kapli. Zajímavostí zde bylo, že dotyčný zde měl svůj vlastní prevét a dokonce i krb. Poté jsme vystoupali na půdu (jo, tak takovou bych chtěla mít doma, tam by se vešlo věcí :-)), kde jsme měli možnost shlédnout jednak součást vodovodního systému, který si nechali zavést jacísi soukromí majitelé (mniši vodu v klášteře nepotřebovali, myli se přece u studně) a také způsob opravy původního krovu, kterou prováděli zruční truhláři až z daleké Moravy. No klobouk dolů před nimi. Původní trámy byly ořezány, vyřezány a doplňovány novými, ovšem bez použití hřebíků či jiných kovových materiálů, pouze za pomocí dřevěných kolíků a klínů. Až mě překvapilo, že by v současnosti mohl být někdo taaak šikovný.
Po velmi příkrých žebřících jsme se dostali do prostoru nad chrám, kde jsme měli jednak možnost chodit po trámoví, ale, a to byl daleko větší zážitek, pokud jsme se správně "rozprskli" tak i po samotném stropu chrámu. Ti nejodvážnější mohli nakouknout větrací šachtou přímo do chrámu. Pohled dolů byl úchvatný, žaludek značně sevřený, kolena ... špinavá :-). Po zdolání dalších příkrých schodů jsme stanuli na vrcholu novorenesanční věže, odkud byly nádherné výhledy do okolí. Celí zaprášení a špinaví jsme se ještě zastavili v křížové chodbě u odrytých a právě se odkrývající fresky.

No a večer to šli kluci spláchnout k Pašovi :-).

Jak nás přišli navštívit sousedé

V neděli v podvečer zvonek, kdopak to k nám asi jde? A oni sousedé, že prý jdou na návštěvu. Ještěže ty autíčka máme pořád po ruce :-). Trošku jsme si poklábosili, trošku zaběhali, trošku pohráli, Sonička stihla vyměnit dvě plínky a už Filípek, že chce domů si hrát. Pak někdo řekl slovo kolo a bylo to jasné, malá Kamilka zamířila ke vchodovým dveřím a už se obouvá :-). Bylo to velmi příjemné zpestření dne, děkujeme sousedi.

Tatry 2012

Jedeme do Tater - 18.8.

Vzhledem k uzavřenému tunelu Hřebeč jedeme po D1, kupodivu jsme ji projeli bez jediné kolony :-).  I tak byla cesta dlouhá, na místo dorážíme po 16té hodině (se zastávkou v Horní Bečvě, kam jsme vezli Karolínku s Veronikou). Ubytování je pěkné, velký pokoj, ale jídlo nic moc. Večer jsme prozkoumali blízké okolí a našli super pizzerii. Už víme, kam budem chodit na večeře :-). Po dlouhé cestě jsme unaveni, chvíli koukáme na telku (mají tady i české programy) ale brzy jdeme spát.

Zahřívací kolečko - 19.8.

V neděli ráno jedeme nejdříve vyzvednou rezervované lístky na lanovku na Lomnický štít. Lístky máme na úterý, cestou ještě spekulujeme, zda bysme na Lomnický štít nejeli dnes, je opravdu nádhrné počasí. Totálně vyprodané lístky (ráno v 8:30...ještě že jsme měli tu rezervaci) řeší dilema za nás. Tak tedy jinak - lanovkou na Skalnaté Pleso a odtud po červené na Hrebienok. Cestou míjíme nádhernou vyhlídku na Slavkovský štít a Lomnický štít a dále Obrovský vodopád. Na Hrebienku jsme se posilnili, Tomášek zkontroloval nohy - zkoušel nové nízké boty, kvůli té jeho achillovce - a vydali se po modré zpět do Tatranské Lomnice. Cestou jsme viděli další dva, nám již známé, vodopády (tuto cestu jsme šli opačně před dvěma lety). Zahřívací kolečko to bylo pěkné, převýšení zhruba 996 m, naštěstí směrem dolů :-). Zítra nás to čeká opačně... směrem nahoru a asi 1200 m :ó)))



Rysy - 20.8.

Dali jsme je :-). Bylo to úchvatný, ale naprosto vyčerpávající. Člověk by na takovémto místě očekával lidskou solidaritu, ale měli jsme možnost se přesvědčit, že lidé jsou prostě stádo ovcí, co neumí ani zabučet. U jeptišek to překvapí dvakrát tolik :(.
Chata pod Rysmi je nově zrekonstruovaná a nabízí příjemné spočinutí, dokonce je před ní i autobusová zastávka na znamení :-).  Jízdní řád nesmí samozřejmě chybět. Ještě ten autobus....



Lonmický štít a Dobšínská ledová jeskyně - 21.8.

Po včerejším náročném dni jsme si naordinovali odpočinek. Lanovkou jsme vyjeli na Skalnaté pleso, udělali si malou procházku kolem samotného plesa a pak už lanovkou stoupali nahoru na Lomnický štít. Zážitek to byl veliký :-). Fantastické výhledy, dokonce jsme se odvážili na vysutou lávku (pohled dolů byl fakt hustej :-)). Zde jsme strávili příjemnou hodinku a pak už jsme museli zpět dolů. Na oběd jsme se vydali hledat nějakou tu kolibu, chvíli to trvalo, než jsme našli otevřenou, ale jídlo bylo vynikající. Zde jsme se rozhodli ještě navštívit ledovou jeskyni zvanou Dobšínská ľadová jaskyňa, netuše, že nás čeká půl hodinový výstup (a půl hodinový sestup...). Z teploty 30 stupnů jsme se rázem ocitli v teplotě -2 stupně :-). Zdolali jsme asi 520 schodů a sestoupali 48 m. Tolik ledu pohromadě jsme ještě neviděli. Dokonce jsme zahlédli i dva netopýry. Den jsme zakočili v naší oblíbené pizzerii. Joooo a doma mezi tím - Martínek si jel pro snídani a na křižovatce přehlédl auto. Byla z toho bouračka, naštěstí to odnesli jen plechy.





Plavba na pltích a Červený klášter - 22.8.

Vzhledem k přetrvávající bolesti nohou přišel na řadu místo výstupu na Kriváň plán B - splavit řeku Dunajec na pltích a navštívit kartuziánský klášter - vše se nalézající v Pieninském národním parku. Na plťe jsme si museli chvíli počkat (nakonec se ukázalo, že se čekalo na zájezd českých důchodců...), ale plavba byla zážitek nad zážitky.Měli jsme štěstí na velice vtipného a upovídaného "průvodce", dozvěděli jsme se spoustu zajímavých věcí, např. i takové pltě musí mít něco jako řidičák, dva kruhy, záchranné vesty i povinné ručení, dále, že racek je vlastně čejka :-))) a hlavně proč v této oblasti nemají rádi černé čápy .... bílí nosí bílé děti, černí ...., mají jich tu sice málo, ale prý pracují na více jak plný úvazek :ó). Také víme, proč jsou polské pltě rychlejší než ty slovenské (slováci to mají jako dovolenou, u poláků je to státní podnik...). Málem jsme všichni nedopluli do cíle, dostali jsme dvě kontrolní otázky a kdo neodpověděl správně, měl být utopen - z celého osazenstva byli pouze dva lidé se správnou odpovědí - jeden z nich byl Tomášek :). Také víme, jak pltníci poskytují první pomoc - pouze třívteřinou - přepravovaný spadne do vody, přepravující si toho všimne, pádným pohybem bidla zajistí, aby se topící už netopil.... po názorné ukázce se všichni na kraji sedící posunuli do středu plti :-). Řeč došla i na Lomnický štít, proč my se tam s Tomáškem vozíme lanovkou, když se tam dá jít pěšky a jen za dvě hoďky?
Od lesní chaty jsme chtěli jít pěšky zpět do Červeného kláštera, ale počasí a puchýř na patě nás přesvědčil, že autobusem to bude lepší.
Návštěva Červeného kláštera (slováci mu říkají muzeum, protože se takto jmenuje celá ves) byl druhý velký zážitek tohoto dne, a to jen díky průvodci, kterým nebyl nikdo jiný, nežli pravý a nefalšovaný mnich, žádná atrapa, jak sám povídal. Měli bychom se s Tomáškem zamyslet nad naší stravou, kartuziáni dodržují velmi, velmi přísná pravidla a přestože je jejich strava z našeho pohledu velmi prostá a chudá, dožívají se již od středověku úctyhodných let - hodně nad devadesát. Svého času se i sám papež divil :-). Průvodce sice nebyl kartuzián, byl to dominikán - no, pro nás mnich jako mnich. Na závěr jsme od něj dostali dáreček, prý za trpělivost, protože jeho prohlídky prý jsou pověstné svou délkou, a co člověk tak od mnicha může dostat??? Že by výňatky z bible? :)))
Den jsme tentokráte nezakončili tradičně v picérii, ale šli jsme na večeři u nás v penzionu maje s sebou i pexeso :-).





Ochtinská aragonitová jaskyňa, hrad Stará Ľubovna - 23.8.

Nohy stále bolí, takže opět náhradní program. Podle navigace je jeskyně nejdříve něco kolem 50 km, nakonec to ale přehodnotí a najednou jedeme 91 km :ó). Cesta do jeskyně začíná ve vybetonovaném tunelu, už to je zážitek sám o sobě :-). Hlídané je to snad více jak korunovační klenoty, tři průvodci, všude kamery... po vstupu dovnitř je nám jasné proč. Jeden takový malilinkatý útvar, kterého by si člověk sotva všiml a ono je mu 1.000 (opravdu tisíc) let. Opět nelze napsat jinak, než že to bylo nádherné.
Poté se vracíme zpět - jak je tedy možné, že je to 140 km? - na hrad Stará Ľubovna. Pod hradem je skanzen, kde se dají koupit i vstupenky do hradu, v 15:30 kupujeme vstupenky a prohlídka prý začíná v 15:45, to stihnete!!! povídá paní v pokladně. Na hrad je to asi ještě kilák, do prudkého kopce??? No, stihli jsme to, ale zítra asi prielom Hornádu nepůjdeme. Nakonec zjišťujeme, že průvodce stojí za dvě věci, trháme se a jdeme sami (proč jsme se tedy honily?). Největší zážitek z celé prohlídky - Žigmud Luxemburský :-))). Protože jsme prohlídku hradu zvládli celkem rychle (no fakt nebylo moc na co koukat), navštívili jsme již zmiňovaný skanzen. Zde byl také průvodce, naštěstí jen v kostele. Mladá holčina, jela jako kolovrátek, asi pět minut cosi vykládala o choleře - že mluví o choleře pochopil Tomášek až za minut deset :-). Dobře to měla naučené, ale možná kdyby nám dali nějakého audio průvodce, bylo by to lepší. Bylo by možné si to přehrát. Při prohlídce všech těch domečků jsme špekulovali, kdeže všichni jejich obyvatelé spali. Po většinou dvě generace, ale jen jedna postel??? Jen mlynář byl bohatý, tam nejenže byly dvě postele, ale i ve dvou místnostech :-).
Den jsme zakončili v hotelu Euforia, kde jsme byli ubytovaní přede dvěma lety. Jedna ze servírek byla stejná, světe div se, nepamatovala si na nás :ó). A vaří tam pořád stejně dobře.





Vodopád Skok - 24.8.

Abychom si ještě trochu užili těch Vysokých Tater, rozhodli jsme se dnes pro krátkou procházku ze Štrbského plesa k vodopádu Skok a zpět. Převýšení cca 430 m, cesta jako všude, tudíž balvany :-), čas dle mapy 3:15 hod. Šli jsme lážo plážo, nač se honit, když na to máme celý den :-). Nejdříve vedla cesta lesem, pak jsme prošli zatáčkou, les ustoupil kletím a najednou všude kolem nás štíty hor a v dálce už byl vidět vodopád.
Když jsme vycházeli krásně svítilo sluníčko, cestou se to nad horami postupně mračilo, pak začal foukat vítr a u vodopádu jsme vytahovali větrovky - předpověď počasí hlásila 27 - 33 stupňů... joo, pro hory to fakt neplatí :-).
Po trochu opožděnějším obědě jsme si ještě obešli Štrbské pleso a pomalu se vydali zpět do penzionu. A sotva jsme dorazili, začalo lít jako z konve a jako kdyby všude kolem spadl mléčný závěs. Teď bysme nahoře být nechěli :-).



Bojnice 25.8.

Cestou domů jsme se rozhodli zastavit v Bojnicích, nejnavštěvovanější prý to památkou střední evropy. K Bojnicím tedy máme své výhrady .... díky chytré navigaci a naší ne úplné pozornosti jsme tam vyfasovali pokutu (naštěstí byl pan policajt v poho, místo 60 eček jen 20), u informačního centra jsme měli velký problém zaparkovat (tudíž to Tomášek někde postavil, nechal mě v autě s 50 eury - co kdyby zase) a když už jsme u zámku našli parkovitě, zase jsme nenašli cestu k zámku a šli na druhou stranu :-(. Vrchol všemu nasadilo zpoplatněné WC na zpoplatněném parkovišti :-(.
Zámek sám je hezký, to zase ne že ne, ale nějak mi nesedí ta nejnavštěvovanější památka. I ta prohlídka byla taková ne úplně zajímavá, no prostě slovenské památky a jejich průvodci nás nijak extra nezaujali. Pro nás asi nejzajímavější bylo, že v jedné místnosti byly na zábradlí tři různé sošky psů a prý podle toho, který se vám líbí, tak takoví jste - s Tomáškem se nám líbil stejný :-).




Domů jsme přijeli až večer (cestou se i rozpršelo), takže jsme ani nevybalovali a šli rovnou na kutě :-).




Napsala Janička

28.7.-4.8.2012 - Turecko_Paradise Side Beach

Dovolená v Turecku, to byl balzám na duši. Začalo to už na letišti, kdy mi pan prodavač v jednom bufetu tvrdil, že sendvič s trvanlivostí do 31.7. se musí 28.7. vrátit, protože je prošlý. Nebyl jsem ani za boha schopen ho přesvědčit, aby mi ho prodal :). Prodal nám jiný - kuřecí - sendvič za 360 CZK a dodal otázku: "Bude si panstvo přát kouřit?" Tím nás odrovnal...
Let v pohodě a velmi slušné letušky nám ho jen zpříjemňovaly. Přílet do Turecka byl bez problémů, jen bylo zataženo...za to ale strašné dusno. Odjezd z letiště byl perfektně zorganizován - tam bych dal Exim Tours za jedna.
V hotelu /Paradise Side Beach/ jsme bohužel museli čekat asi do jedné na pokoj, ale dostali jsme hned pásky a mohli využívat všech výhod all-inclusive, což bylo docela fajn.
Po ubytování, které bylo mimochodem nad naše očekávání, jsme už "letěli" k moři a začali si užívat zasloužené dovolené :). Kája v sobě objevila dosud netušené potápěčské schopnosti.
Musím říct, že pláž byla veliká resp. rozlehlá; slunečníky zdarma, dost daleko od sebe na to, aby měl každý dostatek svého soukromí.
Čas od času jsme si během dne odběhli do vnitřního areálu hotelu na něco dobrého a sjet si pár jízd na tobogánu - tam to byl totiž pěkný fičák :). Všude bylo spousta všelijakého pití po celý den, takže fakt paráda. Jídla bylo také nepřeberné množství, takže na své si přišel opravdu každý. No a pak zase relax na pláži.
Jeden večer jsme si udělali taxíkem výlet do starého Side. Je to takové místní turistické centrum se spoustou restaurací a obchodů. Nakoupili jsme tam pár suvenýrů, dali si nějaký ten drink a jeli zpátky na hotel. Další den jsme se všichni dohodli, že zkusíme parasailing - to byla jedním slovem nádhera. Užili jsme si to úplně všichni :). Jinak jsme se nikde netoulali a opravdu užívali teploučka, moře a klidu.
Každý večer byl zajímavý animační program např. show Michaela Jacksona nebo kouzelník, takže nudit se tam opravdu nedalo. 

The Amazing Spider-Man

The Amazing Spider-Man je slušná odpočinková podívaná, ale znova už bych to nemusel :).

Tomášek v Turecku, Marťa s dědou na Šumavě

Pro všechny to byl velmi náročný týden a to byli kluci na dovolené :-). Já byla sama doma - samozřejmě mě nenapadlo nic chytřejšího, než v sobotu začít uklízet a v úterý skončit :-(.   Ve středu jsem už jen pobalila věci do Aše, ve čtvrtek odvedla kluky (ty psí) do hotelu a vyrazila na cestu do Aše (doma byla žemlovka :-)), kde jsem čekala na příjezd Tomáška, který se měl vrátit v sobotu.
Ten byl se svou mámou a bráchou v Turecku. 

29.06. - 08.07. Turecko

Cesta do Turecka byla trošku náročnějsí, protože jsme jeli přes Norimberk, takže jsem naložil kufry v Praze a frčel do Aše pro mámu a Milana. Pak už na letiště v Norimberku. Na místě byl zajištěný parking, takže jsme v klidu vyhledali odbavovací halu a po odbavení koupili něco na "zahřátí". Pak už se jen čekalo na odlet.
Do Turecka jsme přiletěli v noci, ale nebyl problém s ubytováním, takže poměrně rychle jsme mohli na kutě. 
Dalších pár dní jsme si užívali teploučka a moře, jen škoda, že Milan měl pravděpodobně jiné zájmy a viděli jsme ho dost málo. Jinak to bylo, ale moc fajn. Dokonce jsme se jeli podívat na hotel a pláž, kam za 14 dní pojedu s Janičkou a s dětma :). Už se moc těším!
Cesta domů pak probíhala jen s malými komplikacemi bez větších problémů. Dovolenou jsme si nakonec docela užili a je to vidět i v přiložené dokumentaci.

Martin byl prozměnu s dědou na Šumavě. Nakonec to bylo dobré a s dědou spolu stále kamarádí :-). Asi největším zážitkem byl výlet do Německa, na stezku korunami stromů, kterou Martin absolvoval v žabkách ... Navštívili také další zajímavá místa - pramen Vltavy (kde prý bylo značně přelidněno) nebo Pancíř,

V sobotu jsem se konečně dočkala Tomáška, bylo to trochu napínavé, protože letadlo z Turecka ne a ne odletět (prý Němci stávkovali, nakonec se z toho vyklubala jakási porucha).
Martin se vracel v neděli večer, takže jel domů sólo až v pondělí (Tomášek mu nechal v Aši Lagunku a my jeli domů Sazínkem). Konečně jsme byli zase všichni pohromadě :-).