09/2012 Kutná Hora s taťkou

Pátek 14.9.

Tomášek si na dnešní den vzal dovolenou, aby se na to všechno pořádně vyspal :-). Bohužel ho ráno vzbudila zima :-). A tak uvařil alespoň výbornou česnečku. Odpoledne vyzvedl dědečka na Čerňáku a pak už jen čekali, až přijedu z práce. Aby se nenudili, šli cosi fotit do vsi a vzhledem k dostatku času se ještě vydali hledat kešku. Místo kešky našli pozůstatky mrtvého srnečka.

Cesta do Hor Kuten ubíhala rychle a v pohodě jen do chvíle, kdy byla silnice uzavřena. První objížďku jsme zvládli v pohodě (18 km jsme jeli asi 20 minut) ovšem uzavírka těsně před cílem cesty nám dala trochu zabrat. Nebudu se dlouho rozepisovat, skončili jsme na stanici Městské policie s žádostí o radu :-). A poradili, dokonce dobře poradili. Takže jsme nakonec zdárně dorazili do cíle - penzionu Barbora. Nestačili jsme se divit, jak se to zde za rok změnilo. K lepšímu :-). Ubytování perfektní, jídlo vynikající, obsluha velice příjemná. Večer příjemně plynul až do chvíle, kdy si kluci chtěli dát panáka. Číšník nás šokoval slovy, že nemůže nalít, protože byla právě vyhlášena prohibice :-((((. A opravdu, internet nám potvrdil, že v 19:07 byla vyhlášena prohibice. Nesmí se nalévat alkohol obsahující více jak 20% alkoholu. To je snad jen víno. Kdo nezná našeho dědečka, neumí si představit jeho výraz, reakce byla k...y z.....ý. A tak jsme si místo panáka dali tiramisu :ó).
Kolem půl desáté jsme šli ještě na prohlídku osvětlené Barborky a pak už hajdy na kutě, a že byly velice příjemné :-).

Sobota 15.9.

Dobře vyspalí a po vydatné a velmi chutné snídani jsme se vydali jak jinak než do Barborky. Výstavu otvírají stejně až v deset. Ještě že jsme tak učinili, v rámci výstavy byly zpřístupněné balkony a vidět vnitřek chrámu i jeho okolí z výšky byl opravdu zážitek. Navíc jsme se dozvěděli něco o výzdobě stropu. Co nás opravdu překvapilo, že svůj erb tam má i Dominik Duka.

Na výstavě byly nejdříve trošku zmatky, navíc jsme zrovna "chytli" jakousi skupinu s průvodkyní, nutno říci velice bezohlednou :-(. Vystavované exponáty byly jak jinak než že velice zajímavé, bohužel Jagellonci nejsou zrovna mou silnou stránkou, takže já osobně jsem se místy naprosto ztrácela :-). Naštěstí máme zakoupenou tu správnou publikaci :-) (dedeček si omylem místo publikace zakoupil jen jakéhosi průvodce s výstavou souvisejícího). No a jen tak mimochodem jsme se z publikace dozvěděli, že Zikmund Lucemburský byl vlastně prapraděd Vladislava II. Jagelonského :-).

Po více jak třech hodinách jsme značně vysíleni hledali vhodné místo na občerstvení (vzhledem ke ztracenému dědečkovi jsme zašli do první restaurace .....) - tak sem už tedy příště ne!
Další zastávkou byly na dědovo přání Žleby, krásný to zámek, který jsme s Tomáškem již navštívili. Mají zde na výběr ze tří okruhů (vzhledem k času již byly v nabídce jen dva), na prvním jsme již byly, takže dvojka byla jasná volba. A dobrá volba. Opět jsme měli štěstí na dobrou průvodkyni, trasa vedla ze skelpů na vrchol věže, soukromými pokoji až do divadla.

Po prohlídce zámku jsme se ještě rozhodi zajet na zříceninu Lichnice. Na místo jsme dorazili deset minut po páté, zřícenina hradu byla otevřena jen do pěti (nikdy by mě nenapadlo, že i zříceniny se zavírají :-)). A opět jsme měli štěstí na velmi vstřícnou paní "průvodkyni", nejen že nám ještě prodala lístky a všechny potřebné turistické propriety, ale dala nám i výklad a nechala nás v klidu si vše "prošmejdit" :-).

Sice unaveni, ale plni dojmů jsme vyrazili na cestu k domovu. Jen ty objíždky kdyby nebyly :-(.

Neděle 16.9.

Pro nás naprosto netradiční neděle, žádné vaření, žádné žehlení :-). Dopoledne jsme jeli do Hornbachu, dědeček se chtěl podívat na nějaké stromečky. Tak jak je možné, že on nic nekoupil a my jeli domů se třema kytkama ? :ó).

Na druhou hodinu jsme měli objednanou prohlídku v klášteru Sázava, tentokráte půdní prostory kaple a novorenesanční věž. A opět to byla prohlídka velmi netradiční, působivá a pro nás osobně naprosto jedinečná :-) - zde nutno podotknout, že velký podíl na tom má pan průvodce. Nejdříve jsme dostali výklad v kdysi soukromé kapli. Zajímavostí zde bylo, že dotyčný zde měl svůj vlastní prevét a dokonce i krb. Poté jsme vystoupali na půdu (jo, tak takovou bych chtěla mít doma, tam by se vešlo věcí :-)), kde jsme měli možnost shlédnout jednak součást vodovodního systému, který si nechali zavést jacísi soukromí majitelé (mniši vodu v klášteře nepotřebovali, myli se přece u studně) a také způsob opravy původního krovu, kterou prováděli zruční truhláři až z daleké Moravy. No klobouk dolů před nimi. Původní trámy byly ořezány, vyřezány a doplňovány novými, ovšem bez použití hřebíků či jiných kovových materiálů, pouze za pomocí dřevěných kolíků a klínů. Až mě překvapilo, že by v současnosti mohl být někdo taaak šikovný.
Po velmi příkrých žebřících jsme se dostali do prostoru nad chrám, kde jsme měli jednak možnost chodit po trámoví, ale, a to byl daleko větší zážitek, pokud jsme se správně "rozprskli" tak i po samotném stropu chrámu. Ti nejodvážnější mohli nakouknout větrací šachtou přímo do chrámu. Pohled dolů byl úchvatný, žaludek značně sevřený, kolena ... špinavá :-). Po zdolání dalších příkrých schodů jsme stanuli na vrcholu novorenesanční věže, odkud byly nádherné výhledy do okolí. Celí zaprášení a špinaví jsme se ještě zastavili v křížové chodbě u odrytých a právě se odkrývající fresky.

No a večer to šli kluci spláchnout k Pašovi :-).