Pátek
14.9.
Tomášek
si na dnešní den vzal dovolenou, aby
se na to všechno
pořádně vyspal :-). Bohužel ho ráno vzbudila zima :-). A
tak uvařil
alespoň
výbornou
česnečku. Odpoledne vyzvedl dědečka na Čerňáku a pak už jen čekali, až přijedu z práce. Aby se nenudili, šli cosi fotit do vsi a
vzhledem k dostatku času
se ještě vydali hledat kešku. Místo kešky našli pozůstatky mrtvého srnečka.
Cesta do Hor Kuten ubíhala rychle a v pohodě jen do chvíle, kdy
byla silnice uzavřena. První objížďku jsme zvládli v pohodě (18 km jsme jeli
asi 20 minut) ovšem uzavírka těsně před cílem cesty nám dala trochu zabrat.
Nebudu se dlouho rozepisovat, skončili jsme na stanici Městské policie s
žádostí o radu :-). A poradili, dokonce dobře poradili. Takže jsme nakonec zdárně
dorazili do cíle - penzionu Barbora. Nestačili jsme se divit, jak se to zde za
rok změnilo. K lepšímu :-). Ubytování perfektní, jídlo vynikající, obsluha
velice příjemná. Večer příjemně plynul až do chvíle, kdy si kluci chtěli dát
panáka. Číšník nás šokoval slovy, že nemůže nalít, protože byla právě vyhlášena
prohibice :-((((. A opravdu, internet nám potvrdil, že v 19:07 byla vyhlášena
prohibice. Nesmí se nalévat alkohol obsahující více jak 20% alkoholu. To je
snad jen víno. Kdo nezná našeho dědečka, neumí si představit jeho výraz, reakce
byla k...y z.....ý. A tak jsme si místo panáka dali tiramisu :ó).Kolem půl desáté jsme šli ještě na prohlídku osvětlené Barborky a pak už hajdy na kutě, a že byly velice příjemné :-).
Sobota 15.9.
Dobře
vyspalí
a po vydatné
a velmi chutné
snídani
jsme se vydali jak jinak než
do Barborky. Výstavu
otvírají stejně až v deset. Ještě že jsme tak učinili, v rámci výstavy byly zpřístupněné balkony a vidět vnitřek chrámu i jeho okolí z výšky byl opravdu zážitek. Navíc jsme se dozvěděli něco o výzdobě stropu. Co nás opravdu překvapilo, že svůj erb tam má i Dominik Duka.
Na výstavě byly nejdříve trošku zmatky, navíc jsme zrovna
"chytli" jakousi skupinu s průvodkyní, nutno říci velice bezohlednou
:-(. Vystavované exponáty byly jak jinak než že velice zajímavé, bohužel
Jagellonci nejsou zrovna mou silnou stránkou, takže já osobně jsem se místy
naprosto ztrácela :-). Naštěstí máme zakoupenou tu správnou publikaci :-)
(dedeček si omylem místo publikace zakoupil jen jakéhosi průvodce s výstavou
souvisejícího). No a jen tak mimochodem jsme se z publikace dozvěděli, že
Zikmund Lucemburský byl vlastně prapraděd Vladislava II. Jagelonského :-).
Po více
jak třech
hodinách
jsme značně vysíleni hledali vhodné místo na občerstvení (vzhledem ke ztracenému dědečkovi jsme zašli do první restaurace .....) - tak
sem už
tedy příště ne!Další zastávkou byly na dědovo přání Žleby, krásný to zámek, který jsme s Tomáškem již navštívili. Mají zde na výběr ze tří okruhů (vzhledem k času již byly v nabídce jen dva), na prvním jsme již byly, takže dvojka byla jasná volba. A dobrá volba. Opět jsme měli štěstí na dobrou průvodkyni, trasa vedla ze skelpů na vrchol věže, soukromými pokoji až do divadla.
Po prohlídce
zámku
jsme se ještě rozhodi zajet na zříceninu Lichnice. Na místo jsme dorazili deset
minut po páté, zřícenina hradu byla otevřena jen do pěti (nikdy by mě nenapadlo, že i zříceniny se zavírají :-)). A opět jsme měli štěstí na velmi vstřícnou paní "průvodkyni", nejen že nám ještě prodala lístky a všechny potřebné turistické propriety, ale dala nám i výklad a nechala nás v klidu si vše "prošmejdit" :-).
Sice unaveni, ale plni dojmů jsme vyrazili na cestu k domovu. Jen ty
objíždky
kdyby nebyly :-(.Neděle 16.9.
Pro nás
naprosto netradiční neděle, žádné vaření, žádné žehlení :-). Dopoledne jsme
jeli do Hornbachu, dědeček se chtěl podívat na nějaké stromečky. Tak jak je možné, že on nic nekoupil a my
jeli domů
se třema
kytkama ? :ó).
Na druhou hodinu jsme měli objednanou prohlídku v klášteru
Sázava, tentokráte půdní prostory kaple a novorenesanční věž. A opět to byla
prohlídka velmi netradiční, působivá a pro nás osobně naprosto jedinečná :-) -
zde nutno podotknout, že velký podíl na tom má pan průvodce. Nejdříve jsme
dostali výklad v kdysi soukromé kapli. Zajímavostí zde bylo, že dotyčný
zde měl svůj vlastní prevét a dokonce i krb. Poté jsme vystoupali na půdu (jo,
tak takovou bych chtěla mít doma, tam by se vešlo věcí :-)), kde jsme měli
možnost shlédnout jednak součást vodovodního systému, který si nechali zavést
jacísi soukromí majitelé (mniši vodu v klášteře nepotřebovali, myli se přece u
studně) a také způsob opravy původního krovu, kterou prováděli zruční truhláři
až z daleké Moravy. No klobouk dolů před nimi. Původní trámy byly ořezány,
vyřezány a doplňovány novými, ovšem bez použití hřebíků či jiných kovových
materiálů, pouze za pomocí dřevěných kolíků a klínů. Až mě překvapilo, že by v
současnosti mohl být někdo taaak šikovný.Po velmi příkrých žebřících jsme se dostali do prostoru nad chrám, kde jsme měli jednak možnost chodit po trámoví, ale, a to byl daleko větší zážitek, pokud jsme se správně "rozprskli" tak i po samotném stropu chrámu. Ti nejodvážnější mohli nakouknout větrací šachtou přímo do chrámu. Pohled dolů byl úchvatný, žaludek značně sevřený, kolena ... špinavá :-). Po zdolání dalších příkrých schodů jsme stanuli na vrcholu novorenesanční věže, odkud byly nádherné výhledy do okolí. Celí zaprášení a špinaví jsme se ještě zastavili v křížové chodbě u odrytých a právě se odkrývající fresky.
No a večer to šli kluci spláchnout k Pašovi :-).
Žádné komentáře:
Okomentovat