Na dnešní den jsme si naplánovali první vysokohorskou túru. Výjezdem lanovkou až nahoru na Ankogel končila první sranda, cestou v bagrových stopách pak druhá. První více než polovina cesty k chatě Mindener Hutte byla opravdu náročná. Museli jsme zdolávat kamenná pole, kde jedno šlápnutí vedle znamenalo pád z výšky xxx metrů a ledová pole, která se nejdříve zdála jakože v pohodě, ale byla daleko nebezpečnější. Sice jízda po zadku směrem dolů by mohla být legrace, ale ne při sklonu téměř kolmo :-). V jenom takovém úseku už jsme tu málem nebyli. Dokonce o mou maličkost se jednu chvíli pokoušela panika - to když jsme šli již asi za stý ohyb a stále stejný obrázek. No nakonec byla úspěšně zažehnána, my se vyšplhali k té dooooouho vyhlížené chatě a viděli před sebou krásnou louku plnou zvonečků a pampelišek a jiných krásných kytiček. Ale vyhráno jsme rozhodně neměli, čekal nás sestup z výšky 2.428m do výšky 1.271m Ze začátku to bylo celkem na pohodu, pak přišel úsek kolmo dolů kolem vodopádu. To už naše nohy začaly protestovat nebo co, oba jsme nejednou skončili na zadní straně našeho těla. Ale ty výhledy rozhodně stály za to.Také jsme měli to štěstí pohladit si koníky a kobyla s hříbátkem se dokonce na chvíli rozhodla, že půjde s námi. Pak už jen cesta lesem - nene, nebyla to procházka, ale opět šplhání dolů a nakonec cca 4 km po asfaltce do Mallnitzu. Řeklo by se brnkančka, ale my už byli u konce našich sil. Za odměnu jsme si v hotelu dali velké Zwickl, ano i má maličkost :-) a Tomášek navrch heisse liebe :-).
Čas - 9:45 - 19:30 - nevím, kde soudruzi udělali chybu, mělo to být nějakých pouhých-necelých 12 km???
Jídlo - ráno houska, na svačinu tatranka, na oběd houska, klobáska a jablíčko, pak nás chuť na jídlo přešla a hlad se asi lekl, v hotelu večeře.
Nohy - Tomášek dva malé puchýře pod palcema, otlačené kotníky a já jeden puchýřek a otlačený kotník na pravé noze.
Až budeme vzpomínat, určitě se budeme smát :-).
Ještě jedna perlička úplně nakonec - po cestě do Malnitzu jsme si všimli, že proti nám jde prasnice se selátkem. Tomášek je zkoušel zahnat svým "zakrchláním", na to konto si to namířili přímo k nám. Lavička poblíž nám zachraňovala život - po přiblížení na pár metrů jsme si všimli, že prasnice má v uchu značku a že to je vlastně prase čínské :-).
Žádné komentáře:
Okomentovat