Vzhledem k uzavřenému tunelu Hřebeč jedeme po D1, kupodivu jsme ji projeli bez jediné kolony :-). I tak byla cesta dlouhá, na místo dorážíme po 16té hodině (se zastávkou v Horní Bečvě, kam jsme vezli Karolínku s Veronikou). Ubytování je pěkné, velký pokoj, ale jídlo nic moc. Večer jsme prozkoumali blízké okolí a našli super pizzerii. Už víme, kam budem chodit na večeře :-). Po dlouhé cestě jsme unaveni, chvíli koukáme na telku (mají tady i české programy) ale brzy jdeme spát.
Zahřívací kolečko - 19.8.
V neděli ráno jedeme nejdříve vyzvednou rezervované lístky na lanovku na Lomnický štít. Lístky máme na úterý, cestou ještě spekulujeme, zda bysme na Lomnický štít nejeli dnes, je opravdu nádhrné počasí. Totálně vyprodané lístky (ráno v 8:30...ještě že jsme měli tu rezervaci) řeší dilema za nás. Tak tedy jinak - lanovkou na Skalnaté Pleso a odtud po červené na Hrebienok. Cestou míjíme nádhernou vyhlídku na Slavkovský štít a Lomnický štít a dále Obrovský vodopád. Na Hrebienku jsme se posilnili, Tomášek zkontroloval nohy - zkoušel nové nízké boty, kvůli té jeho achillovce - a vydali se po modré zpět do Tatranské Lomnice. Cestou jsme viděli další dva, nám již známé, vodopády (tuto cestu jsme šli opačně před dvěma lety). Zahřívací kolečko to bylo pěkné, převýšení zhruba 996 m, naštěstí směrem dolů :-). Zítra nás to čeká opačně... směrem nahoru a asi 1200 m :ó)))
Rysy - 20.8.
Dali jsme je :-). Bylo to úchvatný, ale naprosto vyčerpávající. Člověk by na takovémto místě očekával lidskou solidaritu, ale měli jsme možnost se přesvědčit, že lidé jsou prostě stádo ovcí, co neumí ani zabučet. U jeptišek to překvapí dvakrát tolik :(.
Chata pod Rysmi je nově zrekonstruovaná a nabízí příjemné spočinutí, dokonce je před ní i autobusová zastávka na znamení :-). Jízdní řád nesmí samozřejmě chybět. Ještě ten autobus....
Lonmický štít a Dobšínská ledová jeskyně - 21.8.
Po včerejším náročném dni jsme si naordinovali odpočinek. Lanovkou jsme vyjeli na Skalnaté pleso, udělali si malou procházku kolem samotného plesa a pak už lanovkou stoupali nahoru na Lomnický štít. Zážitek to byl veliký :-). Fantastické výhledy, dokonce jsme se odvážili na vysutou lávku (pohled dolů byl fakt hustej :-)). Zde jsme strávili příjemnou hodinku a pak už jsme museli zpět dolů. Na oběd jsme se vydali hledat nějakou tu kolibu, chvíli to trvalo, než jsme našli otevřenou, ale jídlo bylo vynikající. Zde jsme se rozhodli ještě navštívit ledovou jeskyni zvanou Dobšínská ľadová jaskyňa, netuše, že nás čeká půl hodinový výstup (a půl hodinový sestup...). Z teploty 30 stupnů jsme se rázem ocitli v teplotě -2 stupně :-). Zdolali jsme asi 520 schodů a sestoupali 48 m. Tolik ledu pohromadě jsme ještě neviděli. Dokonce jsme zahlédli i dva netopýry. Den jsme zakočili v naší oblíbené pizzerii. Joooo a doma mezi tím - Martínek si jel pro snídani a na křižovatce přehlédl auto. Byla z toho bouračka, naštěstí to odnesli jen plechy.
Plavba na pltích a Červený klášter - 22.8.
Vzhledem k přetrvávající bolesti nohou přišel na řadu místo výstupu na Kriváň plán B - splavit řeku Dunajec na pltích a navštívit kartuziánský klášter - vše se nalézající v Pieninském národním parku. Na plťe jsme si museli chvíli počkat (nakonec se ukázalo, že se čekalo na zájezd českých důchodců...), ale plavba byla zážitek nad zážitky.Měli jsme štěstí na velice vtipného a upovídaného "průvodce", dozvěděli jsme se spoustu zajímavých věcí, např. i takové pltě musí mít něco jako řidičák, dva kruhy, záchranné vesty i povinné ručení, dále, že racek je vlastně čejka :-))) a hlavně proč v této oblasti nemají rádi černé čápy .... bílí nosí bílé děti, černí ...., mají jich tu sice málo, ale prý pracují na více jak plný úvazek :ó). Také víme, proč jsou polské pltě rychlejší než ty slovenské (slováci to mají jako dovolenou, u poláků je to státní podnik...). Málem jsme všichni nedopluli do cíle, dostali jsme dvě kontrolní otázky a kdo neodpověděl správně, měl být utopen - z celého osazenstva byli pouze dva lidé se správnou odpovědí - jeden z nich byl Tomášek :). Také víme, jak pltníci poskytují první pomoc - pouze třívteřinou - přepravovaný spadne do vody, přepravující si toho všimne, pádným pohybem bidla zajistí, aby se topící už netopil.... po názorné ukázce se všichni na kraji sedící posunuli do středu plti :-). Řeč došla i na Lomnický štít, proč my se tam s Tomáškem vozíme lanovkou, když se tam dá jít pěšky a jen za dvě hoďky?
Od lesní chaty jsme chtěli jít pěšky zpět do Červeného kláštera, ale počasí a puchýř na patě nás přesvědčil, že autobusem to bude lepší.
Návštěva Červeného kláštera (slováci mu říkají muzeum, protože se takto jmenuje celá ves) byl druhý velký zážitek tohoto dne, a to jen díky průvodci, kterým nebyl nikdo jiný, nežli pravý a nefalšovaný mnich, žádná atrapa, jak sám povídal. Měli bychom se s Tomáškem zamyslet nad naší stravou, kartuziáni dodržují velmi, velmi přísná pravidla a přestože je jejich strava z našeho pohledu velmi prostá a chudá, dožívají se již od středověku úctyhodných let - hodně nad devadesát. Svého času se i sám papež divil :-). Průvodce sice nebyl kartuzián, byl to dominikán - no, pro nás mnich jako mnich. Na závěr jsme od něj dostali dáreček, prý za trpělivost, protože jeho prohlídky prý jsou pověstné svou délkou, a co člověk tak od mnicha může dostat??? Že by výňatky z bible? :)))
Den jsme tentokráte nezakončili tradičně v picérii, ale šli jsme na večeři u nás v penzionu maje s sebou i pexeso :-).
Ochtinská aragonitová jaskyňa, hrad Stará Ľubovna - 23.8.
Nohy stále bolí, takže opět náhradní program. Podle navigace je jeskyně nejdříve něco kolem 50 km, nakonec to ale přehodnotí a najednou jedeme 91 km :ó). Cesta do jeskyně začíná ve vybetonovaném tunelu, už to je zážitek sám o sobě :-). Hlídané je to snad více jak korunovační klenoty, tři průvodci, všude kamery... po vstupu dovnitř je nám jasné proč. Jeden takový malilinkatý útvar, kterého by si člověk sotva všiml a ono je mu 1.000 (opravdu tisíc) let. Opět nelze napsat jinak, než že to bylo nádherné.
Poté se vracíme zpět - jak je tedy možné, že je to 140 km? - na hrad Stará Ľubovna. Pod hradem je skanzen, kde se dají koupit i vstupenky do hradu, v 15:30 kupujeme vstupenky a prohlídka prý začíná v 15:45, to stihnete!!! povídá paní v pokladně. Na hrad je to asi ještě kilák, do prudkého kopce??? No, stihli jsme to, ale zítra asi prielom Hornádu nepůjdeme. Nakonec zjišťujeme, že průvodce stojí za dvě věci, trháme se a jdeme sami (proč jsme se tedy honily?). Největší zážitek z celé prohlídky - Žigmud Luxemburský :-))). Protože jsme prohlídku hradu zvládli celkem rychle (no fakt nebylo moc na co koukat), navštívili jsme již zmiňovaný skanzen. Zde byl také průvodce, naštěstí jen v kostele. Mladá holčina, jela jako kolovrátek, asi pět minut cosi vykládala o choleře - že mluví o choleře pochopil Tomášek až za minut deset :-). Dobře to měla naučené, ale možná kdyby nám dali nějakého audio průvodce, bylo by to lepší. Bylo by možné si to přehrát. Při prohlídce všech těch domečků jsme špekulovali, kdeže všichni jejich obyvatelé spali. Po většinou dvě generace, ale jen jedna postel??? Jen mlynář byl bohatý, tam nejenže byly dvě postele, ale i ve dvou místnostech :-).
Den jsme zakončili v hotelu Euforia, kde jsme byli ubytovaní přede dvěma lety. Jedna ze servírek byla stejná, světe div se, nepamatovala si na nás :ó). A vaří tam pořád stejně dobře.
Vodopád Skok - 24.8.
Abychom si ještě trochu užili těch Vysokých Tater, rozhodli jsme se dnes pro krátkou procházku ze Štrbského plesa k vodopádu Skok a zpět. Převýšení cca 430 m, cesta jako všude, tudíž balvany :-), čas dle mapy 3:15 hod. Šli jsme lážo plážo, nač se honit, když na to máme celý den :-). Nejdříve vedla cesta lesem, pak jsme prošli zatáčkou, les ustoupil kletím a najednou všude kolem nás štíty hor a v dálce už byl vidět vodopád.
Když jsme vycházeli krásně svítilo sluníčko, cestou se to nad horami postupně mračilo, pak začal foukat vítr a u vodopádu jsme vytahovali větrovky - předpověď počasí hlásila 27 - 33 stupňů... joo, pro hory to fakt neplatí :-).
Po trochu opožděnějším obědě jsme si ještě obešli Štrbské pleso a pomalu se vydali zpět do penzionu. A sotva jsme dorazili, začalo lít jako z konve a jako kdyby všude kolem spadl mléčný závěs. Teď bysme nahoře být nechěli :-).
Bojnice 25.8.
Cestou domů jsme se rozhodli zastavit v Bojnicích, nejnavštěvovanější prý to památkou střední evropy. K Bojnicím tedy máme své výhrady .... díky chytré navigaci a naší ne úplné pozornosti jsme tam vyfasovali pokutu (naštěstí byl pan policajt v poho, místo 60 eček jen 20), u informačního centra jsme měli velký problém zaparkovat (tudíž to Tomášek někde postavil, nechal mě v autě s 50 eury - co kdyby zase) a když už jsme u zámku našli parkovitě, zase jsme nenašli cestu k zámku a šli na druhou stranu :-(. Vrchol všemu nasadilo zpoplatněné WC na zpoplatněném parkovišti :-(.
Zámek sám je hezký, to zase ne že ne, ale nějak mi nesedí ta nejnavštěvovanější památka. I ta prohlídka byla taková ne úplně zajímavá, no prostě slovenské památky a jejich průvodci nás nijak extra nezaujali. Pro nás asi nejzajímavější bylo, že v jedné místnosti byly na zábradlí tři různé sošky psů a prý podle toho, který se vám líbí, tak takoví jste - s Tomáškem se nám líbil stejný :-).
Domů jsme přijeli až večer (cestou se i rozpršelo), takže jsme ani nevybalovali a šli rovnou na kutě :-).
Napsala Janička
Rysy - 20.8.
Dali jsme je :-). Bylo to úchvatný, ale naprosto vyčerpávající. Člověk by na takovémto místě očekával lidskou solidaritu, ale měli jsme možnost se přesvědčit, že lidé jsou prostě stádo ovcí, co neumí ani zabučet. U jeptišek to překvapí dvakrát tolik :(.
Chata pod Rysmi je nově zrekonstruovaná a nabízí příjemné spočinutí, dokonce je před ní i autobusová zastávka na znamení :-). Jízdní řád nesmí samozřejmě chybět. Ještě ten autobus....
Lonmický štít a Dobšínská ledová jeskyně - 21.8.
Po včerejším náročném dni jsme si naordinovali odpočinek. Lanovkou jsme vyjeli na Skalnaté pleso, udělali si malou procházku kolem samotného plesa a pak už lanovkou stoupali nahoru na Lomnický štít. Zážitek to byl veliký :-). Fantastické výhledy, dokonce jsme se odvážili na vysutou lávku (pohled dolů byl fakt hustej :-)). Zde jsme strávili příjemnou hodinku a pak už jsme museli zpět dolů. Na oběd jsme se vydali hledat nějakou tu kolibu, chvíli to trvalo, než jsme našli otevřenou, ale jídlo bylo vynikající. Zde jsme se rozhodli ještě navštívit ledovou jeskyni zvanou Dobšínská ľadová jaskyňa, netuše, že nás čeká půl hodinový výstup (a půl hodinový sestup...). Z teploty 30 stupnů jsme se rázem ocitli v teplotě -2 stupně :-). Zdolali jsme asi 520 schodů a sestoupali 48 m. Tolik ledu pohromadě jsme ještě neviděli. Dokonce jsme zahlédli i dva netopýry. Den jsme zakočili v naší oblíbené pizzerii. Joooo a doma mezi tím - Martínek si jel pro snídani a na křižovatce přehlédl auto. Byla z toho bouračka, naštěstí to odnesli jen plechy.
Plavba na pltích a Červený klášter - 22.8.
Vzhledem k přetrvávající bolesti nohou přišel na řadu místo výstupu na Kriváň plán B - splavit řeku Dunajec na pltích a navštívit kartuziánský klášter - vše se nalézající v Pieninském národním parku. Na plťe jsme si museli chvíli počkat (nakonec se ukázalo, že se čekalo na zájezd českých důchodců...), ale plavba byla zážitek nad zážitky.Měli jsme štěstí na velice vtipného a upovídaného "průvodce", dozvěděli jsme se spoustu zajímavých věcí, např. i takové pltě musí mít něco jako řidičák, dva kruhy, záchranné vesty i povinné ručení, dále, že racek je vlastně čejka :-))) a hlavně proč v této oblasti nemají rádi černé čápy .... bílí nosí bílé děti, černí ...., mají jich tu sice málo, ale prý pracují na více jak plný úvazek :ó). Také víme, proč jsou polské pltě rychlejší než ty slovenské (slováci to mají jako dovolenou, u poláků je to státní podnik...). Málem jsme všichni nedopluli do cíle, dostali jsme dvě kontrolní otázky a kdo neodpověděl správně, měl být utopen - z celého osazenstva byli pouze dva lidé se správnou odpovědí - jeden z nich byl Tomášek :). Také víme, jak pltníci poskytují první pomoc - pouze třívteřinou - přepravovaný spadne do vody, přepravující si toho všimne, pádným pohybem bidla zajistí, aby se topící už netopil.... po názorné ukázce se všichni na kraji sedící posunuli do středu plti :-). Řeč došla i na Lomnický štít, proč my se tam s Tomáškem vozíme lanovkou, když se tam dá jít pěšky a jen za dvě hoďky?
Od lesní chaty jsme chtěli jít pěšky zpět do Červeného kláštera, ale počasí a puchýř na patě nás přesvědčil, že autobusem to bude lepší.
Návštěva Červeného kláštera (slováci mu říkají muzeum, protože se takto jmenuje celá ves) byl druhý velký zážitek tohoto dne, a to jen díky průvodci, kterým nebyl nikdo jiný, nežli pravý a nefalšovaný mnich, žádná atrapa, jak sám povídal. Měli bychom se s Tomáškem zamyslet nad naší stravou, kartuziáni dodržují velmi, velmi přísná pravidla a přestože je jejich strava z našeho pohledu velmi prostá a chudá, dožívají se již od středověku úctyhodných let - hodně nad devadesát. Svého času se i sám papež divil :-). Průvodce sice nebyl kartuzián, byl to dominikán - no, pro nás mnich jako mnich. Na závěr jsme od něj dostali dáreček, prý za trpělivost, protože jeho prohlídky prý jsou pověstné svou délkou, a co člověk tak od mnicha může dostat??? Že by výňatky z bible? :)))
Den jsme tentokráte nezakončili tradičně v picérii, ale šli jsme na večeři u nás v penzionu maje s sebou i pexeso :-).
Ochtinská aragonitová jaskyňa, hrad Stará Ľubovna - 23.8.
Nohy stále bolí, takže opět náhradní program. Podle navigace je jeskyně nejdříve něco kolem 50 km, nakonec to ale přehodnotí a najednou jedeme 91 km :ó). Cesta do jeskyně začíná ve vybetonovaném tunelu, už to je zážitek sám o sobě :-). Hlídané je to snad více jak korunovační klenoty, tři průvodci, všude kamery... po vstupu dovnitř je nám jasné proč. Jeden takový malilinkatý útvar, kterého by si člověk sotva všiml a ono je mu 1.000 (opravdu tisíc) let. Opět nelze napsat jinak, než že to bylo nádherné.
Poté se vracíme zpět - jak je tedy možné, že je to 140 km? - na hrad Stará Ľubovna. Pod hradem je skanzen, kde se dají koupit i vstupenky do hradu, v 15:30 kupujeme vstupenky a prohlídka prý začíná v 15:45, to stihnete!!! povídá paní v pokladně. Na hrad je to asi ještě kilák, do prudkého kopce??? No, stihli jsme to, ale zítra asi prielom Hornádu nepůjdeme. Nakonec zjišťujeme, že průvodce stojí za dvě věci, trháme se a jdeme sami (proč jsme se tedy honily?). Největší zážitek z celé prohlídky - Žigmud Luxemburský :-))). Protože jsme prohlídku hradu zvládli celkem rychle (no fakt nebylo moc na co koukat), navštívili jsme již zmiňovaný skanzen. Zde byl také průvodce, naštěstí jen v kostele. Mladá holčina, jela jako kolovrátek, asi pět minut cosi vykládala o choleře - že mluví o choleře pochopil Tomášek až za minut deset :-). Dobře to měla naučené, ale možná kdyby nám dali nějakého audio průvodce, bylo by to lepší. Bylo by možné si to přehrát. Při prohlídce všech těch domečků jsme špekulovali, kdeže všichni jejich obyvatelé spali. Po většinou dvě generace, ale jen jedna postel??? Jen mlynář byl bohatý, tam nejenže byly dvě postele, ale i ve dvou místnostech :-).
Den jsme zakončili v hotelu Euforia, kde jsme byli ubytovaní přede dvěma lety. Jedna ze servírek byla stejná, světe div se, nepamatovala si na nás :ó). A vaří tam pořád stejně dobře.
Vodopád Skok - 24.8.
Abychom si ještě trochu užili těch Vysokých Tater, rozhodli jsme se dnes pro krátkou procházku ze Štrbského plesa k vodopádu Skok a zpět. Převýšení cca 430 m, cesta jako všude, tudíž balvany :-), čas dle mapy 3:15 hod. Šli jsme lážo plážo, nač se honit, když na to máme celý den :-). Nejdříve vedla cesta lesem, pak jsme prošli zatáčkou, les ustoupil kletím a najednou všude kolem nás štíty hor a v dálce už byl vidět vodopád.
Když jsme vycházeli krásně svítilo sluníčko, cestou se to nad horami postupně mračilo, pak začal foukat vítr a u vodopádu jsme vytahovali větrovky - předpověď počasí hlásila 27 - 33 stupňů... joo, pro hory to fakt neplatí :-).
Po trochu opožděnějším obědě jsme si ještě obešli Štrbské pleso a pomalu se vydali zpět do penzionu. A sotva jsme dorazili, začalo lít jako z konve a jako kdyby všude kolem spadl mléčný závěs. Teď bysme nahoře být nechěli :-).
Bojnice 25.8.
Cestou domů jsme se rozhodli zastavit v Bojnicích, nejnavštěvovanější prý to památkou střední evropy. K Bojnicím tedy máme své výhrady .... díky chytré navigaci a naší ne úplné pozornosti jsme tam vyfasovali pokutu (naštěstí byl pan policajt v poho, místo 60 eček jen 20), u informačního centra jsme měli velký problém zaparkovat (tudíž to Tomášek někde postavil, nechal mě v autě s 50 eury - co kdyby zase) a když už jsme u zámku našli parkovitě, zase jsme nenašli cestu k zámku a šli na druhou stranu :-(. Vrchol všemu nasadilo zpoplatněné WC na zpoplatněném parkovišti :-(.
Zámek sám je hezký, to zase ne že ne, ale nějak mi nesedí ta nejnavštěvovanější památka. I ta prohlídka byla taková ne úplně zajímavá, no prostě slovenské památky a jejich průvodci nás nijak extra nezaujali. Pro nás asi nejzajímavější bylo, že v jedné místnosti byly na zábradlí tři různé sošky psů a prý podle toho, který se vám líbí, tak takoví jste - s Tomáškem se nám líbil stejný :-).
Domů jsme přijeli až večer (cestou se i rozpršelo), takže jsme ani nevybalovali a šli rovnou na kutě :-).
Napsala Janička
Žádné komentáře:
Okomentovat