Původní plán výstup na vrchol Poliklinik nám naše nohy neodsouhlasili. Museli jsme tudíž zvolit náhradní plán a zároveň se snažit dodržet předsevzetí udělat co nejméně kroků a když už, tak po rovince :-). Vyhrála přehrada ve výšce téměř 2.000 m. Ani na této vysokohorské cestě nebyla nouze o vodopády. Cestou nahoru jsme před jedním z tunelů potkali semafor, který pod červenou oznamoval zbývající čas - ještě 14 minut a doporučoval prohlídku blízkého vodopádu. To nešlo nevyužít (a zdaleka jsme nebyli jediní :-)). K našemu velkému překvapení byly tunely jen vyražené ve skále, žádné zpevnění, nic - asi mají hodně tvrdé skály. Výhledy byly jak jinak než fascinující (není nad to zjistit, že chytrý telefon umí fotit i panoramata :-)), stejně jako samotné vodní dílo. Po výborném obídečku, který jsme si dali na tamní vyhlídkové terase, jsme jeli do Gmundu s malilinkatým historickým centrem, hradem, ale hlavně s doporučenou cukrárnou. Výborný zmrzlinový pohár byl tak velký, že jsem snědla sotva půlku a i ta mě na zbytek odpoledne odrovnal. A tak zatímco já trávila, Tomášek šel do své oblíbené cukrárny sledovat ruch ulice :-). Večer byla opět vynikající večeře, tentokráte s vínečkem a při pohledu z okna nezbylo než zkonstatovat: "Chčije a chčije!".
Žádné komentáře:
Okomentovat