sobota 27. července 2013

Den osmý - Auering - 2.161 m n.m.

Dnes jsme se rozhodli, že zdoláme horu na kterou koukáme z okna. Z okna to vypadá na pěkný krpál, ve skutečnosti je ještě větší. Autem jsme vyjeli k chatě Wolliger hutte odkud jsou krásné výhledy. Při pohledu nahoru jsme se chtěli otočit a sjet zase dolů :-). Ale nejsme žádný másla, takže jsme vyrazili vzhůru, chvílemi opravdu kolmo. Lokomotiva by nám mohla závidět :-). Cesta lesem - super (bohužel to byl jen kousíček), více než 2/3 cesty louka a stín byl nedostatkové zboží (kde by nás napadlo, že na horách bude takový "laťák"). Posledních pár desítek metrů už jsme si zase hráli na kamzíky (oni na rozdíl od nás určitě netrpí závratí ó:)). Výhledy byly opět nádherné a městečko Mallnitz jsme měli doslova jak na dlani. Dokonce i razítečko se zde našlo. Nahoře nebylo moc kde spočinout, takže jsme pořídili fotodokumentaci a rychle sešli dolů k rozcestníku na svačinku :-). Dole na chatě si Tomášek dal nezbytné pivíčko a pak už honem honem na dnes opravdu zasloužený odpočinek do lázní :-).
Večer jsme ještě zažili bouřku a byli jsme opravdu rádi že ji můžeme pozorovat z okna našeho pokoje :-).

pátek 26. července 2013

Den sedmý - ledovec

Původní plán byl udělat si poznávací okruh kolem Mallnitzu. Opět jsme změnili plán a skončili ve výšce 3.122 m n.m. :-). Nejdříve bylo potřeba popojet "kousek" na parkoviště ve výšce 1.200m a pak už vzhůru na Molltalský ledovec. Čekala nás jedna lanovka (Gletcher Express) - celá tunelem (to byl fičák, jak metro), druhá lanovka byla kabinková zvaná Eisseebahn (tady jsme si mysleli, že jsou krásné výhledy). Na přestupní stanici na třetí lanovku jsme viděli téměř neuvěřitelné -  funkční sjezdovka i s lyžařema - v červenci! Dle teploměru 21st. C ó))). Žádná děla, přírodní sníh, vrstva takových dobrých 2 metrů :-). Ještěže tam nelítaly mouchy :-). Ke třetí lanovce jsme museli sejít kopec a zároveň se trochu pobrodit sněhem. Otevřená sedačková lanovka Gletcher Jet se stříškou nám poskytla nádherný výhled na sjezdovku, lyžaře jsme doslova slyšeli, jak jim to sviští :-). Od lanovky nás čekal ještě kousek až na vrchol, a ty panorámata :-) - jedním slovem úchvatné. Tomášek mě musel doslova odvléci zpět k lanovce, jinak bych tam snad ještě seděla a koukala :-). Pod druhou lanovkou, zhruba ve výšce 2.200m jsme objevili pohádkovou chaloupku, kde navíc velmi dobře pekli :-). A hned vedle vchod do zlatých dolů. Tma tam byla, ale po zlatu ani památky. Asi jsme nešli dost hluboko :-). Krásný den jsme zakončili v místních lázních, tentokráte uvelebení venku koukajíce na hory.

čtvrtek 25. července 2013

Den šestý - jak to dopadá, když se mění plány

Dnešní den měly naše nohy ještě odpočívat, nakonec jsme je donutili zdolat převýšení asi 600m :-) a ještě ke všemu z kopce dolů. Plán byl jednoduchý - vyjet lanovkou nahoru na Talstation na Kreuzeckbahn trochu to tam okouknout a zase sjet lanovkou dolů. Mimochodem tip na příště - Talstation je výchozím bodem pro velký počet turistických tras v širokém okolí. Navštívit hrad Falkenstein, na oběd do hospůdky Zur guten Quelle a případně ještě do místních "lázní". Skutečnost byla ale poněkud odlišná - lanovkou jsme vyjeli, nahoře to trochu okoukli a Tomášek navrhl "geniální" změnu plánu. Dle plánku, který jsme obdrželi na lanovce to vypadalo, že cesta dolů se točí kolem kopce, tedy procházka a nic náročného. A bohužel se mu podařilo mě ukecat. První třetina cesty celkem v pohodě, potkali jsme devět trpaslíků a dokonce je ukecali na foto :-). Dvě třetiny kopce krpál lesem dolů. No, bez "žbrblání" se to neobešlo :-). Hrad jsme se rozhodli vynechat, zbytek plánu byl dodržen. Místní lázně se skládají z jednoho většího bazénu, jedné malé vířivky, ale dá se sedět i venku u dobrého pívečka, takže jsme zde určitě nebyli naposledy. Navíc, dá se odtud pořídit nádherné panorama :-). Dnes vyšokováni z událostí předchozích jsme kromě osušek a plavek vše ostatní nechali na pokoji. A nohy? Uvidíme, co nám řeknou zítra ráno.

středa 24. července 2013

Den pátý - výlet na Malta Hochalmstraße

Původní plán výstup na vrchol Poliklinik nám naše nohy neodsouhlasili. Museli jsme tudíž zvolit náhradní plán a zároveň se snažit dodržet předsevzetí udělat co nejméně kroků a když už, tak po rovince :-). Vyhrála přehrada ve výšce téměř 2.000 m. Ani na této vysokohorské cestě nebyla nouze o vodopády. Cestou nahoru jsme před jedním z tunelů potkali semafor, který pod červenou oznamoval zbývající čas - ještě 14 minut a doporučoval prohlídku blízkého vodopádu. To nešlo nevyužít (a zdaleka jsme nebyli jediní :-)). K našemu velkému překvapení byly tunely jen vyražené ve skále, žádné zpevnění, nic - asi mají hodně tvrdé skály. Výhledy byly jak jinak než fascinující (není nad to zjistit, že chytrý telefon umí fotit i panoramata :-)), stejně jako samotné vodní dílo. Po výborném obídečku, který jsme si dali na tamní vyhlídkové terase, jsme jeli do Gmundu s malilinkatým historickým centrem, hradem, ale hlavně s doporučenou cukrárnou. Výborný zmrzlinový pohár byl tak velký, že jsem snědla sotva půlku a i ta mě na zbytek odpoledne odrovnal. A tak zatímco já trávila, Tomášek šel do své oblíbené cukrárny sledovat ruch ulice :-). Večer byla opět vynikající večeře, tentokráte s vínečkem a při pohledu z okna nezbylo než zkonstatovat: "Chčije a chčije!".

úterý 23. července 2013

Den čtvrtý - podivuhodná cesta T&J

Na dnešní den jsme si naplánovali první vysokohorskou túru. Výjezdem lanovkou až nahoru na Ankogel končila první sranda, cestou v bagrových stopách pak druhá. První více než polovina cesty k chatě Mindener Hutte byla opravdu náročná. Museli jsme zdolávat kamenná pole, kde jedno šlápnutí vedle znamenalo pád z výšky xxx metrů a ledová pole, která se nejdříve zdála jakože v pohodě, ale byla daleko nebezpečnější. Sice jízda po zadku směrem dolů by mohla být legrace, ale ne při sklonu téměř kolmo :-). V jenom takovém úseku už jsme tu málem nebyli. Dokonce o mou maličkost se jednu chvíli pokoušela panika - to když jsme šli již asi za stý ohyb a stále stejný obrázek. No nakonec byla úspěšně zažehnána, my se vyšplhali k té dooooouho vyhlížené chatě a viděli před sebou krásnou louku plnou zvonečků a pampelišek a jiných krásných kytiček. Ale vyhráno jsme rozhodně neměli, čekal nás sestup z výšky 2.428m do výšky 1.271m Ze začátku to bylo celkem na pohodu, pak přišel úsek kolmo dolů kolem vodopádu. To už naše nohy začaly protestovat nebo co, oba jsme nejednou skončili na zadní straně našeho těla. Ale ty výhledy rozhodně stály za to.Také jsme měli to štěstí pohladit si koníky a kobyla s hříbátkem se dokonce na chvíli rozhodla, že půjde s námi. Pak už jen cesta lesem - nene, nebyla to procházka, ale opět šplhání dolů a nakonec cca 4 km po asfaltce do Mallnitzu. Řeklo by se brnkančka, ale my už byli u konce našich sil. Za odměnu jsme si v hotelu dali velké Zwickl, ano i má maličkost :-) a Tomášek navrch heisse liebe :-).
Čas - 9:45 - 19:30 - nevím, kde soudruzi udělali chybu, mělo to být nějakých pouhých-necelých 12 km???
Jídlo - ráno houska, na svačinu tatranka, na oběd houska, klobáska a jablíčko, pak nás chuť na jídlo přešla a hlad se asi lekl, v hotelu večeře.
Nohy - Tomášek dva malé puchýře pod palcema, otlačené kotníky a já jeden puchýřek a otlačený kotník na pravé noze.
Až budeme vzpomínat, určitě se budeme smát :-).
Ještě jedna perlička  úplně nakonec - po cestě do Malnitzu jsme si všimli, že proti nám jde prasnice se selátkem. Tomášek je zkoušel zahnat svým "zakrchláním", na to konto si to namířili přímo k nám. Lavička poblíž nám zachraňovala život - po přiblížení na pár metrů jsme si všimli, že prasnice má v uchu značku a že to je vlastně prase čínské :-).








pondělí 22. července 2013

Den třetí - vodopády a zase vodopády

Hmmmmm, co napsat, bylo to prostě fantastické :-). Plán byl smělý - jedny vodopády dopolko, druhé odpolko.  A protože nejsme žádný másla, byl i splněn. Celkově jsme zdolali téměř 900 m převýšení (stále ještě aklimatizujeme), viděli neuvěřitelné přírodní scenérie, motýl si ze mne na chvíli udělal dopravní prostředek (pacholek, zrovna když jsem funěla do prudkého kopce, no na co ten má křídla ó)) a přesvědčili se, že do bot nám tedy rozhodně hned tak nenateče :-). Mezi dopoledními a odpoledními vodopády byl naplánován oběd. Nejdříve jsme mířili k restauraci u Pramene (rakouský název si sámo nepamatuji), ale nakonec jsme si to rozmysleli, a vydali se (raději autem, nic se nemá přehánět) na Himmelbauer, nádherné to vyhlídce (na pěkném krpálu) do celého údolí. Ještě že máme Toyotku, ta si to náramně užívala :-).
Návštěva cukrárny v Mallnitzu a konzumace kvasnicového piva byla nezbytností. I na medvídka do sbírky z vedlejších suvenýrů došlo :-).
Poučení dnešního dne - neotvírat všechna okénka v autě v případě, že se na zadních sedačkách nacházejí věci (například fotky) - hrozí nebezpečí prudkého brždění a pobíhání "šílené" ženské po silnici :-).



neděle 21. července 2013

Den druhý - aklimatizace - cesta Seebachtalským údolím

Cestovní horečku máme za sebou, takže budíček byl naplánován na 7:00 hod. :-). Naprosto netrénovaní musíme začít pomaloučku, polehoučku a 16 km téměř po rovince se nám zdál jako dobrý začátek. Mračící se oblohu velmi brzy vystřídalo smějící se sluníčko a my, poučeni z dob dávno minulých jsme se namazali "třicítkou" - pěkně zvenku :-). Naše první kroky vedli k lanovce (dle Tomáškovo slov to bylo pěkně do kopce, převýšení cca 50 m...), kde bylo více než nutné zjistit, kdyže to jezdí a nejezdí. Zjištění nás potěšilo - jezdí každý den a dokonce ji máme díky kartě z hotelu zdarma. Takže už víme, kam naše kroky povedou v úterý. Od lanovky jsme již vstoupili do Seebachtalského údolí s fascinujícími výhledy. U nevelkého jezera jsme se vydali po přírodní cestě vedoucí lesem (hurá, stín) a fotili a fotili. Nejvíce samozřejmě výhledy na vodopády, které byly doslova na každém kroku. Na konci údolí stojí útulná hospůdka, ve které pivíčko jen zasyčelo (a to i do mě). Na doporučení jsme si dali "studené prkénko" - opravdu bylo vynikající - Tomášek ho objednal i s panáčkem - takže i na promazání zevnitř tedy nakonec došlo, tentokráte asi "padesátkou" (co to se mnou ty hory dělají? Za 24 hodin nejen dvě kvasnicové, ale i dva pánáky "tvrdého" ó)). Zpátky to šlo pěkně zvesela :-). Od cesty k vodopádům to byl sotva skok a tomu prostě nešlo odolat (pšt, nikdo nás neviděl). A rozhodně to stálo za to. Ani bodlákové pole nás nemohlo zastavit (co, když tam můžou krávy :-). Ještě jsme si natankovali vodu z pitného pramene a vyrazili k hotelu. Před večeří jsme ještě chtěli najít info centrum; to se podařilo, ale bohužel žádné známky, žádná razítka :-(. To zklamání jsme nějak museli zahnat a kde jinde než v cukrárně :-). Druhý den dovolené se více než vyvedl.



sobota 20. července 2013

Den první - jedeme na dovolenou

Tomášek dostal cestovní horečku, budíček byl tedy místo v 6:30 v 5:30 hod. A v deset už jsme přejížděli Rakouské hranice. Cesta probíhala v pohodě, i na výborný obídeček jsme měli štěstí. Kolem Salzburgu nám chytrá navigace hlásila kolony, a že prý jako dobrá objížďka. No, bohužel i na "objízdné" trase jsme si trochu postáli. V Bad Gasteinu jsme chvíli hledali nádraží - do Mallnitzu se jinak než vlakem totiž dostat nedá - zvládli jsme to za pět minut dvanáct, sotva jsme se s Toyotkou "nalodili", vlak odjížděl. Valnou část cesty jsme absolvovali v tunelu, ale po výjezdu se nám otevřel překrásný výhled. Další menší blouděníčko při hledání hotelu, ale zase jsme objevili Billu :-). A v půl páte už jsme seděli u pivíčka (dokonce uvítací třešňovičku jsme dostali a i má maličkost se s ní poprala), se spoustou materiálů, kam že to jako na výlet :-). Počasí je super, sluníčko svítí, takže nám nezbývá než doufat, že to vydrží :-).

sobota 13. července 2013

Návrat Káji z tábora.

Dneska se měla Kája vrátit ze čtrnáctidenního tábora v Německu a jsme čekali na parkovišti na Proseku v kompletní sestavě. To bylo radosti :). Veronika nás pozvala na jahodové knedlíky a to se neodmítá. Knedlíky z odpalovaného těsta byly výborné. Bohužel jsme zjistili, že Káji vymknutý kotník hraje všemi barvami, především modrou a s největší pravděpodobností s námi nebude moct odjet do Alp. Uvidíme co na to doktor v pondělí...
Pěkně posilněni jsme ještě cestou domů zaběhli do kina na Světovou válku Z. Čekal jsem to lepší, ale no co mají pořád vymýšlet...Cestou do kina nás pěkně pobavila kachna s káčátkama, když pěkně spořádaně přecházeli na semaforech křižovatku u CČM.

pátek 12. července 2013

Po dlouhé době mariášek

Tak jsme se zase jednou sešli u nás doma v původní sestavě abychom si vyzkoušeli novou hru (novou pro nás), kterou Richard připravil, a sice licitovaný mariáš. Zpočátku to nevypadalo moc nadějně, ale chytli jsme se a hra se pěkně rozjela. kolem jedné odjel Tomáš s Martinem na Prosek a na Tomášovo místo nastoupil překvapivě Skalák, který si nakonec vůbec nevedl špatně. Akce zakončena v klidu a míru kolem třetí. Jsem zvědav, kdy se bude hrát příště :).

Konečně ukončení 1. ročníku!

Dnes jsem se konečně dozvěděl, že jsem udělal poslední zkoušku a ročník mám tedy uzavřený. Paráda :), začínají prázdniny!

čtvrtek 11. července 2013

Jak byla Aš v televizi...

Ve zprávách, bohužel v souvislosti s prostitucí, nevymýtitelný to problémem řešící se již od devadesátých let minulého století :-). I tak je příjemné vidět známá místa v televizi.

Večerní návštěva

Dnes večer se na nás přišel podívat Myšák (je doma sám a určitě je mu tam smutno). Prý že jde na Hammer Head :-). Dali si s Tomáškem dva panáčky, popovídali jsme a už zase šel domů, prý že pracovat. To je celý on :)).

neděle 7. července 2013

4.7.-7.7.2013_Taťkovo narozeniny


Rok se s rokem sešel a taťkovy narozeniny už se zase přiblížili. Tomášek ještě musel zvládnout zápočet z finančního účetnictví (vypadá to, že jak jinak než úspěšně, když jsem ho tak poctivě připravovala) a pak už hurá do Aše. Páteční oslava se opravdu vydařila, bohužel k velmi vysokému stupni únavy mého milovaného manžela jsem celou noc probděla přemýšlejíc o nesmrtelnosti brouka. A dědeček - asi se rozhodl, že kytky v ložnici potřebují přesadit (asi podle lunárního kalendáře je nejlepší to dělat v noci), jen na to šel opravdu originálně a odnesly to jeho naražená žebra a bok :-).
V sobotu ráno oslavenec pokračoval tam, kde večer skončil, a o legraci jsme měli postaráno. Škoda, že jen do oběda, kdy dědeček usnul :-).
Tomášek s mamkou byli mezitím na hřbitově uložit Milanovo urnu a na něčem dobrém k obědu. Mě se podařilo umluvit mamulinku na žemlovku :-).
V neděli ráno jsme vyrazili směr domov, původní plán zastavit na Seeberku pro putovní turistickou známku byl zhacen otevírací dobou - od 10:00 hod. 
Tak jsme si alespoň koupili třešně, hrášek a brambory.


A odpolko jsme ještě stihli kino, snímek Osamělý jezdec. Byla to docela blbost, ale celkem vtipná. 


pondělí 24. června 2013

Degustace whisky

Degustace plánovaná na dnešní večer měla být výjimečná. Měly se degustovat speciální kouřové whisky  (jako třeba Octomore comus a pod.). Kromě obvyklého parťáka Myshaka se přihlásil i Jindra, takže jsme na tu akci byli 3 borci. Naneštěstí nebýt jakéhosi vrátného, který si tento nápoj také zamiloval, bylo by číslo 3 konečné :). Průvodce večerem měl informace o jednotlivých lahvích pěkně připravené a vše probíhalo formou jakési diskuse, asi i diky nízké účasti. Ovšem vzhledem k tomu, že jednotlivé kousky měli 60% jednotek alkoholu a výše, byl nápor na organismus znát v podstatě okamžitě. Kdo by taky v takovém vedru do sebe pral jednoho panáka za druhým :D. Zvládli jsme to ale bez ztráty kytičky a tak jsme zase odjížděli domů chytřejší o dalších pár informací a já si tradičně zakoupil jednu lahvinku, abych si tento večer ještě dlouho pamatoval.

pátek 21. června 2013

Muž z oceli

Tak jsem zase "ukecal" Janičku, aby se mnou zašla do kina :). tentokrát na další zpracování Supermana. Jak jsem očekával, nic závratného se nekonalo, ale prostě mám rád ty klaďase.

sobota 15. června 2013

15.6. Hazmburk + grilování hamburgerů

Alpy se blíží a díky dlouhé zimě a chladnému jaru jsme neměli moc možností na trénování. Takže dnes padla volba na Hazmburk. Je to do kopce a není to daleko, takže se dalo stihnout i plánované odpolední grilování. Na výlet se kromě Káji přihlásil i Mikeš a tak jsme kromě výstupu mohli probrat i další události uplynulých dní. Počasí se vydařilo, takže to byl příjemný výlet. Sehnali jsme všechny potřebné turistické propriety a pod hradem během návratu jsme si dali grilovanou klobásu s kofolou. Odpoledne nás čekalo ještě grilování hamburgerů, slíbené účastníkům výletu do Hustopečí.

neděle 9. června 2013

7. - 9.6. Sklípek, Buchlov, Buchlovice, Náměšť nad Oslavou, Rosice

Tak se sešel rok s rokem a jede se opět k Cyrilovi do Hustopečí okoštovat, jak se mu letošní "vinko" povedlo :) V Hustopečích už to známe, tak jsme si na pátek vzali dovolenou a vydali se podle mapy hradů a zámků od Opavie, kde si všechny již navštívené objekty pěkně škrtáme, na zámek Budišov, zámek Rosice a zámek Náměšť nad Oslavou.
Zámek v Budišově je takový ten klasický barokní typ zámku. V tomto však nejsou žádné okruhy tykající se interiérů, jsou zde umístěny zoologické sbírky. Paní nás nejdřív nechtěla pustit ani do pokladny, že prý musíme počkat, až bude čas další prohlídky, nedbaje mého zájmu o turistické propriety, v klidu popíjela šálek turecké kávy. My jsme se ale odbýt nenechali a po zjištění, že nakonec o prohlídku stát nebudeme, ochotně nám prodala vše co jsme chtěli a popřála šťastnou cestu. Ta nás vedla dál na zámek v Náměšti nad Oslavou. Dorazili jsme kolem oběda a absolvovali dva okruhy (Okruh A a Apartmán). Tyto zámečky mám stejně nejraději, tady úplně čiší ta historie a uzavírá se kruh poskytnutých informací, který dává různé souvislosti a utváří tak celkový historický obraz. Za prohlídku určitě stály pískovcové arkády a zámecká knihovna a točité schodiště z červeného mramoru. Po prohlídce se už začal ozývat přítel žaludek a tak jsme se najedli v nedaleké restauraci a pak už jsme frčeli k poslednímu dnešnímu objektu, k zámku v Rosicích. Měli jsme štěstí na "zapáleného" kastelána pana Jaroslava Dytrycha, který byť jsme byli na prohlídku jen já a Janička, dokázal poutavě povyprávět o zámku od historie až po současnost se spoustou detailů navíc. To je pak opravdu radost chodit po památkách. Něco podobného jsme zažili v klášteře ve Šternberku.



Další den jsme se společně domluvili, že zajedeme na hrad do Buchlova a pokud zbude čas, tak i do Buchlovic na zámek. Vzhledem k tomu, že dětem to trvá vždycky déle, vyjeli jsme s Janičkou napřed s tím, že se na Buchlově sejdeme později. My jsme alespoň měli čas na prohlídku velkého okruhu. Hrad patří co do rozlohy k těm větším a prohlídka byla docela zajímavá. Po prohlídce jsme to akorát stihli na oběd a šli ještě na společnou dětskou prohlídku. Pravda, pro děti to zase až tak nebylo, v podstatě se to jen málo lišilo od té dopolední prohlídky, ale kdo to mohl vědět...



Po prohlídce to s časem nevypadalo nijak růžově a tak jsme zase s Janičkou vyrazili napřed do blízkých Buchlovic a se štěstím jsme stihli poslední prohlídku. Děcka nakonec raději jezdila po náměstí na kole :). V Buchlovicích to bylo moc hezké, jen jsme nestihli projít zahradu, tak tu asi někdy příště.



Večer už probíhal podle stále stejného scénáře v dobré náladě formou degustací a volné zábavy. Vínečko luxusní (taky jsme si ho jako tradičně pár lahví odvezli) a Cyril jakbysmet. Domů jsme pak jeli druhý den přímo, aby jsme si stačili aspoň trošku oddechnout.

sobota 1. června 2013

Výlet na Bezděz

Dneska, při pohledu z okna je první co člověka napadne, nevylézat z postele a zůstat v ní celý den. Ale nedá se nic dělat, v Alpách taky může přijít náhlá změna a budeme se s tím muset nějak poprat...Vyrazili jsme tedy směr Doksy s tím, že nakoupíme turistické propriety a vyrazíme pěšky na Bezděz a zpět. Byl to smělý plán, ale vítr z plachet nám vzala paní v informačním centru, když nás varovala, že cesta na Bezděz je silně podmáčená a není doporučeno se tam vydat. Rozhodli jsme se tedy toto upozornění akceptovat a jet až do Bezdězu (vesnice) a vydat se jen nahoru a zpět. Nakonec i to celkem stačilo...Nahoře u pokladny, jsme se dozvěděli, že ač máme na průvodce nárok, pokud si doplatíme zbylé vstupné do minimálního počtu, tak s námi prevděpodobně nikdo nepůjde - komu by se chtělo v tom dešti, že?... No situace stejná, jako na Bítově, bohužel. Ale zbytky hradu byly zajímavé a psaný průvodce, který jsme na pokladně obdrželi, nebyl skoupý na informace.
Svým způsobem, měla i taková návštěva svoje kouzlo.
Po sestupu zpět na parkoviště, jsme si v restauraci Pod hradem dali chutný oběd a tím to mokré putování zakončili.




pátek 31. května 2013

Zámek Ctěnice, hrad Jenštejn, nákup bot

Tento den byl poněkud volnější a tak jsme zajeli na zámek do Ctěnic, kde byla výstava "Kámen svému městu Hornictví a lámání kamene na území Prahy". byla to zajímavá výstava a dověděli jsme se něco i o jeskyních pod Prahou. To bych nevěřil, co jich tu je... Protože jsme ještě měli čas, zajeli jsme ještě na zříceninu hradu Jenštejn, protože ač je blízko, spolu jsme tam ještě nebyli. Tam byla zajímavá především vyhlídka a podrobný a rozsáhlý výklad od pana kastelána. Jó není nad to, když to lidi baví :). V Jenštejně jsme se i naobědvali a hned potom jeli na Čerňák, koupit resp. vybrat nějaké turistické boty. Noha mě pořád bolí a Alpy se blíží. Nakonec jsme našli od Hanwagu boty ALASKA GTX, které jakoby šil někdo pro nás. Nakonec jsme si koupili každý jedny :).

sobota 25. května 2013

Zkouška z matematiky, sraz po 25 letech.

V sobotu nás čekala cesta do Aše a sraz po 25 letech od doby, co jsme ukončili ZŠ. Ještě předtím mě ale čekala ta nejhorší zkouška - z matematiky. Takže dopoledne jsem frčel do školy na zkoušku, kterou jsem dal naštěstí za 3 (Uff). Janička na mě čekala před školou, takže jsem jen hupsnul do auta mohli jsme vyrazit směr Aš. V Aši už na nás čekala večeře, co nám mamka připravila a také Janiččiny sestřenice s jedním malým robátkem. Dědeček nalil po panáčku a tak jsme tu hodinku a půl pokecali v kruhu rodinném, jak to jen šlo. No a pak už hurá před základní školu. Nesešlo se nás tolik, kolik jsem očekával, ale na slušnou zábavu to stačilo. Dozvěděli jsme se pár novinek a potkali opravdu hodně staré spolužáky. No další sraz bude po čtyřicítce...


neděle 19. května 2013

19.5.2013_Psané skály

Když se tak dívám zpátky na minulý rok, říkám si, že turistickou sezónu jsme zahájili podstatně dříve než letos. Škoda, že to počasí je takové, jaké je a v tomto směru není tak příznivé, jak bychom si přáli.
Každopádně tentokrát v neděli jsme se vydali po stopách Psaných skal s cílem najít co nejvíce odkazů našich předků. Výchozím bodem nám byla Nová Živohošť na pravém břehu slapského jezera. Po zelené jsme došli do obce Nahoruby a pak po žluté až do jednoho hlubokého zálivu, kde se tvoří slapské jezero. V poslední části jsme přešli přes nádherný starobylý most a pokračovali podél potoka Mastníka. Po celou dobu se nám otvíraly nádherné výhledy na okolní krajinu. Ta cesta byla pohádková :). Na místo samé se pak dá dostat strmou, ale upravenou cestičkou. Žel, nevím jestli díky tomu, že jsme se soustředili na cestu nebo díky tomu, že jsme u výstupu pěkně funěli, našli jsme v podstatě jen jeden nápis resp. kamennou pamětní desku s nápisem "Pravda vítězí. Zde se zdržovali pro víru pronásledovaní naši předkové". Škoda, asi to budeme muset zkusit ještě někdy příště...
Nahoře jsme si dali aspoň svačinku, co Janička připravila a během siesty se koukali na pěkně otevřenou krajinu. Po svačince jsme se vydali k druhému a poslednímu bodu našeho zájmu, do trapistického kláštera v Poličanech. Ten tu vyrostl nedávno (vysvěcen byl kardinálem Miloslavem Vlkem v roce 2012) doslova na zelené louce. Dá se říci, že je postaven ve slohu, který hodně moderně reprezentuje sloh románský, ale stavba je to moc hezká. Všichni okolo příjemní a milí. Obchůdek, kde se dají koupit produkty vyrobené obyvatelkami kláštera, otvíral za necelou půlhodinku, a tak jsme si s Janičkou sedli na schody a dojedli zbytky svačiny. V obchůdku jsme nakoupili med, domácí sušenky a pro Martínka oplatky a vydali se cestou podél kláštera směrem k zelené a pak zpět do Nové Živohoště, kde jsme se zastavili v místní restauraci U vodníka Kebuleho. Bohužel, tentokrát jsem nesehnal žádnou turistickou známku a Janička magnetku, ale za to nás pan majitel potěšil krásným razítkem a odznáčkem, který jistě najde místo v mé sbírce. Po malém občerstvení už jsme pospíchali na zahrádku a za pejskama. Musím říci, že tenhle výlet se opravdu povedl :).

sobota 18. května 2013

Matematika, nabouraná Sněhurka, opékání buřtů i nějaká ta práce na zahradě.

Dnes dělal Tomášek zápočet z matematiky, úspěšně, za což zaslouží gratulaci. Při té příležitosti se také stalo to, že Sněhurka byla pokřtěna, dělala berany berany duc se superbem. Jen ten suberb k ní stál zády, nevychovanec :-).


Bylo potřeba zklidnit lehce pocuchané nervy a ohýnek s opékáním buřtů se ukázal jako dobrá volba. Hezké odpoledne jsme zakončili prací na zahrádce, zase je kousek hotový :-).

středa 8. května 2013

Staré Hrady, práce na zahradě

Dnes nebyl svátek práce, vyrazili jsme tedy na výlet. Po menším váhání padla naše volba na Staré Hrady. A ukázalo se, že to byla dobrá volba. Hrad se zámkem je sice dělaný spíše pro děti, ale i dospělí si zde, hlavně díky vtipnému výkladu, přijdou na své. Navštívili jsme hodné i zlé skřítky, vodní království, zimní království (kde babice zimnice klepe kosu :D - a to doslova), doupě draků a dráčků i peklo. Jinak draci "okupují" celý zámek, jsou opravdu všude, kam se podíváš. A mají vynikající medovinu (ale jsou lakomí, o recept se podělit nechtěli).


Odpoledne jsme chtěli strávit odpočinkem, nakonec Tomášek čistil terasu a zahradní nábytek, sekal trávu, já zasadila kytičky do květníků a vyplela jednu půlku záhonů :-). I takto se dá odpočívat ó).




pátek 3. května 2013

Sněhurka, Martin jede do Francie

Dlouho očekávaný den nastal - dnes jsme si vyzvedli mého nového "miláška" Sněhurku. Počáteční obavy z automatu se ukázaly jako liché, ihned jsme měla dojem, že jsem nikdy nic jiného neřídila. Hmmmm, z tohoto auta se mi nebude chtít vystupovat :-). Aby to Tomáškovi nebylo líto (řídila jsem domů), nechala jsem ho řídit do Kralup a zpět (že bychom se o řízení přetahovali :D). I mamulinka si svezení pochvalovala.
V sobotu dopoledne Martin s mamulinkou odjeli do Aše, Martin nám odjel na celý týden, jel s dědou do Francie. Doufejme, že to oba ve zdraví přežijí :-).



středa 1. května 2013

Svátek práce

Svátek práce jsme strávili v souladu s jeho názvem. Tomášek pracoval na seminární práci do školy, já se pustila do GO mé skříně. Že tím strávím půl dne mne fakt nenapadlo :ó))). Po zdárně vykonané práci jsme si zasloužili odměnu, kino. Sice si Tomášek myslel, že jdeme na něco jiného, ale Zlomené město také není úplně špatný film. Jen toho zabíjení, kdyby tam tolik nebylo :-).

pondělí 29. dubna 2013

BMW

Tomášek mi koupil auto
Stále tomu nemohu uvěřit, já budu mít "bavoráka". Už v pátek. Opravdu to není jen sen?

pátek 26. dubna 2013

Přijela mamulinka

Po opravdu dlouhé zimě nás letos poprvé přijela navštívit mamulinka. Tomášek šel do školy, my jsme měli naplánováno navštívit výstavu Lendl - Mucha. Člověk míní, život mění. Místo na výstavu vedly naše kroky do obchodního domu IKEA :-). A ani jedna jsme neodcházely s prázdnou. Mamulinka byla bohatší o konferenční stolek, nějaké ty kytičky a hlavně svíčky a těm jsem ani já nedokázala odolat. Pak už byl čas na oběd - prozměnu o kousek výš, na výbornou kachničku na zelenině. Tam jsme se sešli s Tomáškem, který to ve škole zabalil dříve, no jo, matematika :-). Nakonec jsme procourali celé nákupní centrum a celí ucaprtaní zamířili domů. Na závěr úspěšného dne jsme si pustili vydařený film Legendární parta.
V neděli dopoledne jsme mamulinku odvezli do Kralup s tím, že si jí v pátek zase vyzvedneme. Pak jsme standardně vařili, žehlili a den zakončili návštěvou kina. Nevědomí se to jmenovalo - zajímavý snímek, i když s Tomem Cruisem jsou i lepší.

čtvrtek 25. dubna 2013

Tomášek kuje pikle...

Jak to tak vypadá, Tomášek nabyl dojmu, že nejen on potřebuje nové auto. Po mém odmítnutí nového Clia (přece nebudeme kupovat to, co už máme, neee) hledal a hledal, až našel. Dle informací na webových stránkách mělo BMW poskytovat operativní leasing i soukromým osobám. To už každopádně stálo za důkladné prozkoumání. V prodejně jsme si připadali jako v jiném světě (milí a usměvaví lidé kam se podíváš). To kvůli čemu jsme přijeli jsme se sice nedozvěděli  nicméně, nabídka, která nám byla učiněna vypadala ještě zajímavěji. Po zkušební jízdě a obohaceni o spoustu papírů a hezký zážitek jsme se odebrali domů s hlavami řádně zamotanými. Jako že bysme měli "bavoráka"???

sobota 13. dubna 2013

Egypt

13.4.
Sobotní ráno začalo tradičně venčením pejsků. Pak už ale ta sobota tradiční nebyla - rychle dobalit, vyzvednout Karolínku a hurá na letiště. Odbavování šlo opravdu velmi, ale velmi jako šnek, takže ze dvou hodin před odletem nám zbylo sotva 20 minut na rychlý oběd, kde jinde než v rychlém McDonalds (ještě že jsme to stihli, to co nám dali v letadle by snad nejedli ani naši kluci). V Egyptě šlo odbavování asi jako u nás, navíc jsme pas ukazovali, jak se říká, na každém rohu :-). První pozitivní dojem - je tu opravdu krásné teplo. Na první pohled je vidět, že sezóna ještě nezačala. Po českém delegátovi ani stopa, ale ti místní, mluvící lámavou češtinou, se o nás také dobře postarali. Ubytování proběhlo rychle a hladce, jen jsme nabyli dojmu, že někdo neumí moc dobře počítat, pro tři lidi dvě postele? Donést třetí postel (na které by se dalo spát) byl teda oříšek, ale nakonec vše dobře dopadlo a my mohli jít okouknout okolí hotelu a hlavně, vyhlídnout si místečko na pláži :-).

14.4.
První den jsme se rozhodli strávit činností, kvůli které jsme přijeli - lenošením na pláži a koupáním. Teplota vzduchu krásných něco více než 30 stupňů, teplota vody "pouhých" 24 stupňů (musíme do ní rychle hupsnout, pak to tak nestudí ó))). Jen škoda, že patříme zhruba k 1% hostů nehovořících rusky, vzhledem ke zbývajícím 99% hostů zde mluví rusky i všichni ostatní. Ale my se nedali, zato jsme na ně mluvili pouze česky a anglicky :-) (i když my s Tomáškem jsme jim vzhledem k naší minulosti rozuměli velice dobře ó)). Dokonce nás jeden z místních "nabídkářů" ukecal k zakoupení výletu lodí.
Prvním negativním dojmem z hotelu - připojení k wifi, které bylo k dispozici pouze za nemalý poplatek. Naštěstí nám delegát poradil, abychom si zakoupili ve Vodafonu místní SIM karty, vyšlo to podstatně levněji a Tomášek nestačil koukat, jak to "lítalo". Takovou rychlost doma nemáme :D. Dalším překvapením byl provoz, troubení je zde asi národním sportem, přechod silnice olympijskou disciplínou :D. A jak jinak se nejlépe pozoruje čilý ruch ulice, než z baru se sklenkou v ruce. Až pozdě jsme si uvědomili, že součástí obsahu sklenky je i led - z čeho pak asi vyrobený. Ale na naši slivovičku si žádný Faraon nepřijde...
Pokračuje Tomáš:
15.4.
Úkolem dnešního dne bylo naučit Káju šnorchlovat :-). Šlo jí to velmi dobře, jen jsme stále nemohli přijít na to, proč se jí tolik mlží brýle ó)))). Ale pod vodou vydržela, a to je jako základ to nejdůležitější. Jinak foukal silnější vánek, chvílemi lítal písek všude kolem a po koupaní, než kůže oschla, byla i docela zima - tedy ve stínu. Večer jsme zašli na obhlídku restaurací, protože jídlo v našem hotelu stalo za starou belu. Našli jsme restauraci Praha, kde jsme si dali české specialitky a Tuzemáček :). Mňam. 

16.4.
Plán dne - výlet lodí se šnorchlováním. Zpočátku jsem skoro chytil nerva, protože ten arab nás doslova vojebal. Prý Češi, Poláci a Maďaři budou na jedné lodi a Rusáci na druhé. Dopadlo to tak, že jsme byli jediní Češi a dva Arabové, jinak samej Rus :( Naštěstí jsme pana šéfa donutili, že nám bude extra podávat informace v angličtině. Jinak výlet jako takový byl moc hezký a nutno říct, že ta místa, která byla vybrána na šnorchlování, byla opravdu vybrána dobře. Kromě murény jsme viděli i tzv. Napoleon fish, která má přes 3 metry. Mraky takových těch krásných rybiček bylo všude plno. Jen té naší Karolínce se stále mlžily brýle a tak se Janička nabídla, že jí půjčí svoje - bylo to však stále stejné. Nakonec jsem přišel na to, že se snaží dýchat nosem a proto se jí to sklo zamlžuje. No tak nevím, jestli něco viděla nebo ne :).
Součástí výletu byla i několika hodinová zastávka na překrásném ostrově Paradise Island, kde jsme se na pláži z bílého písku mohli ohřát a vykoupat v průzračné vodě. Už to je důvod, proč jet do Hurghady.
Po návratu jsme si zase zaběhli ven na něco k jídlu a prošli noční Hurghadu. 
A něco k zamyšlení - vymysleli tam pro nás (tedy pro Rusáky, my se neučastnili) takový popěvek, oni zpívali " ...... andahmar"  a účastníci zájezdu zpívali " íja íja ou" (připomínalo to zvuky nejmenované zvíře). A Arabové se mohli potrhat smíchy???

Po zbytek týdne jsme už opravdu jen lenošili a váleli se na lehátku. Ještě jsem zjistil, že ten pingl z baru na pláži, se mohl přetrhnout, když dostal pár dolarů navíc...že mě to nenapadlo dřív :). Takže oběd jsme poslední tři dny měli na pláži a bylo to uplně jiné kafe, i když to kafe bylo za dolary. No to je holt Egypt. Je ty večeře jsme museli řešit venku. Jednou jsme šli dokonce do číny a bylo to vynikající. Oni prostě umí vařit, jen ten hotel byl bohužel špatný (anebo že by v tom hráli roli peníze?).

Nakonec stejně jako vždy přišel den odletu; v jeho předvečer byl změněn i čas odletu na 19:00, takže jsme řešili co s načatým dnem. Nakonec jsem se na recepci domluvil (musel jsem čekat do 10:00, jestli jim přijedou lidi nebo ne), že nás nechají do večera na pokoji a zase to stálo balík dolarů :). Ale tak den navíc se hodil. Naneštěstí když už jsme byli s kufry na recepci a čekali na odvoz, sdělila nám delegátka z jiné cestovky, že se opět posunul odlet o 2 hodiny. Ten se pak ještě posunul jednou, takže nakonec jsme letěli kolem půlnoci. Bylo to dlouhé a na letišti hráli celou dobu stejnou písničku pořád dokola, takže nechybělo málo a někdo to schytal...Plyne z toho jediné - nikdy nebrat Last Minute zájezd, aspoň podle nás. A my už tuto chybu nikdy neuděláme.

A doma jsme se dozvěděli, proč se ty Arabové při tom popěvku tak řehnili...andahmar znamená "Ty jsi osel" :-))))). 

neděle 7. dubna 2013

Pojedeme do teplých krajů

Sobota byla pro nás pro všechny náročná, kluci jeli na otočku do Grazu - vezli tam naši prodanou Lagunku a zároveň Tomáškovo mámu. Já se rozhodla zajistit nákup, abysme v neděli už nikam nemuseli a také se starala o pejsky a pekla klukům sekanou, aby měli něco dobrého, až se vrátí.
V neděli jsme se s Tomáškem shodli, že už máme zimy více než pokrk ó))). A protože Tomášek je muž činu, odpoledne už jsme seděli v cestovní kanceláři Čedok a koukali na last minute zájezdy :-). Výsledek - příští soboru odlétáme do Hurghady :-). To bude hodně náročný týden....

čtvrtek 4. dubna 2013

Ježíšek

Když může v dubnu sedět na trůně stále ještě paní Zima, proč by nemohl chodit i Ježíšek :-). Stromeček jsme měli na zahradě, sice ne ozdobený, naštěstí to Ježíškovi nevadilo a přiletěl. Spíše tedy za Tomáškem, my s Marťou jsme asi trochu zlobili :-). A dokonce přinesl dva dárečky - iMac a .... nové autíčko. V životní velikosti :-). Zkušební jízda byla jasná volba a Tomášek si jí náležitě užil. No tedy my v zadu také, hlavně když jsme objevili, že i v zadu jdou sedačky polohovat :-). Přiložená fotodokumentace mluví sama za sebe, více není potřeba psát :-). Jen jsem zvědavá, kdy budeme číst tu tlustou bichli za kterou se schovává příručka ó:))).

středa 3. dubna 2013

Prosecco Flavours XXVI

Od pondělka se nic moc nezměnilo, jaro stále nikde, tak jsme se rozhodli si ho udělat alespoň na talíři - hlavně díky nabídce z naší oblíbené restaurace Prosecco. Přiložené meníčko mluví samo za sebe, pan kuchař se opět předvedl a naše chuťové buňky došly opravdovému uspokojení :-).


pondělí 1. dubna 2013

Velikonoce, zahájení sezóny

29.3. - 1.4.
V pátek jsme se doma sešli v hojném počtu, přijela Tomášovo mamka i Karolínka. V sobotu šel Tomášek do školy, my jsme barvili vajíčka, pekli bochánky a i na kokosky došlo. Po obědě jsme vyvenčili pejsky a hurá na Karolínkou očekávaný shopping  tentokráte v nově otevřeném Černém mostě. Tam se scházíme s Tomáškem (málem jsme ho nepoznali, měl hlavu jako balón ó:)). Samozřejmě nemůžeme vynechat Světozor. Ve Starbucks jsem si dala malé kafe (= 375 ml.... asi máme doma jiné míry :-)). Shopping byl úspěšný, Kajda má nové plavky a náušnice (3 za cenu 2, no neber to). Nakonec ještě koukli do sportu (nikoho asi nepřekvapí, že zde jsme nic nekoupili :-)) a zase jeli domů, na vypečené bochánky :-).
Nedělní dopoledne jsme strávili naší obvyklou činností - vařením a žehlením. Po výborném obědě, kdy si každý opět mohl vybrat ze tří jídel nenásledovala poobědní dvacetiminutovka, ale venčení pejsků. Odpledne jsme se vypravili okouknout nové kino na "Čerňáku" a konečně film Babovřesky. Dle recenzí hovadina na entou, za nás sice blbost, ale velká legrace :-). Po návratu domů jsme šli přivítat z dalekých cest naše sousedy, z krátkého přivítání se stala asi tříhodinová návštěva, Tomášek nechtěl být propuštěn domů v důsledku ochutnávky africké whisky a Karolínka zase ne dříve, než dokreslí obrázek dinosaurů (a nestačili samotní dinosauři,ale samozřejmě muselo být domalováno i okolí :-)). Malování diňáků se Karolínce zalíbilo natolik, že ještě jednoho namalovala večer doma (ještě že Martin, když byl malý, se také zajímal o dinosaury :-)).
Přestože paní zima se letos rozhodla držet se vlády zuby nehty co nejdéle, rozhodli jsme se využít volného pondělí k zahájení naší sezóny. Letos padla volba na hrad Houska, bránu to do pekla (nooo, tam je přece teplíčko). Cesta byla šedá, místy bílá :-), na hradě byla zima větší než venku, nicméně i díky našemu průvodci byla prohlídka velmi zajímavá a humorná. I do toho pekla jsme se podívali - ale teda nevím, co to bylo za peklo, protože jednak tam byla pěkná zima a jednak nás i pustili zpět (a pakže co peklo schvátí už nenavrátí :D). Další zajímavostí byla socha svaté Ludmily stojící před hradem.
Na pozdní oběd jsme zajeli do nedaleké hospůdky Pod Houskou, kterou můžeme vřele doporučit, obsluha byla velice milá a kuchař byl pan Kuchař :-). Zahájení sezóny se i přes nepřízeň počasí tedy vyvedlo.



sobota 23. března 2013

První jarní sobota

Protože se jaro rozhodlo, že letos si dá pořádně načas, nezbylo, než si opět zatopit v krbu (ranní hodnoty -7 fakt nejsou typicky jarní). Tomášek si dopoledne zpracovával otázky z makroekonomie, já lenošila (ale pšt :-)). Na oběd jsme si zajeli na Čerňák na "kakýnku", tentokráte byla více než povedená. Ještě jsme si pohrávali s myšlenkou zajet nakoupit do Makra, ale teplo domova bylo lákavější. Odpoledne se Tomášek věnoval našemu webu. A nakonec jsme se stejně rozhodli, že stejně ještě sjedeme do toho Makra :-), ať už zítra ráno nikam nemusíme. Večer jsme zakončili sledováním posledního dílu Twilight ságy :-).
V neděli ráno jsme museli zajet do nákupního centra na Černý most (nenakupovali jsme včera večer, ať už nikam nemusíme :-)?). Alespoň si Tomášek koupil pásek a také jsme udělali radost našim chuťovým buňkám ve Světozoru :-). Zbytek neděle už proběhl standardně vařením, žehlením a nabíráním sil na další týden.

pondělí 18. března 2013

Milan

V pátek přijela Karolínka a měla s námi být až do neděle. Bohužel ne vždy plány vychází. Na sobotní dopoledne jsme měli naplánovanou návštěvu Chvalského zámečku, kde se konala výstava večerníčků, resp. Maxipsa Fíka, Autopohádek (modely jednotlivých scén vypracované do nejmenšího detailu bylo opravdu úchvatné) a Krtečka. Toho jsme si s Karolínkou, díky připraveným úkolům pro děti, užili nejvíce. Hledaly jsme rozdíly na dvou obrázcích, hádaly, cože to zvířátka dostala pod stromeček, zahrály si piškvorky nebo kreslily obrázek :-). I Tomáškovi se dostalo uspokojení, rozšířil svou sbírku turistických známek a vizitek :-). Naše chuťové buňky si přišly na své v restauraci vedle zámečku, kde velmi dobře vaří i pečou. V podvečer jsme se vypravili do kina na Babovřesky (na doporučení Karolínky, která film již viděla a prý je to velká sranda). Bohužel nás těsně před kinem dostihla velmi smutná zpráva. Milan již není mezi námi :(. Nezbývalo než odvést Karolínku domů a vyrazit směr Aš. Zbytek víkendu se nesl ve smutečním duchu a nám nezbývá, než se s jeho rozhodnutím smířit, se ztrátou vyrovnat a respektovat jeho poslední přání, žádné parte, žádný pohřeb, nic. Jen zapomenout nemůžeme.

neděle 10. března 2013

Víkend v Aši

Mamulinka projevila přání být k narozeninám obdarována masáží. A protože rozhodně nemáme v úmyslu kupovat zajíce v pytli, nezbývá, než vybranou masáž nejdříve vyzkoušet :-). A protože paní masérka jede příští týden na hory, museli jsme do Aše již tento víkend. Zároveň bylo domluveno, že přijede do Aše i Tomášovo mamka i s Luigim.
V našem oblíbeném květinářství jsme koupili kytku (paní si nás dokonce pamatují :-) - že by to bylo velikostí kupovaných kytic?), tentokráte růže nahradily lilie. A protože jsme se trefili i do MDŽ, byly z toho nakonec kytky hned tři :-). Večer jsme plánovali strávit všichni pohromadě, ale člověk míní a dědeček mění. Přišel s tím, že u Bandyho se sešla parta hrající na kytaru a ukecal Tomáška k návštěvě tohoto zařízení. Takže jsme s mamulinkou zůstaly samy dvě.
Zkušební masáž byla naplánovaná na sobotní desátou hodinu. Nejdříve jsme trošku zabloudili, jsou dva masážní salony vedle sebe (v Aši???), jeden je spojen i s posilovnou a tělocvičnou. Jen tedy nevím... slečně na rádoby recepci jsme říkali jméno masérky, poslala nás nahoru do patra, přestože paní toho jména tam rozhodně pracovat nemůže, neboť má svůj salon hned vedle.... Nakonec jsme byly rády, že jsme špatně, neboť v takovém rachotu si tedy uklidňující masáž představit neumím i kdybych se snažila sebevíc :-). Zato vedle to bylo jiné kafe, velmi příjemné prostředí, tlumená, uklidňující hudba a ta vůně :-). I paní masérka byla více než příjemná. První šla mamka, já až po ní (jojo, jen ať vidím, co mě čeká :D. Spokojenost byla velká (mamulinka byla doslova nadšená), i na dárkové poukázky došlo. A aby byl ten den ještě hezčí, čekal na nás doma bramborový salát a dědeček nám dokonce usmažil řízky :-).
Odpoledne jsme se rozdělili, Tomášek šel za mamkou a Luigim, já zůstala doma, počasí nic moc, takže na gauči. Dle natočených videí si to Tomášek náležitě užil :-). Jooo a jen tak mimochodem prodal naši Lagunku :-).
V neděli dopoledne nám mamulinka nabalila jídlo a museli jsme frčet za pejskama (Martin byl v práci). A také nás čekala zkušení jízda v RAVce. Nevím, zda to byl nejlepší nápad, teď už se Tomášek nemůže tuplem dočkat :D.

sobota 2. března 2013

Tomášek v Olomouci

28.02. - 02.03.
A Tomáškovi začíná letní (v únoru letní ó:)) semestr. Tentokráte, ale musel přímo do Olomouce, každý den mají vyučování od osmi od rána do osmi do večera. Mazec.
A jakže se tam Tomášek měl :
"Ubytování bylo na jistotu ve vyzkoušeném hotelu Trinity, přímo v Olomluci. Jel jsem rovnou z práce, takže po večeři jsem na rozdíl od zbytku třídy, která tak jako tak bydlela kdesi daleko, šel rovnou na kutě. Ráno jsem měl trochu problém najít školu a parkování, ale po asi 30 minutovém pobíhání kolem nádraží, jsem konečně prostory výuky našel. No a jelo se opravdu až do večera s krátkými přestávkami. Po škole jsem se vydal na večeři se svými kolegy - plán byl 1-2 pivka a domu -, kde se to nějak zvrtlo a večeře se protáhla. Ale aspoň byla sranda :). Poslední den už se po škole jelo domů, a protože jeden profesor se asi zapomněl doma, jeli jsme o nějaké čtyři hodinky dřív, což nebylo nepříjemné. Doma je zkrátka doma."
Já měla doma na starosti Borůvku, pejsky a Martina :-). A protože pět dní v práci mi nestačí, šla jsem ještě v sobotu dopoledne. Jediné pozitivní na tomto víkendu bylo sluníčko, které se na nás v sobotu na chvíli usmálo.

úterý 26. února 2013

Dopravní hlášení

Stát ráno v šest na dálnici v koloně není běžný denní jev. V dopravním hlášení ale nic. No, po dvaceti minutách bylo jasno, osobák měl potřebu si to rozdat s kamionem (kdopak to asi vyhrál :-)). A v dalším dopravním hlášení zase nic. Mám jim zavolat, nemám? Nakonec zvítězila solidarita k ostatním řidičům (díky každodennímu hlášení si naštěstí číslo pamatuji), vytáčím a hlásím, co že se to na té dálnici děje. Myslela jsem, že to zaznamenají, prověří a sami sdělí, co a jak. Jaké však bylo mé překvapení, když jsem najednou slyšela z rádia mluvit samu sebe :-). Nevím, nevím, že bych změnila profesi ó:))))). A dokonce i Tomášek mě slyšel :-).

sobota 23. února 2013

Prolenošená sobota

Venku sněží a sněží a tak není lepší místo kde strávit volný sobotní den, nežli doma u roztopeného krbu :-). K obědu jsme si objednali pizzu a naservírovali jsme si ji rovnou z krabic a rovnou na gauči :-). Úplně prolenošená ta sobota ovšem nebyla, Tomášek vyspravil první část spár ve sprchovém koutu a archivoval dokumenty za celý rok 2012. Moje maličkost se postarala o to, abychom měli čisté prádlo a nádobí a aby si i pejskové přišli na své. Z naší domácnosti jsou asi jediní nadšení z toho bílého co padá a padá...

pátek 22. února 2013

Nádherné bytosti

Tenhle snímek vypadal hodně zajímavě a i ve skutečnosti musíme konstatovat, že měl někdo zajímavý nápad. Za nás palec nahoru :-).

středa 20. února 2013

Moje narozeniny

Únorový narozeninový maraton končí dnešním dnem, narozením mé maličkosti. Už jsem si myslela, že mě Tomášek nemůže ničím překvapit - omyl. Kyticí 39 nádherných žlutých růží se mu to opět povedlo.

pátek 15. února 2013

Oslava narozenin poprvé

Rok se nám s rokem sešel a opět jsou tu naše narozeniny. Dnešní večer u nás. Dokonce přijel i Honzík, z čehož jsme měli velikou radost. Jen škoda, že Sonička a děti byli zdravotně indisponováni :-(. Nejdříve jsme si zahráli s Karolínkou Česko juniora, pak už jeli v těch dospěláckých. Samozřejmě včetně degustace, takže o zábavu bylo postaráno.

úterý 12. února 2013

A začínáme se učit na maturitu

Takže už účtuji nejen v práci, ale i doma s Martinem. Vypadá to, že mu něco v hlavě zůstalo, tak hlavně to nezakřiknout :-).

neděle 10. února 2013

Tomáškovo narozeniny

Ani Tomášek o žádné velké oslavy nestojí, takže ráno přáníčko hodně zdravíčka, dárečky a ke snídani dortík. Hlavně že překvapení se podařilo :-). Kromě vytoužených knížek ze série Píseň ledu a ohně dostal dvoustranný elektrický mlýnek na koření (i s kořením od Antonína) a měl z něj velikánskou radost :).