úterý 27. ledna 2009

A máme tady první změnu :)

...hahaha tak teď jsem se tedy od srdce zasmál, prý stylové medvídkové pyžamo :))) to se fakt povedlo...
Dneska jsme se měli vyjímečně podívat do bazénu a ve čtvrtek do posilovny - máme přeci objednané trenéry. Janička ale cestou z práce navrhla, abychom "po letech" zašli k Pašovi na tatarák. Makulovi taky nebyli proti, tak jsme sbalili plavání a jeli. Naneštěstí tam měli i dršťkovou, takže tataráček byť výborný už trošku tlačil... v 19:30 jsme se ještě všichni ujistili, že bazén jóó, ale pouze do okamžiku, kdy číšník oznámil, že se jako dezert podávají palačinky se zmrzlinou. V té chvíli dámy navrhli, aby se bazén posunul na zítra, s čímž jsme s Radkem okamžitě souhlasili :)Tak snad nám to zítra vyjde...

sobota 24. ledna 2009

V sobotu v pohybu...

Vzhledem k blížící se hromadné oslavě narozenin, zašli jsme dnes dopoledne k Veličkům dohodnout podrobnosti, především pak kdo a v jakém množství zajistí alkoholické a jiné nápoje... Asi bude i překvapení!? Janička si při té příležitosti pochovala Filípka, kterýžto se v jejím náručí cítil více než dobře /Myshak něco i fotil, tak snad se to někde objeví :)/. Přišli i Skaláci a vyprávěli historky z mládí, takže bylo zase veselo... no prostě Skalák.
Oběd proběhl namísto plánovaných Horních Počernic v Čelákovicích a jestli si to dobře pamatuju, nikdo nedojedl. Asi se všichni báli, že v sauně bude těžko. V sauně jsme otočili pořadí - tedy nejdřív vířivka a pak sauna, což byl evidentně dobrý nápad. Kdyby se z toho tranďáku nelinul nějaký heavy metal, tak jsme si i odpočinuli :(
Po sauně už na nás čekal bowling - no nepamatuji si, že bych někdy šel pod 100, bohužel, vždycky je to jednou poprvé... Tím se mi však místní dráha nezavděčila. Vítězem se stal 2x Leo, který se k nám Lídií připojil - takže gratulujeme!! Ale nejsem si jistý, jestli si tam ještě zahrajeme!?
Náladu mi zpravila až Janičky výborná nedělní svíčková, na kterou jsme pozvali i Makulovi. Důsledkem toho byl nakonec poloprázdný hrnec a to zabolí :) Ale chutnalo všem, tak nakonec vo co go...

Radek tedy plave.

Jojo plavání začíná nést ovoce... Ve čtvrtek v bazénu nasadil tak zběsilé tempo, že jsme měli co dělat abychom stačili alespoň uplavat tolik metrů co on! Naneštěstí pak nebylo zcela jasné zda plaval pod vodou nebo jak vlastně :D Nicméně je zřejmé, že chytil konečně plaveckou slinu :) Tak jen tak dál!

středa 21. ledna 2009

Přesně dle očekávání

Přesně jak jsem čekal dopadla návštěva posilovny. Místo Janičky, která z pracovních důvodů nemohla se účastniti posilovací premiéry, zaujal uvolněné místo v kvartetu Leo, kterýžto jest vdovcem slaměným a asi i hubnoucím :D
K mému zklamání jsem se minul v posilovně s trenérem a tak jsem se jen s těžkým přemáháním rozhodl jít na plac. V šatně však nastalo další zklamání, když jsem zjistil, že místo cvičebního úboru mám pyžamo - bylo rozhodnuto! Zaujal jsem strategické místo u baru a u Stelly kontroloval jak Radek s Leem bez problémů obcházejí jednotlivé stroje. Ivča to taky zlehka testovala a já debatoval s obsluhou, jestli teda jo nebo ne v těch teplákách co jsem přijel. Nakonec mne vyburcoval velmi dynamicky běh R.M. při jehož akci jsem nadskakoval na barové židli. Nakonec ten napůl ležící rotoped s integrovaným větráčkem a televizí nebyl nejhorší a ty dva kilometry co jsem na něm ujel mne zas tak nezmordovali :) Ten výkon jsme samozřejmě spláchli ve spodním baru a musím říct, že to posilování se mi začíná líbit. Janičko! Příště už si musíme objednat toho trenéra :D

pondělí 19. ledna 2009

Nezvykle "aktivní" víkend

Kromě toho, že jsme ve čtvrtek byli opět rozhýbat svá těla v bazénu /už se z toho snad opravdu stává zvyk :)/,byla na sobotu naplánovaná sauna. Po pátečním dýchánku u Makulů, kdy jsme shlédli hudební DVD Tupaca a nádavkem už po sté Mama Mia u pár lahví portského, to ani nevypadalo, že by to v sobotu dopadlo. Nicméně vzhledem k tomu, že v areálu sauny je i posilovna, do které - světe div se - chceme chodit prozměnu v úterý, jsme nakonec do té sauny šli. Nutno podotknout, že jsme dobře udělali a relax byl dokonalý. Po sauně u bowlingové dráhy to pojistila Stella a klidný spánek byl zaručen. Bohužel jsme už museli s díky odmítnout pozvání od Mušků do Šestajovic, kde se konaly vepřové hody /moc dobře věděli, na jakou strunku brnknout/, protože únava již byla znát... Byli ale tak moc hodní, že nám přivezli aspoň "výslužku" - děkujeme :)
V neděli večer pak Janička s Ivčou "doklouzaly" vozem na aqua-aerobic a my s Radkem jsme u pár zelených kozlů shlédli poslední díl SAW - Brr, celkem hustý. V úterý nás čeká posilovna a nevím nevím - co když zhubnu?

neděle 11. ledna 2009

Kino na poslední chvíli.

V sobotu jsme polemizovali s Janičkou navštívit Čelákovický bazén stran blahodárných tělesných požitků, které zatím pociťujeme. Naneštěstí musela Janička začít tvrdě pracovat, aby toho v pondělí nebylo moc a Makulovi místo bazénu navrhli Village Cinemas. S vyhlídkou večeře v mém oblíbeném fast foodu, jsem s Martinem jejich nabídku přijal. Závěrem lze pouze zkonstatovat, že snímek Den, kdy se zastavila Země, nelze jinak než vřele NEDOPORUČIT!!! Takovou blbost už jsem dlouho neviděl :D.

sobota 10. ledna 2009

Zima dorazila i do Nehvizd :D

Dalším poměrně vzácným úkazem, alespoň v Nehvizdech a okolí, je příchod "pravé" zimy. Nicméně je to tak a Janičko!! Můžeš stavět toho huhulána :D Já se spokojím se zbožným přáním, aby příští rok ubylo hrabošů.

čtvrtek 8. ledna 2009

Martinovo narozeniny

Tak se nám zase rok s rokem sešel a našemu díťátku už je sladkých 16 let. Takže to vlastně není už žádné díťátko, ale "hustej" puberťák :-). Dlouho jsme přemýšleli, čím si tento významný den zpříjemnit, až mě napadlo, že vlastně máme ty nádherné oranžové fondovače :-). A tak to opět vyhrály fondy, tentokrát jen a pouze sýrové. A jako poslední dobou velmi často u toho nechyběli ani naši milí Makulovi. No, co k tomu dodat, naše bříška se zase pěkně poměla. Jen škoda, že jsou ty narozeniny tak brzy po vánocích, protože jako každý rok, opět nebyl žádný narozeninový dort. Mno, máme zase celý rok na to, něco vymyslet :-).
Bohužel fotodokumentace není žádná, neboť než jsme to všechno stihli nafotit, tak jsme to snědli.

8.1. bazén po druhé

Tak nemožné se stalo skutečností a my se v duchu našeho slibu alespoň jednou plavat v bazénu, vydali opět do Čelákovic. Musím uznat, že z pohledu rehabilitace jsou tyto návštěvy velmi přínosné a Bůh ví ... možná se i Radek naučí plavat :)) Uvidíme...

sobota 3. ledna 2009

3.1. Sobík Niko v Palace Cinemas

Janička miluje animované pohádky a proto jsme zrealizovali dlohodobý plán a společně s Kájou navštívili kinematograf v Letňanech. Sobík Niko se nijak zvlášť nelišil od běžných pohádek, přesto byl příběh velice hezký a místy pořádně veselý.

pátek 2. ledna 2009

Tááák a je to

Dalo by se říci, že druhý leden bude takový obyčejný, bezvýznamný den. Ale opak je pravdou :-). Dnešního dne se udály dvě velké věci. Za prvné - dopsali jsme web - tedy to, co jsme si pamatovali (a mé naprosto vyčerpané básnické střevo se jde posilovat červeným vínem). A za druhé - napadl sníh (jen škoda, že skoro s týdenním spožděním). Tak snížku, jen padej, ať si můžem postavit sněhuláka.

Silvestr a Nový rok

Než jsme se nadáli, máme tady poslední den v roce. Opět jsme se rozhodli ho trávit s našimi Makulovými. Dopoledne jsme se jeli rozloučit s čelákovickým Plusem (čož těžce neseme, neboť tam byl vynikající řezník a měli tam ten nejnejnejlepší marcipán na světě, fakt). Nabídka zboží byla mizerná, paní pokladní nepříjemná, prostě stálo to zato. Doma jsme připravili nějaké to pohoštěníčko na večer, není nad to, když je bříško spokojené. Jó a k obědu jsme měli kachničku, mňam mňam, viďte kluci. Odpoledne přijeli holky (Karolínka s Veronikou), že vyvenčí pejsky. No, proč ne, alespoň si odpočineme (Martin totiž v sobotu odjel odpočívat do Aše). Nakonec to s pejskama dopadlo tak, že Karolínka mamku ukecala a brali si pejsky na noc domů na Prosek (vážně jsem nevěděla, zda jí při odjezdu popřát hodně štěstí, nebo upřímnou soustrast). Na osmou večer jsme zazvonili u Makulů a mohlo se začít. Původní plán, hrát Dostihy a sázky sice nevyšel, ale zkoukli jsme film Drž hubu a opravdu jsme se nasmáli (nemůžem než tento film doporučit). A to už se blížila půlnoc. Šampaňské bouchlo, mi si připili a šli koukat na rachejtle. Panečku, to byla podívaná. Kessinka byla nadopovaná práškama na uklidnění (celý večer jsme špekulovali, zda účinkují, či neúčinkují), ale nakonec asi opravdu účinkovali, protože to přežila celkem v klidu. Pitího jsme měli spoustu a spoustu zbylo - vůbec nevím, co mi s tím Tomáškem v té nemocnici udělali, ale od té operace mu nechutná alkohol. Za celý večer vypil pouze půl panáka whisky (a to opravdu není žádná legrace). A pak už šupky hupky do postýlky, ať jsme na ten Nový rok hezky vyspinkaní.

A ráno jsme se opravdu probudili vyspinkaní do růžova (tedy ráno ... po desáté), ještě chvíli polenošili a pak šli vařit čočku. Jo, jo, penízky se nás v příštím roce budou muset držet, chca nechca :-). Na odpoledne jsme měli naplánovanou, opět s Makulovými, návštěvu bazénu v Čelákovicích, bazének sice není jeden z největších, ale na protažení těla a zaplavání si bohatě stačí. Jen nás holky lehce zklamalo, že tam nemají zásuvky na fén. Dokonce jsme se rozhodli ho navštěvovat pravidelně jednou týdně, tak nám držte palce ;). A z bazénu honem domů, dosušit hlavy a jedeme na Novoroční ohňostroj. Byla to naprosto úúúžasná podívaná (nejeli jsme na Letnou, ale k Tomáškovi na Káču, odkud je nádherný výhled), jen jsme i za tu chviličku pěkně promrzli. Tudíž jsme se museli někde ohřát, tak proč ne v "mekáči". Alespoň jsme si zpestřili tu jednotvárnou vánoční stravu :-). A po takto náročném dni nezbývalo, než se přesunou opět domů do postýlek.

Narodil se Filípek, radujme se

26. prosince dopoledne jsme dostali "esemesku", malý Mišák je na světě (ještě jednou šťastným rodičům moc gratulujeme). Tudíž program na večer byl jasný, přece chceme, aby malý Filípek pěkně rostl :-). Večer se opravdu vyvedl a myslím, že o růst Filípka rodiče nemusí mít strach.

A přišel Štědrý den

Konečně jsme se po roce opět dočkali a zase tady máme Vánoce. Letos ještě vánočnější, protože se mi podařilo ukecat mamulinku, aby přijela k nám. A také s námi tento velký den trávili i naši "noví" kamarádi Makulovi. A protože jsme holky chytré, vše co šlo jsme si připravili den předem. Na Štědrý den zbývalo jen obalit kapra a řízečky. Zbytek dne jsme koukali na pohádky (to by mě zajímalo, proč ty nejhezčí dávají až v podvečer, kdy všichni večeří) a chodili ven s pejskama. Odpoledne nás také navštívili sousedi Myšákovi (zatím stále ještě jen ve dvou) a Skalákovi všichni tři i s maminkou. Dali jsme si vynikající vaječňáček, trochu poklábosili (čím to je, že Tomášek malému Skalákovi ne a ne padnout do oka) a už se pomalu blížil večer. Šli jsme se trošku svátečněji obléknout, to aby se nás třeba Ježíšek nelekl a neodletěl dřív, než pod stromečkem nechá dárky. Večeře byla vynikající (ne, ne, do sprchy mě nedostanete), kousek řízku dostali i pejskové (co si budem povídat, udělali chlamst a bylo). Během té chvilky, co jsme byli u pejsků, nás opravdu navštívil Ježíšek a těch dárečků co nám pod stromečkem zanechal.... Nezbývá, než všem zúčatněným poděkovat za nádherný večer a doufat, že i jim se líbil tak jako nám.
Druhý den ráno se i Kája s Veronikou přijely podívat, co že jim to ten "druhý" Ježíšek nechal pod stromečkem :D.


Koleno, koleno...řekni mi koleno...

Tak se Tomášek konečně dočkal a po téměř roce absolvoval 15. prosince operaci kolene. Sebrali mu třičtvrtě menisku (konečně jsme se my nevzdělanci dozvěděli, co to vlastně takový meniskus je) obrousili mu kousek kloubu, který mu ta potvůrka utržený meniskus poškodil a druhý den po operaci ho pustili domů. Vzala jsem si dovolenou, abych ho mohla řádně opečovávat a hlavně!!! si ho z nemocnice odvézt. Musím ho pochválit, prvních pár dnů byl naprosto vzorný pacient a opravdu odpočíval a ležel a odpočíval a ležel.... Bohužel po pár dnech dostal roupy a už už chtěl skákat přes kaluže :-). Ale brzy přišel na to, že přeci jen to "skákání" není to pravé ořechové a kolínko chce čas.
29. prosince jsme šli na vyndavání stehů (to už se tam Tomášek odvezl sám, já dělala jen křoví), načež jsme odcházeli značně zklamáni. Doktor na koleno sáhl, prohlásil, že voda tam sice nějaká je, ale že se vstřebá a bylo. Jediná užitečná věc, kterou jsme se dozvěděli, že za tři dny máme zkusit bazén.
Teď už tedy nezbývá než Tomáškovi držet palce, ať zase běhá jako Jura :-).

Vánoční výzdoba

Vánoce se kvapem blíží, a proto musíme domeček obléknout do vánočního hábitu. A protože múza ne a ne přijít (to by mě zajímalo, kde se toulá), čerpali jsme z loňských nápadů. Také jsme pro jistotu s Makulovými navštívili vánoční výstavu květinářky, co mi dělala svatební kytku. Ta opět nezklamala a my odcházeli obtěžkáni novým adventním věncem (ten z loňska je pořád moc hezký, ale ...). Mno posuďte sami.

Ivčiny narozeniny

A protože jsme pěkní lenochové a nepořádníci a na web jsme od léta nesáhli (pořád jsme se utěšovali, že je spousta času a jejda, už máme nový rok), tak si teď už nepamatujeme, co se dělo po zbytek září a října. Na další, co si vzpomínáme (na to prosto zapomenout ani nejde), jsou narozeniny Ivči Makulové (sice má jiné příjmení, ale všichni víme o kom je řeč). Sešlo se nás tam požehnaně, vlastně úplně všichni. A malá Adélka se po počátečním ostychu dokonce přestala bát Kessiny. A jak fotky dokazují, po dlouhé době jsme se zase jednou opravdu dobře pobavili :-) (bohužel náš foťák zůstal jaksi zapomenut doma, tak si musíme vypůjčit fotky od Skaláka).

Dovolená v Egyptě

Asi jsme toho vedra v létě měli málo ...... Sotva nám Martin začal chodit do školy, už ho na týden omlouváme (to se tak někdo má) a vyrážíme do Egypta do Sharm El Sheikhu. Na letiště nás vezl Tomáš Sýkora, který se chtěl zároveň pochlubit novým autem (po návratu z dovolené jsme se dozvěděli, že ještě než stihl z letiště odjet, tak mu jeho nové autíčko lehce nabourala nějaká ženská...to je ale smůla). My, netušíc, co se děje na parkovišti, jsme plni očekávání čekali, až to všechno vypukne. Po klasickém martýriu jsme ve čtyři ráno seděli v letadle, dokonce se zadařilo, že vedle sebe. Let uběhl celkem rychle a něco málo po šesté už jsme přistávali. Tentokrát ne v poušti, ale na kraji města. Ještě cesta autobusem, trvala asi jen půl hoďky, a už jsme ve vytouženém hotelu. Po lehčích zmatcích kolem ubytování, kdy nám pro tři dali dvoulůžkový pokoj bez přistýlky (jak mohli vědět, že Martin spí rád na zemi?) už jsme vybalovali v pokoji pro tři s krásným výhledem na moře. Po loňské zkušenosti s Egyptem nás překvapilo, jaké je tam vedro, jedno odpoledne teploměr ukazoval rovných 59 stupňů (a to fakt nekecám). Mno, co budem povídat, opravdu hóóódně času jsme strávili v bazénu u baru a občerstvovali se a občerstvovali se. Obsluha u baru byla více než příjemná a ani chvilku jsme neměli prázdnou sklenici. Navíc tam měli naprosto vynikající rajčatové chipsy (mňam, už by takovou dobrůtku měl někdo vymyslet i u nás). Každý večer nám zase pobyt zpříjemňovala dvojice zpěváků - Ahmad from Egypt and Anita from Italy. Jediné zklamání této dovolené bylo moře (sakra, nejeli jsme tam kvůli němu?). Písčitá pláž, mno budem tomu tak říkat, byla sotva krok na krok a již od břehu korály. Přístup do moře byl přes molo (to tedy krásně houpalo, to jo), pak dvě, tři tempa a šup, bójka. Ale nějaké ty rybičky vidět byli a já s Tomáškem jsme na ně šli alespoň jednou denně kouknout. Ale jinak byla dovolená naprosto super a domů jsme letěli odpočatí, plní sil a s e-mailovými adresami některých obsluhujících egypťanů (vážně jsem zvědavá, zda si někdy písnem). Dokonce jsme se jako rodiče překonali a Martin si domů odvážel šíšu i s potřebným proviantem :-)(a je úplně jasné, že již po zakoupení jí vyzkoušel). Jó a seznámili jsme se tam s jedněma slovákama; pořád na něco nadávali (byli to opravdu příjemní lidé) a těm někdo hned první den ukradl mobil já nevím za kolik tisíc.


Zahájení školního roku

Prázdniny utekly jako voda a už tu zase máme první školní den. Tentokrát je však přeci jen trošku jiný, než ty předcházející, Martin nám nastupuje na střední školu :-). A poprvé zažíváme slavnostní zahájení školního roku, začátek má být v 9:00 hodin. Všichni studenti jsou shromážděni ve velkém sále a netrpělivě očekávají začátek (čím dříve to začne, tím dříve jdem domů...). Když už je téměř půl desáté a stále se nic neděje, tak se dozvídáme, že se čeká na pana primátora Béma (óóó jaké to překvápko). Dorazil v 9:45 a už tedy nic nebrání tomu začít. Nejdříve nás přivítal pan ředitel, poté se ujal slova sám pan primátor. Mno, povídal něco o tom, jak je učňovské školství důležité a že máme málo kominíků a bla bla bla. Pak nás oblažil svým proslovem ještě nějaký pan ministr (bohužel jméno si nepamatuju ani já natož Martin) a byli jsme rozpuštěni do jednotlivých tříd, kde jsme byli seznámeni s třídní učitelkou a probírali se již tradiční věci kolem nového školního roku. Paní profesorka byla lehce zklamána, že jsme tam jen dva rodiče, já byla ráda, že tam nejsem sama exot. Asi v jedenáct hodin byla "ta banda" propuštěna, huráááá první den jsme přežili ve zdraví.

Léto na zahradě

Mno, co si budem povídat, téměř celé léto jsme strávili doma na zahradě s pejskama a myslím, že fotky jsou důkazem toho, že špatně jsme se neměli :-). A už bude léto????


Naše první fondování

Jednoho krásného dne jsme se rozhodli sezvat sousedstvo (jen teď nevím, proč Skaláci a Myšáci chyběli) a přemýšleli, čím je pohostit. Nakonec to vyhráli fondy. Krok první - koupit fondovač, což byl Tomáškův úkol. Řeklo by se, že není nic jednoduššího, ale člověk míní a obchodník mění. Po maratonu ve všech možných nákupních střediscích skončil Tomášek v Tescu Letňany, poslední to zoufalý pokus. A opět nic. Naštěstí jsem si vzpomněla, že se tam nachází jeden malilinkatý krámek s domácími potřebami a tak se tam Tomášek vydal. A huráááá fondovače měli. Cena 500,-- Kč, tak proč nevzít hned tři najednou :-). Paní prodavačku ještě chválila a říkala, že by se jí to také líbilo, kdyby jí to manžel koupil. Mno ještě se Tomášek podivil, že asi musí být hodně chudí, ale jen do chvíle, kdy mu byla sdělena cena k zaplacení - 15.000,-- Kč. Ajajajaj, kde se tam ta třetí nula vzala? Ale fondovače jsou nádherné, oranžové a ladí nám s interiérem. Večer jsme se tomu všichni zasmáli, chuťové buňky byly více než spokojené a bříška - na prasknutí.

27.7.2008 Dědečkovi narozeniny

Poslední červencový víkend jsme jeli do Aše slavit dědečkovo narozeniny. Myslím, že na základě fotodokumentace není potřeba cokoli dodávat :-).

Letní dovolená v Hořicích v červenci 2008

V červenci jsme vyrazili s pejskama a s Karolínkou na dovolenou, jeli jsme do Hořic. Počasí nám sice moc nepřálo a téměř každý den nám pořádně zalilo, ale my jsme se nedali. První den jsme vyrazili prozkoumat okolí a narazili jsme na dobrou hospůdku kousek od naší chaty :-), kde se z nás stali takřka každodenní hosté. Během týdne jsme navštívili Kuks, překvapilo nás, že to není hrad, ale bývalý "špitál", hrad Pecka, kde přes vystoupení rytířů byli největší atrakcí naši dva pejskové, a také Masarykovu věž nezávislosti, která byla kousek nad Hořicemi a sloužila také jako rozhledna. Výhled stál za to. Zavítali jsme i do Babiččina údolí a Ratibořického zámku, viděli jsme dva tamní vodopády, kde přes cestu běžela srnka a kucí ani nehli brvou. Pro všechny nejnáročnějším z celé dovolené byl výstup na naši nejvyšší horu Sněžku. Původně bylo naplánováno, že Martin, Já a pejskové půjdou hezky po svých a Tomášek (vzhledem k bolavému kolenu) a Karolínka pojedou lanovkou. Ale protože fronta byla nekonečná (horší než stojící Spojka), nakonec se i Tomášek s Karolínkou rozhodli jít po svých. To už naše - první skupina byla téměř v půli cesty :-). Nakonec to dopadlo tak, že Tomášek s Karolínkou došli na Růžovou horu, odkud dál pokračovali lanovkou. Nahoře jsme se všichni šťastně shledali a chvilku si odpočinuli. Pěkně to tam foukalo, jednu chvíli dokonce ani lanovka nejezdila. Nicméně, výhled byl nádherný. Dolů jela polovina Čejkovi rodiny (hádejte která) lanovkou a druhá opět po svých. Lanovkáři na chodce pak čekali v útulné hospůdce a vřele jim doporučovali, co dobré si po vyčerpávající cestě dát. Pejskové byli naprosto úžasní a ještě měli tu sílu dolů táhnou své páníčky :-).
Domů jsme odjížděli obtěžkání spoustou pravých Hořických trubiček, mňam to byla dobrota.



5.7.2008 Othello

Po náročném školním roce jsme s Janičkou potřebovali kulturní injekci a velmi příhodnou záležitostí se zdála být Slavnost Shakespearovská na Pražském hradě. Jasná volba padla na Othella, o kterém jsme spolu již nějaký čas mluvili. Pěkně jsme se pobavili - díky bohu nepršelo, herecké výkony především Martina Zahálky byly k nezapomění :D. Jo a taky cena občerstvení - na tu taky nezapomeneme...