Frýdlant

Vzhledem ke končící se turistické sezóně co se prohlídek hradů a zámků týče, vybral jsem k návštěvě poněkud vzdálenější objekt - hrad a zámek Frýdlant.
Frýdlant patří k nejrozsáhlejším a nejvýznamnějším památkovým celkům v severních Čechách a spojuje v sobě dva architektonické útvary: středověký hrad a renesanční zámek. První zmínka o hradu je z doby kolem poloviny 13.století. V roce 1278 získali panství Bibrštejnové /za 800 hřiven stříbra od Přemysla Otakara II./, kteří se významně podíleli na vybudování mohutného hradního paláce. V letech 1558 - 1621 patřil Frýdlant rodu Redernů. Jejich dílem je výstavba nového renesančního zámku a kaple. Mezi lety 1622 - 1634 patřil Frýdlant Albrechtu z Valdštejna. Koupil jej za 150 000 zlatých a postupně vybudoval obrovskou hospodářskou doménu. Jeho statky zaznamenaly v době 30leté války obrovský rozmach, protože zásobovaly jeho armádu. Frýdlantsku se také říkalo Terra felix - Šťastná země.
Po Albrechtově zavraždění v roce 1634 získali od císaře Frýdlant Gallasové /dle průvodkyně právě za zradu Valdštejna/, od roku 1757 Clam-Gallasové a ti jej drželi až do roku 1945, jak jinak :) V roce 1801 Clam-Gallasové zpřístupnili pro veřejnost část hradu s instalovanými sbírkami. Současná expozice v sobě zahrnuje toto nejstarší hradní muzeum ve střední Evropě, kapli s cenným mobiliářem a dvě zámecká křídla.
Prohlídka trvala bezmála dvě hodiny, ale nic moc jsme se nedozvěděli...navíc osvětlení interiérů bylo na dálkové ovládání, které jako na potvoru nefungovalo a na naší české prohlídce bylo i několik Němců, kteří vzhledem k malému počtu tištěných průvodců museli předčítat nahlas, takže se to tlouklo s tím málem, co povídala průvodkyně. Informace tedy čerpám z následně zakoupené brožury :)
Za zmínku ještě stojí vysoká hradní věž, zvaná Indika, která bývala podle pověsti plochá a zapalovali se na ní ohně, které následně sloužili jako maják kupcům na jejich cestách. Ona tudy totiž procházela obchodní stezka do Žitavy a do Zhořelce.

Jíst, meditovat, milovat

Další snímek, který já osobně sledoval s mírnou skepsí.
Liz Gilbert (Julia Roberts), hrdinka snímku Jíst, meditovat, milovat je moderní žena, která se vydává poznávat a obdivovat krásy světa a současně se pokouší znovu najít a probudit své pravé já. Poté, co jí životní jistoty a priority zcela rozvrátí rozvod, si Gilbert vezme v zaměstnání roční dovolenou a naprosto v rozporu se svými zásadami se rozhodne riskovat vše pro to, aby změnila svůj život. Během svých exotických a pozoruhodných cest poznává v Itálii prosté potěšení z dobrého jídla, v Indii sílu modliteb a meditací a konečně na Bali najde zcela nečekaným způsobem pokoj v duši a rovnováhu lásky.
Hodnotím jako jeden z nejlepších snímků z poslední doby :) Opravdu se nám to líbilo a děj byl místy tak silný, že i slzička se uronila - skoro :) Rozhodně doporučujeme!

Po stopách kocoura Mikeše

Ono to nebylo úplně po stopách kocoura Mikeše, i když jsme chvilku po cestě, kterou šel Mikeš do světa, když rozbil krajáč smetany, také šli. Spíše jsme se pohybovali v Ladově kraji. Vyšli jsme z Mnichovic do Ondřejova a nakonec do Hrusic. Řeklo by se, že po Rysech nás už nic nepřekvapí, ale byli jsme paf z toho, jak nám cesta hezky utíkala, jak jsme zvládli kopečky a přitom jsme se mohli i sem tam zastavit a popovídat si :)
No asi je ten "trénink" přeci jenom vidět ;-) a těch cirka 18km jsme dali úplně v pohodě.
V Mnichovicích jsme se podívali na Mariánský sloup - 7 m vysoký, který pochází z r.1713; Sochu sv. Jana Nepomuckého z pol. 17. stol. z červeného pískovce a Zittův mlýn - velmi cenný doklad lidové architektury stojící zde již od roku 1600. Trošku jsme si zašli, abychom ho našli, a když jsme byli u něj, ještě jsme se ptali, kdeže to vlastně ten skvost je...řekl bych pěkná chaloupka.
V Ondřejově je hvězdárna, kterou založil v r. 1898 Josef Frič /dnes slouží jako Astronomický ústav AV ČR/. V nové hvězdárně je jeden z největších dalekohledů v Evropě. Potkali jsme také několik radarů či co, chvíli jsme přemýšleli jestli nejsme na pozemku NORADU nebo kde :)
No a z Ondřejova už pěkně z kopečka do Hrusic, přičemž cestou jsme prošli Šmejkalkou, kde strašil Mulisák a potvrzujeme, že jeden by se tu opravu až bál! Však také Mulisák povídal: "Já bych radostí až vyskakoval, jak je tady smutno. To je místo pro strašidlo jako stvořené a nejvíc mě těší, že mě zařízení nebude stát skoro žádné peníze; nic se tu nemusí ničit ani bořit, aby to tu vypadalo pustější."
V Hrusicích lze pak najít známá místa - na kopečku, dnes v čísle 17, stála obecní pastouška, kde bydlel slouha a obecní pastýř Bartoloměj s mluvícím kozlem Bobešem; na dvorečku u domku Ševcových obýval chlívek čuník Pašík, mluvící lidskou řečí; za domkem se táhne Brabcova mez, za níž byla zahrada pantáty Mlejnka, kam chodil Pepík s Mikešem na hrušky; v těchto místech také ústila do potoka strouha, přes kterou leželo prkno směřující ke sklípku ve stráni a tudy nesl osudného dne Mikeš babičce krajáč se smetanou, a když jej nešťastnou náhodou rozbil, hned si uvědomil, že za to bude bit koštětem a proto si obul boty, svázal si kabátek do ranečku a vydal se do světa...krásné vzpomínky :)
V muzeu Alenky a Josefa Ladových jsme si připomněli střípky z jejich života a podívali se na originální kresby a ilustrace. Zakoupili zde také krásné knížky a upomínkové předměty.
Prohlédli jsme si ještě původně románský kostel sv. Václava a nakonec se občerstvili ve známé hospodě u Sejků, kde jsem si zakoupil krom stravy i malované džbánky a tričko. Ta hospoda ale hodně upadla a jídlo, vlastně ani obsluha nebylo nic moc :( a tohleto je opravdu škoda.
Zpátky do Mnichovic jsme se nechali odvézt busem a pak hurá domů!
Krásná, opravdu moc krásná procházka to byla.

Zámek v Radimi

Renesanční zámek v Radimi nedaleko Peček u Kolína je poměrně novinka. Pro turisty je otevřený teprve dva roky. Nový pan majitel, kterého jsme tam mimochodem zahlédli, zámek zrekonstruoval a otevřel pro veřejnost.
Jedná se o krásnou ukázku renesančního venkovského zámku. První zmínka o tvrzi se váže k roku 1430 a ke jménu Wolfarta z Javora; majiteli se postupně stali Zárubové, kteří dali stavbě podobu zámku /r. 1610 bylo dostavěno hlavní východní křídlo/, dále pak Lichtenštejnové a nakonec v roce 1927 pan doktor Jaroslav Bukovský - osobní lékař T.G. Masaryka. V restituci byl zámek Bukovským vrácen, ale pro nezájem jej odprodali r. 2005 současnému majiteli. Ten zpřístupnil první okruh r. 2008. V současné době jsou k dispozici 3 prohlídkové okruhy, z nichž jsme my absolvovali první dva - tedy reprezentační místnosti horních pater, kde jsme se seznámili s úrovní bydlení šlechty v 16. a 17. století; další okruh byl spíše technického zaměření - vedl zámeckým sklepením a přízemím zámku, k vidění byla černá a bílá kuchyně /v černé nám rozdělali i oheň/, strážnice, kanceláře, místnosti pro čeládku a vězení.
Průvodci do toho dali srdce a bylo vidět, že tím opravdu žijí...Hodně nám to dalo a určitě bychom návštěvu doporučili všem - i dětem, už pro to, že třetí okruh je pohádkový a ti odvážnější se mohou vydat třeba zachránit princeznu uvězněnou ve věži zlým černokněžníkem :)

Román pro muže

Z principu jsme se vydali i s Makulovými na Román pro muže jsa zvědavi na Míru Donutila :) No nezklamal, baže ne :)
Román pro muže vypráví příběh tří sourozenců – Cyrila, Bruna a Anety. Pevné pouto, které se mezi nimi utvořilo po tragické smrti rodičů, kdy starost o výchovu mladšího bratra a sestry převzal výrazně starší Cyril, prochází zvláštní zkouškou. Sourozenci odjíždějí na tradiční výlet do hor v zádech se stínem neodvratně se blížící Brunovy smrti. Výlet, který má být jakousi cestou posledních splněných přání – včetně tajných erotických fantazií, se však mění v tragikomickou konfrontaci základních hodnot a životních postojů.
Stručně řečeno - bylo to o ničem, ale Donutil bavil po celou dobu. Takže Ano!