Cestovní horečku máme za sebou, takže budíček byl naplánován na 7:00 hod. :-). Naprosto netrénovaní musíme začít pomaloučku, polehoučku a 16 km téměř po rovince se nám zdál jako dobrý začátek. Mračící se oblohu velmi brzy vystřídalo smějící se sluníčko a my, poučeni z dob dávno minulých jsme se namazali "třicítkou" - pěkně zvenku :-). Naše první kroky vedli k lanovce (dle Tomáškovo slov to bylo pěkně do kopce, převýšení cca 50 m...), kde bylo více než nutné zjistit, kdyže to jezdí a nejezdí. Zjištění nás potěšilo - jezdí každý den a dokonce ji máme díky kartě z hotelu zdarma. Takže už víme, kam naše kroky povedou v úterý. Od lanovky jsme již vstoupili do Seebachtalského údolí s fascinujícími výhledy. U nevelkého jezera jsme se vydali po přírodní cestě vedoucí lesem (hurá, stín) a fotili a fotili. Nejvíce samozřejmě výhledy na vodopády, které byly doslova na každém kroku. Na konci údolí stojí útulná hospůdka, ve které pivíčko jen zasyčelo (a to i do mě). Na doporučení jsme si dali "studené prkénko" - opravdu bylo vynikající - Tomášek ho objednal i s panáčkem - takže i na promazání zevnitř tedy nakonec došlo, tentokráte asi "padesátkou" (co to se mnou ty hory dělají? Za 24 hodin nejen dvě kvasnicové, ale i dva pánáky "tvrdého" ó)). Zpátky to šlo pěkně zvesela :-). Od cesty k vodopádům to byl sotva skok a tomu prostě nešlo odolat (pšt, nikdo nás neviděl). A rozhodně to stálo za to. Ani bodlákové pole nás nemohlo zastavit (co, když tam můžou krávy :-). Ještě jsme si natankovali vodu z pitného pramene a vyrazili k hotelu. Před večeří jsme ještě chtěli najít info centrum; to se podařilo, ale bohužel žádné známky, žádná razítka :-(. To zklamání jsme nějak museli zahnat a kde jinde než v cukrárně :-). Druhý den dovolené se více než vyvedl.
Žádné komentáře:
Okomentovat