pondělí 25. června 2012

Prometheus

S Myšákem jsme se vydali na Anděl do Gold Classu na snímek od režizéra Ridleyho Scotta Prometheus. Tvůrce známého Vetřelce se snad nechal slyšet, že s Vetřelcem nebudou žádné souvislosti - no nevím, asi to byl reklamní tah...Skoro mi to přišlo, jako úplně první díl k vetřelcové sérii. Jinak to nebylo špatný.

neděle 24. června 2012

Šumava 21. - 24.6.2012

21.6. Jedeme na Šumavu
Protože se nám loni na Turnerově chatě moc líbilo, řekli jsme si, že si dáme repete a tentokráte s Karolínkou a Veronikou.
První plánovanou zastávkou byl vodní hrad Švihov, který sehrál důležitou roli v pohádce Popelka - byl "předělán" na statek, kde Popelka bydlela. Hmmm, člověk by to vůbec nepoznal :-).
Zastávkou druhou byl další tentokrát vodní zámek Blatná, kde se pro změnu natáčela pohádka O smutné princezně :-). Pohádkový to začátek našeho putování :-). Blatná sice nebyla nijak zvlášť zajímavá, ale není vždycky posvícení. Každopádně po návratu zámku baronkám Hildprandtovým jsou tam chováni krásní daňci, což si Kája s Veronikou užily :).
Na Čeňkově pile nebylo možné jinak, než si dát jejich vynikající bramboráčky se zelím (tedy jen někteří jedinci) a nějaké to posilnění na cestu k chatě. Počasí se na nás smálo, nechali jsme si tedy odvézt jen zavazadla a šli pěšky. Na první pohled se na chatě od loňska nic nezměnilo, na druhý už ano :-). Pořád spousta koček, psů, dva papoušci, ale jen dvě vydry - před rokem byly tři. Ubytovaní jsme byli ve větším pokoji, takže super :-).



22.6.2012
Na dnešní den byl naplánován výlet Srní - Prášilské jezero - Poledník - Srní, odhadnuto na cca 25 km. Chyba první - zapomněli jsme započítat cestu z Turnerky na Čeňkovu pilu - 3 km.
Do Srní jsme dojeli autem, abychom si ušetřili čas. Nakoupili potřebné turistické propriety, svačinu (v obchodě COOP naproti tomu co se říká v reklamě rozhodně nebyli rádi, že k nim chodíme nakupovat) a plni sil vyrazili na cestu. I nějakou tu houbu jsme cestou viděli - jak je možné, že v batohu nemáme ani papírový pytlík ani hadrovou tašku dokonce ani košík :-))?. K rozcestí na Prášilské jezero jsme dorazili v pohodě s velmi dobrým časem. Chyba druhá - zapomněli jsme započítat cestu k Prášilskému jezeru a zpět - 2 km. Cesta k jezeru byla kamenitá a do kopce, ale stála za to. U jezera jsme posvačili, nakrmili kačenky a odpočinuli si.
Po návratu k rozcestníku nás čekalo dalších 5 km k Poledníku, ale to jsme netušili, že 4 km budou do celkem prudkého kopce celkem depresivní krajinou (zatrolenej kůrovec :-(. A Čím výše jsme stoupali, tím chladnější vítr foukal, naštěstí poslední kilometr byl celkem po rovince. Na Poledníku nás ovšem čekalo velké zklamání. Dorazili jsme tam asi v půl čtvrté a Bufet (dá-li se to tak nazývat) byl otevřen jen do 16:00, stejně tak jako rozhledna. Navíc paní v pokladně byla opravdu, ale opravdu hooodně "příjemná". Vzhledem ke studenému větru a také již projevující se únavě jsme nahoru šli jen já a Karolínka a Tomášek s Veronikou dostali důležitý úkol, zajistit v bufetu něco k jídlu :-). Interiér rozhledny nezapřel svou vojenskou minulost, byla tam i výstava věnovaná pohraniční stráži. Po betonovém schodišti nás čekaly celkem strmé dřevěné - trochu mi připomínalo schody na půdu. Ovšem těsně pod ochozem nás čekaly schody železné, téměř kolmé k podlaze :-). Ale zvládli jsme je a výhled stál rozhodně za to :-). Dole na nás čekala horká česnečka, která se bohužel nedala jíst, jak byla přesolená a to i na mě :-). Ještěže jsme měli velkou svačinu. Cesta do Srní byla převážně z kopce (nebylo to do toho kopce přeci jen lepší ?). Nálada začala mírně pokulhávat a nohy bolet. Nějak nám ten výpočet nevyšel, už teď jsme měli v nohách asi 30 km. Naštěstí jsme si cestou v autě alespoň maličko odpočinuli :-)
Chyba třetí - zapomněli jsme počítat cestu z Antýglu na Turnerovu chatu 3,5 km. Nejvíc se zotavila Karolínka, která nám cestou dokonce předváděla jakési bojové umění :-).
Celí ucaprtaní jsme v půl osmé dorazili na chatu, najedli se a rovnou se odvalili do postele.
Shrnutí dne - ujito 33 km a Tomáškova Achilovka protestuje.



23.6.2012
Po včerejšku jsme na dnešek naplánovali odpočinkový den. Ráno jsme vyrazili směr Antýgl, kde jsme měli auto  Slíbila jsem Karolínce, že budeme skákat po kamenech ve Vydře a sliby se musí plnit. Byla to docela legrace :-). Jako první zastávku jsme měli naplánovanou Jezerní slať, jen jsme netušili, že je chodníček tak kratičký. Ale měli tam hezkou rozhledničku, z které jsme měli slať jako na dlani.
Druhá zastávka byla tedy Hauswaldská kaple s procházkou kolem kostelního vrchu a kolem Vchynicko-tetovského kanálu. Kaple dříve sloužila jako poutní místo, zdejší voda je prý léčivá (no uvidíme, zkusili jsme si ji na vlastní kůži a nejen na ni :-)). Dnes zde zbyly jen základy a krásně upravený pramen. A stezka kolem kostelního vrchu byla oblíbeným místem pana Klostermana, na což upozorňovali panely rozmístěné podél cesty s citacemi z jeho díla. Jeden panel nás opravdu zaujal, v citaci se hovořilo cosi o bahně a přímo před cedulí nebylo nic jiného než velká kaluž bahna :D.
Auto jsme nechávali opět na Čeňkově pile, kde jsme se opět občerstvili (přeci jen jsme měli před sebou ještě 3 km) a copak asi dobrého jsme si mohli na Čeňkovce dát :-)?
Cestou na chatu jsme si ještě postavili své kamenné mohylky a poslechli šum řeky prostřednictvím velké plechové trouby :-).
Celkem jsme nachodili nějakých asi 15 km (neměl to být odpočinkový den?).



24.6.2012
Pobyt na Turnerce utekl jako voda a nezbývalo, než jet domů. Chvíli jsme přemýšleli, kde se zastavit cestou a nakonec vyhrála zřícenina hradu Rabí. Bohužel Veronice nebylo úplně dobře, takže jsme nakonec šli s Tomáškem sami, holky courali dole po městě a pak na nás čekali v restauraci. Prohlídka zříceniny byla zajímavá a poměrně dlouhá - zvládli jsme oba okruhy, jen škoda, že se někteří "účastníci zájezdu" neumějí chovat :-(.
Po dobrém obědě už jsme nabrali směr domov.



sobota 16. června 2012

Tvrz Čelákovice, Janičky sraz


Ač se to zdá býti neuvěřitelné, uplynulo dlouhých 20 let od mé maturity (napsané to vypadá snad ještě hůř, než vyslovené:D), není se tedy čemu divit, že sraz na sebe nenechal douho čekat :-).
My holky z intru (tedy já a Miluška) jsme se domluvili, že si zajistíme nocleh, dokonce se nám to podařilo na našem bývalém intru, který stále slouží jako intr :-) a co víc, i vrátná byla stále stejná. Pokecali jsme s ní, prošli se po budově, jen si ne a ne vzpomenout, kde jsme měli pokoj a kam jsme se to vlastně koukali z oken :-(.
Nejdříve jsme se prošli na kolonádu a pak už zamířili na místo srazu pěšky - trolejbus si necháme na později.
Bohužel jsme se svolávali prostřednictvím Spolužáků, a to se ukázalo jako dosti nešťastné, protože lidi tam prostě "nechodí". Naštěstí se nás nakonec sešlo něco kolem dvaceti, což nebylo zase až tak špatné číslo. Dokonce přišel i pan profesor Kučera! Jen škoda, že nemohla přijít naše milovaná třídní profesorka Dortová. My s Miluškou jsme si ještě odskočili na večerní fontánu (to jsme si nemohli nechat ujít, však jsme se tam nachodili...), takže došlo i na ten trolejbus :-). Byl to moc hezký večer a před spaním jsme si ještě dlouho povídali (stejně jako tolikrát v minulosti). Netekla teplá voda!!, stejně jako tolikrát v minulosti :-).
Druhý den přijeli za Miluškou Zdenda s Barunkou a opět jsme šli na kolonádu, pak ještě k Lesnímu prameni (to byl jediný pro nás pitelný a navíc chutný zdejší pramen). V kavárně jsme si dali kávičku a nezbylo než se rozloučit a vydat se zpět k domovu. Je škoda, že nás život zavál každou jinam a tak málo se vídáme.
Tomášek s Karolínkou také nezaháleli a navštívili tvrz v Čelákovicích resp. Městské muzeum v Čelákovicích, kde bylo k vidění několik přírodovědných, archeologických a historických sbírek. Samozřejmě velký výběr turistických propriet, takže si oba dva přišli na své :)).

Napsala Janička a Tomášek


středa 13. června 2012

Maturita bude

Ač je to skoro k neuvěření, zkoušku z AJ Martin zvládnul a v září tedy bude připuštěn k maturitě :-). Teď už jen tedy věnovat učení alespoň polovinu času, který věnuje svému milovanému autu ;ó).

sobota 9. června 2012

Klášter Sázava - klášterní zahrady a jeskyně Sv. Prokopa


Dnešní výlet byl naplánován do kláštera Sázava, kde bylo možné mimořádně absolvovat prohlídku nepřístupných klášterních zahrad a jeskyně sv. Prokopa (dle sdělení průvodce by měla být veřejnosti přístupná naposledy, protože z důvodu rekonstrukce bude uzavřena a poté se již až dolů bude moci jen při výjimečných příležitostech).
Nejdříve jsme absolvovali prohlídku kláštera, byla velmi zajímavá a to hlavně díky průvodkyni, která byla více než zainteresovaná :-). Až později jsme zjistili, že to byla zároveň kastelánka, což hodně vysvětlovalo.
A pak už jsme absolvovali to, na co jsme se těšili nejvíce, prohlídku zahrad. I zde jsme měli štěstí na pana průvodce, který byl bezva a po celou dobu velmi zajímavě vyprávěl. Nejdříve jsme sešli až dolů k řece, kousek šli podél řeky a pak už jsme stoupali k jeskyni. Protože je jeskyně ve spodní části malá, bylo možné dolů chodit jen po malých skupinkách. Ti, kdo zrovna sestupovali vyfasovali velkou svítilnu, pro ostatní bylo připraveno občerstvení v podobě kávičky nebo čaje, což bylo více než příjemné. Během popíjení kávy byla také možnost prodiskutovat se zasvěcenci uvažovanou podobu jeskyně a bezprostředního okolí a samozřejmostí byla i výkresová dokumentace. Díky tomu se dala získat poměrně jasná představa, jaký záměr to vlastně památkáři mají. 
Sestup dolů do jeskyně začínal asi tak metrovým schodem a příkrým sešupem dolů (ideálně po zadku :-)), pak následovala zatáčka (tam teda byla tma...) a pak už samotná jeskyně ve tvaru čtyřlístku, zde již byly zapálené svíčky. Byl to opravdu zážitek.
Pak jsme ještě prošli další části zahrady, kde bylo nutné např. přelézt zeď pomocí žebříků a byli jsme také u oveček, které z dálky vypadali jako kozy :-). Cesta končila v upravené části zahrady se základy kostela sv. Kříže z 11. století.
Nakonec jsme absolvovali archeologický průzkum (tedy Karolínka, my byli jen doprovod), kde bylo nutné najít střepy v písku, očistit je poskládat a nakonec slepit. A cože to malý archeolog našel? - krásný květináč :-). A je tajemstvím, že jsme ho zase museli rozbít na kousky, aby mohli hledat další archeologové :-).
Celí vyhladovělí jsme na radu místních zašli do restaurace na oběd, ale asi neměli svůj den, protože to vůbec, ale vůbec nebylo dobré. Nicméně to bylo krásné odpoledne a v tomto klášteře jsme rozhodně nebyli naposledy.

Napsala Janička, fotodokumentaci přiložil Tomášek.



sobota 2. června 2012

Hustopeče & spol.

Na další výlet do Hustopečí, do sklípku k Cyrilovi, jsme si tentokrát vzali dovolenou. Chtěli jsme využít volný čas co nejvíce a navštívit nějaké památky, které jsme předem naplánovali. Hned první po cestě jsme se podívali do zámku Jaroměřice nad Rokytnou. Počasí nebylo sice nic moc, bylo celkem chladno, ale zámek byl pěkný. Asi proto se jedná o jeden z největších a nejvýznamnějších barokních komplexů v ČR :). Nestihli jsme z časových důvodů všechny prohlídkové trasy, ale i trasa A byla moc hezká a zajímavá. Především sál předků spolu s tanečním sálem a čínským salónkem stojí za vidění. Salla terrena a římské lázně byly jedny z nejhezčích co jsem zatím viděl. Další a zároveň zastávka na cestě byl státní hrad Bítov. Nádherné pohledy se nám otevíraly již při přejezdu Dyje, kdy byl hrad viděn už z dálky. Trochu nás zklamala dost protivná pokladní, která nám nechtěla prodat lístky na prohlídku dle plánu, dokonce ani v souladu s návštěvním řádem na individuální prohlídku a donutila nás tam hodinu čekat, aby jsme stejně šli na prohlídku ve dvou. Díky tomu jsme samozřejmě nabrali velké zdržení a náš den tak skončil v Hustopečích, kam jsme z Bítova odjeli. Nedaleký Cornštejn budeme muset navštívit příště...Paní však s postupem času odpouštím a dívám se na to s nadhledem :). Na Bítově toho bylo hodně k vidění, i když musím přiznat, že ten pseudogotický styl dvakrát nemusím - tady na mne působil až přeplácaným dojmem, co se týká tehdejší výmalby - ale je to hold takové bohaté pro "nekritické" oko. Zajímavým doplňkem jsou větrem rozezvučované aiolské harfy na hřebeni jižního křídla. Nedokážu si však představit, co by se mnou provedl jejich týdenní intenzivní poslech :).


Ve sklípku jsme se pěkně pobavili, dosyta se najedli /zapoměl jsem se Cyrila zeptat, jak ta kuřecí stehna nakládá :)/ a pěkně popili. Po nezbytných objednávkách vína na další den, jsme kolem druhé vyrazili do hajan.
Druhý den po vyzvednutí a uhrazení naší objednávky jsme se pěkně rozloučili a vydali se na prohlídku Hustopečí. Městečko rozhodně není nezajímavé a může se kromě pěkné radnice a morového sloupu pochlubit i poměrně zajímavou stavbou kostela sv. Václava a sv. Anežky České. Byť jeho minulost sahá až do 14. století, dnešní podoba odpovídá, alespoň dle mého názoru, době nedávno minulé.
No a z Hustopečí, po drobné úpravě itineráře, vedli naše kroky na zámek Vranov nad Dyjí. Parkoviště nějaký ten kiláček pod zámkem znamenalo drobnou komplikaci, protože po prohýřené noci se zdál drobný výstup náročnější než ve skutečnosti byl. Překvapilo nás s Janičkou, jak moc milí byli všichni co na zámku obsluhovali a prováděli. To se s Bítovem nedá srovnat a rozdíl byl více než jen malý. Zámek samotný s nádherným výhledem do blízkého okolí má rozhodně co nabídnout, sál předků je toho důkazem :). Jedinné co mne tu poněkud překvapilo byla skutečnost v rozdílně podaných informacích. Na Bítově jsme se u jednoho exponátu dozvěděli, že se jedná o tzv. Vranovskou kameninu - vzácnou, protože se jednalo o poměrně krátkou výrobu a tedy, že se moc kousků nevyrobilo. Na Vranově však byl takových kousků k vidění přehršel a v brožuře o zámku bylo možné se dočíst o zhruba 100 leté výrobě kameniny. No co, možná jsme to jen špatně pochopili :)
Z Vranova jsme se ještě vrátili k Bítovu do restaurace Rumburak na oběd /na doporučení/ a kvůli výstupu na rozhlednu, ze které jsme se ještě naposled podívali na Cornštejn vzpomínajíc na "milou" paní pokladní, no a pak už hopsa hejsa do Nehvizd.



Muži v černém 3

Tak tohle byla povinnost :). Ona to celkově je taková blbost, takže jsem nic extra nečekal a proto mě to ani nemohlo nějak zvlášť zklamat. Bylo to v pohodě.