čtvrtek 24. května 2012

Přepadovka v Aši

Protože už jsem mamulinku dlouho neviděla a cesta do Aše byla v nedohlednu, rozhodla jsem se pro menší přepadovku. Ve středu dopoledne jsem vyrazila směr Aš, dojezd "byl naplánován" přesně na chvíli, kdy taťka přicházel k brance :-). Překvapení mamulinky bylo obrovské, trvalo hodnou chvilku než se vzpamatovala a mohli jsme se přivítat :-). Strávili jsme pěkné odpoledne (stihli jsme i vyzvednout obraz od Ládi Novotného), večer si opekli výborné buřtíky a druhý den ráno jsem zase vyrazila směr Praha, prozměnu do práce (mno dojíždět každý den by asi fakt nešlo).

neděle 20. května 2012

20.5.2012 Krkonoše

Tento víkend měl dědeček strávit sobotu a neděli v Krkonoších a my jsme se rozhodli k němu přidat s prodloužením od pátku. Dokonce se nám podařilo sehnat ubytování hned vedle hotelu, kde byl dědeček ubytovaný v Jánských Lázních v penzionu Kamínek. Majitel penzionu byl velice milý a dokonce nám poradil výlet na druhý den. Na večeři jsme si zašli do Lesního domu - tedy do hotelu, kde měl být později ubytován dědeček a taky okouknout "terén".
Protože příjezd autobusu z Aše byl naplánován až na sobotní podvečer, vyrazili jsme ráno na túru - na radu pana majitele z našeho penzionu směr Černá Hora - Lišcí hřbety - Liščí hora - chata Výrovka - Pec pod Sněžkou a autobusem zpět do Jánských Lázní.
Na Černou Horu jsme si vyjeli kabinkovou lanovkou - Černohorským expresem :-). Bohužel rozhledna Panorama byla zavřená, tak jsme alespoň zezdola zkoukli kameru ČT2, která pravidelně každé ráno pořad Panorama vysílá.
A pak už jsme cupitali hezky po svých. Cestou nás překvapilo množství podbělu, který zrovna kvetl, nešlo jinak, než zavzpomínat, jak jsme ho jako děti sbírali do školy... Suchá cesta se střídala s hromadami sněhu, výhledy byly fantastické (celou cestu jsme měli v merku Sněžku), počasí ještě lepší :-). Dokonce jsme šli přes Václavák, netuše, že zde teče potok :-). Před "výstupem" na Liščí horu jsme se posilnili - Tomášek tradičně pivíčkem a tuzemáčkem, já místní limonádou. Na Výrovce bylo další občerstvení, tektokráte i s výborným guláškem. A venku toho sněhu .... Zpátky se pak šlo už jen už pořád z kopce dolů - nevím, snad by bylo lepší jít to nahoru :-( - do Pece pod Sněžkou. Původně nám bylo porazeno, abychom u potoka odbočili na neznačenou lesní cestu (mělo to být lepší než po turistické značce), ale s ohledem na ceduli "Vstup zakázán, nebezpečí úrazu" jsme od toho upustili. Néé že bychom nezkoumali, zda je cedule stará, nebo nová a nepřemýšleli zda jít či nejít. Ale nechtěli jsme být ti neposlušní turisté, co lezou kam nemají :-). V Peci jsme ještě zaběhli do informačního centra nakoupit turistické propriety a pak už honem na autobus. Zastávka v Jánských Lázních je na kolonádě, je to tedy spíše taková kolonádička :-), ale hezká. A v kavárně tam mají turistické známky :-). No a do penzionu je to pěkný krpál.
Večer jsme se sešli s dědečkem, poseděli, popili, povyprávěli zážitky dne a pak už hurá na kutě :-).



V neděli ráno jsme si dali sraz před Lesním domem a pak se vydali směr Klauzův důl, skrytý to klenot Krkonošský. Počasí bylo opět nádherné :). Cesta nejdříve připomínala chodníček, ale po chvíli se změnila v lesní cestu. Dokonce jsme museli doslova přeskákat potok, protože most někdo nebo něco? odnesl/o :-). Další záludností byla řádně rozbahněná cesta, já a dědeček jsme měli tu čest se s ní seznámit trochu blíže :ó). Původní plán byl dojít až nakonec k velké kaskádě, ale čas nám to nedopřál. Takže jsme se otočili a utíkali zpět do Jánských Lázní a do Pece pod Sněžkou, kde měl dědeček přistaven autobus. Ještě jsme zvládli společný oběd v nejstarší místní hospodě. Po obědě jsme se rozloučili a každý jel svou cestou, my domů a dědeček ještě kamsi na hrad.



autor: Jana

středa 16. května 2012

Líbáš jako ďábel

Za nás velmi zdařilý snímek při kterém jsme se zase jednou nasmáli. Eva Holubová byla skvělá a dokonce by se dalo říci, že tenhle díl je snad ještě o trochu lepší než díl první :-).

pondělí 7. května 2012

Avengers




Na Avengers jsem se šel podívat s Janičkou a s Martinem čekaje lepší podívanou než u Thora, něco v akčním stylu typu Iron Man. Místo toho nás čekala celkem nuda s trochu akčnějším koncem...

neděle 6. května 2012

Hrad Sovinec&Rešovské vodopády

Další ráno jsme opustili Olomouc s tím, že další ubytování je cestou na Sovinec v obci Huzová. Na Sovinci probíhá do září výstava turistických známek, která je i prodejní, což znaméná skvělou příležitost k doplnění chybějících kousků. Ještě před tím jsme se zastavili na Svatém Kopečku u Olomouce. Pak až na hradě Sovinec. Na prohlídku jsme ani dlouho nečekali a prohlídka byla celkem zajímavá - je vidět, že na hradu se pracuje a probíhá rekonstrukce. Naneštěstí výstava známek byla ve věži, ovšem jako součást prohlídky a času tedy bylo hodně málo :( průvodkyně byla celá nervózní, divže nám nevynadala...Příště to tam budeme muset domluvit nějak líp.




Cestou do Huzové jsme se ještě zastavili v Rýmařově na oběd v restauraci Excelent a když už jsme byli v Rýmařově zajeli jsme na Janovický zámek (dnes Lesy ČR) a ke kapli V Lipkách, ta ale byla zavřená.
Z Rýmařova pak zpět do Huzové se zastávkou na dvou krásných místech; v Pradědově zahrádce a v Arboretu Paseka. Všude samozřejmě turistické suvenýry :).
No v Huzové ubytování také nedopadlo úplně podle našich představ a nakonec jsme skončili podruhé ve Šternberku v hotelu M. Blížila se pátá, ale Janička přesto chtěla zkusit štěstí a jít na prohlídku bývalého Augustiniánského kláštera. No dopadlo to parádně a prohlídka velmi netradičně pojatá se konala :).
Večer jsme zakončili v tamní pizzerii La Famiglia u MAXI pizzy a cuba libre. 


Další ráno v pondělí jsme se již chystali na cestu domů s poslední zastávkou - u Rešovských vodopádů. Cesta k vodopádům byla pěkně strmá, takže se dal čekat slušný výšlap zpět. Potkali jsme i několik mloků, což už v dnešní době vidím jako určitou raritu a Janička nedala jinak, než že je musíme zvěčnit fotoaparátem :). Vodopády byly nádherné, balzám pro duši. Dokonce se dá jít dál za ně a dojít kupříkladu na hrad Sovinec, takže někdy se sem ještě určitě vrátíme. Po výšlapu zpět k autu jsme ještě pojedli v Rešovské hospodě a pak už konečně hopsa hejsa do Nehvizd.


sobota 5. května 2012

Olomouc

První naše kroky v Olomouci vedly do McDonald's - otvírací doba až od 8:00, našli jsme si tedy zatím infocentrum - otvírací doba prozměnu od 9:00. Při výborné snídani jsme se rozhodli, že dnešní noc strávíme v blízkém hotelu Trinity. Než tedy otevřeli infocentrum, stihli jsme se i ubytovat, tak takhle si představujeme komfortní ubytování na úrovni :-). V infocentru jsme načerpali informace ;ó), zakoupili turistické propriety, nafasovali průvodce (prý to za dvě hodinky zvládneme?) a vydali se na prohlídku města.
První kroky vedly do katedrály svatého Václava, kde bohužel právě začínala mše. Neva, jdeme dál a sem se ještě vrátíme- i tak, jen zde jsme strávili téměř hodinu...
Takže průvodce do ruky a kam teď - k Tereziánské zbrojnici a Arcibiskupskému paláci. Zde jsme zjistili, že je zrovna dnes zavřený kvůli nějaké významné návštěvě, která je zrovna na mši v katedrále sv. Václava. Ale hodný pán nám poradil, ať zkusíme přijít v jednu hodinu, že bychom se snad mohli přidat k té návštěvě na prohlídku.
Jdeme tedy dál - ke kašně Tritonů a do kostela Pany Marie Sněžné (tady se chtěl Tomášek vydat nahoru k varhanám, kde se právě hrálo, ale můj strach byl silnější :-().
Dalším bodem na mapě - kaple sv. Jana Sarkandera a před ní fontána života (že bychom žili až do smrti :-)?).
V kostele svatého Michala jsme vyšplhali na věž, kde byly "nově" ulité čtyři zvony. Před obědem jsme ještě stihli prohlídku Dolního náměstí, morového sloupu a dvou kašen zde umístěných - Jupiterova a Neptunova kašna (jen škoda, že bylo celé Dolní náměstí rozkopané).
A protože se žaloudky už značně hlasitě hlásily o své, v nejbližší restauraci  "U Kašny" jsme je uspokojili, výborným tataráčkem :-).
Nejvyšší čas zkusit štěstí v Arcibiskupském paláci, nestihli jsme to, ale hodný pán nás vyslal do prvního patra, že prý by tam skupinka měla být. Bohužel jsme nikde nikoho neviděli, ale alespoň jsme nahlédli ve velkého sálu největšího v paláci a prohlédli si sochu Cyrila a Metoděje. A jen tak mimochodem jsme šli kolem dveří, za kterými nesedí nikdo jiný, než sám arcibiskup :-). Po tomto neúspěchu úspěchu jsme se vydali zpět ke katedrále sv. Václava, do mauzolea a Zdíkova paláce (dříve Přemyslovského).
Katedrálu sv. Václava začali stavět už před rokem 1107, takže to je také stavba s pěknou historií a nutno řící, že je opravdu impozatní.
V Olomouci je zkrátka na co se dívat...




pátek 4. května 2012

Olomoucko - den první

Rozhodli jsme se prodloužit si víkend a strávit ho na Olomoucku maje zakoupený voucher na ubytování v hotelu Solitaire. Cestou jsme se zastavili na zámku v Náměšti na Hané. Byli jsme lehce zklamáni jeho neutěšeným vzhledem. K obědu v blízké restauraci byl Tomáškovi podán smradlavý prýt :-(. No nic, jedeme se ubytovat, snad to bude lepší. Nebylo... z hotelu, který měl poskytovat komfortní ubytování na úrovni se vyklubal motel u benzínové pumpy u dálnice. Pomineme-li nelibou vůni místní kuchyně a plíseň na pokoji, mělo to do komfortního ubytování opravdu daleko. No co, stejně to máme jen na přespání, tak to snad zvládneme. Abychom strávili rozčarování, vydali jsme se na hrad Šternberk. Naštěstí jsme stihli poslední prohlídku, dokonce soukromou :-). Ještě krátká procházka po městě, mimochodem s mluvícími informačními panely, v blízké cukrárně koupit (naštěstí) něco dobrého na zub a zpět do "hotelu". Po fiasku s večeří - servírka nám jaksi zmateně sdělila, co si můžeme a nemůžeme objednat (prostě jsme to nepochopili, objedanali si, museli si to zaplatit a ani se nesnažili nám třeba odečíst cenu "standartního" jídla) - jsme se těšili na snad jediný světlý bod tohoto večera, Vraždy v Midsomeru. Ještěže ty nezklamaly.
Po příšerné noci dostal Tomášek ke snídani smradlavou šunku...tak tady už opravdu ne!
Měníme ubytování - hledáme opravdový hotel...