úterý 22. července 2008

Martin: Slavnostní zakončení školního roku

Po nervově náročných obhajobách nás čekalo ještě slavnostní ukončení školního roku a rozloučení s deváťáky. Akce se konala v kulturním domě Ládví, 25. června(zrovna byl pěkný pařák). Opět jsme měli sraz, tentokráte ještě s Makulovými, které si Martin rovněž pozval, v 16:45 u kulturáku, začátek byl ohlášen na 17:00 hodin. Trošku jsme měli strach, aby program nebyl moc dlouhý - doma čekali pejskové.... Naštěstí celý program trval jen hodinku. Začalo se úvodem prvňáčků, které právě deváťáci vodili na pódium, kde je představovali a následně byli ostužkováni (ti prvňáčci). Poté nás oblažil svými hlásky školní sbor, následovalo vyhlašování nejlepších žáků školy. Ti úplně nejlepší byli tentokráte dva, jasně že oba z devítky /Martin mezi nimi nebyl:(/. Poté následovalo taneční vystoupení, které bylo mnohem hezčí. A pak už konečně to, na co jsme čekali, šerpování našich zlatých dětiček, kteří nám poté zapěli píseň Pasáček krav (Martin byl mezi sedmi sólisty, což mě vzhledem k jeho absolutnímu hudebnímu hluch opravdu udivilo - tedy, když jsem se dozvěděla, že to sólo bude zpívat). Nakonec školní sbor zazpíval píseň jen pro deváťáky a program byl ukončen. Přiznávám se, že slzičku jsem zamáčkla. Pyšní a značně "splavení" jsme se odebrali domů za pejskama. Po několika dnech jsme se dozvěděli, že valná část Martinových spolužáků to šla oslavit kamsi a vodu rozhodně nepili. Jó, to my za mladých let .......

Myshakova oslava třicátin

Na 20.6. jsme si s Janičkou naplánovali dovolenku. Byli jsme totiž poctěni pozváním Myšáka na oslavu jeho třicátých narozenin do sklípku v Hustopečích na Moravě. Při té příležitosti jsme navštívili i zámky ve Valticích a v Lednici.
V Lednici, která byla sídlem Lichtenštejnů jsme byli opravdu zklamáni neutěšeným stavem objektu. Probíhaly renovační práce a přístupný byl pouze jeden okruh. Interiery byly v lepším stavu a bylo to velmi zajímavé. Novogotiku zase až tak nemusím, ale dýchají z každého koutu dějiny a to je vzrušující.



Valtice již byly ve stavu poněkud lepším Tam prozměnu prováděl nějaký cvokhaus, který se nás stále snažil přesvědčit, že zámek patří jemu... A opět Lichtenštejnové a co mohli "ukradli", ale něco tam zbylo :) Celkový dojem - za dvě.

Večer jsme se už po ubytování v příjemném a zcela novém penzionku sešli s Myšákem a ostatními účastníky a vydali se směrem sklípek. Majitel sklípku pan Cyril byl veselá kopa a pěkně se staral o dobrou náladu. Byla to moc povedená akcička - ochutnávky, výklady, spousta srandy - takže díky!!
Myšák to nakonec hezky popsal a přidal nějaké fotečky, takže využívám opět možnosti linku...


Zelený pták: Hustopečíme

18.6. zase nehoda

A zase bouračka... tentokrát na Lanovém mostě - bez komentáře:



Nebo přeci :) Pan německý občan jménem Wolfgang Anton Heindrich /fuj, to je jméno/ asi zapoměl, nebo nepochopil co to je pravidlo ZIPU. Takže muselo nevyhnutelně dojít ke kolizi...
Policie , kterou nejdříve zajímalo, zda někdo není zraněn, se ptala slovy "au, au..!" což mě tedy velice pobavilo.
Po dvaceti minutách dojela další policie a chvilku trvalo než dospěli k závěru, že ZIP se praktikuje poněkud odlišným způsobem, než jak nám jej předvedl kolega. Nicméně tou dobou už Janička potřebovala na malou, což jsem zjistil při pohledu na ni, uzřivše slzy v očích. Požádal jsem policii o možnost odjezdu na nejbližší benzínku, s čímž po chvilce dohadování souhlasili /díky/. Jako na potvoru, ale Janička hned za "laňákem" oznámila, že je pozdě a tak jsem ji vysadil u prvního sloupu, chtěje na ni počkat. když už za mnou bylo asi sto kamionů, což bylo během 30ti vteřin, vylezl řidič jednoho z nich a se slovy "ty hajzle, jeď nebo tě potlačím" jsem se vydal na cestu, Janičku nechaje kdesi v křoví. Hned jak bylo možné nechat auto za krajnicí jsem ho opustil a vydal se hledat ženu, kterou jsem našel, již poměrně veselou na půli cesty... Policie nás zastihla na pumpě, předala nám vše potřebné a každý jel svou cestou... Doma jsme se tomu už jen zasmáli. Za týden mi paní vrchní u Paši povídá, co jsem ztratil na Lanovém mostě? Že mě tam vyděla pobíhat... a nepovím:)

17.6. Přehlídka tanečního oddělení ZUŠ Prosek

I Kája zakončila svou "taneční" kariéru přehlídkou, konající se 17.6. ve velkém sále Městské knihovny na Praze 1.
Protože Kája patří v této škole k těm nejmenším, její vystoupení v celkově dvou a půl hodinovém představení, zabralo kolem pěti minut a navíc bylo v té konečné části. Byl tu k vidění balet /člověk žasne, kdo dneska může tančit balet.../, lidové a irské tance, dokonce tzv. výrazový tanec, který se mi mimochodem líbil nejvíc /byl v podání těch nejstarších děvčat/.
Kája tančila jako pirát a byla to jakási scénka na Piráty z Karibiku. Kupodivu to podle fotek také nebylo špatné /Veronika mi dala foťák a než jsem udělal fotky, tak už tam Kája zase nebyla...:(/. Musím je ještě vyžádat...


11.6. Obhajoby absolventských prací

Jsme zase zpět :) Janička taky konečně přidala ruku k dílu :) a je další, byť zpětný příspěveček...

Tak jsme, zdá se že zdárně, zakončili další školní rok, tentokráte poslední na základní škole. Martina na konci druhého pololetí čekal nelehký úkol, obhájit absolventskou práci, na které pracoval téměř celé druhé pololetí. Vlastně tvořil celkem čtyři práce, z předmětu evropské globální souvislosti (téma Křižácké výpravy), aplikace technických předmětů (porovnání nabídek cestovních kanceláří), mediální výchova (dokument o škole) a enviromentální výchova (ropné katastrofy).Tři práce byly seminární a jednu si měl vybrat jako hlavní, tzv. absolventskou,kterou bude obhajovat. Velký den byl určen na 11. června a i my,jako rodiče,jsme byli pozváni. Sraz ve 12:00 před školou. Po menších zmatcích se skutečným začátkem obhajoby (původní čas zněl 12:30, ale protože jedna spolužačka těžce onemocněla, byl posun na 12:15, ale nakonec začínal v těch svých 12:30),jsme ve 12:00 dorazili před školu. Tam už bylo několik silně nervózních studentů (samozřejmě náš syn byl mezi nimi), ale i několik vysmátých.....Zašli jsme do třídy, kde předsedala nevím kolika členná komise, před kterou se "klepal" student. A nastala naše chvíle, kdy před komisi usedl Martin(mimochodem se klepal doopravdy :). Mno abychom to uzavřeli, seminární práce byly ohodnoceny 1, 2, 3 (z EGS, velmi neoblíbená učitelka, která všechny práce hodnotila jako podprůměrné, graficky slabé, málo vypracované...). Samotnou absolventskou práci na téma Ropné katastrofy obhájil za 1, za což jsme na něj byli náležitě pyšní. Dokonce, k našemu značnému překvapení, ho učitelé (až najednu) chválili, že se pracem věnoval, a jako jeden z mála je s nimi chodil konzultovat. Po tomto nervovém vypětí jsme dali synovi na výběr, kamže se chce jít posilnit na oběd. Mno, samozřejmě si vybral Mc-Donalda . Abych nezapomněla, povinnou součástí obhajob byl oblek u chlapců a šaty u dívek. Jejda, to jim to slušelo.