Šumava 21. - 24.6.2012

21.6. Jedeme na Šumavu
Protože se nám loni na Turnerově chatě moc líbilo, řekli jsme si, že si dáme repete a tentokráte s Karolínkou a Veronikou.
První plánovanou zastávkou byl vodní hrad Švihov, který sehrál důležitou roli v pohádce Popelka - byl "předělán" na statek, kde Popelka bydlela. Hmmm, člověk by to vůbec nepoznal :-).
Zastávkou druhou byl další tentokrát vodní zámek Blatná, kde se pro změnu natáčela pohádka O smutné princezně :-). Pohádkový to začátek našeho putování :-). Blatná sice nebyla nijak zvlášť zajímavá, ale není vždycky posvícení. Každopádně po návratu zámku baronkám Hildprandtovým jsou tam chováni krásní daňci, což si Kája s Veronikou užily :).
Na Čeňkově pile nebylo možné jinak, než si dát jejich vynikající bramboráčky se zelím (tedy jen někteří jedinci) a nějaké to posilnění na cestu k chatě. Počasí se na nás smálo, nechali jsme si tedy odvézt jen zavazadla a šli pěšky. Na první pohled se na chatě od loňska nic nezměnilo, na druhý už ano :-). Pořád spousta koček, psů, dva papoušci, ale jen dvě vydry - před rokem byly tři. Ubytovaní jsme byli ve větším pokoji, takže super :-).



22.6.2012
Na dnešní den byl naplánován výlet Srní - Prášilské jezero - Poledník - Srní, odhadnuto na cca 25 km. Chyba první - zapomněli jsme započítat cestu z Turnerky na Čeňkovu pilu - 3 km.
Do Srní jsme dojeli autem, abychom si ušetřili čas. Nakoupili potřebné turistické propriety, svačinu (v obchodě COOP naproti tomu co se říká v reklamě rozhodně nebyli rádi, že k nim chodíme nakupovat) a plni sil vyrazili na cestu. I nějakou tu houbu jsme cestou viděli - jak je možné, že v batohu nemáme ani papírový pytlík ani hadrovou tašku dokonce ani košík :-))?. K rozcestí na Prášilské jezero jsme dorazili v pohodě s velmi dobrým časem. Chyba druhá - zapomněli jsme započítat cestu k Prášilskému jezeru a zpět - 2 km. Cesta k jezeru byla kamenitá a do kopce, ale stála za to. U jezera jsme posvačili, nakrmili kačenky a odpočinuli si.
Po návratu k rozcestníku nás čekalo dalších 5 km k Poledníku, ale to jsme netušili, že 4 km budou do celkem prudkého kopce celkem depresivní krajinou (zatrolenej kůrovec :-(. A Čím výše jsme stoupali, tím chladnější vítr foukal, naštěstí poslední kilometr byl celkem po rovince. Na Poledníku nás ovšem čekalo velké zklamání. Dorazili jsme tam asi v půl čtvrté a Bufet (dá-li se to tak nazývat) byl otevřen jen do 16:00, stejně tak jako rozhledna. Navíc paní v pokladně byla opravdu, ale opravdu hooodně "příjemná". Vzhledem ke studenému větru a také již projevující se únavě jsme nahoru šli jen já a Karolínka a Tomášek s Veronikou dostali důležitý úkol, zajistit v bufetu něco k jídlu :-). Interiér rozhledny nezapřel svou vojenskou minulost, byla tam i výstava věnovaná pohraniční stráži. Po betonovém schodišti nás čekaly celkem strmé dřevěné - trochu mi připomínalo schody na půdu. Ovšem těsně pod ochozem nás čekaly schody železné, téměř kolmé k podlaze :-). Ale zvládli jsme je a výhled stál rozhodně za to :-). Dole na nás čekala horká česnečka, která se bohužel nedala jíst, jak byla přesolená a to i na mě :-). Ještěže jsme měli velkou svačinu. Cesta do Srní byla převážně z kopce (nebylo to do toho kopce přeci jen lepší ?). Nálada začala mírně pokulhávat a nohy bolet. Nějak nám ten výpočet nevyšel, už teď jsme měli v nohách asi 30 km. Naštěstí jsme si cestou v autě alespoň maličko odpočinuli :-)
Chyba třetí - zapomněli jsme počítat cestu z Antýglu na Turnerovu chatu 3,5 km. Nejvíc se zotavila Karolínka, která nám cestou dokonce předváděla jakési bojové umění :-).
Celí ucaprtaní jsme v půl osmé dorazili na chatu, najedli se a rovnou se odvalili do postele.
Shrnutí dne - ujito 33 km a Tomáškova Achilovka protestuje.



23.6.2012
Po včerejšku jsme na dnešek naplánovali odpočinkový den. Ráno jsme vyrazili směr Antýgl, kde jsme měli auto  Slíbila jsem Karolínce, že budeme skákat po kamenech ve Vydře a sliby se musí plnit. Byla to docela legrace :-). Jako první zastávku jsme měli naplánovanou Jezerní slať, jen jsme netušili, že je chodníček tak kratičký. Ale měli tam hezkou rozhledničku, z které jsme měli slať jako na dlani.
Druhá zastávka byla tedy Hauswaldská kaple s procházkou kolem kostelního vrchu a kolem Vchynicko-tetovského kanálu. Kaple dříve sloužila jako poutní místo, zdejší voda je prý léčivá (no uvidíme, zkusili jsme si ji na vlastní kůži a nejen na ni :-)). Dnes zde zbyly jen základy a krásně upravený pramen. A stezka kolem kostelního vrchu byla oblíbeným místem pana Klostermana, na což upozorňovali panely rozmístěné podél cesty s citacemi z jeho díla. Jeden panel nás opravdu zaujal, v citaci se hovořilo cosi o bahně a přímo před cedulí nebylo nic jiného než velká kaluž bahna :D.
Auto jsme nechávali opět na Čeňkově pile, kde jsme se opět občerstvili (přeci jen jsme měli před sebou ještě 3 km) a copak asi dobrého jsme si mohli na Čeňkovce dát :-)?
Cestou na chatu jsme si ještě postavili své kamenné mohylky a poslechli šum řeky prostřednictvím velké plechové trouby :-).
Celkem jsme nachodili nějakých asi 15 km (neměl to být odpočinkový den?).



24.6.2012
Pobyt na Turnerce utekl jako voda a nezbývalo, než jet domů. Chvíli jsme přemýšleli, kde se zastavit cestou a nakonec vyhrála zřícenina hradu Rabí. Bohužel Veronice nebylo úplně dobře, takže jsme nakonec šli s Tomáškem sami, holky courali dole po městě a pak na nás čekali v restauraci. Prohlídka zříceniny byla zajímavá a poměrně dlouhá - zvládli jsme oba okruhy, jen škoda, že se někteří "účastníci zájezdu" neumějí chovat :-(.
Po dobrém obědě už jsme nabrali směr domov.