Klášter Sázava - klášterní zahrady a jeskyně Sv. Prokopa

Dnešní výlet byl naplánován do kláštera Sázava, kde bylo možné mimořádně absolvovat prohlídku nepřístupných klášterních zahrad a jeskyně sv. Prokopa (dle sdělení průvodce by měla být veřejnosti přístupná naposledy, protože z důvodu rekonstrukce bude uzavřena a poté se již až dolů bude moci jen při výjimečných příležitostech).

Nejdříve jsme absolvovali prohlídku kláštera, byla velmi zajímavá a to hlavně díky průvodkyni, která byla více než zainteresovaná :-). Až později jsme zjistili, že to byla zároveň kastelánka, což hodně vysvětlovalo.
A pak už jsme absolvovali to, na co jsme se těšili nejvíce, prohlídku zahrad. I zde jsme měli štěstí na pana průvodce, který byl bezva a po celou dobu velmi zajímavě vyprávěl. Nejdříve jsme sešli až dolů k řece, kousek šli podél řeky a pak už jsme stoupali k jeskyni. Protože je jeskyně ve spodní části malá, bylo možné dolů chodit jen po malých skupinkách. Ti, kdo zrovna sestupovali vyfasovali velkou svítilnu, pro ostatní bylo připraveno občerstvení v podobě kávičky nebo čaje, což bylo více než příjemné. Během popíjení kávy byla také možnost prodiskutovat se zasvěcenci uvažovanou podobu jeskyně a bezprostředního okolí a samozřejmostí byla i výkresová dokumentace. Díky tomu se dala získat poměrně jasná představa, jaký záměr to vlastně památkáři mají. 
Sestup dolů do jeskyně začínal asi tak metrovým schodem a příkrým sešupem dolů (ideálně po zadku :-)), pak následovala zatáčka (tam teda byla tma...) a pak už samotná jeskyně ve tvaru čtyřlístku, zde již byly zapálené svíčky. Byl to opravdu zážitek.
Pak jsme ještě prošli další části zahrady, kde bylo nutné např. přelézt zeď pomocí žebříků a byli jsme také u oveček, které z dálky vypadali jako kozy :-). Cesta končila v upravené části zahrady se základy kostela sv. Kříže z 11. století.
Nakonec jsme absolvovali archeologický průzkum (tedy Karolínka, my byli jen doprovod), kde bylo nutné najít střepy v písku, očistit je poskládat a nakonec slepit. A cože to malý archeolog našel? - krásný květináč :-). A je tajemstvím, že jsme ho zase museli rozbít na kousky, aby mohli hledat další archeologové :-).
Celí vyhladovělí jsme na radu místních zašli do restaurace na oběd, ale asi neměli svůj den, protože to vůbec, ale vůbec nebylo dobré. Nicméně to bylo krásné odpoledne a v tomto klášteře jsme rozhodně nebyli naposledy.

Napsala Janička, fotodokumentaci přiložil Tomášek.