Na další výlet do Hustopečí, do sklípku k Cyrilovi, jsme si tentokrát vzali dovolenou. Chtěli jsme využít volný čas co nejvíce a navštívit nějaké památky, které jsme předem naplánovali.
Hned první po cestě jsme se podívali do zámku Jaroměřice nad Rokytnou. Počasí nebylo sice nic moc, bylo celkem chladno, ale zámek byl pěkný. Asi proto se jedná o jeden z největších a nejvýznamnějších barokních komplexů v ČR :). Nestihli jsme z časových důvodů všechny prohlídkové trasy, ale i trasa A byla moc hezká a zajímavá. Především sál předků spolu s tanečním sálem a čínským salónkem stojí za vidění. Salla terrena a římské lázně byly jedny z nejhezčích co jsem zatím viděl.
Další a zároveň zastávka na cestě byl státní hrad Bítov. Nádherné pohledy se nám otevíraly již při přejezdu Dyje, kdy byl hrad viděn už z dálky. Trochu nás zklamala dost protivná pokladní, která nám nechtěla prodat lístky na prohlídku dle plánu, dokonce ani v souladu s návštěvním řádem na individuální prohlídku a donutila nás tam hodinu čekat, aby jsme stejně šli na prohlídku ve dvou. Díky tomu jsme samozřejmě nabrali velké zdržení a náš den tak skončil v Hustopečích, kam jsme z Bítova odjeli. Nedaleký Cornštejn budeme muset navštívit příště...Paní však s postupem času odpouštím a dívám se na to s nadhledem :). Na Bítově toho bylo hodně k vidění, i když musím přiznat, že ten pseudogotický styl dvakrát nemusím - tady na mne působil až přeplácaným dojmem, co se týká tehdejší výmalby - ale je to hold takové bohaté pro "nekritické" oko. Zajímavým doplňkem jsou větrem rozezvučované aiolské harfy na hřebeni jižního křídla. Nedokážu si však představit, co by se mnou provedl jejich týdenní intenzivní poslech :).
Ve sklípku jsme se pěkně pobavili, dosyta se najedli /zapoměl jsem se Cyrila zeptat, jak ta kuřecí stehna nakládá :)/ a pěkně popili. Po nezbytných objednávkách vína na další den, jsme kolem druhé vyrazili do hajan.
Druhý den po vyzvednutí a uhrazení naší objednávky jsme se pěkně rozloučili a vydali se na prohlídku Hustopečí. Městečko rozhodně není nezajímavé a může se kromě pěkné radnice a morového sloupu pochlubit i poměrně zajímavou stavbou kostela sv. Václava a sv. Anežky České. Byť jeho minulost sahá až do 14. století, dnešní podoba odpovídá, alespoň dle mého názoru, době nedávno minulé.
No a z Hustopečí, po drobné úpravě itineráře, vedli naše kroky na zámek Vranov nad Dyjí. Parkoviště nějaký ten kiláček pod zámkem znamenalo drobnou komplikaci, protože po prohýřené noci se zdál drobný výstup náročnější než ve skutečnosti byl. Překvapilo nás s Janičkou, jak moc milí byli všichni co na zámku obsluhovali a prováděli. To se s Bítovem nedá srovnat a rozdíl byl více než jen malý. Zámek samotný s nádherným výhledem do blízkého okolí má rozhodně co nabídnout, sál předků je toho důkazem :). Jedinné co mne tu poněkud překvapilo byla skutečnost v rozdílně podaných informacích. Na Bítově jsme se u jednoho exponátu dozvěděli, že se jedná o tzv. Vranovskou kameninu - vzácnou, protože se jednalo o poměrně krátkou výrobu a tedy, že se moc kousků nevyrobilo. Na Vranově však byl takových kousků k vidění přehršel a v brožuře o zámku bylo možné se dočíst o zhruba 100 leté výrobě kameniny. No co, možná jsme to jen špatně pochopili :)
Z Vranova jsme se ještě vrátili k Bítovu do restaurace Rumburak na oběd /na doporučení/ a kvůli výstupu na rozhlednu, ze které jsme se ještě naposled podívali na Cornštejn vzpomínajíc na "milou" paní pokladní, no a pak už hopsa hejsa do Nehvizd.
Žádné komentáře:
Okomentovat