V červenci jsme vyrazili s pejskama a s Karolínkou na dovolenou, jeli jsme do Hořic. Počasí nám sice moc nepřálo a téměř každý den nám pořádně zalilo, ale my jsme se nedali. První den jsme vyrazili prozkoumat okolí a narazili jsme na dobrou hospůdku kousek od naší chaty :-), kde se z nás stali takřka každodenní hosté. Během týdne jsme navštívili Kuks, překvapilo nás, že to není hrad, ale bývalý "špitál", hrad Pecka, kde přes vystoupení rytířů byli největší atrakcí naši dva pejskové, a také Masarykovu věž nezávislosti, která byla kousek nad Hořicemi a sloužila také jako rozhledna. Výhled stál za to. Zavítali jsme i do Babiččina údolí a Ratibořického zámku, viděli jsme dva tamní vodopády, kde přes cestu běžela srnka a kucí ani nehli brvou. Pro všechny nejnáročnějším z celé dovolené byl výstup na naši nejvyšší horu Sněžku. Původně bylo naplánováno, že Martin, Já a pejskové půjdou hezky po svých a Tomášek (vzhledem k bolavému kolenu) a Karolínka pojedou lanovkou. Ale protože fronta byla nekonečná (horší než stojící Spojka), nakonec se i Tomášek s Karolínkou rozhodli jít po svých. To už naše - první skupina byla téměř v půli cesty :-). Nakonec to dopadlo tak, že Tomášek s Karolínkou došli na Růžovou horu, odkud dál pokračovali lanovkou. Nahoře jsme se všichni šťastně shledali a chvilku si odpočinuli. Pěkně to tam foukalo, jednu chvíli dokonce ani lanovka nejezdila. Nicméně, výhled byl nádherný. Dolů jela polovina Čejkovi rodiny (hádejte která) lanovkou a druhá opět po svých. Lanovkáři na chodce pak čekali v útulné hospůdce a vřele jim doporučovali, co dobré si po vyčerpávající cestě dát. Pejskové byli naprosto úžasní a ještě měli tu sílu dolů táhnou své páníčky :-).
Domů jsme odjížděli obtěžkání spoustou pravých Hořických trubiček, mňam to byla dobrota.
Žádné komentáře:
Okomentovat