Asi jsme toho vedra v létě měli málo ...... Sotva nám Martin začal chodit do školy, už ho na týden omlouváme (to se tak někdo má) a vyrážíme do Egypta do Sharm El Sheikhu. Na letiště nás vezl Tomáš Sýkora, který se chtěl zároveň pochlubit novým autem (po návratu z dovolené jsme se dozvěděli, že ještě než stihl z letiště odjet, tak mu jeho nové autíčko lehce nabourala nějaká ženská...to je ale smůla). My, netušíc, co se děje na parkovišti, jsme plni očekávání čekali, až to všechno vypukne. Po klasickém martýriu jsme ve čtyři ráno seděli v letadle, dokonce se zadařilo, že vedle sebe. Let uběhl celkem rychle a něco málo po šesté už jsme přistávali. Tentokrát ne v poušti, ale na kraji města. Ještě cesta autobusem, trvala asi jen půl hoďky, a už jsme ve vytouženém hotelu. Po lehčích zmatcích kolem ubytování, kdy nám pro tři dali dvoulůžkový pokoj bez přistýlky (jak mohli vědět, že Martin spí rád na zemi?) už jsme vybalovali v pokoji pro tři s krásným výhledem na moře. Po loňské zkušenosti s Egyptem nás překvapilo, jaké je tam vedro, jedno odpoledne teploměr ukazoval rovných 59 stupňů (a to fakt nekecám). Mno, co budem povídat, opravdu hóóódně času jsme strávili v bazénu u baru a občerstvovali se a občerstvovali se. Obsluha u baru byla více než příjemná a ani chvilku jsme neměli prázdnou sklenici. Navíc tam měli naprosto vynikající rajčatové chipsy (mňam, už by takovou dobrůtku měl někdo vymyslet i u nás). Každý večer nám zase pobyt zpříjemňovala dvojice zpěváků - Ahmad from Egypt and Anita from Italy. Jediné zklamání této dovolené bylo moře (sakra, nejeli jsme tam kvůli němu?). Písčitá pláž, mno budem tomu tak říkat, byla sotva krok na krok a již od břehu korály. Přístup do moře byl přes molo (to tedy krásně houpalo, to jo), pak dvě, tři tempa a šup, bójka. Ale nějaké ty rybičky vidět byli a já s Tomáškem jsme na ně šli alespoň jednou denně kouknout. Ale jinak byla dovolená naprosto super a domů jsme letěli odpočatí, plní sil a s e-mailovými adresami některých obsluhujících egypťanů (vážně jsem zvědavá, zda si někdy písnem). Dokonce jsme se jako rodiče překonali a Martin si domů odvážel šíšu i s potřebným proviantem :-)(a je úplně jasné, že již po zakoupení jí vyzkoušel). Jó a seznámili jsme se tam s jedněma slovákama; pořád na něco nadávali (byli to opravdu příjemní lidé) a těm někdo hned první den ukradl mobil já nevím za kolik tisíc.
Žádné komentáře:
Okomentovat