13.10.2012_Sklípek - burčák

Podzim je nádherné roční období nejen díky své barevnosti, ale kupříkladu takový dobrý burčák se jindy nesežene :-). A protože každý burčáček má své období, nelze plánovat podle nás, ale podle něj. Jakmile Cyril napsal, že nastal jeho čas, nebylo prostoru na jakékoliv váhání, škola, neškola :-). Po sobotní dopolední matematické masáži jsme vyrazili směr Hustopeče. Dorazili jsme tak akorát včas se v klidu ubytovat a vyrazit do sklípku - se zastávkou v jedné místní restauraci :-). Jak můžou ti chlapi před takovou dobrotou pít pivo? Ve sklípku na nás čekalo tradiční pohoštění, výborná kuřátka, domácí klobásy a sýry. A hlavně burčáček :-). Měli jsme tu možnost ho ochutnat v různé fázi zrání a rozhodně to byl nezapomenutelný zážitek. V neděli dopoledne proběhlo tradiční předávání objednávek z předchozího večera a frčelo se domů. Bohužel tentokráte jsme se vzhledem k časové tísně museli obejít bez jakékoliv kulturní vložky :-(.

6.10.2012 Hořovice

Celé léto jsme se s mamulinkou míjeli - když byla v Kralupech, my byli pryč a obráceně, až  nyní se nám zadařilo. A protože počasí bylo vskutku letní, vydali jsme se na výlet - volba padla na Hořovice. Při rozhodování jsme ovšem netušili, že se tam koná Cibulová slavnost. Takže zaparkovat byl první nadlidský výkon a prodrat se lidmi k zámku druhý. Jen té cibule tam bylo nějak pomálu :-). Na druhou stranu, díky trhům bylo v zámku málo lidí :-). Absolvovali jsme dvě prohlídky, první paní průvodkyně byla trochu nudná, druhá už byla v poho :-) a obě měli moc hezké kostýmy. Vevnitř se fotit nesmělo a venku to kvůli lidem nemělo cenu, takže snad poprvé z našich cest není žádné "oficiální" foto :-(.

Tomášek bude studovat

To se seběhlo tak - Tomášek si opět začal pohrávat s myšlenkou studovat na vysoké škole. V práci je to sice OK, ale kdo ví co bude za tři roky. Na webu ho zaujala Vysoká škola Moravská v Olomouci, tak si jen tak zkusmo předvyplnil přihlášku, a že v lednu pojedeme na den otevřených dveří. To bylo úterý 2.10. Ve středu mu volala jakási paní z Veolie, že tam mají jeho přihlášku, ale mezi zaměstnanci ho nemá??? To bylo překvápko :-).  Zaměstnanci Veolie totiž mají přednášky v Praze, ve svém vlastním školícím středisku. Pokud by tedy chtěl studovat ještě v tomto školním roce, ať se zítra dostaví k přijímacímu řízení.
A výsledek - dnes byl Tomášek přijat ke studiu, 11.10. začínají první konzultace :-). A ani nemusí do Olomouce :-).
Takže velikananánská gratulace a hodně štěstí a zdaru při studiu.

28.9.2012_Beskydy

28.9.

Po náročném pracovním maratonu vyrážíme odpočívat do Beskyd. Jako vždy s nějakou tou zastávkou. Pro tentokrát to vyhrály Častolovice s hezkým zámkem a s ještě hezčím parkem.
Průvodce drmolil jako kolovrátek, nebo snad huhňal, ale rytířský sál s jídelnou jsou nádherné. Dokonce zde bydlí i zámecká paní :-). Na nádvoří je zcela netradičně kavárna s restaurací, takže jsme nemuseli nic hledat, jídlo bylo ucházející (cituji Tomáška "Jím horší."). Posilněni jsme se ještě vydali prozkoumat park, ve kterém se nachází obora s bílými daňky, rodinou jelena Dubovského a zvěřinec. Sem jsme původně ani zajít nechtěli, ale páv provokující malé prasátko - klofal ho do zadní části těla - nás vlákal dovnitř :-) (to prasátko bylo opravdu malinkaté a jako by vypadlo z oka prasátku z chůvy Nanny McPhee. No, alespoň jsem prvně v životě viděla živého oslíka :ó))).
Najít tu správnou obec Krásná s "naším" penzionem nám dalo trochu zabrat, no kdo by tušil, že je obec Krásná, pak 8 km silnice s jinou vesnicí a zase obec Krásná. Ale zvítězili jsme - i nad navigací :-). Jo ... a jeli jsme přes Frýdlant nad Ostravicí :-).

29.9. Lysá Hora
Plni sil jsme ráno v 9:00 vyrazili na cestu. Rozcestník jsme měli rovnou před penzionem. To jsme ještě netušili, co nás čeká. Cesta začala hned na začátku stoupat a stoupala a stoupala .. Nejdříve jsme zdolali sedlo Kyčera 906 m, potom vrchol Muroňka 962 m a Kykulka 995 m. 

Z Kykulky jsme šli kousek z kopečka a pak už se před námi tyčila Lysá Hora 1323 m. Výhledy do údolí byly fantastické. Cesta dál pokračovala kolem mohyly Ivančena 925 m, založené 6.10.1946 na památku 18ti členů "Odboje slezkých Junáků". A stále do kopce... Těsně pod vrcholem jsme měli dvě možnosti - jít kolmo nahoru, nebo si vrchol obejít. Zvolili jsme druhou možnost. Nahoře bylo bohužel značně přelidněno a foukalo tam jako v .... V turistické ubytovně jsme nakonec našli dvě místečka, dali si gulášek a malinovku a co nejdříve ji opustili, protože naši spolustolovníci se posilňovali tuzemáčkem a nebylo možné je přeslechnout :-(. Ještě naposled jsme se pokochali výhledem a pak už pro změnu z kopce celých asi 7 km. V Krásné (už asi třetí) narážíme na hospodu, ale bohužel jsme měli smůlu, všechno dobré vypila skupina před námi. Takže nám nezbylo, než dojíti do našeho penzionu :-).

30.9. Návštěva u Pavli a Zdeněčka

Původní plán - na chvíli se zastavit a pozdravit Pavlu a Zdeněčka (však jsme od nich sotva za humny :-)) a poté navštívit zámek Úsov ... tak ten nevyšel, neboť Pavla se Zdeněčkem nás prostě nechtěli pustit a nedali jinak, než že se u nich musíme zdržet i na oběd, který byl mimochodem naprosto vynikající. Z prosluněné terasy se nám sice moc nechtělo, ale nakonec nezbývalo, než se rozloučit a vydat se na cestu k domovu, vybaveni i "něčím málo" pro sousedy :-).
Bohužel, Tomášek s přechodem na nový počítač poztrácel někde fotky, takže na Lysou Horu budeme snad muset ještě jednou :).

Tak už máme jasno

Maturita bude mít opakování opět na jaře :-(. Naštěstí ? jen praktická část z účetnictví (hmmm, nejsem já náhodou účetní...). No, ale státní část maturitní zkoušky, z které jsme měli všichni hrůzu byla úspěšně zvládnuta. A profilová ústní také. Tak alespoň malá gratulace.

09/2012 Kutná Hora s taťkou

Pátek 14.9.

Tomášek si na dnešní den vzal dovolenou, aby se na to všechno pořádně vyspal :-). Bohužel ho ráno vzbudila zima :-). A tak uvařil alespoň výbornou česnečku. Odpoledne vyzvedl dědečka na Čerňáku a pak už jen čekali, až přijedu z práce. Aby se nenudili, šli cosi fotit do vsi a vzhledem k dostatku času se ještě vydali hledat kešku. Místo kešky našli pozůstatky mrtvého srnečka.

Cesta do Hor Kuten ubíhala rychle a v pohodě jen do chvíle, kdy byla silnice uzavřena. První objížďku jsme zvládli v pohodě (18 km jsme jeli asi 20 minut) ovšem uzavírka těsně před cílem cesty nám dala trochu zabrat. Nebudu se dlouho rozepisovat, skončili jsme na stanici Městské policie s žádostí o radu :-). A poradili, dokonce dobře poradili. Takže jsme nakonec zdárně dorazili do cíle - penzionu Barbora. Nestačili jsme se divit, jak se to zde za rok změnilo. K lepšímu :-). Ubytování perfektní, jídlo vynikající, obsluha velice příjemná. Večer příjemně plynul až do chvíle, kdy si kluci chtěli dát panáka. Číšník nás šokoval slovy, že nemůže nalít, protože byla právě vyhlášena prohibice :-((((. A opravdu, internet nám potvrdil, že v 19:07 byla vyhlášena prohibice. Nesmí se nalévat alkohol obsahující více jak 20% alkoholu. To je snad jen víno. Kdo nezná našeho dědečka, neumí si představit jeho výraz, reakce byla k...y z.....ý. A tak jsme si místo panáka dali tiramisu :ó).
Kolem půl desáté jsme šli ještě na prohlídku osvětlené Barborky a pak už hajdy na kutě, a že byly velice příjemné :-).

Sobota 15.9.

Dobře vyspalí a po vydatné a velmi chutné snídani jsme se vydali jak jinak než do Barborky. Výstavu otvírají stejně až v deset. Ještě že jsme tak učinili, v rámci výstavy byly zpřístupněné balkony a vidět vnitřek chrámu i jeho okolí z výšky byl opravdu zážitek. Navíc jsme se dozvěděli něco o výzdobě stropu. Co nás opravdu překvapilo, že svůj erb tam má i Dominik Duka.

Na výstavě byly nejdříve trošku zmatky, navíc jsme zrovna "chytli" jakousi skupinu s průvodkyní, nutno říci velice bezohlednou :-(. Vystavované exponáty byly jak jinak než že velice zajímavé, bohužel Jagellonci nejsou zrovna mou silnou stránkou, takže já osobně jsem se místy naprosto ztrácela :-). Naštěstí máme zakoupenou tu správnou publikaci :-) (dedeček si omylem místo publikace zakoupil jen jakéhosi průvodce s výstavou souvisejícího). No a jen tak mimochodem jsme se z publikace dozvěděli, že Zikmund Lucemburský byl vlastně prapraděd Vladislava II. Jagelonského :-).

Po více jak třech hodinách jsme značně vysíleni hledali vhodné místo na občerstvení (vzhledem ke ztracenému dědečkovi jsme zašli do první restaurace .....) - tak sem už tedy příště ne!
Další zastávkou byly na dědovo přání Žleby, krásný to zámek, který jsme s Tomáškem již navštívili. Mají zde na výběr ze tří okruhů (vzhledem k času již byly v nabídce jen dva), na prvním jsme již byly, takže dvojka byla jasná volba. A dobrá volba. Opět jsme měli štěstí na dobrou průvodkyni, trasa vedla ze skelpů na vrchol věže, soukromými pokoji až do divadla.

Po prohlídce zámku jsme se ještě rozhodi zajet na zříceninu Lichnice. Na místo jsme dorazili deset minut po páté, zřícenina hradu byla otevřena jen do pěti (nikdy by mě nenapadlo, že i zříceniny se zavírají :-)). A opět jsme měli štěstí na velmi vstřícnou paní "průvodkyni", nejen že nám ještě prodala lístky a všechny potřebné turistické propriety, ale dala nám i výklad a nechala nás v klidu si vše "prošmejdit" :-).

Sice unaveni, ale plni dojmů jsme vyrazili na cestu k domovu. Jen ty objíždky kdyby nebyly :-(.

Neděle 16.9.

Pro nás naprosto netradiční neděle, žádné vaření, žádné žehlení :-). Dopoledne jsme jeli do Hornbachu, dědeček se chtěl podívat na nějaké stromečky. Tak jak je možné, že on nic nekoupil a my jeli domů se třema kytkama ? :ó).

Na druhou hodinu jsme měli objednanou prohlídku v klášteru Sázava, tentokráte půdní prostory kaple a novorenesanční věž. A opět to byla prohlídka velmi netradiční, působivá a pro nás osobně naprosto jedinečná :-) - zde nutno podotknout, že velký podíl na tom má pan průvodce. Nejdříve jsme dostali výklad v kdysi soukromé kapli. Zajímavostí zde bylo, že dotyčný zde měl svůj vlastní prevét a dokonce i krb. Poté jsme vystoupali na půdu (jo, tak takovou bych chtěla mít doma, tam by se vešlo věcí :-)), kde jsme měli možnost shlédnout jednak součást vodovodního systému, který si nechali zavést jacísi soukromí majitelé (mniši vodu v klášteře nepotřebovali, myli se přece u studně) a také způsob opravy původního krovu, kterou prováděli zruční truhláři až z daleké Moravy. No klobouk dolů před nimi. Původní trámy byly ořezány, vyřezány a doplňovány novými, ovšem bez použití hřebíků či jiných kovových materiálů, pouze za pomocí dřevěných kolíků a klínů. Až mě překvapilo, že by v současnosti mohl být někdo taaak šikovný.
Po velmi příkrých žebřících jsme se dostali do prostoru nad chrám, kde jsme měli jednak možnost chodit po trámoví, ale, a to byl daleko větší zážitek, pokud jsme se správně "rozprskli" tak i po samotném stropu chrámu. Ti nejodvážnější mohli nakouknout větrací šachtou přímo do chrámu. Pohled dolů byl úchvatný, žaludek značně sevřený, kolena ... špinavá :-). Po zdolání dalších příkrých schodů jsme stanuli na vrcholu novorenesanční věže, odkud byly nádherné výhledy do okolí. Celí zaprášení a špinaví jsme se ještě zastavili v křížové chodbě u odrytých a právě se odkrývající fresky.

No a večer to šli kluci spláchnout k Pašovi :-).

Jak nás přišli navštívit sousedé

V neděli v podvečer zvonek, kdopak to k nám asi jde? A oni sousedé, že prý jdou na návštěvu. Ještěže ty autíčka máme pořád po ruce :-). Trošku jsme si poklábosili, trošku zaběhali, trošku pohráli, Sonička stihla vyměnit dvě plínky a už Filípek, že chce domů si hrát. Pak někdo řekl slovo kolo a bylo to jasné, malá Kamilka zamířila ke vchodovým dveřím a už se obouvá :-). Bylo to velmi příjemné zpestření dne, děkujeme sousedi.