Po stopách kocoura Mikeše

Ono to nebylo úplně po stopách kocoura Mikeše, i když jsme chvilku po cestě, kterou šel Mikeš do světa, když rozbil krajáč smetany, také šli. Spíše jsme se pohybovali v Ladově kraji. Vyšli jsme z Mnichovic do Ondřejova a nakonec do Hrusic. Řeklo by se, že po Rysech nás už nic nepřekvapí, ale byli jsme paf z toho, jak nám cesta hezky utíkala, jak jsme zvládli kopečky a přitom jsme se mohli i sem tam zastavit a popovídat si :)
No asi je ten "trénink" přeci jenom vidět ;-) a těch cirka 18km jsme dali úplně v pohodě.
V Mnichovicích jsme se podívali na Mariánský sloup - 7 m vysoký, který pochází z r.1713; Sochu sv. Jana Nepomuckého z pol. 17. stol. z červeného pískovce a Zittův mlýn - velmi cenný doklad lidové architektury stojící zde již od roku 1600. Trošku jsme si zašli, abychom ho našli, a když jsme byli u něj, ještě jsme se ptali, kdeže to vlastně ten skvost je...řekl bych pěkná chaloupka.
V Ondřejově je hvězdárna, kterou založil v r. 1898 Josef Frič /dnes slouží jako Astronomický ústav AV ČR/. V nové hvězdárně je jeden z největších dalekohledů v Evropě. Potkali jsme také několik radarů či co, chvíli jsme přemýšleli jestli nejsme na pozemku NORADU nebo kde :)
No a z Ondřejova už pěkně z kopečka do Hrusic, přičemž cestou jsme prošli Šmejkalkou, kde strašil Mulisák a potvrzujeme, že jeden by se tu opravu až bál! Však také Mulisák povídal: "Já bych radostí až vyskakoval, jak je tady smutno. To je místo pro strašidlo jako stvořené a nejvíc mě těší, že mě zařízení nebude stát skoro žádné peníze; nic se tu nemusí ničit ani bořit, aby to tu vypadalo pustější."
V Hrusicích lze pak najít známá místa - na kopečku, dnes v čísle 17, stála obecní pastouška, kde bydlel slouha a obecní pastýř Bartoloměj s mluvícím kozlem Bobešem; na dvorečku u domku Ševcových obýval chlívek čuník Pašík, mluvící lidskou řečí; za domkem se táhne Brabcova mez, za níž byla zahrada pantáty Mlejnka, kam chodil Pepík s Mikešem na hrušky; v těchto místech také ústila do potoka strouha, přes kterou leželo prkno směřující ke sklípku ve stráni a tudy nesl osudného dne Mikeš babičce krajáč se smetanou, a když jej nešťastnou náhodou rozbil, hned si uvědomil, že za to bude bit koštětem a proto si obul boty, svázal si kabátek do ranečku a vydal se do světa...krásné vzpomínky :)
V muzeu Alenky a Josefa Ladových jsme si připomněli střípky z jejich života a podívali se na originální kresby a ilustrace. Zakoupili zde také krásné knížky a upomínkové předměty.
Prohlédli jsme si ještě původně románský kostel sv. Václava a nakonec se občerstvili ve známé hospodě u Sejků, kde jsem si zakoupil krom stravy i malované džbánky a tričko. Ta hospoda ale hodně upadla a jídlo, vlastně ani obsluha nebylo nic moc :( a tohleto je opravdu škoda.
Zpátky do Mnichovic jsme se nechali odvézt busem a pak hurá domů!
Krásná, opravdu moc krásná procházka to byla.