Ráno jsme se probudili do krásného slunečného dne :) A tak plán na dnešní den byl také poměrně optimistický - cesta kolem šesti jezer.
Zdálo se však, že den by se mohl pokazit díky odlišnému turistickému značení. díky čemuž jsme měli problém najít správnou cestu. Po konzultaci s několika mapami a místními turisty jsme nakonec ten systém pochopili a mohli tedy vyrazit na cestu. Navrch jsme ještě dostali radu - jít dnes „někam na kopec“ díky nepříznivé předpovědi počasí na další dny.
Ve finále - na první jezero koukáme z okna pokoje, takže cesta vede přímo vedle chaty...
Druhé jezero bylo už pěkně velké a nádherné, dokonce tam byla lavička štěstí, ale Tomášek mi o ní řekl až druhý den :(. U třetího jezera byl výborný osvěžující pramínek a u čtvrtého příjemná hospůdka - dokonce i já jsem si dala malé pivko. Tady jsme se také rozhodli, že si uděláme odbočku na Traweng... jen kdybychom věděli, co nás čeká...
Cesta nahoru vypadá ze začátku docela nevinně - ale jen do první zatáčky. Zde začíná prudce stoupat, místama jsme šli nahoru opravdu rovnou za nosem. V první třetině cesty se mi udělalo špatně (to je tak, když se odflákne snídaně). Tomášek mne donutil sníst rohlík a půlku čokolády, a tak jsem po chvilce odpočinku a po řádném napití mohla vyrazit dál. Zhruba v polovině výstupu se terén mění na droboulinké kamínky - jo, to se to půjde dolů... Zatím nás ale nahoru čekalo stále prudké stoupání. Nakonec jsme za ohybem uviděli vrchol, kam jsme asi po 20ti minutách došli.
Ten výhled byl úchvatný. Udělali jsme pár foteček u vrcholového kříže, pár panoramat a po chvilce odpočinku mastili zase dolů. Sestup byl dle očekávání náročný a důkazem toho může být i fakt, že Tomášek třikrát upadl (nebo že by tak rychle pospíchal na pivečko? :)).
Cesta nahoru nám trvala 2 hodiny 30 minut – dle rozcestníku 1:45 – výška 1.984 m.n.m., převýšení na zhruba 2 km cca 400 m.
V hospůdce pod horou bylo doslova narváno a zatímco já jsem si odskočila, měl Tomášek nepříjemný zážitek se zvracející paní (naštěstí to přežil bez úhony, i když to byly milimetry), takže tady občerstvení ne.
Kousek dál - a to jsme šli zase z kopce, takže zpátky na chatu nás čekal zase výstup - byly dvě krásné dřevěné hospůdky. První byla opět plná, ve druhé jsme našli dvě volná místečka. A také - byli jsme nad pátým jezerem - jsme řešili jestli jít dál nebo ne...Tomáška totiž začala bolet hlava. Nakonec jsme se rozhodli jít dál. Tomášek si ještě na posilnění objednal rum, načež dostal cosi jako švestkové víno s alpou :) Cesta šla z kopce do kopce nádhernou přírodou, kolem průzračné a chladivé vody.
Nakonec to Tomášek zvládnul na jedničku s hvězdičkou a za odměnu dostal k večeři UHO, tentokrát s rýží.
Poznatek: Chybí nám opalovací krém.
Zdálo se však, že den by se mohl pokazit díky odlišnému turistickému značení. díky čemuž jsme měli problém najít správnou cestu. Po konzultaci s několika mapami a místními turisty jsme nakonec ten systém pochopili a mohli tedy vyrazit na cestu. Navrch jsme ještě dostali radu - jít dnes „někam na kopec“ díky nepříznivé předpovědi počasí na další dny.
Ve finále - na první jezero koukáme z okna pokoje, takže cesta vede přímo vedle chaty...
Druhé jezero bylo už pěkně velké a nádherné, dokonce tam byla lavička štěstí, ale Tomášek mi o ní řekl až druhý den :(. U třetího jezera byl výborný osvěžující pramínek a u čtvrtého příjemná hospůdka - dokonce i já jsem si dala malé pivko. Tady jsme se také rozhodli, že si uděláme odbočku na Traweng... jen kdybychom věděli, co nás čeká...
Cesta nahoru vypadá ze začátku docela nevinně - ale jen do první zatáčky. Zde začíná prudce stoupat, místama jsme šli nahoru opravdu rovnou za nosem. V první třetině cesty se mi udělalo špatně (to je tak, když se odflákne snídaně). Tomášek mne donutil sníst rohlík a půlku čokolády, a tak jsem po chvilce odpočinku a po řádném napití mohla vyrazit dál. Zhruba v polovině výstupu se terén mění na droboulinké kamínky - jo, to se to půjde dolů... Zatím nás ale nahoru čekalo stále prudké stoupání. Nakonec jsme za ohybem uviděli vrchol, kam jsme asi po 20ti minutách došli.
Ten výhled byl úchvatný. Udělali jsme pár foteček u vrcholového kříže, pár panoramat a po chvilce odpočinku mastili zase dolů. Sestup byl dle očekávání náročný a důkazem toho může být i fakt, že Tomášek třikrát upadl (nebo že by tak rychle pospíchal na pivečko? :)).
Cesta nahoru nám trvala 2 hodiny 30 minut – dle rozcestníku 1:45 – výška 1.984 m.n.m., převýšení na zhruba 2 km cca 400 m.
V hospůdce pod horou bylo doslova narváno a zatímco já jsem si odskočila, měl Tomášek nepříjemný zážitek se zvracející paní (naštěstí to přežil bez úhony, i když to byly milimetry), takže tady občerstvení ne.
Kousek dál - a to jsme šli zase z kopce, takže zpátky na chatu nás čekal zase výstup - byly dvě krásné dřevěné hospůdky. První byla opět plná, ve druhé jsme našli dvě volná místečka. A také - byli jsme nad pátým jezerem - jsme řešili jestli jít dál nebo ne...Tomáška totiž začala bolet hlava. Nakonec jsme se rozhodli jít dál. Tomášek si ještě na posilnění objednal rum, načež dostal cosi jako švestkové víno s alpou :) Cesta šla z kopce do kopce nádhernou přírodou, kolem průzračné a chladivé vody.
Nakonec to Tomášek zvládnul na jedničku s hvězdičkou a za odměnu dostal k večeři UHO, tentokrát s rýží.
Poznatek: Chybí nám opalovací krém.
Žádné komentáře:
Okomentovat