Kežmarok a jak jsme se nedostali na Lomnický štít a cesta domů

22.9.
Po včerejším náročném výstupu jsme si odpočinkový den více než zasloužili. Původní plán byl vyjet lanovkou z Tatranské Lomnice na Lomnický štít a zpátky se svézt jen ke Skalnatému plesu a do Tatranské Lomnice se vrátit po svých. Bohužel lanovka byla až do 14té hodiny vyprodaná; následovala celkem dlouhá diskuze, co teď. Nakonec jsme se domluvili, že si koupíme lístky na druhý den a dnes se vydáme do Kežmaroku. Ještě jsme se zastavili v obchodu se suvenýry (k Janiččině velké radosti zde měli hezkého medvídka se šátkem:-)) a vyrazili jsme. Návštěva tohoto města stojí rozhodně za to, velkou zajímavostí je opevněný hrad uprostřed města. Neshody mezi "obyčejným" lidem a šlechtou byly tak velké že se šlechta pro jistotu opevnila... Prohlídku tohoto sídla jsme měli privátní, což bylo fajn.
Návštěva kostela byla tak nějak samozřejmostí, za malý peníz, kterým jsme chtěli přispět, jsme dokonce dostali i fundovaný výklad :-).
Pozdní odpoledne a večer jsme strávili v hotelu a těšili se na zítřejší výlet lanovkou.



23.9.
Ráno jsme plni nadšení dorazili do Tatranské Lomnice abychom zjistili, že lanovka "nepremáva" kvůli silnému větru :-(. Asi hodinku jsme čekali, zda se vítr neumoudří, ale pacholek jeden se rozhodl, že dnes si zařádí.
Plán B byl tedy následující - Tatranská Lomnica - Hrebienok - lanovkou do Starého Smokovce a vlakem do Tatranské Lomnice. Sluníčko svítilo, vítr foukal a tak jsme vyrazili :-). Výšlap na Hrebienok nám dal zabrat víc, než jsme čekali (že by únava...?), ale krásná příroda s mnoha vodopády nám to vynahradila.
V samoobslužné restauraci na Hrebienku (mimochodem nám velmi připomínala dobu nedávno minulou) jsme se občerstvili a pak už hurá k lanovce (chvíli jsme si pohrávali s myšlenkou, že bychom se dolů do Smokovce dopravili na koloběžce...). Výhled z lanovky byl prostě nádherný. Ve Smokovci jsme chvíli hledali nádraží (místo něj jsme objevili infocentrum), pak ještě zjistit, jak je to s dědečkovo režijkou - světe div se, platí i na Slovensku. Cesta vlakem utekla, jen někteří cestující popíjející slivovičku by nemuseli býti tak hluční (teď nemyslím dědečka, ale skupinku jakýchsi turistů :-)).



24.9.
Poslední večer jsme si my chlapi řádně užili :-), nicméně ráno jsme vstávali odpočatí a plní sil (jen má záda už se těšila na svoji postel).
Poslední snídaně, poslední pohled z okna - poprvé za celý náš pobyt byly vrcholky hor schované v mracích - a hurá domů. Abychom si dlouhou cestu trochu zpestřili, naplánovali jsme zastávku na hradě Helfštýn - jedné z největších zřícenin zemí českých. Jen něco málo o jeho zajímavostech - "K unikátním částem hradu patří např. Široká hradba, dlouhá téměř 100 metrů a ve svém základu širší než Velká čínská zeď, dalším unikátem je jedna z nejmohutnějších dělových bašt zvaná Hladomorna. Nevykonávalo se zde však právo útrpné, ale tento název si vysloužila kvůli dělům velkého kalibru, která byla “hladová“ po velkém množství střelného prachu".
Zbytek cesty nám značně znepříjemňoval hustý déšť, ale nakonec jsme dobře dojeli :-).
Byl to nádherný týden, ani se nám nechtělo domů :-).



Za Tomáška si zapamatovala a napsala Janička.